S Hawkpaw se zatočil svět. Mnoho koček se už od shromáždění rozešlo, ale Hawkpaw tam stále stála, napnutá jako střela; jen připravena vyrazit.
Stále ještě pobírala co se stalo.

Vždy si přála být válečníkem! Vždy chtěla lovit se svými sourozenci, bojovat za svůj klan a chránit ho svoji silou! Nemůže být přeci léčitelkou?!

Hawkpaw si povzdechla a svěsila svůj ocas. Šla směrem k doupěti léčitelky. Jestli má být léčitelkou... Bude se snažit.
Potichu a pomalu šla k doupěti, od kterého vál vítr a přinášel s sebou vůni bylinek. Cítila jak na ni několik koček kouká, a Hawkpaw připadalo že ji snad z těch pohledů propálí kožich!
Když už byla skoro u doupěte léčitelky, prudce se zastavila. Něco zaslechla, šlo to od doupěte Velitelky který byl hned vedle.
Hawkpaw se doplížila k doupěti, lehla si za roh a naslouchala.

"Nechápu to!" křikl hlas a Hawkpaw hned poznala křik její matky.
"Nechápu to! Proč by neměla být válečník?! Vždy si to přála! Nemůžete ji bořit její sny!" prskala nahlas Morningpelt.
"Morningpelt uklidni se prosím.." utišoval ji Orangewhisker.
"Do Dark Forestu s nějakým UKLIDNI SE!" zaječela zase Morningpelt.

"Morningpelt, dovol abych ti to vysvětlila." mňoukla klidně Miststar ale šlo slyšet že, už dlouho klidná nebude. "To ti tedy dovoluji, Miststar!" prskla Morningpelt. Hawkpaw zaslechla jak promluvila Lilypelt. "Dostala jsem znamení od StarClanu."  oznámila Lilypelt. Morningpelt už ztichla ale stále bylo slyšet vrčení, i když zvědavé. Lilypelt tedy pokračovala:"Přišla by zkáza... Pokud má LightClan přežít, musí podstoupit toto lehčí řešení."
"Lehčí řešení?!" přerušila ji Morningpelt. "Jaké by bylo to 'těžší'?" sykla ale Miststar naznačila aby se ztišila.

Hawkpaw se více doplazila k vchodu do doupěte aby více slyšela.

"Zabít ji." mňoukla po chvíli Lilypelt a Morningpelt nevěřícně vydechla.
"Ale," zavrčela Miststar.
"To samozřejmě neuděláme, nemáme liščí-srdce." sykla potichu.
"Proto musí být aspoň léčitelka... Kdyby byla válečník, zničila by klan." zašeptala Lilypelt. Orangewhisker i Morningpelt u sebe zticha seděli, jako přikovaní.

"Z nebe se snese pírko jestřába, které udělá ze světla, temnotu. Udělej co je třeba, máli klan přežít tuto kalamitu..." zašeptala temně Lilypelt.

Morningpelt nahlas vydechla a začala tiše vzlykat. "T-to..ne..nic by n-neudělala.." koktala a Orangewhisker se na ni smutně natiskl, a utišoval ji.

Hawkpaw už neposlouchala. Něco se v ní zlomilo, jako by ji ostrý dráp sekl přímo do srdce, a to srdce začlo krvácet.

Hawkpaw se rychle zvedla, a odběhla do doupěte léčitelky. Proběhla vchodem, protřela se tunelem a ocitla se v zadní části doupěte kde byli zásoby bylin.

Vytáhla drápy a zabořila je do tvrdé tmavé hlíny doupěte. Začala se klepat a tak tak se drápy udržela aby z toho všeho neupadla.

Začala ji bolet hlava jak o tom přemýšlela.
J-já jsem nebezpečná..? M-můj osud je, ž-že přinesu klanu zkázu..? P-.. A-ale.. J..

Najednou ji ale hlava tak moc rozbolela a oči ji tolik slzely, že viděla černo a upadla do bezvědomí...

480 slov.
Oho ho! Dvě kapitoly za den! 😏 I když... Tahle byla celkem krátká xD
Každopádně doufám že se líbila a možná udělám i třetí kapitolou za den >:D No, nic dalšího tu říct nechci takže.. mějte se! <3💞