Do soutěže pro: janickaa_22

Téma: Harry Potter - Noční procházka
Počet rozmezí slov: 1000-5000
Počet slov: 2572

////////////////////

Draco Malfoy. Zmijozelský princ. Král plesů a lamač dívčích srdcí. Dost možná i mužských. Odpůrce lásky a znesvětitel všeho, co se lásce jen lehce podobá či dotýká.
Potomek z bohaté rodiny, který je budoucností vážené rodiny Malfoyů a budoucí smrtijed. A přesto se tento hoch zamiloval do dívky, kterou ani pořádně nezná a to mu pořádně zkomplikovalo život.

Zarífa Moreigian. Tichá a krásná. Dívka s malým tajemstvím, o kterém ví jen její adoptivní otec. Má ráda lesy a svobodu a především svůj klid.

Temné a opatřené chodby lemované brněním a spousty obrazů vás provází na každém kroku a pohybu.

Postavy na obrazech sledovali zahaleného neznámého v plášti, aniž by se sami pohnuli či hnuli očima.

Tmavá kápě zahalovala jeho tvář, přesto podle výšky a stavby těla bylo poznat, že se jedná o někoho z profesorů na škole.

Nikdy neusmívající a nemrkaví profesor nejneoblíbenějšího předmětu ve Škole čar a kouzel v Bradavicích. Profesor Severus Snape.

Muž tří tváří. Starostlivý otec, Brumbálův špion a sluha Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Jinak řečeno sluha Temného pána nebo Pána zla, či pokud se nebojíte vyslovit jeho jméno, tak Lorda Voldemorta.

Černovlasý profesor se procházel po chodbách a hlídal, zda jsou žáci ve svých postelích. Samozřejmě že ne. Jenom za dnešní večer jich nachytal pět. Neměl náladu zjišťovat, jak jdou, a tak je jen poslal zpět a odečetl body jejich koleji.

Jeho čas "hlídky" skončil a on se odebral do svých soukromých pokojů dole ve sklepení hradu, kde měl i svoji laboratoř a učebnu.

Jeho pokoj byl veliký, ale jediné co tam měl, tak byla postel, velká skříň na oblečení (sotva z poloviny plná), pracovní stůl s židlí a hromadou lejster, která se na něj už z dálky šklebila.

Samozřejmě tam také byly dveře do prostorné koupelny se znaky hadů na kachlích.

Ovšem něco nebylo úplně v pořádku. Na stole stala váza s květinami. Krásné růže a velké noční květiny Nilie, prozářili jeho pokoj a už nepůsobil tak strašně děsivě a temně.

U vázy ležel malý pergamen a u něj psací brko. Profesor moc dobře věděl, od koho květiny jsou. Od jeho dcery. Sice byla adoptovaná ale přese všechno to byla jeho dcera.

Taktéž věděl, co bude na papírku napsané úhledným písmem, skoro až krasopisným.

Jen se lehce pousmál nad vzkazem a vzal jej do ruky. Přestože věděl, co v něm je napsané, přečetl si jej.

Ahoj tati!

Šla jsem se projít ven. Neboj se, do jedné ráno budu na koleji a nikdo o mě nebude ani vědět. Nemusíš se bát, jsem ve své zvířecí podobě.

Měj hezký večer a dlouho neponocuj nad písemkami ať nemáš moc špatnou náladu.

P.S. Harryho písemku si vem jako první, je v ní spousta chyb a Hermioninu jako poslední, ať si zlepšíš náladu.

Tvá milovaná Zarífa

Protočil oči nad její starostlivostí a papírek si zastrčil do hlubokých kapes svého hábitu. Vzal si hromadu testů od těch lenošných "žáků" a dal se do opravování. Jeho neoblíbená činnost.

Jeho oblíbená práce byla buzerace studentů a jejich děšení. To mu šlo výborně a hlavně jej to neskutečně bavilo. Samozřejmě nesmíme opomenout jeho vášeň v odebírání bodů. Hlavně Nebelvíru. Ten pocit, když strhl body a sledoval jak se počet kamínků v nádobách zmenšil byl naprosto nepopsatelný a nesmírně vzrušující.

