Kapitola 9.
Hawkpaw a Crowpaw šli lesem a sbíraly byliny. Crowpaw občas chytil i nějakou potravu. Hawkpaw šla bez emocí lesem a sbírala byliny, na které přišla. Crowpaw tu a tam někam odběhl a pak se vrátil zpět s nějakým úlovkem.
"Děje se něco?" zeptal se ustaraně Crowpaw, když viděl jak Hawkpaw prázdně kouká do neznáma, a ani nevnímá svoji práci.
"Nic." povzdechla si Hawkpaw a dala zbylé byliny do sáčku, a pokračovala v cestě. V tom ji ale zastavil Crowpawův ocas. Hawkpaw se na něj tázavě ohlédla.
"Hawkpaw, víš že mi můžeš říct cokoliv." řekl Crowpaw vážně a svým pohledem naléhal, aby se mu Hawkpaw svěřila se svými starostmi.
Hawkpaw si znovu hluboce povzdechla.
"Ano, já vím Crowpawe..." mňoukla Hawkpaw a podívala se na Crowpawa trochu vděčným pohledem že se o ni zajímá. "Ale nechci tě zatěžovat, ještě po Amberpawině smrti."
Crowpaw se trochu zamračil a zavrčel:"Od Amberpawiné smrti uběhlo už dlouho."
Hawkpaw se na něj dlouze zadívala a po chvíli tiše mňoukla:"Ale chybí ti..."
Zašeptala a dodala:"Ne...?"
Crowpaw zavrtěl hlavou:"Nemůžu říct že ne." mňoukl.
"Ale život jde dál a nechci přijít ani o tebe." usmál se a položil ji svůj kouřový čumáček na její.
Hawkpaw překvapil jeho optimismus, a jemně zapředla:"Ale jdi. Ty vyjdeš s každým." "Ale ne takhle..." přerušil ji Crowpaw a zadíval se ji hluboce do očí. "Hawkpaw záleží mi na tobě více, než na kamarádce."
Rozhostilo se menší ticho. Hawkpaw přemýšlela co říct. Crowpaw po chvíli pokračoval:"Vím že jsi učednice léčitelky a je to nemožné. Jen jsem chtěl aby jsi to věděla." povzdechl si a vzal úlovky do tlamy. Hawkpaw stále nehybně stála a přemýšlela.
"Nevrátíme se do tábora?" zamumlal s kořistí skrze její myšlenky Crowpaw. Hawkpaw zatřepala hlavou a kývla.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Hawkpaw odložila byliny do zásob, a protáhla se ven z doupěte. Den byl celkem sychravý a chladný.
"Stůj." zaslechla zasebou hlas, a udiveně se otočila, když zjistila že to byla Lilypelt. Její smaragdové oči byli prázdné a neprojevovaly žádnou emoci, nebo ji aspoň nedala najevo.
"Miststar chce aby jsi šla dnes na shromáždění." zavrčela a švihla ocasem. Shromáždění! Uvědomila si Hawkpaw. Půjde na Shromáždění! Zajásala si pro sebe. Poté se podívala na Lilypelt a kývla.
"Teď jdi a naj-" přerušil ji zběsilý kašlot. Černobílá kočka ihned odběhla k straně doupěte. Hawkpaw zvědavě natočila hlavu a všimla si starého černého kocoura.
"Blackberryshade má silný kašel. Zatím je to Bílý Kašel, ale moc dobře se nevyvíjí." oznámila Lilypelt a podávala zesláblému staršímu nějaké listy. Blackberryshade je s námahou rozžvýkal a spolkl.
"Chybí nám Šanta Kočičí." mňoukla tiše a Hawkpaw se zachvěla.
"Brzy bude to shromáždění ale my musíme najít šantu." sykla Lilypelt a dala staršímu ještě nějaké byliny.
Blackberryshade se uklidnil ale po chvíli se zase rozkašlal.
"A nic nezabírá!" vyjekla Lilypelt.
Hawkpaw nervózně přešlápla.
"Možná bych mohla najít nějakou ša-"
"To těžko," přerušila ji Lilypelt.
