Pohled třetí osoby:

Harry si ve společenské místnosti procvičoval kouzla a jedno se mu nevyvedlo. Bylo to zrovna množící kouzlo, díky kterému teď před ním stálo šest kopií jeho samého. No doháje. Jak tohle u Salazara chce vysvětlit? U Salazara? Severus na něj má nějaký moc velký vliv. Byl zrovna čas oběda a on věděl, že většina profesorů včetně ředitele bude ve velké síni. Musel proto počkat ale sám měl docela hlad a tak se tam vydal. Bohužel, jeho kopie ho se stejným natěšením na vynikající jídlo následovaly.

Jen co otevřel dveře od velké síně, všichno utichlo a v tu chvíli by byl slyšet snad i šum motýlích křídel. Všichni, úplně všichni na něj zírali, nebo spíš na dalších několik stejně vypadajících osob. U nebelvírského stolu se jako mávnutím hůlky vytvořila dost velká mezera pro sedm lidí a tak si i s klony sedl a začal jíst. Bylo mu nepříjemně a i přesto, že se konverzace pochvíli opět rozproudila, on mlčel. Narozdíl od jeho klonů, ti se celkem ochotně zapojili do různých rozhovorů.

,, Harry co se stalo?"

Zeptala se stále vykolejená Hermiona.

,, Množící kouzlo."

Ozvalo se sborově od všech sedmi Harry Potterů. Hned jak Brumbál dojedl, přišel k Harrymu, vzal ho za paži a vedl do jeho kanceláře. Severus je netrpělivě následoval v hloučku Harryho klonů. Co zase ten kluk provedl?

Když bylo všech devět lidí v ředitelně, poměrně vysoké číslo na tak malou místnost. Brumbál promluvil.

,, Jak se ti to podařilo chlapče?"

,, Já ani nevím prostě jsem trénoval kouzla a najednou tu byli oni."

,, Takhle bys sám se sebou neměl mluvit."

Ozval se jeden z klonů.

,, Co budeme dělat pane řediteli?"

Zeptal se lektvarista, který toužil po tom, aby Harry byl opět jen jeden a mohl se s ním zašít do sklepení.

,, Obávám se, že to kouzlo jen tak zrušit nepůjde."

,, Cože?!"

Vyhrklo osm hlasů naráz a Brumbál se nad tím musel usmát.

,, To by chcete říct, že po Bradavicích bude bůh ví jak dlouho pobíhat místo jednoho Pottera celé stádo Potterů?!"

Na to se od všech Potterů ozval protest. U Salazara tohle nepřežije...

O dva týdny později se stále nic nezměnilo, učitelé a studenti už jak se zdálo, byli zvyklí na Harryho Pottera sedmkrát jinak. K Severusově údivu a zároveň úlevě za ním vždy chodil jen ten pravý Harry. Viděl to v jeho očích, ty nepatrné jiskřičky, které klonům scházely. Jako už mnohokrát profesor lektvarů usínal s Harrym po boku. Chlapec jako obvykle měl hlavu na jeho hrudi a zdálo se, že už spí. Najednou zašeptal slova, které si Severus nemyslel, že někdy uslyší.

,, Miluju tě."

S tím Severus spokojeně usnul. Když se však probudil, chlapec vedle něj neležel. Okamžitě ho přepadla panika. Jak později zjistil, tak zcela oprávněně. Brumbál mu totiž sdělil, že Harryho, včetně jeho klonů poslal na Voldemorta. Ten senilní stařec se musel dočista zbláznit.

Severus neváhal ani vteřinu a přemístil se na Raddle manor, kde si byl jistý, že chlapec je. Jen co věšel do hlavního sálu stuhl v pohybu. To co viděl, ho jistě bude pronásledovat až dokonce života. Po celé místnosti byla rozprostřena těla, několik těl a každé z nich kromě jednoho patřilo Harrymu. To jedno jediné odlišné patřilo Voldemortovi. To Severuse ale nezajímalo, opatrně procházel místností a počítal.

