Pohled třetí osoby:

Na ministerstvu kouzel se konal ples na který byly pozváni snad všichni dospělí kouzelníci. Co na tom plesu však bylo zvláštní bylo to, že byl maškarní. Díky maskám se tak vzájemně poznala jen hrstka lidí. Nesmělo chybět velkolepé pohoštění a samozřejmě hudba. Harry byl oblečený do černých kalhot, bílé košile s tmavě zelenou kravatou a černým sakem. Už rozhodně nevypadal jako kluk, naopak byl na svoji vyspělou postavu a kupodivu i mysl náležitě hrdý. Už to byla nějaká doba co studoval a tak poznal na první pohled jen Draca a jeho matku a pak profesora Kratiknota. Nevěděl jestli je tu ještě někdo koho zná a bylo mu to jedno. Už byl dospělý a kdyby na to došlo dokázal by snad vést rozumnou řeč i s Voldemortem... ikdyž to asi ne. Přišel ke stolku a nalil si sklenku ohnivé whisky. Ani si nepamatoval, kdy mu vlastně začala chutnat ale chutnala a to bylo důležité. Hned při prvním doušku si vzpomněl na svého bývalého učitele lektvarů. Už zase ho měl v hlavě a netušil, jak se ho zbavit. Když se nad tím tak zamýšlel ani se ho zbavit nechtěl. Vždyť mu zachránil život a celá ta léta ho chránil...

Severus nebyl zrovna nadšený z toho, že musel jít na nějaký ples. Při turnaji tří kouzelnických škol mu to bohatě stačilo. Jediné plus na tom bylo, že mohl Pottera vidět ve společenském hábitu. Musel uznat, že i přes jeho velkou podobnost na otce, nebyl úplně nejošklivější. Severus hned jakmile dorazil na ministerstvo, zamířil ke stolu s alkoholem. Jestli má dnešní večer přežít, tak nemůže být střízlivý. To by se tady z té často falešné a vypočítavé sebranky zbláznil. Když si naléval skleničku, všiml si mladíka s tmavými vlasy, jak se opírá o kraj stolu a pozoruje dav. Nenápadně si ho prohlédl a zarazil se. Proč tmavě zelená kravata? Třeba to byl někdo, kdo chodíval do Zmijozelu nebo měl prostě jen rád zelenou barvu. Mladík měl masku téměř přes celou tvář. Byla mu vidět jen pravá strana obličeje a...oči. Byl si jistý, že ty oči už někdy viděl, byly mu příliš známé. Jenže odkud, nemohl si vzpomenout.

,, Bavíte se?"

Oslovil mladíka Severus.

Harry ten klidný, sametový hlas moc dobře znal a na vteřinu stuhl, což samozřejmě neuniklo bystrému lektvaristovi.

,, Ani moc ne. Plesy nejsou můj denní chleba. Předpokládám, že váš také ne."

,, To máte pravdu...pane Pottere."

Stačilo jedno slovo a Severus si ihned vzpomněl, komu ty oči patřily. Harry... změnil se alespoň fyzicky ale je možné, že i osobností? Má na něj stále stejný názor jako ve škole?

Harry se usmál, jakoby osud chtěl, aby ho měl stále blízko. Sebral odvahu, sakra od čeho byl Nebelvír. Otočil se na Severuse a s pohledem upřeným do jeho očí se ho zeptal.

,, Nezatančíme si? Přísahám, že jsem se od čtvrtého ročníku zlepšil."

Severus na něj překvapeně pohlédl. On chce tančit a ještě ke všemu se mnou? Pomyslel si ale i tak k němu natáhl ruku, kterou Harry s úsměvem přijal.

Když začali tančit Severus musel uznat, že Harry mluvil pravdu. Rozhodně se zlepšil. Hrála pomalá píseň a tak se oba jen tak pohupovali do rytmu. Kdo by to byl řekl, že zrovna tihle dva spolu budou tancovat ploužák a dívat se jeden na druhého bez jakéhokoliv odporu či nenávisti? Před několika lety nikdo ale teď, když už z chlapce, který přežil nebyl chlapec ale muž si Severus nemohl nevšimnout, jak přitažlivý vlastně je. Ruce měl položené na Harryho bocích a tisknul ho co nejblíž k sobě. Harry měl ruce omotané kolem Severusova krku a oči upřené do těch černých.

,, Proč ta zelená kravata?"

,, Zelená se ke mě hodí víc než červená nemyslíš Severusi?"

Oslovený se na vteřinu zarazil. Vážně mu teď řekl křestním jménem?

,, O mnoho víc Harry."

Po zbytek večera se oba dobře bavili ve společnosti toho druhého a když už byl čas se rozloučit ani jeden se k tomu neměl.

,, Myslím, že už půjdu Severusi. Byl to hezký večer. Měj se."

Harry se otočil a když udělal dva kroky lektvarista ho zastavil.

,, Chtěl jsem se zeptat...od kdy piješ ohnivou whisky?"

Vážně?! Na tohle si se ho nechtěl zeptat, proč se tak bojíš. Nejsi přece zbabělec. Nadával si Severus v hlavě.

Harry se nejdřív zatvářil nechápavě ale pak se usmál. Pochopil.

,, To je na delší vyprávění... někdy bychom to mohli probrat nad sklenkou. Očekávej moji sovu Seve."

S tím Harry mizel v davu.

Severus se neubránil úsměvu.

To budu Harry a netrpělivě...

Na mě docela dlouhá část ale tohle se mi psalo samo,tak snad v tom budu pokračovat.