Nazdar, děcka! ^^ 
To jste věděli, že fantazírování o psaní není opravdové psaní? Hrůzné zjištění, vážně ><
Posledních pár dní mám nemístnou touhu přidávat do povídek GIFy Tonyho výrazů, protože mám utkvělou představu, že si nedokážete dostatečně představit, jak nádherný a úžasný ten chlap je... Naštěstí mi nějaké to sebeovládání ještě zbylo XD

Tony jen pobaveně zavrtěl hlavou a vydal se k oknu na konci chodby. Natasha a Bucky ho vůbec nepřekvapili, ale rozhodně potěšili. Bucky si zasloužil trochu normálnosti a Nat někoho, kdo od ní neuteče, jako to udělal Bruce. Nepochyboval o tom, že Bucky byl dobrá volba. Oni ti kluci z minulého století měli něco do sebe.

Pokud zrovna nedělali idiotská rozhodnutí.

Nebo se neschovávali na střeše.

Odložil kelímek od kávy na parapet a s trochou funění se protáhl na požární schodiště, děkujíc bohu, že nikdy neměl strach z výšek. Rzí pokrytý kov pod ním zavrzal, ale konstrukce byla zcela stabilní. Vystoupal po schodech až do posledního patra a odtamtud po žebříku na střechu. Steva uviděl jakmile vykoukl zpoza kraje střechy. Seděl na betonovém bloku s hlavou v dlaních a buď byl tak ztracený v myšlenkách, že si Tonyho nevšiml, nebo se rozhodl si ho nevšímat. A nebo o něm věděl a jen nezareagoval. Bůh ví.

Chvíli ho jen sledoval a v hrudi se mu rozlil ten moc dobře známý pocit, který se ozval pokaždé, když se Steve s něčím potýkal. Tony nebyl bezcitný, ani když na něj měl vztek. A moc dobře si uvědomoval, že si i on za těch pár měsíců prošel peklem.

Do čeho jsi nás to uvrtal, drahý? pomyslel si zkroušeně a konečně se obrnil. Přišel vyjednávat, ne se mu vrhnout do náruče a brečet jak malé děcko. Vystoupal pár posledních příček a s dobře naučenou sebedůvěrou vykročil. Steve se okamžitě otočil, očividně překvapený, že ho vidí. Vlasy měl na jedné straně hlavy mnohem kratší a Tony jen tušil, že mu Summers někde v těch místech otevřel lebku. Žádnou jizvu neviděl, musela už zmizet.

"Tony..." šeptl překvapeně a zlomeně a ne, tohle vůbec nebylo fér. Ale Tony si dokázal zachovat chladný výraz. Schoval ruce do kapes, zamyšleně našpulil rty a díval se mu do tváře, než se rozhlédl po okolí.

"Užíváš si výhled? Čerstvý vzduch? Hluk Brooklynu?"

Steve neodpověděl, jen se na něj díval těma neuvěřitelně modrýma očima, po kterých se mu až trapně stýskalo. Naštěstí se neusmíval, to by byl jinak vidět ten jeho dolíček v levé tváři a ano, i po tom se Tonymu trapně stýskalo.

"Rád tě vidím," hlesl nakonec a odvrátil pohled. "Myslel jsem, že se mi budeš vyhýbat."

"Vyhýbal jsem se ti a dost úspěšně. Ne, že bys mi to nějak ztěžoval. Tos za celou tu dobu nevytáhl paty z bytu?"

"Vlastně... vlastně ne," uznal a suše se uchechtl. Tony s přikývnutím přešel tam a zpátky. Zastavil se u betonového přístěnku, ve kterém bylo bůhvíco. Zády se o něj opřel, ruce nechával v kapsách a dával si pozor na to, aby měl uvolněná ramena. Věděl, jak vypadá. Jako člověk, který má všechno na háku a tak taky vypadat měl. Steve nemusel vědět, že je uvnitř jen uzlíček nervů.

"Takže, mluvil jsem s Harleym. A s Pepper. S Rhodesem naštěstí ne, jeho tři rozvody mě přesvědčily o tom, že od něj si vztahové rady brát nemám," začal obsáhle. Steve ho nepřerušoval a jen ho sledoval. Tonymu však neušlo, jak se mu rozsvítily oči, když zmínil Harleyho. "A mám otázku."

