Dobré ráno!
Připraveni na další kousek bolavého srdíčka? Po tom, co jsem na vás včera hodila byste si zasloužili něco sladkého, ale nic takového na skladě nemám. Bohužel.
Inu, užijte si čtení!

"Co máš za lubem, Anthony Starku?"

Tony zalapal po dechu a snažil se ignorovat smích, který zazněl ze všech koutů quinjetu. Místo toho nadále sledoval obrazovku, ze které se na něj zubil Harley.

"Tak za prvé, jsem táta, na tom jsme se shodli už dávno. A za druhé, za lubem nemám vůbec nic. Prostě svět potřebuje Iron Mana a ty nebudeš sedět sám doma a vyjídat všechny moje pilně nastřádané zásoby sladkého. Přespíš dneska u Pep a já tě zítra po škole vyzvednu. Platí?"

Harley otráveně protočil očima, ale nehádal se s ním.

"Výborně. Dej mi na chvíli Pep a běž dělat úkoly."

"Žádné nemám!"

"No tak si sestroj paprsek smrti z Pepperiných šminek. Ocení to," mrkl na něj. Harley se zasmál, rozhodl, že to je dobrý plán a zmizel ze scény. Za chvíli se objevila Pepper a neohromeně Tonyho sledovala.

"Dlužíš mi nové."

"Cokoliv, drahá," mávl nad tím rukou a stačil jediný pohled, aby Pepper naznačil, že následující hovor není pro Harleyho uši. Obraz se chvíli houpal sem a tam a Tony si tak mohl v rozmazaných šmouhách prohlédnout Pepperin obličej zespodu, dokud se nezavřela v koupelně a nedala si do jednoho ucha sluchátko.

"Už mi řekneš, o co jde?"

"Týká se to Steva."

Pepper se zamračila a celá její tvář potemněla. "Nehodláš udělat žádnou pitomost, že ne?"

"Pitomost typu 'pojedu ho najít a zabít' nebo 'pojedu ho najít, padnout mu do náruče a dát mu druhou šanci'? Věř mi, ani jedno teď není na skladě. Steve leží v nemocnici a nikdo neví, jestli se z toho dostane."

Chtěl si pogratulovat, dokázal to říct naprosto v klidu. Ticho se ale rozhostilo jak na straně Pepper, tak v jetu. Cítil na sobě postranní pohledy všech přítomných.

"Co se stalo?" zašeptala konečně. Tonymu se podařilo celý příběh shrnout do pěti holých vět. Pep ho nepřerušovala, jen na něj zírala a dlaní si zakrývala ústa.

"Bože, Tony..."

"Jedeme se teď ujistit, že si pro ty dva idioty trable nepřijdou až na práh. Harleymu nic neříkej, proberu to s ním sám. Uděláš to pro mě?"

Přikývla a Tony se na ni vděčně usmál. Co by bez Pepper dělal?

Rozloučili se, Tony zavěsil a z nedostatku jiné činnosti se obrátil k palubnímu počítači. Natasha, která seděla na sedadle vedle něj, si ho okatě prohlížela.

"Jsi v pohodě?"

"Vždycky," pousmál se na ni a oba věděli, že to byla lež. Tony se od ní otočil a po ujištění se, že byli téměř v cíli, ťukl do počítače. Z boku jetu se odlepil dron a vyrazil napřed. Netrvalo to dlouho, dron se vrátil a jetem zazněl hlas FRIDAY: "Žádné známky života, šéfe. Jen krysy."

"Díky, FRIDAY," zamumlal. Natasha s Clintem zahájili přistávání a Sam neklidně zakroužil rameny. Čtyři členové SHIELDu, které vzali s sebou, se ujistili, že mají veškeré vybavení. Šlo jen o úklidovou četu, která měla zajistit důkazy a těla.

"Buďte opatrní," upozornil všechny Tony a otevřenou rampou vystoupil ven. Byl to příjemný pocit, mít na sobě zase svůj oblek.

Před nimi do vzduchu čnělo skladiště, očividně už dlouhá léta opuštěné. Plot byl na mnoha místech zničený a děravý a na zašlých zdech se zelenaly jen ty nejodolnější mechy a lišejníky. Okolím hvízdal vítr a zemi pokrýval sníh.

První tělo na ně čekalo už u vchodu. Muž s tmavými vlasy seděl opřený o zeď ve vlastní kaluži krve, oči skelné a prázdné. Lidé z SHIELDu ho okamžitě uložili do černého igelitového pytle. Tonyho trochu děsila myšlenka, že SHIELD tiskne své logo i na pytle na mrtvoly.

"Kolik těl hledáme?" zeptal se Clint. Obezřetně se rozhlížel, luk zatím bezpečně schovaný.

"Sedm. Dvě supervojandy, čtyři supervojáky a jednoho normálního chlapa," odpověděl Tony a obešel roh. Buckyho příběh seděl. Před nimi ležely sutiny spadlé plošiny.

Natasha, Clint a Sam se rozešli každý jiným směrem a lidé z SHIELDu je následovali. Další dva muži leželi dál od sutin, dávno ztuhlí a mrtví. Díky mrazu se nezačali tak rychle rozkládat a mrtvolný pach byl snesitelnější. Tony se mezitím rozhlížel a když mu pohled padl na podlahu, zhoupl se mu žaludek.

