Zdravím vás, moje hvězdy!
To si tak píšete kecy k prezentaci a ani si neuvědomíte, že už je po půlnoci. Oh well, stane se

Rozhodla jsem se, že natahovat vás další týden, jen abyste si počkali na poslední kapitolu není fér, takže až dočtete tuhle, pokračujte rovnou na tu poslední. 

Užijte si to! A varuju, bude zase hanbatá gymnastika.

"Zlobím se na tebe."

Steve se zaraženě otočil od okna, ze kterého posledních pár minut sledoval blesky osvětlující oblohu a hustý déšť. Tony stál za ním, ruce spuštěné podél těla a v očích napůl zoufalý, napůl rozzuřený pohled. Steve ztěžka polkl, ale neřekl ani slovo. Ale to nevadilo. Tohle znal, Tony se dostal do bodu, kdy byl připravený říct vše, co mu leželo na srdci. K tomu verbální odezvu zatím nepotřeboval.

"Mám na tebe šílený vztek, ale ne kvůli toho, cos mi řekl. Ale protože jsi mě tady nechal a neřekl jsi ani slovo. Nechal jsi mě a Harleyho za sebou a šel dělat něco tak zatraceně nebezpečného na vlastní pěst!"

Křičel. Ne z plna hrdla, ne pořádně od plic - Harley přece jen spal pár metrů od nich - ale přesto křičel a ty nádherné hnědé oči, které Steva tolikrát vytáhly z temnoty, se zaleskly slzami. Jestli vzteku nebo smutku, tím si nebyl jistý.

"Furt mi říkáš, že to bylo, abys nás bránil, ale kdo bránil tebe? Máme si hlídat záda, Steve! Já tobě a ty mě. A tys to porušil!"

Tony udělal krok dopředu a uchopil Stevovu tvář do dlaní. Díval se mu do očí a hrudník se mu prudce zvedal.

"Nemůžu o tebe přijít," řekl a hlas měl zlomený. Veškerá bojovnost z něj vyprchala. "Nemůžu. Nemůžu! A kdyby se ti něco stalo, kdybys to nepřežil, žil bych celý život s tím, co jsi mi před odchodem řekl. Nenáviděl bych tě."

"Tony-"

"Miluju tě, ty idiote." Teď už šeptal a ruce se mu třásly. "Nemůžeš mi tohle dělat. Nemůžeš mě tu nechat a riskovat vlastní život. Nemůžeš. Slib mi, že tohle už neuděláš."

Steve mlčel. Díval se mu do očí a viděl, že v nich řádila stejná bouře, jako venku.

"Jsme tým, ty a já. Jak v práci tak v životě. Nemůžeš jet sólo a čekal, že ti to odkývu. Věříš mi ještě vůbec?"

"Samozřejmě, že ti věřím," štěkl po něm, najednou dopálený, a jediným pohybem ho přitlačil ke zdi. Chtěl říct ještě něco, ale slova mu uvízla v hrdle. Oba dýchali zprudka, zírali jeden na druhého a atmosféra houstla. Venku zazněl hrom a déšť bičoval do oken.

Tonyho oči klesly níž, olízl si rty. A Stevovi se rozběhlo mravenčení po celém těle.

Ten první polibek byl až moc prudký a naléhavý, až jim o sebe cvakly zuby. Tony mu zarýval prsty do ramen, Steve ho držel pevně za boky a oba klopýtali k ložnici. Stevova košile skončila na zemi ještě přede dveřmi, než je kopnutím zavřeli.

Postel pod nimi nepříjemně zavrzala. Oblečení se brzy kupilo na zemi a ani jeden nebyl ochotný se přestat dotýkat toho druhého. Tony tiskl Steva do matrace a líbal ho na rty a na krk, kousal ho a tvořil tak značky, které stejně do rána zmizí. A Steve miloval každou vteřinu.

Obrátil tvář do polštáře a Tony pevně sevřel jejich propletené prsty. Ležel Stevovi na zádech, vzdychal mu do krku a pohyboval boky v mučivě pomalém tempu. Bouře pocitů a vjemů, které si odepírali tak dlouho, zaplavila je oba.