"Poslouchám."

"Chceš druhou šanci?"

Steve ho sledoval bez hnutí, jen čelist mu poklesla. Pootevřel ústa a na jazyku se mu určitě převalovala nějaká sáhodlouhá věta, kterou ale nakonec spolkl (moudré rozhodnutí) a pouze přikývl. Tony se pousmál napůl úst.

"Fajn," kývl. "Jsme s Harleym ochotní ti ji dát. Ale podle našich pravidel. A ty buď budeš držet hubu a krok nebo ti příště přivezu rozvodové papíry."

Oh, tohle bylo kruté. Krutější, než si Tony představoval, i jeho ta samotná myšlenka zasáhla. Ale než se stačil zarazit, ta slova už visela ve vzduchu. Steve pevně stiskl čelisti a prsty stočil v pěsti. Ale ten utrápený pohled v očích mluvil za vše. Jestli dokázalo Steva Rogerse něco vyděsit, byla to ztráta těch, které miloval.

Znovu mlčky přikývl.

"Zaprvé, zůstáváš tady. Nebo na základně, je mi jedno kde. Ale doma tě ještě nechci."

Další kývnutí.

"Za druhé, Harley nechce, abys ho vozil do ani ze školy. Takže to ani nenabízej."

Další kývnutí.

"Za třetí, vaření. Tohle snad nemusím vysvětlovat, víš, jak mizerně vařím já a jaký žrout Harley je."

Uchechtnutí. A další kývnutí.

"Za čtvrté, slíbil jsem Harleymu, že mu nebudu kecat do toho, jak se vůči tobě chová. Má na tebe snad větší vztek než já a jestli se s tebou bude chtít hádat, já zasahovat nebudu. Je to velký kluk a může si vybrat, jak a jestli chce s někým mluvit."

A opět jen přikývnutí. Tony se uchechtl.

"Můžeš mluvit, víš?"

"Říkal jsi držet hubu a krok."

Tony si povzdechl, ale koutky mu cukaly do úsměvu.

Idiot.

"Vysvětlíš nám to," pokračoval raději a stáhl si brýle z očí, aby si zaměstnal ruce. "Všechno. Proč jsi odešel, co se dělo. Zasloužíme si to vědět."

"Já vím," šeptl a povzdechl si. "Vysvětlím vám to. Řeknu vám vše, co budete chtít vědět."

"Supr. Jak jsi na tom, mimochodem? Nevídáš bílé myšky nebo tančící opice?"

Steve se uchechtl a konečky prstů se opatrně dotkl krátkých vlasů. Tony ten pohyb následoval očima. "Fyzicky? Dobře."

"A psychicky?"

Steve neodpověděl. Založil si ruce v klíně a opět vzhlédl. "Nějaká další pravidla?"

"Poslední. A to nejdůležitější. Chceme zpátky Lesley."

Tentokrát se už Steve rozesmál se zakloněnou hlavou. Ale nebyl proti, okamžitě přikyvoval. "Dobře, dobře, s tímhle souhlasím. Je na mě naštvaná od té doby, co jsem odešel."

"Nasral jsi nás všechny, jak tak koukám," ušklíbl se Tony trochu zákeřně, ale nakonec toho nechal. Neměl ve zvyku šťourat do otevřených ran.

Kousek od nich přistál kos. Tony sledoval, jak si čechrá peří a naklání hlavu ze strany na stranu. Foukal jemný vánek a slunce ho pálilo do kůže. Byli zticha, oba dva, a ta téměř dvoumetrová vzdálenost mezi nimi se zdála nevhodná a cizí. Ne, že by ji byl Tony připravený překročit.

Vjel si rukou do kapsy a vytáhl Stevův snubní prstýnek. Steve okamžitě prudce vzhlédl a natáhl se po něm. Tony prsten schoval v dlani a hned nato zpět v kapse.

"Dostaneš ho zpátky až když tě budu zase považovat za manžela."

Další tiché přikývnutí. Zlomené, zraněné, zahanbené, ale smířené přikývnutí.