Měla pravdu. Zarífa měla pravdu jako vždycky ohledně testů jejích spolužáků. Hlavně od Pottera.

Neměl ho rád, ale po smrti Lili, jeho matky a Severusovi lásky k ní, si slíbil, že na mladého Pottera dá pozor. Už jen kvůli ní.

To ale neznamenalo, že by mu odpustil ten jeho škrabopis a hloupé odpovědi.

Nechápal jak si někdo jako on může splést lektvar na uspání s lektvarem lásky. A ještě lepší byl Longbottom. Ten zaměnil přísady a místo lektvaru, který měl být protijed, z něj vytvořil lektvar smrti smíchaný s pravdomluvností.

Ti dva by mohli být příbuzní.
Ve chvíli, kdy šáhl po testu Weaslyho a už tehdy věděl, že to bude stejné jako s Potterem, někdo zaklepal na dveře jeho komnaty.

Byl lehce překvapen, protože kdo by skoro o desíti hodinách večer klepal na jeho komnaty dole v chladných chodbách sklepení.

,,Dále!" křikl svým typickým ledovým hlasem a ve dveřích se objevila mužská postava. Vlastně chlapecká.

Chlapec vešel dovnitř a sundal si kápi z pláště. Na profesora vykoukly světlé skoro až bílé vlasy a modré oči.

No jistě. Malfoy. Co ten tu zas chce. Mám pocit, že je tu častěji než já. Pomyslel si. V duchu zakroutil hlavou a rukou mu pokynul ať jde blíž.

,,Co potřebujete pane Malfoy?" zeptal se bez zábran a měl přitom svůj temný, kamenný pohled, který znervózňoval nejen žáky, ale i některé profesory. Spíše většinu.

Nejméně působil na tu růžovou potvoru a  profesorku McGonagallovou a ředitele Brumbála. Zato takoví profesor Kratiknot nebo bývalí profesor Quirell z něj byli vždy podělaní až za ušima.

Draco lehce pohodil hlavou, aby mu delší vlasy nepadaly do očí.

,,Potřeboval bych odbornou radu." Na chvíli se odmlčel a Snape povytáhl obočí. To na Malfoye znělo až moc slušně. Něco tady nehraje.

,,Víte, jak je ta rozplývavá skříň?" Profesor přikývnul. Znal rozplývavou skříň. Kdysi ji používali Smrtijedi k přesunu, ovšem poté se záhadně ztratila a záhadně se objevila tady v Bradavicích v Komnatě nejvyšší potřeby.

,,Temný pán mi dal příkaz, abych ji znovu uvedl do chodu. Ovšem, já nevím jak na to. Proto jsem se Vás chtěl zeptat, zda nevíte co s tím." Nervózně si promnul ruce.

Profesor na chvíli mlčel. ,,Nemám zdání co se skříní. Nikdy jsem ji osobně nepoužil. Obávám se, že na to budete muset přijít sám." A to bylo to poslední co profesor Snape ten večer řekl.

Pro Zmijozela to bylo znamení, že profesor skončil a tímto ho vykopnul ze svého kabinetu.

Tak zamumlal nějakou omluvu za ztrátu času a odešel. Snape si jen povzdechl a nechal jej být.

Vrátil se ke své práci a práci Grangerové si nechal nakonec. Přesně podle slov jeho dcery.

///

Draco Malfoy byl velice frustrovaný. Nevěděl co si počít. Byl naštvaný, smutný a zklamaný, že mu profesor nijak nepomohl. Hlavně ale cítil strach.

Nemohl za Panem zla přijít se slovy, že to nedokázal.

Potřeboval upustit trochu páry a uklidnit se. Proto místo, aby zamířil do své koleje, jak měl původně v plánu, se vydal ven z hradu.

Prošel majestátní branou ven na školní pozemky. Minul hájenku Hagrida a vydal se do Zapovězeného lesa.

Nebál se. Znal spoustu nebezpečných kouzel a navíc, tady v lese byl relativně v bezpečí. Znal tu pár kentaurů, testrálů, ke kterým právě mířil, ale hlavně, hlavně tu s ním byla vždy jedna vlčice.

