Pohled třetí osoby:

Harry toho za svůj dosavadní život ztratil přes příliš. Svoje rodiče, Siriuse, jenže teď, teď měl pocit, že ztratil sám sebe. Voldemort ho uzamkl ve své mysli a přehrával mu všechny bolestivé vzpomínky. Harry byl bezradný, byl ztracený ve své hlavě a nevěděl, jak se vrátit zpět do reálného světa. Když už potřetí viděl Siriusovu smrt, začínal ztrácet naději. Ne! Nesmí to vzdát musí existovat způsob jak se odkud dostat. Možná... šťastné vzpomínky... díky nim by svoji mysl mohl opět ovládnout.

Severus nervózně přecházel po ošetřovně, už je to nejméně hodina co je pán zla v Harryho mysli a Harry kromě občasného trhnutí, nejeví známky života. Nemůže ho ztratit, nemůže. Nesmí mu ho vzít, Harryho ne. Kdysi mu už vzal jeho nejlepší přítelkyni, teď mu bere jeho lásku. Jenže Severus moc dobře věděl, co se asi v Harryho hlavě teď děje a věděl, že on mu nemůže nijak pomoci. Musí doufat, modlit se, aby to Harry zvládl. Bojoval a vyhrál, protože jakmile to vzdá, je po všem a ztratí sám sebe. Bude prázdný, bez emocí, citu, bez života.

Harry už nemohl. Byl unavený a věděl, že pokud ten boj vzdá přestane to a on bude konečně volný. Jenže on je přece Nebelvír, nemůže to vzdát už kvůli Severusovi ne. Nevěděl, jak je to možné ale cítil ho, cítil jeho přítomnost. Byl mu nablízku, byl u něj jako už tolikrát před tím. Harry pocítil neskutečně silnou vlnu lásky a vděku. Nechal ty dvě emoce ať ho naplní, ať zalijí jeho nitro. Z dálky slyšel nelidský řev. Bez pochyby to byl Voldemort, který zuřil. Harry cítil jeho vztek ale ten se ho nedotkl, byl v dálce. Všechny negativní emoce, které se k němu snažily dostat, byly odraženy.

Severus se zastavil ve stejnou chvíli, kdy se Harrymu přestal zvedat hrudník. Přestal dýchat. Severus se skácel do kleku k jeho posteli. Harry nedýchal...po několika nekonečných vteřinách, kdy Severus cítil obrovskou bolest a uvědomění ztráty milovaného člověka se Harry s hlasitým nádechem probudil. Smaragdové oči hleděly do těch černých, plné úlevy, lásky a hlavně života.

Dokázal si to. Vrátil si se ke mě.

Ano Seve, nikdy mě neztratíš to slibuji.

Tím jejich myšlenková konverzace skočila a myšlenky teď nahradily polibky. Zase to dokázali, opět unikly věčnému odloučení a ztrátě druhého. Stále byli oba naživu a svoji...