---

Tony si nepředstavoval, že to bude jednoduché a byl za to upřímně rád. Kdyby si myslel, že to jednoduché bude, pravděpodobně by si vytrhal všechny vlasy už na konci prvního týdne. Bylo to zvláštní, mít Steva zase doma. Ne nepříjemné, ale zvláštní. Vždy mezi nimi třemi vládla napjatá atmosféra, Steve chodil po špičkách, Harley se na něj sotva podíval a Tony se nemohl rozhodnout, jak se vlastně chovat.

"Řekl ti táta pravidla?" zeptal se Harley hned první den. Seděl na schodech, ruce měl založené na hrudi a upíral na Steva tak ledový pohled, že by mu ho mohla i Natasha závidět. Steve přikývl na souhlas.

"Fajn. Takže víš, že s tebou nemusím mluvit, když nechci. A já nechci."

Tony nad tím s povytaženým obočím jen pokýval hlavou, ale nezasahoval. Chodil po kuchyni tam a zpátky a chystal si kávu. Ti dva potřebovali trochu prostoru pro sebe a Tony slíbil, že jim ho dopřeje. Steve si tiše povzdechl, nicméně nehádal se.

"Nechceš ani abych vám to vše vysvětlil?"

"Já chci," ozval se Tony okamžitě a zvedl ruku do vzduchu, jako by se hlásil. Harley se zamračil, ale nakonec i on souhlasil. A tak se posadili v obývacím pokoji, Harley dostatečně daleko od Steva, ale blízko Tonymu. Tony popíjel kávu, Steve si dlaní mnul ústa a čelo a Lesley nadšeně chodila od jednoho k druhému, vrtěla ocasem a nechávala se hladit a drbat. Očividně jí ona napjatá atmosféra nevadila ani trošku a hodlala si znovusetkání se svými lidmi náležitě užít. Tony jí to záviděl. Kéž by to bylo tak jednoduché.

Steve dostál svému slovu a vše jim pověděl. Tedy, ne úplně vše. Tony poznal, kde dělal schválně mezery, ale za zlé mu to neměl. Už dávno se domluvili, že nebudou Harleymu lhát ať už půjde o cokoliv, ale krvavé a drsné detaily znát nemusel. A přesně ty Steve vynechal. Z doby ze zajetí jim řekl málo, hodně málo, ale i to stačilo k tomu, aby Tonyho zase polil ten odpudivě nepříjemný pocit.

Co se Stevových důvodů týkalo, neřekl nic nového. Bylo to přesně tak, jak řekl předtím a jak říkal i Bucky. Jen je chtěl chránit. Bál se, že by se mohli obrátit na něj a Harleyho, kdyby se chtěli ke Stevovi dostat blíž a tak odešel a doufal, že tak od své rodiny odvede pozornost.

"Raději bych riskoval, že se mnou už nikdy nepromluvíte," zamumlal nakonec, pohled upřený do koberce, "než abych dopustil, aby vám někdo ublížit."

Po této větě Harley vstal a za chvíli bylo už jen slyšet jeho dupání dolů po schodech do dílny. Steve se nad tím smutně pousmál a podíval se Tonymu do tváře. A Tony? Ten aktuálně uvnitř bublal vzteky.

"Proč jsi mi nic neřekl? Mohli jsme to vyřešit, mohl jsem prostě zůstat tady, kdybys na tom fakt trval. Ale alespoň bych věděl, o co jde!"

"Sám tomu nevěříš. Nikdy bys nezůstal pozadu."

Tonyho vztek jen narostl, neboť si byl jasně vědom toho, že má Steve pravdu. Ale nehodlal mu to přiznat.

Pohádali se. Ne krutě, ne do krve, ale pár zlých slov padlo. Tony to v sobě dusil až moc dlouho a teď, když měl konečně možnost, se nedržel zpátky. Napadlo ho minimálně tucet lepších variant, než byla ta Stevova. Tucet!

Nakonec se i Tony odporoučel do dílny a Steve zůstal jen s Lesley. Která se mu otřela o nohu, zakňučela a nechala ho samotného i ona. Steve zůstal mlčky sedět v křesle a dlaní si zakrýval obličej.

---

Bucky se marně snažil vzpomenout si, kdy naposledy se probudil a byl s ním v posteli i někdo jiný, ale nedařilo se mu to. Muselo to být dávno, hodně dávno. Možná s Dot? Ne, Dot ne. Kvůli ní jen utratil peníze na vlak, aby pro ni vyhrál plyšového medvěda. Pousmál se nad tou vzpomínkou, než ji pečlivě uložil do pozadí a pootočil hlavu.