Ta vlčice si vždy vyslechla všechna jeho trápení a jakoby pohledem mu dodávala sílu na další den. Měl ji rád. Velice rád. Někdy si říkal, jestli není blázen, že se v podstatě zamiloval do vlka.

Je pravdou, že už delší dobu pokukoval po jedné krásné dívce z Nebelvíru. Byla krásná, tichá, milá a vždy všem ochotně pomohla, nehledě na to, z jaké kdo byl koleje.

Obdivoval ji. Přesto se on Zmijozelský princ a jeden z nejváženějších osob v kouzelnickém světě (díky jeho rodině a hlavně otci), bál promluvit na obyčejnou dívku.

Skrz temný les prosvítalo pár paprsků měsíce a sem tam dopadli na noční květiny, které se pod jeho září začali otevírat. Byl to krásný pohled.

Přitáhl si plášť blíže k tělu a zabral do kroku. Během pár minutek se dostal na malou louku, kde se páslo stádo testrálů.

Viděl je, protože jako malý viděl zemřít svou babičku a jednu oběť Pána zla.

Nebál se jich a oni se nebáli jeho. Přinesl jim pár kousků syrového masa, které vyloudil v kuchyni u skřítků a hodil jim je.

Spousta kouzelníků, kteří testráli mohli vidět, si myslí, že jsou oškliví. Ačkoli on vždy obdivoval jejich krásná, lesklá, temná těla. Nevadili mu kosti, které byli cítit při doteku. Ani veliká blanitá křídla podobná netopýrům.

Byl zvědavý, jestli i dnes dorazí jeho vlčice. Moc se jí chtěl svěřit. Potřeboval to. Kdyby mu někdo někdy řekl, že se bude v noci v Zapovězeném lese scházet s vlkem a vylívat si své srdíčko, poslal by ho do háje a poté do Nemocnice svatého Munga na oddělení pro chorobomyslné.

Posadil se na zem kousek od testrálů a pozoroval je, když zaslechl tlumené zavytí a následné křupání větviček. Hned potom byl zavalen hromadou svalů a chlupů, která se nemohla dočkat, až jej celého oblíže a přivítá.

,,No jo no jo! Klídek maličká!" řekl malé vlčici a ona jej naposledy oblízla a lehce odstoupila, aby se mohl opět posadit.

Ona se jakoby usmála a vyplázla jazyk. Přiskočila k bělovláskovi a strčila mu hlavu pod paži.

Zasmál se zvonivým smíchem a pohladil její krásnou rezavou srst.

,,Jak ses měla, maličká?" zeptal se vlčice ačkoli věděl, že mu neodpoví. Vlčice cosi zakňučela a opět ho oblízla.

,,Taky jsi mi chyběla. A moc." Opět se usmál podrbal za ušima. Ona jen blaženě přivřela oči a lehla si k němu.

Zahřívala ho svou chundelatou rezavou srstí a jemu se konečně přestali třást ruce zimou, která jej odmítala opustit, hned co vylezl z teplé a vyhřáté společenské místnosti.

,,Mám pár dalších novinek. Už nevím co s tím. Opravdu ne."

Vlčice nastražila uši a les jakoby také utichl. Testrálové se kolem nich shlukli a jeden mladý testrál si k němu dokonce lehl zezadu.

Opatrně jej pohladil po kostnatých nozdrách a testral se zdál být spokojen.

Rozpovídal se. O všem. O rozplývavé skříni, která nejde spravit a neví jak na to. Jak od něj rodiče opět očekávají to nejlepší a že si v budoucnu vezme nějakou upjatou a protivou a především čistokrevnou čarodějku.
Že převezme jednou otcovo místo v kruhu Pána zla a stane se právoplatným Smrtijedem.

Po chvíli mlčení, kdy na něj vlčice koukala a tvářila se nezvykle smutně, se jí svěřil i se svým dalším trápením.

,,Víš, líbí se mi jedna dívka. Je z Nebelvíru. A já nevím, jak jí to mám říct. Jestli vůbec mám něco říkat, ale nechci jí ublížit, protože se bojím, aby jí něco rodiče neprovedli, kdyby se to dozvěděli."

Vlčice zavrtěla ocasem a jakoby nadšeně jej olízla. ,, Kéž bys tak mohla mluvit."

