Když jsem ještě nedělal to, s čím jsem jako dospělý začal, obdivoval jsem Namjoona jako svůj vzor; jako člověka, který jde všem příkladem. Když jsem ho pak poznal osobně, byl jsem tak moc ohromený jeho charismatem, že jsem přehlížel jeho chyby. Čím déle jsem ho znal, tím více jsem jich viděl, ale stále jsem si je nedokázal připustit, protože jsem byl do Namjoona zamilovaný. Nevím, jestli to byla opravdová láska, ale vím, že s Min Yoongim vyprchávala a on ji nahrazoval něčím jiným - pocitem bezpečí a pochopení. A i když jsme oba věděli, že nejsem jeho přítel, považoval mě nejspíše aspoň za kamaráda, kterému sice platil, ale netušil, že to dělá ještě někdo jiný, natož jeho největší rival. A ačkoliv to byla prostá výměna - peníze za sex - měl jsem pocit, že jsem mu stále něco dlužil.

A tak jsem se vydal na druhou stranu chodby, než kam jsem měl v poslední době ve zvyku (nebo spíše za povinnost) chodívat. Znal jsem ty dveře dobře, vedly do pokoje, který se nacházel nejdále od schodů, tudíž měl jeho majitel největší klid, jaký si jen můžete v hotelovém pokoji představit. Kód na dveřích jsem znal nazpaměť už od první chvíle, co jsem se ho dozvěděl - opakoval jsem si ho totiž stále dokola, dokud se mi nevyryl do paměti navždy. Když jsem sem zavítal poprvé, čekal jsem oblečení a obaly od instantního jídla poházené všude po zemi, ale teď už jsem věděl, že přijdu do uklizeného pokoje, jehož jediným rebelským koutem byl stůl s rozházenými papíry. Nebo jsem to alespoň očekával.

Čekal jsem, že vše bude na svém místě, o to více zarazilo to, co jsem viděl. Dveře skříně, ze které vykukovalo pár posledních kousků zmuchlaného oblečení, se ještě pohupovaly (nejspíše proto, že visely už jen na jednom pantu), papíry s rozepsanými písněmi, co se vždy povalovaly na stole, teď nejspíš ležely někde na dně jednoho ze dvou kufrů, co byly uprostřed pokoje a co se marně snažily udržet haldu pomuchlaného oblečení.

Poslední třešničku tomu zasadil hluk z koupelny a zvuk roztříštěného skla. Když jsem vstoupil do místnosti, uviděl jsem rozbité zrcadlo, a když se na mě Yoongi otočil, také jeho zakrvácenou ruku.

A v tu chvíli ve mně to, co se ve mně celou tu dobu nalamovalo, puklo - moje pevná maska se roztříštila přesně tak, jako to udělalo to zrcadlo, do kterého Yoongi praštil pěstí. A přesně tak jsem se i cítil - jako po hodně silné ráně, kterou jsem celou tu dobu potřeboval, abych se probral.

Chvíli jsme tam jenom stáli a koukali jsme se na sebe, přičemž si Yoongi stále držel ruku, po které tekly prameny krve. Poté co mi pohled na chvíli utekl od jeho obličeje k oné ruce a zase zpátky, zasekl jsem v jeho očích, které mě stále tahaly jako magnet k sobě. Dívaly se na mě s tím zoufalým a nejistým čímsi v sobě a já věděl, že i kdybych se pokusil vzdorovat dalších pár zlomků vteřin, moje srdce by se i přesto vzbouřilo a jako vítr žene divoký oceán, i ono by mě zuřivě hnalo - k němu.

A tak jsem se vzdal a nechal se vést, doufaje, že tentokrát už nedělám chybu a že konečně objímám toho správného člověka.

„Nikam neodcházej," zaprosil jsem uplakaným hlasem, když jsem se choulil v jeho náruči. Nehodlal jsem se ho pustit, a dokonce jsem to neudělal ani během toho, co si omýval krev z pořezané ruky. Ale zdálo se, že mu to nevadí. Zdravou rukou si mě držel za pas a tiskl si mě blízko k sobě, a i když jsem mu neviděl do tváře, přísahal bych, že mu na ní pohrává jeho typický slabý úsměv, který by však, kdybych se ho snažil zahlédnout, nejspíše rychle zmizel. A tak jsem sestával s hlavou téměř nehybně položenou na jeho rameni a s rukama na jeho příjemně hřejících zádech, užívaje si ten pocit bezpečí, který jsem mohl po tak mučivé době znovu zažít.

▌│█║▌║▌║▌│█║▌║▌║ ▌│█║▌║▌║█

Annyeong, chtěla bych vás požádat, abyste mi do komentářů napsali, který z těchto příběhů bych měla zveřejnit po dokončení tohoto (příští kapitola bude totiž poslední).
Přiznám se, že příběh They lie mám radši. Zvlášť proto, že vám na něm ukážu chyby, které autoři na wattpadu (a tedy i já) často dělají. U tohoto příběhu mám také víc předepsaných kapitol, proto bych vydávala častěji, než kdybyste se rozhodli pro ten druhý, který ještě nemám moc promyšlený.
A ten třetí mě napadl jen tak z nudy, nemám ho nijak promyšlený, ale pár kapitol k němu mám.

P.S.: miluju, když jsou čtenáři tak moc aktivní :)

©η.†εrrα 2018