Pohled třetí osoby:

Severus Snape měl výjimečně dobrou náladu. Našel totiž v lavici nějakého studenta kus pergamenu. Alespoň si nejdříve myslel, že je to pergamen. Když ho ale pečlivě prozkoumal, zjistil, že je to Pobertův plánek. Ten zatracený kus papíru, který mu v rukou Pobertů dělal tolik let ze života peklo.

Ušklíbl se. Moc dobře věděl, kdo si ho zapomněl. Potter si neumí hlídat svoje věci. Když už ho myšlenky zavedly k tomu arogantnímu Nebelvírovi, kde asi je?

Podíval se na na plánek a viděl spoustu jmen. Například Brumbála s McGonagallovou v ředitelně, podezřele blízko u sebe. Vždycky ty dva podezíral z románku a to mu nikdo nevymluví. Prýtová byla jako vždy v bylinkářství a s ní i Longbottom. Ten kluk sice měl nadání na lektvary jako kočka na štěkání ale bylinkářství byl jeho živel. Harryho živel byla zase obrana proti černé magii. Harry... toho chtěl původně na plánku najít a od kdy se z Pottera stal Harry u Salazara?

Severus se opět začal soustředit na plánek před ním a přejížděl ho očima, hledal a hledal až ho konečně našel. Ty dvě stopy, který u sebe měli napsáno Harry Potter se každým krokem přibližovali ke sklepení a tedy i k němu samotnému. Bůh ví proč se nad tím zjištěním usmál. Když uviděl Harryho jméno stát přímo před dveřmi jeho kabinetu, rychle plánek schoval a ještě než Harry stihl zaklepat, otevřel dveře.

,, Co potřebujete Pottere?"

Zelené oči se na něj zářily jako hvězdy a značily se v nich obavy, údiv a něco dalšího.

,, Já...jen jsem se chtěl zeptat... nenašel jste v učebně lektvarů p... pergamen?"

Profesor si ho prohlédl od hlavy až k patě a pak se nebezpečně ušklíbl.

,, Pojďte dovnitř."

Harry se nechápavě podíval do oxynových očí svého profesora lektvarů a pak nejistě věšel dovnitř.

,, Měl byste si hlídat svoje věci."

Severus vytáhl plánek a když se po něm Harry natáhl, že si ho vezme, Severus s ním trhl k sobě.

,, Vraťte mi to."

,, Proč bych to měl dělat? Myslíte, že nevím co to je? Pobertův plánek a ještě k tomu nezapečetěný."

V Harrym hrklo... zapomněl ho očarovat.

,, Měl bych ho odevzdat řediteli ale na druhou stranu... díky němu mám alespoň přehled o všech. Dokonce důkaz, že Albus a Minerva spolu vážne něco mají."

Na to Harry jen vykulil oči. Cože? Ne..to nepotřeboval slyšet a rozhodně si to nechtěl představovat... pozdě už to měl v hlavě a nešlo to ven. Nepříjemně se ošil a všiml si Snapova úsměvu. Skutečného úsměvu, žádného úšklebku. Upřímný, pobavený úsměv. Harry od toho černovlasého muže nemohl odtrhnout oči. Byl krásný... svým vlastním způsobem ale byl. Pro Harryho ano.

Severus si všiml Harryho zvláštního, zkoumaného pohledu a přišel k němu blíž.

,, Proč jste doopravdy přišel?"

,, Co? Netuším o čem to mluvíte pane, přišel jsem jen pro ten plánek."

,, Lžete. Chci vědět proč."

Řekl pomalu a nespouštěl z Harryho oči.

Harry nasucho polkl, nemůže to přece tušit nebo ano? Vždyť byl tak opatrný.

,, Já... já..."

,, Ano? Harry."

Harry, jeho křestní jméno znělo z úst profesora lektvarů ještě lépe a melodičtěji než si Harry představoval. Nedoufal, že ho někdy uslyší mu říct jménem ale stalo se. Cítil jak se mu zrychlil dech a i přes tu obrovskou nervozitu, ze sebe dokázal dostat tu větu, kterou touží říct už tak dlouho.

,, Polib mě Severusi."

Oslovenému se rozšířily zorničky překvapením ale vzápětí udělal přesně to, co Harry žádal a políbil ho. Naléhavě přesto něžně.

Na plánku tak jejich jména splynula v jedno téměř nečitelné a aniž by to tušili, jeden ze stvořitelů plánku, který měl právě teď v ruce jeho kopii zděšeně zíral právě na to místo.

O několik vteřin později se celým sídlem na Grimmauldově náměstí nesl křik Siriuse Blacka.

,, Já tě zabiju Srábusi!!"

,,Co tu tak křičíš Sirie?"

Ozval se ode dveří Remus Lupin.

Sirius mu naštvaně ukázal plánek a Remus se jen zasmál.

,, No konečně!"

Když pohlédl na svého snad ještě více naštvaného kamaráda dal se na útěk než ho Tichošlápek roztrhá na kusy...

Docela jsem se u toho psaní bavila vám povím, doufám že vy u čtení taky.