Čau, děcka!
Tak, včera jsem zjistila, že mám 7.5. poslední přednášku. A říkám si "Co mám ale pak sakra až do poloviny září zase dělat???". Asi si budu muset najít práci, protože jsem introvertní stydlín, který s kamarády nikam nejezdí. Už teď mě to děsí :D

Jak Tony předpokládal, hra Zaklínač brzy pohltila i Steva, který byl schopný se do jakéhokoliv fantasy příběhu zažrat a nepustit. Nejprve se na Tonyho nesouhlasně díval, když zjistil, že celou hru tvořily ostré dialogy a jeden boj za druhým, ale nevydrželo mu to dlouho. Děti toho v dnešní době věděly mnohem víc, než by měly.

Brzy trávili večery tak, že se rozvalovali na pohovce s Harleym mezi sebou a pozorovali obrazovku. Dnešek nebyl výjimkou. Steve pozorně poslouchal Harleyho povídání o všem, co se Zaklínače týkalo a Tony je sledoval od stolu. Musel ještě narychlo něco schválit pro Pepper, ale měl v plánu se k nim připojit.

"Je to vlastně podle knížek," slyšel Harleyho vysvětlovat. "Je jich osm. Co kdybychom je večer četli? Harryho Pottera jsme už dokončili, Hobita a Pána prstenů taky, teď jsme na konci Narnie a táta tvrdí, že jestli se někdy pustíme do Odkazu dračích jezdců, bude to spíš mučení než zábava."

"Viděl jsi ty bichle?" bránil se Tony okamžitě. "Strávili bychom u toho celý rok!"

Steve se rozesmál. "Řekl bych, že těch osm knih vydá za víc, než Odkaz jezdců, nemyslíš?"

Tony si odfrkl a znovu se schoval za laptop, ale pro sebe se usmíval. Čtení před spaním zavedl Steve a ačkoliv se nad tím Tony ze začátku šklebil, nakonec uznal, že to byl dobrý nápad. Když Steve odešel, pokračovali v tom. Tony v životě nepřečetl tolik knížek, měl radši filmy. Ale i on se těšil, až se večer před spaním posadí vedle Harleyho postele a pustí se do dalšího dobrodružného příběhu. A ze školy dostával neustále zprávy o tom, že Harley čte a píše jako deváťák. To byl úspěch, no ne?

"Mohli bychom je koupit," pokračoval Harley a nenápadně je oba tlačil tam, kam chtěl. "Třeba bys mě mohl zítra po škole vyzvednout a stavíme se do knihkupectví?"

No teda...

Tony vzhlédl a spokojeně se pousmál. Harleymu neviděl do obličeje, ale byl si jistý, že se tvářil jakoby nic a ve hře nadále kosil nekkery hlava nehlava. Steve, na druhou stranu, na něj hleděl s otevřenými ústy. Když se konečně vzpamatoval, odkašlal si a přikývl.

"Pokud chceš a pokud to táta dovolí."

"Tati, může mě Steve zítra vyzvednout ze školy?" zavolal Harley hlasitěji a ohlédl se na něj. Tony pokrčil rameny.

"Tohle bylo jedno z tvých pravidel. Rozhodni si sám."

"Tak jo. Končím ve tři."

"Ve tři," opakoval Steve a přikyvoval. "Dobře, budu tam."

"A možná bychom se mohli stavit i do McDonald's..."

Steve se zašklebil a znovu se ohlédl na Tonyho. "Nerozmazlujeme ho?"

"Jo, příšerně," přikývl, oči upřené na obrazovku laptopu. "A taky využívá situace, protože moc dobře ví, že mu aktuálně sneseš modré z nebe."

"Hej!" Harley celý zrudl a nafoukl tváře jako žába. "To není vůbec žádná pravda! Jen se... snažím. Řekli jsme, že dáme Stevovi šanci a já mu ji dávám. Ale jsem pořád hrozně naštvaný! A McDonald's by mohl moji naštvanost spravit."

Domem se ozval hlasitý smích dvou rodičů, kterým začínal jejich pomalu do puberty se řítící syn přerůstat přes hlavu. Ale bylo jim dobře. Věci se opravdu obracely k lepšímu a i když si Tony držel od Steva stále trochu odstup, lepšilo se to. Vidět Harleyho konečně šťastného pomáhalo.