"Prohlédla jsem celý les. Dvounožci žijí až za Měsíčním Kamenem a to je moc dlouhá cesta. Zabere moc času. A Miststar chce aby jsi šla na shromáždění, jenže já musím hlídat ten kašel." syčela Lilypelt a přitom chodila v kruzích. Hawkpaw sklopila uši a znovu přešlápla.
"Radši najdi víc Podbělu, ten je aspoň na začátek bílého kašle. Jestli se to rozjede, musíme být připraveni." mňoukla vážně Lilypelt a Hawkpaw tázavě natočila hlavu. "Ale co Blackberryshade?" mňoukla a Lilypelt se blýsklo v očích. Přiblížila se k Hawkpaw aby ji slyšela jen ona.
"Blackberryshade už má osud v tahu. Už ho nelze zachránit. Musíme najít aspoň ten Podběl." sykla a Hawkpaw se sevřelo srdce. Nechá ho umřít?!
"Ale-" začala Hawkpaw, ale Lilypelt se na ni prudce otočila a prskla:"Jdi už!"
Hawkpaw se zamračila, ale hned zatřepala hlavou a vyšla z doupěte.
Už se začínalo stmívat. Musí si pospíšit. Beeheart už svolávala kočky na shromáždění. Hawkpaw vystřelila k východu z tábora. Proběhla ostružinovým tunelem, a utíkala jak nejrychleji mohla. Rozhodla se, že půjde k řece. Tam podběl roste určitě.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Hawkpaw se vracela zpět do tábora s plnou tlamou žlutých květů. Obloha už začínala černat a Hawkpaw už byla vysílená. Musela ale jít dál.
Prošla skrze ostružiny a ocitla se v táboře. Kočky právě večeřely, a připravovaly se k odchodu. Hawkpaw rychle přišla k doupěti léčitelky a protáhla se dovnitř. Vypadalo to že Lilypelt už má další nakažené. Hawkpaw se ohlédla na Blackberryshada a viděla že u starého kocoura už sedí tříbarevná stará kočka, Specklespot. Zřejmě už ho utišovala a doprovázela na cestu. Hawkpaw si povzdechla a přišla k Lilypelt. Lilypelt obsluhovala dvě kočky které Hawkpaw za Lilypelt neviděla.
Zadupala aby na sebe upozornila, a Lilypelt se otočila.
"Skvělé." mňoukla Lilypelt, ale její obličej nijak zvlášť radost neprojevil. Rychle si od Hawkpaw květy vzala a hned je začala žvýkat. Za ní se ozval drsný kašlot a Hawkpaw natočila hlavu, kdo další má tak silný.
Srdce se jí málem zastavilo.
Vždyť to byla Morningpelt!
"Mami!" vykřikla Hawkpaw a Morningpelt zmučeně zvedla hlavu. Podívala se na ni, ale dívala se jakoby viděla snad nějakého nepřítele z nepřátelského klanu.
"Mami? Morningpelt...?" mňoukla tiše Hawkpaw.
"Jdi ode mě pryč!" zaprskala slabě ale hlasitě Morningpelt. Švihla po ní tlapkou, ale Hawkpaw se stačila rychle uhnout. Hawkpaw to nechápala. Co s ní je?
Lilypelt ji podala rozžvýkaný a s něčím smíchaný podběl, a Morningpelt ho přidušeně zhltla. Hawkpaw spadly uši k hlavě. Byla z toho smutná. Proč po ni tak -její vlastní matka- vyjela?!
Hawkpaw svěsila i ocas, a odšourala se z doupěte. Rychle přišla k hromadě s úlovky a zhltla myš, aby v sobě aspoň něco měla.
Miststar vyšla z doupěte a zavolala k sobě kočky:"Beeheart, Rockclaw, Whitefur, Ashfall, Graystorm, Blacknight, Shadowfur, Gingerclaw, Crowpaw, Greenpaw, Meadowpaw, Honeypaw a Hawkpaw."
Hawkpaw rychle přiběhla a nastražila uši. "Ostatní tu zůstávají a hlídají tábor či pomáhají Lilypelt." dokončila Miststar a švihla ocasem.
"Jdeme!"
Na to se všichni vyjmenovaní rozběhli za svou velitelkou hlodášovým tunelem a Hawkpaw s nimi...
972 slov.
Ayee, zdravím, dlouho nebyla kapitola xD asi tu nemám co říct... Uvidíme se u další! Cya!
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top