"Miluju tě," šeptl Steve bez dechu a obrátil hlavu, aby mu mohl vtisknout polibek do koutku úst. "A slibuju."

Tony ho políbil pořádně. "Řekneš mi to pak znovu. Až budeš mít zase nějakou krev v mozku, ne jen v péru."

Steveův smích se hodně rychle změnil v další spokojený sten. Ztratil pojem o čase a jen vnímal tělo za sebou. Tonyho dech byl rychlý, horký a vlhký na jeho kůži a když jeho vzdechy nejprve ochraptěly a poté zmizely úplně, nahrazené prudkými nádechy skrz zaťaté zuby, Steve věděl, že je blízko.

Nikdy ho neomrzelo poslouchat (a často i pozorovat), když Tony dosáhl orgasmu. Šeptal si pro sebe, tělo mu ztuhlo, než se opět uvolnil a svaly se mu třásly únavou. Dech měl rychlý a těžký a moc dobře věděl, že kdyby se mu podíval do očí, byly by nesoustředěné a zakalené, plné absolutní slasti. Viděl ho tak tisíckrát. A nikdy ho to neomrzelo.

Tony se na něj sesypal. Funěl mu do ucha a obloukový reaktor ho tlačil do zad. Steve chvíli ležel nehybně, ale sám brzy pohnul boky, třel se erekcí o matraci a pokusil se vyprostit svou ruku z Tonyho sevření. Nenechal ho.

"Mám tě, mám tě," šeptal, "jen minutku. Postarám se o tebe."

Steve nad těmi slovy nedůstojně zakňučel a Tony se tomu tiše zasmál. Pomalu se odtáhl, posel Stevova ramena a krk polibky a převalil ho na záda. A postaral se o něj. Zkušenými, hbitými prsty se ho dotýkal přesně tak, jak to Steve miloval.

"Mám tě, jsem tady," mumlal stále dokola, tisknouc mu polibky na krk, na hruď, na břicho. Steve si přehodil předloktí přes oči a chodidly se zapřel o matraci. Kůže mu mravenčila a tlak ve slabinách a okolo páteře se stupňoval.

"Koukni na mě, Stevie."

Poslechl.

Nakonec oči musel znovu zavřít, ale věděl, že Tony ho sledoval po celou dobu, když i on dosáhl vrcholu.

Ochabl. Zůstal ležet natažený na posteli, prudce oddechoval a končetiny měl až moc těžké na to, aby se hýbal. Tony ho líbl na rty.

"Hned jsem u tebe," slíbil, "nikam nechoď."

Nikam nejdu, pomyslel si a nechal oči zavřené. Slyšel Tonyho kroky tlumené měkkým kobercem, slyšel tekoucí vodu v koupelně. Zašklebil se, když se ho dotkl mokrým ručníkem a nespokojeně pootevřel oko. Tony se na něj zazubil, ohleduplně z něj vše setřel a dobře mířeným hodem zahodil ručník do koše na prádlo.

"Neškleb se na mě. Nevím jak ty, ale já se ráno nechci probudit přilepený k tobě."

"Jaká tragédie," povzdechl si Steve sarkasticky a zasmál se, když ho Tony plácl přes stehno.

"Zní to velmi romanticky, drahý, to ti neberu, ale má to plno nevýhod," chechtal se a znovu si k němu lehl. Steve se převalil, objal ho okolo pasu, hlavou se mu opřel o hruď a odmítal se pohnout.

Nemluvili. Tony ho vískal ve vlasech a druhou rukou mu spočíval na předloktí. Steve zavřel oči. Byl cítit potem, sexem a sám sebou a bože, jestli to Stevovi nechybělo. Pootočil hlavu a zabořil se mu nosem do ohbí krku. Tony se uchechtl.

"A ty se na mě pořád zlobíš, když ti říkám, že jsi jak štěně."

"Nemel," zamručel, "prostě mi voníš."

Tony nemlel. Vtiskl mu polibek do vlasů, než je znovu prohrábl prsty a jemně ho zatahal za delší prameny. Steve slyšel, že si mumlá něco o stříhání, ale nevěnoval mu moc pozornost.