"Uvidíme zítra, prcku," řekl Steve nakonec a pocuchal mu vlasy. Harley na něj vyplázl jazyk a zasmál se i on.

Nakonec jim oběma Steve popřál dobrou noc a odjel. Tak, jak to dělali posledních... dlouho. Tony dny přestal počítat někdy po prvním týdnu a jen je nechal plynout.

Sám zahnal Harleyho do postele, na střídačku přečetli několik kapitol Letopisů Narnie. Než odešel, vtiskl mu pusu na čelo.

"Jsem na tebe pyšný, víš to?"

Harley se usmál a jen přikývl.

---

Nové knížky se doma objevily hned následující den. Harley nadšeně poskakoval a nutil Tonyho si obálky prohlížet znovu a znovu. Steve přiznal, že si Harley četl už v autě a Tony chápal, proč byl navzdory tomu veselí tak zelený v obličeji.

"Domácí úkoly," řekl Tony naoko přísně a pohrozil mu prstem. Nikdy mu nešlo být přísný rodič. "Nejprve úkoly, pak knížky."

"Fajn," zavrčel protivně, popadl batoh a oddupal k sobě do pokoje. Steve se za ním soucitně díval.

"Řekni mi," prohlásil, "jak je možné, že je ten kluk génius, magor to techniky, plavec, hráč počítačových her a knihomol v jednom?"

"Holt máme celý set," pokrčil nad tím Tony rameny. "Jen počkej, za dva roky se začne učit na kytaru, aby balil holky - nebo kluky. Připojí se ke školnímu fotbalovému týmu. A ještě se k tomu začne učit mandarínsky!"

"Tak to ho pak už budeme vážně vídat jen u večeře."

Tony se na něj otočil s širokým úsměvem na tváři a Steve pobaveně nakrčil nos, zatímco se zeshora ozvalo: "Já vás slyším!"

Rozesmáli se.

Večer se Harley do postele hnal o hodinu dříve a oba dva táhl s sebou. "Dneska čte Steve!"

Tony neprotestoval. Posadil se na zem ke zdi, nechal Lesley, aby mu vlezla na klín a hladil ji celou dobu, co Steve četl. Seděl v křesle s kotníkem opřeným o koleno a četl jednu kapitolu za druhou, měníc hlasy a intonaci. Oba dva, Tony i Harley, poslouchali jako zařezaní. Tony při tom ze Steva neodtrhl pohled. Pozoroval ho a s mírným překvapením si uvědomoval, že v něm zášti zbývalo už jen málo. Harley ho vzal na milost jako první, ale Tony se k tomu už taky dostával. A byl to příjemný pocit. Spokojeně se usmál, opřel si hlavu o zeď za sebou a věřil tomu, že zase bude dobře.

Dokud se v něm opět neozvaly pochybnosti. Ale k těm později.

"Přespi tu," navrhl Tony, když konečně dočetli. Steve k němu překvapeně vzhlédl. "Na gauč se vlezeš."

Steve se pobaveně zašklebil, ale souhlasil. Když nad tím tak Tony přemýšlel, v životě jeden druhého nevyhnali z ložnice, ani když byli naštvaní. Taky se nad tím zašklebil.

Dům byl brzy tichý a temný. Harley spokojeně chrněl, Lesley mu ležela v nohách postele (ale tajně, aby o tom nikdo z dospělých nevěděl - stejně to věděli) a Tony nemohl spát. Dlouho pracoval na starkpadu, nechal Jarvise, aby mu přes celou ložnici promítl skeny quinjetu. Chodil tam a zpátky, prohlížel si modré hologramy a snažil se vzpomenout, jaký úžasný nápad měl dva dny zpátky ve tři ráno. Vzpomněl si. A strávil u toho následující tři hodiny.

Ale když se znovu pokusil usnout, nešlo to. Zatracená nespavost, bručel si pro sebe, převalujíc se tam a zpátky. Mohl by prostě zase začít pracovat. Nebo jít do dílny a dělat na něčem tam.

...anebo sejít dolů a lehnout si ke Stevovi.