Od sutin se táhla dlouhá krvavá šmouha, která musela vést až k východu. Stevova krev. Bucky ho odtamtud vyhrabal a táhl ho pryč co nejrychleji to šlo.

Tony povolal z jetu další dva obleky, aby se pustili do odklízení sutin. Pod nimi by měla být tři těla, pokud Buckyho příběh nadále seděl. Spolu se Stevem to zasypalo ještě tři. Tony mezitím přešel do zadní části místnosti, kde stál ovládací panel s několika počítači. A onen vynález Hydry, kterou používali na vymazávání paměti.

"Mohla bys?" pokynul Natashe směrem k panelu, pouze přikývla a pustila se do práce.

"Nic tu není," zavrtěla po chvíli hlavou. "Muselo to v sobě mít nastavený nějaký sebedestrukční systém, když se nezadal bezpečnostní kód."

Tony přikývl, Kozlov si chránil svá tajemství. A svou sbírku. Znovu se mu zhoupl žaludek.

"Uhni."

V příští chvíli to napálil repulsorem do toho mučícího nástroje. A pak znovu a znovu, dokud z toho nezbyla jen kouřící hrouda kovu a plastu. Natasha to nekomentovala. Nikdo to nekomentoval a i kdyby, Tonymu to bylo jedno. Tahle věc neměla existoval už dávno.

Clint k nim přiběhl s jasnou starostí ve tváři. "Je jich jen šest."

Jen šest těl. Jedna žena, čtyři muži a Kozlov, kterého nebylo zase tak těžké poznat. Vypadal mezi nimi jako chrt. A měl potetovaný obličej, na který ho Bucky upozornil.

Vypadá jak mafián z nějakého béčkového filmu.

Tos trefil, Barnesi.

"Jen šest?" opakoval Tony a rozhlížel se. "Nikdo další tu není?"

"Ne. Jedna zdrhla."

Kurva! Kurva, kurva, kurva, to je zlé.

"Najdeme ji," řekl Sam jistě. A upřímně, co jiného měli dělat?

---

Steve se na lidské poměry sice léčit neuvěřitelně rychle, ale na poměry supervojáka pomalu. Těch 48 hodin ale přežil. Otok na mozku mu splaskl a Summers si konečně oddechl, když ho vyvezli z operačního sálu se znovu uzavřenou lebkou. Kosti mu pomalu srůstaly, modřiny mizely a rány se zajizvovaly. Z kómatu se ale zatím neprobudil. Summers se je snažil uklidnit, ale sám si nebyl jistý. O supervojácích sice věděl více, než jiní doktoři, ale pořád ne dost.

Tony ho chodil kontrolovat, ale neseděl u jeho postele dnem i nocí. Jen se ujišťoval, že se lepší. A lepšil se. Pomalu, ale lepšil se.

Harleyho s sebou ani jednou nevzal, protože si to Harley nepřál. Trpělivě si vyslechl velmi zkrácenou a osekanou verzi toho, co se Stevovi za těch pár měsíců stalo, prohlásil, že doufá, že se z toho dostane, ale to bylo všechno. Tonymu to připomínalo jeho reakci, když mu řekl, že Steve odešel. Přál si, aby se Harley vztekal, brečel nebo ho klidně i obviňoval z toho, že odešel. Ale on neudělal ani jedno. Jen se uzavřel do sebe a přijal to s prázdným výrazem. Ale Tony věděl, že má vztek. Projevilo se to na mnoha věcech, ale ve škole nejvíce. Několikrát si ho Tony musel jet vyzvednout, protože se s někým popral.

---

Steve se probudil.

Summers ho nechal projít nespočtem testů, aby zjistil, jak na tom je jak jeho tělo tak hlava, a podle jeho širokého úsměvu na tom byl Steve očividně dobře.

Tony si počkal, dokud ho za ním nepustili. Ani nestihl otevřít pusu, Steve promluvil jako první a odpověděl tak na tu jedinou otázku, kterou měl na srdci.

"Nic z toho jsem nemyslel vážně, Tony. Chtěl jsem jen tebe a Harleyho udržet v bezpečí. A kdybych tě do toho zatáhl nebo zůstal s vámi, šli by po vás jako první."

A Tony se otočil na patě a víckrát za ním nepřišel. 

- Co si budeme povídat, Tony je bolavý a naštvaný. Ale klid, najdou si k sobě cestu. Jako vždycky.

- Na okamžik zpátky k WandaVision. V jednu chvíli tam někdo zmínil Sokovijskou dohodu a já se začala smát a říkala jsem si "Haha, blázni! K té přece nikdy nedošlo." A pak jsem si uvědomila, že tohle je Marvel... ne moje psaní, ale opravdový Marvel. A tam k Civil War a Sokovijské dohodě došlo... Možná bych měla někdy vytáhnout paty z vlastního světa :D

Pro dnešek asi všechno, užijte si víkend a uvidíme se zase ve středu. Mám vás ráda!