Natasha už nespala. Ležela natažená po jeho pravém boku s jednou nohou zapletenou mezi jeho a dlaní spočívající na jeho nahém břiše. Vlasy měla rozcuchané, oči opuchlé od spánku a v jednom z jeho triček vypadala drobná. Krátce ho napadlo, že nikdy nevypadala krásněji.

Usmála se na něj, on se usmál na ni a vtiskl jí polibek do vlasů. Protože mohl. A byl to skvělý pocit.

Nemilovali se. Vrátili se včera po večeři k němu do bytu a prostě mluvili a smáli a než se nadáli, bylo dlouho po půlnoci. Slovo dalo slovo a šli spát, zapletení jeden do druhého. Bucky byl vzhůru déle než ona, díval se do stropu a každou chvíli jemně zesílil stisk okolo jejích ramen, a byl přesvědčený, že tentokrát stiskne jen prázdnotu. Nestalo se tak. Ani jednou.

Bucky zavřel oči a ještě si užíval její blízkosti. Bylo moc brzy na to, aby vstávali, ale moc pozdě na to jít znovu spát. Neucukl, když se její ruka pohnula. Konečky prstů mapovala nesmyslné obrazce, které viděla jen ona. Na jeho břiše, hrudi, ramenou. Usmál se, ale neřekl vůbec nic. Její dotek byl něžný, jemný a vítaný.

"Máš jizvy," zamumlala zamyšleně, hlas chraplavý. "Steve jizvy nemá. Jak to, že ty je máš?"

"Časem zmizí. Léčím se pomaleji," vysvětlil a shlédl na ni. "Očividně na každého to sérum funguje jinak. Nebo jsem dostal horší. Sám nevím."

Pokrčil nad tím rameny a Natasha pouze chápavě přikývla.

Její prsty se ho nikdy nepřestaly dotýkat. Cítil, jak mu sjíždí po klíční kosti a nahoru po krku, palcem mu kreslila drobná kolečka za uchem. Vyhoupla se mu na klín, koleny mu stiskla boky a druhou dlaní spočinula na jeho hrudi. Zhluboka se nadechl a zaplavil ho vodopád rudých vlasů, když se k němu sklonila. Voněla sladce, její vlasy ho šimraly na tváři a její dech cítil na rtech. Byla blízko, tak blízko, stačilo se jen naklonit...

"Dotkni se mě," zašeptala, napůl prosba, napůl rozkaz.

"Dotýkám se tě," zamumlal nazpět a zlehka jí pravou rukou stiskl bok. Natasha se usmála jako člověk, který ví všechno, a zavrtěla hlavou.

"Dotkni se mě," řekla znovu a Bucky následoval její pohled. Už od včerejšího večera dbal na to, aby měl levou ruku nataženou co nejdál od ní. Představa, že by na ni sáhl, ho rozrušovala.

"Dotkni se mě." Uchopila ho za zápěstí a navedla ho. "Chci tě celého. Se vším všudy."

Dotkl se jí. Černo-zlatý kov ostře kontrastoval s její kůží, když jí konečky prstů hladil po boku. Nemohl nic cítit, ale představoval si to. Představoval si, že vše, co cítí pravou rukou, cítí i tou levou. A měl dojem, že cítí teplo jejího těla jak se vsakuje do věčně chladného kovu jeho prstů.

Přestal nad tím přemýšlet, když ho políbila.

Přestal přemýšlet nad vším, když se napřímila a jediným plynulým pohybem ze sebe stáhla jeho tričko a zahodila ho na zem. Dech se mu zadrhl v hrdle a srdce mu v hrudi bilo silně a rychle. Byla překrásná.

Znovu ji políbil a převalil ji pod sebe. Objala ho dlouhou štíhlou nohou okolo pasu a tiskla ho k sobě, nikdy neopouštějíc jeho rty.

Dotýkal se jí a ona jeho. A dlouho nepřestali.

- Jo... Jo, asi se mi líbí Bucky x Natasha. Delší dobu u toho zůstanu :D

- Děkuji všem za podporu, komentáře a hlasování, opravdu mi to vždy zvedne náladu! Mějte se krásně a uvidíme se zase ve středu.