Vždycky to začala Effie Trinketová.
Bylo tehdy, když vylila všechen alkohol do výlevky.
„Potřebuju, abys byl střízlivý. Musíme shánět sponzory." Byla naštvaná, ale stejně tak byl i on.
„Na co? Stejně zase umřou, drahoušku." Zavrčel.
A tak to začalo, všiml se, že každý rok bylo ve vlaku i ve střešním bytě v Kapitolu, čím dál tím míň alkoholu. Jen natolik, aby každý večer mohl zahnat své noční můry. Byl naštvaný, ale i tak se z toho stala jakási hra. Protože Haymitch začal schovávát na oplátku její paruky. Bavilo ho pozorovat, jak běhá naštvaně kolem a je ještě naštvanější, když je nachází na těch divných místech, kam je Haymitch schoval.
„Proč se usmíváš?" Vyrušil ho její hlas z myšlenek.
A tady byli, oba dva. Ve Třináctém kraji. Effie na sobě měla také šedivou uniformu a blonďaté vlasy jí ve vlnách spadaly na ramena. Věděl, že jí jeji paruky chybí.
„Neusmívám." Zapřel to a nasadil opět zamračenou masku.
„Nad něčím si přemýšlel a usmíval ses. Co to bylo?"
„Nad tím, když jsi mé naposledy políbila. Jak je to dlouho?" Vyzradil jí nakonec odevzdaně.
„Čtyři roky." Řekla zamračeně a on věděl, že myslí na úplně stejnou vzpomínku.
***
Effie pobíhala po jeho pokoji a tiše si něco mrmlala zatímco, co se snažila najít svou paruku.
Zrovna vyhazovala jeho špinavé věci z prádelníku na zem.
„Můžeš mi vrátit mou modrou paruku?!" Otočila se na něj nasupeně.
„Proč zrovna modrou?" Usmál se a podložil si hlavu rukama, aby na ni líp viděl, zatímco ležel na zádech na své posteli.
„Protože chci ladit." Zavrčela.
„No to snad ne!" Vystřelil do sedu. „Ty máš... rande?" Slovo rande pronesl s naprostým údivem a strachem jako by jen z toho slova měl dostat herpes. „Kdo by byl tak slepý, aby šel zrovna s tebou na rande." Zasmál se a vstal z postele úplně.
„Dneska opravdu překypuješ vtipem, Haymitchi a teď mi laskavě vrať mou modrou paruku." Píchla ho dlouhým nehtem do hrudi.
„Za pusu." Pronesl okamžitě. Častokrát opilý v noci přemýšlel, jak asi chutnají její rty, ale to byl opilý, takže to nebral vážně.
„Co prosím?" Vyděsila se.
„Paruku za pusu." Zopakoval.
„Za mou modrou paruku, jo?"
Vyvedlo ho z míry, když zjistil, že jeho nabídku opravdu zvažuje.
Udělal krok k ní a vzal její obličej do dlaní, ale Effie ho okamžitě odstrčila pryč.
„Co to děláš?!" Vyjekla.
„Máme přece dohodu." Mračil se.
„Prostě mi vrať mou paruku!" Vztekala se.
„Trhni si, dohoda je dohoda." Pokrčil rameny a odmítal se s ní dál bavit.
Effie pohlédla na hodiny na stěně, jestli nezačne jednat rychle, tak přijde pozdě na své rande. Skoro doslova přiskočila k Haymitchovi a přilepila se mu na rty. Byl zmatený, ale rychle se vzapamatoval a za boky si jí přitáhl blíž k sobě a okamžitě ji začal oplácet polibek. První čeho si všiml byla chuť jablek. Těch stejných jablek, které měla ke svačině. Effie pootevřela pusu, čehož Haymitch okamžitě využil a prohloubil jejich polibek. Další krok, který udělal byl vzad a tak on spolu s ní dopadli na postel, přičemž ona byla nahoře. Vůbec to nečekala a tak se s tichým vyjeknutím okamžitě odtrhla pryč. Rtěnku měla celou rozmazanou.
„Musím říct, drahoušku, že líbáš fakt dobře." Pronesl uznale.
„Nikdo se tě neptal na názor." Zavrčela a vstala aby si narovnala šaty. „Nápodobně."
„Možná bysme si to měli později zopakovat."
„Ne, děkuju." Odsekla.
„Víš, bylo mi hodně krát řečeno, že líbám fantasticky." Usmál se. „Ale tak pořád o to přicházíš ty."
„Sklapni, Haymitchi, teď mi vrať mou paruku." Nastavila ruku.
Haymitch s vítězoslavným úsměvem došel ke skříni a vytáhl zaprášenou paruku zezadu, kde skříň špatně doléhala ke stěně.
***
„Vážně to nebylo vtipné, ale na tvoje schovávaní paruk tady často vzpomínám." Usmála se.
Haymitch pozvedl obočí.
„Vždycky, když jsem tu v noci sama, nebo jsi zaneprázdněný a děláš něco s Plutarchem na velitelství, tak často vzpomínám na staré časy. Hlavně v téhle.... ošklivé době." Zašeptala.
„A s Coinovou za zády." Vstal z její postele. „S revolucí před námi, naprosto to chápu a jsem rád, že jsem ty paruky nakonec schovával." Políbil jí zlehka na čelo.
„To já teď taky." Kulišacky se usmála. „Takže pokud chceš najít svou pletenou čepici, tak by sis měl pospíšit."
Haymitch se na ní vyděšeně podíval, prošacoval si kapsy a přešel i k posteli, aby se podíval pod polštář a deku.
„Hodně štěstí, Haymitch, Třináctý kras je docela rozsáhlý." Věnovala mu zákeřný úsměv.
Tak alespoň něco se nezměnilo.
Vždycky s tím začala Effie Trinketová.