Vlčice se zvedla a chtěla, aby šel za ní. Tahala jej za cíp pláště a vypadala hodně zatvrzele.

,,Co? Copak je? Chceš mi něco ukázat?" zeptal se jí, a jako vždy bez odpovědi. Ale zvedl se a mladý testrál nespokojeně zamručel.

,,Já se vrátím." Slíbil mu a následoval skotačící vlčici někam do hlouby lesa.

Z ničeho nic se zrzavá vlčice zastavila a jakoby zkroušeně se na něj zadívala.

Dlouho se nic nedělo a Draco nevěděl co má dělat. Rozhlížel se kolem, jestli tam něco nebo někdo není. Ale nic neviděl. Znovu tázavě pohlédl na vlčici.

Ta se na něj smutně zadívala a pak sklopila hlavu a uši v omluvě. Vůbec nechápal za co se omlouvá, dokud se kolem vlčice neobjevilo malé světýlko a místo vlka tam stála dívka.

Dívka v jeho věku. Ta dívka. Ta krásná, tichá dívka, která všem ochotně pomáhala.

Ztratil slova. Jen se na ni díval a ona na něj. Bělovlasý a modrooký mladý muž proti rudovlasé dívce s temnýma šedýma očima.

Draco se nezmohl na jediné slovo, ale to nevadilo. Jí to nevadilo. Již dlouho se jí líbil. A její adoptivní táta to věděl. Což byl jen další důvod, proč Malfoye moc nemusel.

,,Omlouvám se." začala Zarífa a chtěla pokračovat, když v tom Draco zvedl ruku v gestu, aby přestala mluvit.

,,Celou tu dobu... Celou tu dobu, jsi to byla ty? Poslouchala jsi mé problémy a mé stížnosti. A teď se po tolika měsících proměníš v... v koho vlastně?" nadechl se a začal znovu. Ale tentokrát už ne klidně.

Jeho hlas byl rozzlobený a to křehkou Zarífu děsilo. ,,Po všem co jsi udělala a slyšela řekneš jen ,,omlouvám se"?! Opravdu? Víš jaký máš teď problém? Co když se to někdo dozví! Musel bych tě zabít nebo hůř, mohla by jsi padnout do rukou Pána zla!" poslední dvě věty už jen zničeně šeptal.

Ona jen zopakovala svá slova ,,omlouvám se".
,,Tvá omluva mi nepomůže." odsekl. Chtěla něco říct, ale Draco ji předběhl.

,,Chtěl jsem se tě zeptat, zda by jsi se mnou nechtěla být, ale jak vidím, asi nebudeš ta vhodná osoba. Budeš se hodit na špiona. Možná bys měla zkusit dát vědět Pánovi zla. Určitě tě uvítá." řekl a v jejích očích se objevili slzy.

,,Prosím, Draco, já sem nechtěla. Chtěla jsem to udělat už dřív, ale bála jsem se, že když se proměním, utečeš a už nikdy se mnou nepromluvíš."

Zhluboka se nadechla, aby zahnala tu paniku ve svém hlase, ale marně. ,,Už jsem se dál nemohla dívat, jak tě to ničí a chtěla jsem ti pomoct dostat se z toho. A taky-"

,,Ne! Přestaň. Mě nezajímají tvoje výmluvy a falešné omluvy. A jestli někde jen cekneš o tom cos slyšela, tak si pamatuj, že já nemám problém, oznámit Pánovi zla jedno jméno. A zmínit se, že toho ví víc než je moudré."

Už se chtěl otočit, ale pak jakoby si na něco vzpomněl.

,,A jen tak mimochodem. S tebou jsem skončil. Jestli na mě ještě jednou promluvíš, víš co tě čeká. Už se na mě nikdy neobracej. Lhářko."

S těmito nehezkými slovy, rozlomeným srdcem, se otočil a odešel zpět temným lesem do hradu.

Už ale neviděl jak se dívka, které právě zlomil srdce rozplakala. Sesypala se na zem a dlouhé minuty jen tak plakala. Ani si neuvědomila jaká jí byla zima a jak dlouho tam klečela, dokud přes ni nepřehodil svůj plášť její otec a nevzal ji do náruče.