"Tony?"

"Hm?"

"Nesnáším tuhle postel."

Nebyla to jejich postel, Steve si toho všiml hned ze začátku. Měla podivně zelenou barvu, byla nižší než jejich postel a měla odpudivě čalouněné čelo. Nelíbila se mu, byla příšerná. A matrace byla až moc měkká, bořil se do ní jako do želé.

Krčil nad tím vším znechuceně nos, zatímco Tony se z plna hrdla smál.

"Je příšerná!" trval si na svém a Tony jen přikyvoval.

"Já vím. Je strašná."

"Tak proč jsi ji kupoval?" Co bylo vůbec špatně s jejich postelí? Byla skvělá! Taky jim trvalo pěkně dlouho ji vybrat.

Tony se přestal smát a dlouze si povzdechl. "Nemohl jsem v té naší spát, když jsi odešel."

Ah... Kruci. Steve se kousl zevnitř do tváře a odvrátil pohled. I on si povzdechl.

"Je ve sklepě," pokračoval Tony, prsty opět zapletené ve Stevových vlasech. "Chtěl jsem se jí zbavit, ale nemohl jsem. Chtěl jsem se zbavit tolika věcí, ale..."

Zvedl levou ruku do vzduchu a Steve sledoval jeho snubní prsten, od kterého se odráželo světlo reaktoru.

"Ale nemohl jsem se zbavit vůbec ničeho. Jen to přesunout, abych na to neviděl... Hádám, že jsem doufal, že se vrátíš."

Nikdy jsem neměl odcházet, pomyslel si Steve hořce. Nebylo to tak, že by litoval. Ano, litoval toho, že jim oběma způsobil tolik bolesti, ale bylo to, aby je udržel v bezpečí. Nepochyboval o tom, že by je Kozlov a ti vojáci nakonec použili proti němu. Udělal by cokoliv, aby je udržel v bezpečí.

Nic na to neřekl. Už to probírali tolikrát a opakovat se nemělo smysl. Místo toho se posadil a podíval se na Tonyho s výzvou v očích.

"Jdeme pro ni?"

"Že váháš!"

Oba na sebe rychle natáhli jen kalhoty a příští hodinu nosili kusy postelí a matrace tam a zase zpátky. Byly dvě hodiny ráno a oni jako dva šílenci stěhovali.

Svět se zase zdál normální.

Harley v jednu chvíli vykoukl z pokoje, oči rozespalé a mračil se na ně jako vrah. Oba dva ztuhli, Tony s vrtačkou v ruce a Steve s jednou z matrací před sebou, a jen se na něj dívali. Harley si promnul čelo a povzdechl si, v tu chvíli vypadal on jako rodič, který už má všeho dost. Beze slova se vrátil zpátky do postele. Steve si vyměnil s Tonym nicneříkající pohled a oba se rozesmáli.

Ta ohavná zelená věc byla brzy rozebraná a sestěhovaná v garáži, zatímco jejich krásná postel z tmavého dřeva stála zpátky na svém místě uprostřed ložnice. Vybírali ji přes dva týdny. Kvůli Steva, kterému se podařilo čelo jejich staré postele rozlomit na dvě části, potřebovali něco masivního, ale aby to zároveň vypadalo dobře. Nakonec si ji nechali udělat na zakázku. Byla jen lehce zdobená a konec postele nebyl vyvýšený - opět kvůli Steva, aby si mohl pohodlně natáhnout nohy.

"Zítra si sem můžeš zase nastěhovat věci," zamumlal Tony, když znovu leželi vedle sebe. Stevovi se sevřelo srdce a v krku se mu na okamžik vytvořil knedlík. Jen mlčky přikývl a vtiskl mu polibek na rty.

A bouře se konečně uklidnila.

---

Tony byl šťastný.

Uvědomoval si to už pár dní a byl to skvělý pocit. Trochu ho to děsilo, bál se, že to brzy skončí, ale to mu nebránilo v tom cítit se tak dál. Byl šťastný.