Dlaní si přejel po obličeji a zamračil se nad tou myšlenkou. Pochybnosti se ozvaly znovu, naléhavěji než předtím a Tony se rozhodl, že potřebuje odpovědi. Pár slov, které alespoň trochu uklidní tu nutkavou potřebu věřit všemu, co mu ten den Steve řekl.

Vstal dřív, než se stihl rozmyslet a pokud možno nejtišeji se vydal ke schodům. Jeho hodinky hlásily dvě ráno, a bylo tedy nepravděpodobné, že by byl Steve vzhůru.

Byl vzhůru. Stačilo sejít tři schody a Tony i ve tmě pokoje viděl, že k němu otočil hlavu. Zbytek schodů seběhl, zamručel, aby se posunul, a vklouzl k němu pod deku. Steve se převalil na záda, ruku nechal nataženou a v příští chvíli Tony ležel vedle něj tak, jak lehávali vždycky, než šli spát. Spokojeně vydechl. Horkost Stevova těla se mu opřela o kůži, v nose ho zašimrala jeho kolínská. Napětí a starosti z něj v tu chvíli sklouzly a Tony spokojeně zavřel oči. Pevně jej objal okolo pasu a Steve jeho okolo ramen, druhou ruku položenou na jeho předloktí.

Perfektní.

"Nespavost?" zamumlal a Tony přikývl. Potom dlouho nemluvili, jen leželi a drželi jeden druhého. Tony poslouchal pravidelný tlukot jeho srdce a chtělo se mu smát a brečet zároveň. Byl to zvláštní pocit, cítil se šťastně, ale pod tím vším ležela křivda a jeho zraněné já, které si stále pamatovalo bolest, kterou jeho slova způsobila. Roztřeseně se nadechl. Jeho hlas byl tichý a váhavý.

"Miluješ mě ještě?"

Tělo pod ním na okamžik ztuhlo, než mu Steve vtiskl polibek do vlasů. "Ty musíš být blázen," zašeptal. "Opravdový blázen, pokud si myslíš, že bych tě někdy mohl přestat milovat."

Srdce se mu sevřelo, ale jeho tělem se rozlil klid.

"Miluju. Vždycky jsem miloval a vždycky budu."

Ještě jedna otázka. Ještě jedna těžká, příšerná otázka. "A chceš se mnou být?"

Já už s tebou nechci být, Tony.

Ta slova ťala hlouběji, než by kdy přiznal. Ťala. Ťala a kousala a trhala ho zaživa. Ozývala se mu ve snech a v jeho hlavě v těch nejnevhodnějších okamžicích. Dostávala ho na kolena.

Tentokrát byl Steve zticha déle a Tony dostal strach. Zvedl se na lokti a obrátil k němu tvář, děsil se, co uvidí.

Hanbu nečekal.

Steve zavřel oči a roztřeseně se nadechl. "Potřeboval jsem, abys mi to věřil," zašeptal. Tony pochopil.

"Znáš mě. Věděl jsi, kam udeřit, aby to bolelo nejvíc."

"Přesně tak."

Sledoval ho, mlčky, beze slova. Co na to mohl říct? Vůbec nic. Škoda už byla napáchaná a nebyl to on, kdo by ji měl napravovat. Neodtáhl se, když ho k sobě Steve přivinul pevněji.

"Už nikdy nechci být bez tebe, Tony. Nikdy, slyšíš mě? A moc dobře vím, že pár slov nestačí a nezapomeneš na všechno, co jsem ti řekl. Vím to! Ale dokážu ti to, slibuju. Chci být s tebou a jen s tebou. Slíbil jsem ti to před Bohem, slíbil jsem, že budu s tebou dokud nás smrt nerozdělí a chci to dodržet."

Ačkoliv Steve mluvil jistě a vážně, hlas se mu místy třásl, jako by měl strach. Mohl ho mít? Mohl si myslet, že teď nadešla ona soudná minuta, kdy se rozhodne, jestli je všemu konec nebo ne? To by znamenalo, že byli vystrašení oba dva úplně stejně.

Rozhodování nakonec nebylo nijak složité. Vždyť se rozhodl už v den, kdy s ním mluvil na střeše, jen si to doteď neuvědomil.

