Ráno se probouzím celá ztuhlá a prokřehlá. Pomalu protahuju svaly a pak se posadím. Vyndám si z batohu flašku vody a napiju se. Otevřu pytlík se sušeným ovocem. Vezmu si pár kousků a zase pytlík vracím. Vždyť já ani nevím kdo umřel. Musím najít Haymitche, pokud ho Brutus včera nezabil. Vezmu si batoh a vyrážím tím směrem odkud jsem včera přiběhla. Teda alespoň doufám, že jdu tím správným směrem. Na tváři mám několik šrámu od včerejší potyčky s nějakým stromem.

Jdu asi půl hodiny a pořád jdu lesem. Zdá se mi, že jsem okolo tohohke stromu už jednou šla. Hm, možná to bude tím, že všechny vypadají stejně.

Konečně docházím k řece. Když půjdu proti proudu měla bych narazit na místo, kde se to stalo. A pak někde najdu Haymitche.

Asi po deseti minutách docházím k místu, kde jsem si včera sušila oblečení.

Skusím přebrodit řeku. Jdu k břehu řeky. Spustím nohy do vody. Voda mi dosahuje asi pod kolena. Stoupám si do vody oběma nohama a jdu k druhému břehu. Proud je nejsilnější někde u prostřed a voda tam dosahuje skoro po pas. Vylézám na druhý břeh a pokračuji dál ve své cestě. Jdu podél řeky proti proudu, ale stále nikoho nenacházím. Nakonec se objevuji u srázu, ze kterého jsem nejspíš spadla. Vydávám se podél srázu doleva. Po pravé straně mám sráz po levé les. Nikde nikdo.

Najednou uslyším bolestné zasténání, které se ozve z lesa. Vydávám se za zvuk. Třeba je to jen raněné zvíře a nebo raněný splátce. Ukrávám se za kmeny stromů, kdyby náhodou ten nebo to nebylo natolik raněné aby mě nemohl zabít.

"Ó můj bože..."vydechuji. Leží vedle malého lesního jezírka. Okolo paže má obvázaný cár trička, který je úplně nasáklý krvý.

Ze rtů se mu znovu vydere bolestný sten. Klekám si vedle něho na zem. Krev má rozetřenou po obličeji, tedy pokud je to jeho krev.

"Haymitchi..."zašeptám."Jak ti je?"

Pootevře oči."Teď už líp."pousměje se.

Odhrnu mu pkavé, spocené pramínky vlasů z obličeje. Musím ho ošetřit.

"Můžu se kouknout na tvou ruku?"zeptám se.

"Jsem jenom tvůj."zaskuhrá.

Rozvážu cár trička nasáklý krvý a hodím ho do jezírka. Potom ho vyperu a použiju ho kdyžtak znovu. Rána je vcelku hluboká a táhne se od ramene skoro až k loktu. Chtělo by to něčím sešít.

"Lež klidně."pošeptám mu.

Jdu přeprat cár trička a s tím mu ránu vyčistím. Natrhnu si tričko abych mu měla čím ráno obvázat. Vrátím se k němu. Vytáhnu lahev s vodou. Začnu mu pomalu čistit ránu. Maličko to poliji vodou abych odplavila nečistoty. Slyším jak se z Haymitche vydere bolestné zasyčení.

"Omlouvám se."

Obvážu mu paži tím cárem trička. Otočí na mě hlavu."Ahoj."Pousměje se.

Musím ho odtud dostat. Tady zůstanu nemůžeme.

"Jak ti je Haymitchi?"

"Jo, jo jde to. Až na to, že mám roseklou ruku. Tak se mám docela dobře."

Sarkasmus ho jak tak koukám nikdy neopouští.

Opatrně se posadí.

"Musíme odsud pryč."řeknu.

"Já vím princezno."Kývne.

"Zvládneš to?"

Podívá se na mě pohledem To jako vážně?

"No tak promiň."syknu.

Zvedám se abych mu pomohla, protože s jednou rukou mu to půjde těžko. Haymitch mě však chytne za ruku a stáhne si mě na svůj klín. Odhrne mi vlasy z tváře. Položím mu ruce na tváře a skloním se k jeho rtům. Nejdřív se mi jemně otře o rty a pak mě políbí. Začnu mu polibky oplácet. Ovinu si ruce kolem jeho krku. Kéž by tahle chvíle nikdy neskončila. Miluju ten pocit motýlků v břiše, když se mě dotýká. Miluju jak mě každý jeho dotyk rozechvěje. Odtáhne se ode mě se širokým úsměvem. Chci víc a tak se k němu tisknu pro další polibek, ale on mě jemně odstrkuje.

"Nech si to na večer princezno."zasměje se.

Zamračím se. Teď si připadám jako nadržená puberťačka. Cítím jak mám rozpálené tváře. Pokládám si hlavu pod Haymitchovu bradu. Haymitch se zasměje nad mou reakcí a obejme mě zdravou rukou.

"Měli bychom jít..."řeknu tiše.

"Uhm dobře."

Zvednu se z jeho klína a přehodím si svůj batoh přes záda. Haymitch se neohrabaně zvedne ze země. Položí si zdravou ruku kolem mých ramen. Obejmu ho a vyrážíme.