Stál na verandě se skleničkou džusu v ruce a s mírným úsměvem sledoval sešlost, kterou se Stevem uspořádali. Z části, aby dali nenápadně najevo, že jsou zase v pořádku a z části to bylo i na počest konce školního roku. Léto bylo v plném proudu a taková zahradní grilovačka byla vždy dobrý nápad.

Sledoval, jak Scottova Cassie, oblečená jen v červených plavkách, běhala za Lilou a snažila se jí zasáhnout vodou z pistolky. Pištěly a smály se, zatímco Harley a Cooper skákali z mola do vody. Natasha a Laura tam byly s nimi a spokojeně se opalovaly, takže neviděly Clinta a Buckyho, kterak se k nim zezadu plížili s vlastními pistolkami v rukou. Laura zapištěla hlasitěji, než Cassie a Lila dohromady a okamžitě vyskočila na nohy. Clint v příští chvíli skončil ve vodě a když se vynořil, smál se z plných plic. Natasha zareagovala mnohem klidněji, ale Bucky na nic nečekal a dal se na zběsilý úprk. I on se smál. Tony nepochyboval o tom, že než padne večer, Nat se mu pomstí.

Ostatní, které pozvali, seděli nebo stáli roztroušení po okolí a jedli a pili a bavili se. Sam ochotně obsluhoval gril a Rhodes učil malého Nathaniela jak čepovat pivo. Samé špatnosti, napadlo Tonyho pobaveně a napil se.

Život byl krásný, usmál se sám pro sebe a spokojeně si povzdechl. Steve se vedle něj objevil během chviličky. Objal ho okolo pasu, vtiskl mu polibek do vlasů a Tony se o něj jen pohodlně opřel a usmál se. Steve měl nový sestřih, který mu šíleně slušel, a upravené strniště, které mu slušelo ještě víc. Tony si znovu spokojeně povzdechl. Jo, život byl krásný.

Podal Stevovi svoji skleničku a sáhl do kapsy. Cítil, jak vedle něj ztuhl a když vzhlédl, ty modré oči ho ostražitě sledovaly. Tony povytáhl obočí.

"Slíbil jsem, že ti ho vrátím, ne snad?" Nečekal na odpověď. Zlehka uchopil Stevovu levou ruku a navlékl mu snubní prstýnek přesně tam, kam patřil. A kde by měl zůstat. Spokojeně se pousmál, vtiskl mu polibek na klouby prstů a zadíval se mu do tváře.

"Odpuštěno?" odvážil se Steve zeptat s nadějí v hlase. Tony přikývl a zasmál se, když ho Steve sevřel v medvědím objetí. Ale opětoval ho, stejně pevně a naléhavě.

Nebylo vše za nimi, samozřejmě, že ne. Stevova hlava byl pořád pořádný problém a postupem času vyplouvala na povrch veškerá poškození, která za sebou Kozlov nechal. Noční můry ho trápily snad každou noc. Někdy ho Tony nacházel spát na zemi vedle postele nebo před televizí.

Jindy nespal a jen seděl u Harleyho postele a sledoval ho, ujišťujíc sám sebe, že je v pořádku.

A někdy, velmi, velmi zřídka, byl mimo. Po probuzení prostě seděl a ať už Tony dělal cokoliv, nedařilo se mu dostat ho zpátky. Pokaždé ho to vyděsilo k smrti, jednou natolik, že ho praštil a to tak silně, až mu rozbil ret (a sám si málem polámal prsty). Překvapivě, tohle pomohlo. Steve se vzpamatoval, vymotal se z vlastních vzpomínek a neměl tušení, co se stalo.

"Takhle nemůžeme pokračovat," rozhodl Tony, když ho poté pevně tiskl k sobě. "Potřebuješ pomoc, Steve. Odbornou pomoc."

"Já nechci," šeptl zkroušeně.

"Steve-"

"Nechci, aby se mi zase někdo hrabal v hlavě!"

Bylo to těžké. Opravdu bylo. Ale Tony neměl v plánu to vzdát. Nikdy to s ním nevzdá.

- Pro ty, co nenosí katalog postav v hlavě: Cassie - dcera Scotta (Ant-Mana), Cooper, Lila a Nathaniel - děti Clinta a Laury.

- Prosím, pokračujte dál...