Věděl, domyslel si, co se stalo, když viděl naštvaně vcházejícího Malfoye do hradu a neviděl zrzavou vlčici, která ho doprovázela vždy až k bráně.

Hned mu bylo jasné, že je něco špatně. Sebral se a po cestě ještě stačil vynadat Dracovi, strhnout celkem dvacet bodů nebohým žákům a vyděsit Protivu.

Hnal se přes školní pozemky jako temný přízrak a svou dceru našel díky pomoci testrálů, kteří jej k ní dovedli.

Odnesl ji k sobě do komnat, kde se mu dívka svěřila, co se stalo. Chtěl jej potrestat, ona to ovšem odmítla se slovy, že nechce potrestat Draca, protože za to může ona sama.

Nikdy to pořádně nepřijmul. A nikdy pořádně neodpustil Mafoyovi ani jeho rodině, za to co provedli jeho dceři.

Ovšem, ona byla silná žena. A s pomocí svých přátel a svého milovaného otce se dostala z propasti zlomeného srdce a překonala později i odpor vůči Dracovi.

Poslala mu dopis, ale nikdy na něj neodpověděl. Až když se jí narodil syn, poslal jí dopis s gratulací. Věděla, jak skončil a nepřála mu to. Ovšem, když neměl sílu a nechtěl přijmout její pomoc, vymanit se z otcova vlivu, nechala to být.

Kdyby chtěl pomoct, už dávno by si o ni řekl. Přesto všechno mu přála jen to nejlepší. I když se stal Smrtijedem.

Zarífa požádala svého otce na přestup do Krásnohůlek, kde později složila poslední zkoušky a dala se na další studování o magických bytostech a jak jim pomoct zlepšit jejich přirozené prostředí v moderním světě.

Stala se z ní světoznámá uznávaná kouzelnice, která si šla za svým snem, pomáhat zvířatům. Později se seznámila s krásným a okouzlujícím mladým mužem, který se rovněž zajímal o péči o magické tvory a dokonce pracoval i na Ministerstvu.

O dva roky později se vzali a měli spolu krásného, zdravého syna Nathaniela Severuse Freggiana.

Její otec si malého Nathaniela velice oblíbil a nedal na něj dopustit. Dokonce k němu, až byl dospělý odmítal pouštět ženy, aby mu nezlomili srdce a bránil jej před vším, co se mu znelíbilo.

On, zhrzený a ponížený Zmijozelský princ, že věřil a svěřoval se nějaké vlčici, odešel z lesa a již nikdy se Zarífou nepromluvil. Jako poslušný syn si vzal dceru dalšího mocného čistokrevného rodu a měl s ní malou dceru.

Nikdy nedokázal překonat to, že se nechal "nachytat" od ženy. Od mladé dívky. Když mu přišel její dopis, zuřil. Zuřil tak moc, že ten dopis málem spálil, málem. Ale neudělal to. Z nějakého jemu neznámému důvodu, to prostě neudělal.

A když se dozvěděl o jejím šťastném životě, a že má syna, pookřál. Napsal jí dopis s gratulací a že jí přeje jen to nejlepší v životě a když dopis vložil do obálky, lehce se pousmál.

V tu chvíli bylo vše odpuštěno. A z nějakého důvodu to věděla i ona. Asi ženská magie.

Oba dva si dožili své životy šťastně a spokojeně. Nikdy se už neviděli, ale přesto věděli, že ten druhý se má dobře a že tomu druhému bylo odpuštěno.

Jejich děti se ovšem potkali a ti nehleděli na chyby jejich rodičů a seznámili se spolu. Společně vystudovali Bradavice a nakonec se vzali.

Neshody a chyby byly zapomenuty a jejich životy šli dál.

Ovšem už jen málokdo si všimnul, jak po Zapovězeném lese běhá zrzavá vlčice a v patách za ní běží bělovlasý mladík...

//////////

Konec. Doufám, že se vám menší příběh líbil.
Snad se vám konec zalíbil a budu moc ráda za vaše názory.

Děkuji za možnost účasti sv další soutěži zatím nashle!

Vaše novoni447