Loki nesnášel ošklivé počasí. Když déšť bubnoval na zlatou střechu Valhally a promáčel kožichy nešťastného jelena a kozy, kteří neměli jiné práce než ožírání Stromu života.

Jedenkráte stihl Lokiho strašlivý kašel. Dupal mu po plicích, lechtal jej v krku a posupně se chechtal s ústy dokořán. Nic nepomáhalo, že Loki baštil Idunnina jablíčka. Bylo mu s každým soustem hůř a hůř, organismus mladého poloboha snáší nemoc mnohem obtížněji než ten starý, ostřílený, jemuž zbývá málo součástek ke zrezivění. Zlomyslný bůh chřadl, nemohl už ani mluvit a zlostně sípal.

Ásgard zaplavovala panika, ne že by se někdo o Lokiho strachoval, všichni se zděsili pomyšlení, že by oni, nesmrtelní, bohové, mohli onemocnět nějakou přízemní chorobou. Odin si div nohy neuběhal, jak chodil od domu k domu a snažil se vyděšené Ásy uklidnit. Radil se s Mímiho hlavou, vysílal havrany a nakonec se samou únavou rozplakal. Ronil slzy devět dní a devět nocí, až vznikl Severní ledový oceán. Desátého dne se rozhodl, že se pokusí o sebevraždu.

Loučil se právě se zkoprnělou Frigg, když tu k němu celý uřícený přiběhl žvanil Bragi. „Odine, vládce nejvyšší, moudrý a spravedlivý..." „Přestaň žvanit a mluv, chci říct, zkrať to!" zahřměl Odin, kterého počala opouštět odvaha. S lítostí hleděl na romantický obětní háj, v jehož srdci si přál sdílet strom se sympaticky vybělenou kostrou. „Loki zmizel," uklonil se Bragi, „odjel na na Freyově kanci do Obřince k lékaři. Mohl bys mi prosím vysvětlit, jak..."

„Já toho Lokiho zabiju," zavyl Odin, hvízdl na Sleipniho a byl pryč. „Hadrycucky, to je řeč," zahřměl nadšeně Thor a vyřítil se za ním.

Loki už byl skoro v Obřinci, visel bezvládně na zlatém kanci a přerývaně sípěl: „Kašlu na vás chrrr, Ásové. Na chrr všechrrny! Břídilové. Chrrr. Ani uzdrchrrvit mě nedokážete." Z obřince mu vyšel naproti jeho otec, hodil si jej přes rameno, kance strřil pod paži a rázně zadupal před chýší vyhlášené trollí čarodějnice. Jakmile ji Loki spatřil, spustila se mu zelená rýma a upadl do mdlob. Všechny její čtyři hlavy soucitně zamlaskaly, čarodějnice vtáhla Lokiho dovnitř a jala se ho kurýrovat.

V Ásgardu mezitím panoval čilý ruch, nikdo nechtěl o vraždění Lokiho přijít. Když vyčerpali všechny dopravní prostředky, poprali se o orlí a sokolí křídla a vyrazili.  Chudáka Heimdalla nechali strážit Ásgard, až do konce světa s nimi za to téměř nepromluvil. Moc velká změna to ale nebyla.

Obrové mají rádi svůj klid a když se to všechno sletělo u nich na dvorku, strašlivě se rozčilili. Rozpoutala se nelítostná bitka, kterou změkčilí bohové prohráli na celé čáře. Bezhlavě prchali zpět do Ásgardu a pištěli na obry ty nejstrašnější nadávky, jaké jen v zápalu útěku dokázali vymyslit. Když už bylo po všem, přijel utrmácený Odin s Thorem.

Cestou pětkrát zabloudili a jednou dokonce potkali draka, čímž nabrali značné zpoždění. Nakvašený Thor pobil všechny znavené obry a chystal se cáknout kladivem po hlavě i Lokiho, Odin ho však zadržel. Nejdřív si na proradném poloobrovi zchladit žáhu sám.

„Odine, mám lék proti všem nemocem." Předešel ho Loki a políbil čarodějnici Paniku na každou ze čtyř hlav. „Hm," zavrčel netrpělivě Odin a Thor cvičně zamával kladivem. „Musíme spát alespoň jednou týdně s obry, jinak budeme slabí jako mouchy a můžeme to rovnou zabalit." Pokračoval Loki a upřel plamenný pohled na Paniku až celá zrůžověla.

Ze zcela pochopitelných důvodů zamlčel, že ho na nohy postavil nápoj, jemuž obři říkají čaj. A toho památného dne přišla na svět Nevěra.