"Prostě poženeme za nějakou kapitolskou nánou? Ta se někde odrovná sama."řekne Haymitch. Co tam dělá?! A proč je s nimi a né se mnou. Zastavuji se a schovávám se za kmen stromu.

"Jo Haymitch má pravdu. Pojďme raději hledat někoho kdo by nám mohl být opravdovým soupeřem."řekne Finnick.

"Neříkal jsi náhodou, že už jí nemiluješ a že jí při první příležitosti s radostí zabiješ?!"narazí Brutus dlaněmi do Haymitchovi hrudi. Haymitch se trochu zapotácí, ale ustojí to. Cože to řekl? To by přece Haymitch neřekl. Nebo si se mnou celou dobu jen hrál?

Takže mě chce Haymitch zabít! Ne pokud to neudělám dřív! Vytáhnu si nůž. Haymitchi Abernathy dneska zemřeš! Začnu se plížit k dohadující se skupině.

Obejdu je tak abych byla za Haymitchovími zády. Přiskočím k němu a přiložím mu nůž ke krku.

"Dneska zemřeš Haymitchi!"zavrčím.

"Co tady dělás?!"Zaskuhrá.

Všichni na mě vyjeveně koukají.

"Tak tohle bude ještě zajímavý."řekne Cashmera a opře se o oštěp.

"Měla jsi utéct!"štěkne po mě Finnick.

Počkat co?!

"Takže vy dva to hrajete na obě strany?!"rozčílí se Brutus. Finnick hodí trojzubcem po Cashmeře a ten se jí zabodne do břicha. Pak si vytáhne meč a začne odrážet Brutusovi útoky.

Haymitch mě ze sebe setřese.

"Vypadni odsud Effie! A za žádnou cenu se nevracej ať uslyšíš cokoliv. Pak si tě najdu."Začne na mě chrlit Haymitch rychle. Chvilku na něj zírám."Běž!"

Rozebíhám se pryč. Naposledy se otáčím a vidím jak Brutus Haymitchovi do ramene zasekává meč. Lesem se roznese Haymitchovo bolestné zavytí.

Zastavuji se a už-už se chci vrátit, ale nakonec si to rozmýšlím a běžím dál.

Ve tmě skoro nic nevidím takže občas narazím do nějakého toho stromu.

Nevím po jaké době se zastavuji, ale mám pocit, že každou chvíli vypustím duši. Opřu se o kmen stromu a snažím se popadnout dech. Nakonec se skácím vedle kmenu a nic by mě teď nedonutilo vstát. Choulím se do klubíčka a tisknu se ke kmenu stromu. Pochvilce se dostavuje uklidňující spánek.