Zastavil se u čísla pět a když spatřil další nemusel už počítat. Svezl se na kolena k Harrymu. Poznal ho... měl totiž z pod rukávu vidět slabý stříbrný náramek, který mu Severus dal krátce potom, co se dali dohromady. Opatrně si ho posunul do klína a zoufale ho objímal, zatímco mu slzy tekly proudem. Pohupoval se s Harrym ze strany na stranu. Bylo to téměř identické, s tím co se stalo když v Godrigově dole našel mrtvou Harryho matku. Měl chuť někoho zavraždit.

Jenže koho? Voldemort je mrtvý... počkat... Jak je možné, že je mrtvý, když Harry je taky? Co se tady stalo? Chtěl to vědět ale zároveň ne. Ten náramek měl Harryho chránit sakra, tak proč nezafungoval? Jistě proti smrtící kletbě asi ani nemohl ale předtím?

Rozhlédl se po místnosti a zarazil se. Bylo tam sedm těl, z nichž jedno byl Voldemort. To známá, že Harry tu byl šestkrát. V Severusovi vzplála naděje. Co když skutečný Harry přežil?

,, Harry? Harry si tady?"

Křičel nahlas a doufal v odpověď.

Harry, který byl schovaný pod neviditelným pláštěm a kterého někdy uprostřed boje trefila nějaká kletba se probral, když zaslechl známý hlas. Postavil se a podíval se na spoušť okolo. Všichni klonové byli mrtví a Severus držel toho, kterému Harry dal svůj náramek. Měl dobrý nápad, jak Voldemorta zmást a povedlo se. Shodil ze sebe plášť.

,, Severusi"

Severus se otočil za hlasem a spatřil Harryho, jak se na něj s úlevou dívá, živ a zdráv. Viděl ty tak známé jiskřičky v těch smaragdových očích a neváhal. Zvedl a za pár sekund už Harryho drtil v objetí.

,, Jsem v pořádku, nic mi není."

,, Myslel jsem..."

,, Ššš.. jsem tady, nic se mi nestalo."

Těla klonů postupně zmizela a na zemi zůstal akorát ten náramek, který Harry sebral a vrátil si ho na ruku.

,, Už jsem zase jen já, už je jen jediný Harry."

,, Pro mě budeš vždycky jediný Harry."

Jen co se oba vrátili do Bradavic, Severus si to štrádoval rovnou do ředitelny a jeho řev a nadávky na Brumbálovu osobu, byly slyšet přes celé Bradavice snad až do Prasinek. Když se pak naštvaně vrátil do svých komnat ve sklepení, Harry tam na něj čekal.

,, Nebojíš se, že tě vyhodí?"

,, Ten... vždyť on se celou dobu usmíval!! Jako by vůbec nechápal, jakému nebezpečí tě vystavil!"

,, Jsem ale v pořádku Severusi. Notak nemysli na to. Vím o několika příjemnějších věcech než je Brumbál, na které bys teď mohl myslet."

Pomalu Sevrusovi sundal plášť a začal rozepínat knoflíčky. To pomohlo a za chvíli už Severus dokázal myslet pouze na Harryho a jeho doteky. Když potom opět leželi v objetí Harry nejistě promluvil.

,, Víš... Sirius mě a ostatní pozval na vánoce k němu... byl bych rád, kdyby si šel se mnou."

,, K Blackovi?"

,, Jo."

Nejdřív ho chtěl odmítnout ale pak si představil výraz toho zablešence a vlastně i ostatních a usmál se.

,, Moc rád."

Harrymu neušel ten zákeřný tón, jakým to Severus řekl a povzdechl si. Ti dva si půjdou po krku a bude zázrak, jestli se nezabijou. Hmm.. alespoň nebude nuda. Pomyslel si Harry a s úšklebkem na tváři, kterým ho nepochybně nakazil Severus, zavřel oči a po namáhavém dni usnul...

Překonala jsem svůj rekord tahle kapitola má totiž přes tisíc slov ❤️