"Tak jo. Ale nebudeš to se mnou mít o nic lehčí, než doteď. Jsem emocionálně raněný muž, Steve, a budu ti dělat ze života peklo," řekl se znatelným vtipem v hlase a Steve se úlevně zasmál. V příští chvíli ho téměř rozmačkal, tvář schovanou v ohbí Tonyho krku. Tony ho pohladil po vlasech. Štěně jedno přerostlé, napadlo ho něžně.

"Ale prsten ti ještě nevrátím."

"Já vím. To nevadí, u tebe je v bezpečí," šeptl a vtiskl mu polibek na čelo. "Máš tolik času, kolik jen potřebuješ."

Když se Tony později pokusil posadit, Steve ho chytil za ruku. "Zůstaň?"

Zůstal.

---

Bohužel, měli i jiné problémy, než ty rodinné a bylo načase je řešit. Všichni se shodli na tom, že nechávat staré základny Hydry tam venku nadále zapadat prachem a riskovat, že je jednou někdo najde, nebyl dobrý nápad. A tak postavili Buckyho před mapu a chtěli po něm zdánlivě nemožné.

"Byl jsem možná na třech základnách a jestli čekáte, že mi dali mapu, jste vedle!" vztekal se a snažil se mapu mávnutím ruky vypnout. Ne, že by se mu to dařilo, ale FRIDAY se nad ním nakonec slitovala a mapa zmizela. "Můžu vám říct, kde přibližně jsou, ale to je všechno."

"To bude stačit," ujistil ho Tony a hodil si do pusy další sýrový krekr, "o zbytek se postarám. Hlavní je, že oblast zúžíš."

"Fajn," povzdechl si. Natasha mu položila ruku na rameno a Tony si vyměnil pobavený, ale souhlasný pohled se Stevem. Bruce si toho taky všiml, ale tvářil se mnohem méně souhlasně. A Clintovi zářily v očích dolary, protože, opět a zase, vyhrál sázku.

"Ten chlap je ve skutečnosti kupid," zamručel Tony Stevovi.

"Sedělo by to. Luk a šípy má," pokrčil nad tím rameny a oba se zasmáli, než se opět vrátili do práce. Tony si později všiml, že se od toho dne nálada Mezi Avengers uklidnila. Ostatní přestali být vůči Stevovi tak chladní a odměření a Tony za to byl vděčný. Byl to jeho manžel, ne jejich, a oba už byli velcí kluci. Dokázali si to vyříkat sami.

Tony se ujistil, že Pepper nevadí Harleyho opět pohlídat, a vyrazili ještě ten samý den. Dvě základny měly být v Rusku, jedna v Německu a jedna někde v Rumunsku, ale o té Bucky nevěděl jistě.

"Je to jako hledat jehlu v kupce sena," chechtal se Clint a pozoroval mapu. Udělal nad ní podivný krouživý pohyb rukou a znovu se zachechtal. "Ještě nikdy jsem nedostal souřadnice, které by zněly 'Leť někam sem!'"

"Máš možnost se předvést," uchechtl se Tony a i on sledoval jednu z větších obrazovek na boku quinjetu. "SHIELD ještě furt nemá nic na tu supervojandu, co nám pláchla."

"A ty se divíš?" povytáhl Bucky nevěřícně obočí. Tonyho okrajově napadlo, že ať už ho donutil k sestřihu kdokoliv, byl to zatracený génius. Byl rád, že Bucky už nepřipomínal profesora Snapea. "Říkal jsem vám to, mluví několika jazyky a ví, jak zmizet. Mě jste hledali dobrého půl roku."

"Taky jsi nám to mohl trochu ulehčit," uchechtl se Steve a pořádně ho praštil přes záda, až Bucky uskočil a ohnal se po něm (ne v úmyslu mu opravdu ublížit, samozřejmě). A to 'pořádně' u supervojáka znamená tak silně, až by to normálního člověka zlomilo vejpůl. Tonyho to rozesmívalo a děsilo zároveň. Raději o krok ustoupil, nerad by dostal ani normální, ani kovovou pěstí.

"Myslíš, že si pro vás dva přijde?" zajímala se Nat. Bucky se okamžitě přestal chovat jako idiot a pustil Steva z kravaty (ti dva fakt byli jak přerostlé děti, přemýšlel Tony pobaveně) a otočil se na ni. Nejistě se zašklebil.

