Otevřu obálku a vytáhnu z ní přeložený papír. Podívám se na svou osnovu. Je tam jediný bod napsaný černým ingoustem a úhledým písmem.
Haymitch Abernathy je ten špatný.
Roztřesou se mi ruce. S těží papír nacpu zpět do obálky. Rozhlédnu se po místnosti. Jsem tu sama, pokud nepočítám kamery v rohu místnosti. Do jedné se podívám a maličko přikývnu na znak tomu, že rozumím své osnově a jsem schopna jí splnit.
V tu chvíli se otevřou dveře a do místnosti přijdou dvě kapitolanky. Chvilku mi trvá než poznám, že to je Octavia a Venia.
Ani jedna z nich nemluví. A pak si jak polykají. Jsou z nich avoxky. Do očí se mi nahrnou slzy. Chci se rozbrečet, ale Venia jen rychle kroutí hlavou a ukazuje mi ať jsem tiše. Nejspíš by pak měli problém. Octavia mi pokládá konejšivě ruku na rameno. Venia do mě trošku píchne a ukáže ke dveřím. Octavia mě chytne za paži a už mě táhne někam pryč. Táhne mě spletitými chodbami, dokud nedojdeme do místnosti, kde mě budou upravovat. Už je tam pro mě připravená horká koupel. Obě mi pomáhají. Pečlivě mi myjí vlasy, opatrně ze mě smývají nečistotny na mém těle a potom mě opatrně suší osuškami. Upraví mě. Pudrem překryjí rány a až poté upravují obličej. Venia ukazuje na připravenou paruku.
"Ne. Já ji nechci."
Octavie a Venia na sebe kývnou. Upraví mi vlasy do spletitého účesu.
Pak se všechno semele strašně rychle a já se objevuji v křesle před Ceasarem.
Někdo křikne:"Kamera!"A Ceasar už vítá diváky. Představuje mě jako vzácného hosta.
"Takže..."Obrátí se na Ceasar."Pro všechny z nás bylo velice matoucí, když jsme se dozvěděli, že Haymitch žije a že tě po tom co řekl na rozhovorech opustil."
Takže teď všichni ví, že je Haymitch sebestředný idiot a já jsem byla pouze jeho loutkou.
"Ano...To i pro mě."
"Co se stalo? Proč jsi odešla tu noc?"
"Já...Chtěla jsem být v něčem užitečná. A tak jsem prostě šla. Pak na mě, ale zaútočil ten moderátor z devátého kraje, kterého následně sežehla ohnivá koule. A Haymitch tam byl. Stál v povzdálí a jen čekal, až mě zabije aby mu ušetřil práci. Zvedla jsem se a běžela za ním, ale oddělila nás ohnivá stěna. Musela jsem utéct. Málem jsem se zadusila kouřem a pak jsem musela omdlít. Našel mě Finnick a postaral se o mě a poté jsme viděli, že je Haymitch mrtví. Ale to jsem ještě nevěděla, že mě celou dobu jen využíval. Celou dobu."Na konci zaskřípu zuby.
"To pro tebe muselo být strašné."Hladí mě Ceasar po rameni s nehraným soucitem.
"Bylo."Přikyvuji.
"A jestli se mohu drze zeptat. Jaké city k němu chováš teď?"
Lásku.Pomyslím si. I já bych odtamtud utekla kdybych mohla. A Haymitch si to prožíval podruhé. Asi se mu nedivím. Taky bych v tu chvíli myslela na sebe.
Vzpomenu si na ty elektrické šoky a topení, které mi kvůli němu způsobili.
"Nenávist. Jenom nenávist."Zalžu.
Ceasar přikyvuji. Ruce mám složené v klíně. Třesou se mi. Hodně se mi třesou.
"Jestli jsi rozrušená můžeme skončit."Navrhuje Ceasar.
Aby jste uklidnila situaci v krajích...Zazní mi v uších hlas Snowa. Jestli neřeknu něco co by uklidnilo situaci nejspíš bych si to odnesla v plné parádě.
"Ne...Ne chci pokračovat."
"Dobře. Jak by ses vyjádřila k situaci v krajích?"
Jak to mám vědět?! Nevím co se tam děje.
"Myslím o těch nepokojích a napadání mírotvorců."Hodí mi Ceasar záchrané lano.
"Ach, ano. Myslím, že bychom neměli bojovat proti sobě. Měli bychom se snažit spolu vycházet. Chceme snad aby vypukla občanská válka?  Přeci nebudems bojovat proti svým sousedům nebo hůř proti svým rodinám. A proto tímto oficiálně žádám..."Otáčím se do kamery."...o složení zbraní. I vás ve třináctém. A hlavně tebe Haymitchi..."Do očí se mi nahrnou slzy."Proč si mě tam nechal?! Vrať se pro mě..."Nervově se tam zhroutím. Někdo mě čapne za ruku a odtáhne pryč. Zmůžu se jen na zoufalé ječení, než mi zacpou pusou.
"Neječ!"Kopne do mě jeden.
A teď mě potrestají. Já jsem vážně pitomá.