"Nevím. Doufám, že ne. Kozlov ovládal i ji, možná se z toho dostane a bude se chtít na dlouhou dobu prostě schovat."

"Jako ty?" zeptal se Steve. Bucky přikývl. Rozhovor se brzy nato stočil k příjemnějším věcem. Clint jim povídal o plánované dovolené s rodinou u moře; probrali poslední sezonu Formule 1 a naplánovali Rychle a Zběsile filmový maraton.

Tony se na okamžik pozastavil nad tím, kam až od chladnokrevné špionky, nevyrovnaného Jekylla a pana Hyda, vojáka s PTSD a génia s problémem s pitím a ukázkovým narcismem došli. Jen Clint byl pořád stejný. Teda až na to, že teď měl kromě dvou dětí tři. A byl vlastníkem toho nejlepšího traktoru, který byl aktuálně na trhu. Tony o tom samozřejmě nevěděl vůbec nic.

Počkal si, až se Natasha přesune k druhému kormidlu, a posadil se vedle Buckyho. Drcl mu loktem do žeber.

"Udělej mi laskavost a buď na ni hodnej, jo?"

Bucky se pobaveně uchechtl. "Jinak si mě najdeš a něco mi uděláš?"

"Co? Ježiši ne, nebuď blázen! Ona ti ublíží sama, nepotřebuje k tomu asistenci. Ale Steve by tě pak oplakával a já se na jeho utěšování moc netěším."

Odněkud z quinjetu se ozvalo Stevovo odfrknutí a Bucky se rozesmál. Ale přikývl a ujistil ho, že má s Nat opravdu pouze ty nejlepší úmysly. A Tony mu to věřil. Oni ti kluci z minulého století fakt měli něco do sebe.

Díky FRIDAY našli všechny základny, o kterých jim Bucky řekl. Netrvalo to ani tak dlouho. Opět díky FRIDAY narychlo prošli vše, co našli, jen aby se ujistili, že Hydra neplánovala jadernou válku, která by měla někdy teď začít, a podobné svět ničící plány. A ne, nenašli vůbec nic. Tuny zápisů a poznámek, zbraně, letadla a auta a tolik prachu, že i supervojáky svědil nos.

Všechno zničili. Srovnali ta místa se zemí (pokud to bylo bezpečné) a ujistili se, že se k tomu už nikdo nikdy nedostane. Hydra byla už dávno pryč a Tony i ostatní byli ochotní udělat vše pro to, aby se už nikdy nevrátili. Tam venku sice stále byli šílenci, ale s těmi se vypořádají, až se objeví.

Po třech dnech letěli zpátky domů. Tony se hlavou opíral Stevovi o rameno a poslouchal Buckyho, který aktuálně dělal všechno pro to, aby Steve v jejich očích klesl. A že měl pořádné zásoby historek.

"Byl jsi pořádné kvítko," řekl Stevovi a škodolibě se na něj zazubil. Steve obrátil oči ke stropu a vtiskl mu polibek na čelo.

"Přece bys mu nevěřil. Je to lhář a podvodník. Nat, to jsi slyšela ten příběh-"

A v příští chvíli to byl Bucky, kterému rudly tváře a snažil se Steva překřičet, aby ho nikdo neslyšel. Tony a Natasha se smáli, Bruce trucoval v rohu a Clint ty dva jen povzbuzoval. Byl to dobrý pocit, vyrazit s nimi ven, přemýšlel Tony spokojeně. Bylo fajn vidět, že navzdory všemu je jejich tým stále funkční.  

- Clint je kupid a nikdo mě nepřesvědčí o opaku. Alespoň teda v mých fanfikcích, protože jak tak koukám, shipuje všechny páry, které se tam objeví a ještě jim pomůže dát se dohromady! Nebo je alespoň předpoví a vydělá na nich. 

- Stevie a Tony se už opravdu budou jen usmiřovat. Do konce nám chybí tři kapitoly, takže už bylo na čase. Oba jsem je trápila dost dlouho a každý si zaslouží svůj happyend! I Tony, který na ten svůj nevěří.

- To bude pro dnešek vše. Mějte se krásně, děkuji za vaši veškerou podporu a uvidíme se ve středu!