Pohled třetí osoby:

Harry se stále zaražený posadil na schody v Brumbálově pracovně. Nemohl se vzpamatovat z toho, co právě viděl. Snapovi vzpomínky, vzpomínky na setkání s Lily, na zařazení, na šikanu od Pobertů včele s Harryho otcem. Dokonce na celou tu šarádu, kterou po něm žádal sám Brumbál. Ten muž toho prožil skutečně mnoho, možná až příliš. Čím víc o tom Harry přemýšlel, tím víc věcí mu začalo dávat smysl. Věděl, že musí jít za Voldemortem do lesa a zemřít ale nejdřív musel zpět do úschovny loděk, kde nechal pokousaného Severuse. Musel zjistit jestli ho ještě může zachránit. Bál se, že už je pozdě ale musel se o to pokusit. Cestou vzal několik lektvarů ze Snapova skladu a přemístil se přímo před Sevrusovo tělo.

,, Co...co tady děláš?"

Ozvalo se tiše z úst profesora, který cítil, jak z něj za chvíli vyprchá poslední kapka života.

Harry neodpověděl a rychle profesorovi podal dva lektvary hned za sebou. Lektvar proti jedu a druhý léčivý lektvar.

,, Přišel jsem vás zachránit, ještě než se půjdu vzdát Voldemortovi."

,, Proč?"

,, Protože musím zemřít, vždyť to sám víte."

Na to se ale Severus neptal.

,, Proč si mě zachránil?"

Proč to udělal? Z lítosti? Z pocitu, že mu dluží? Ne...pravda byla jinde ale Harry nevěděl, jestli mu jí může říct. Konec konců, třeba skutečně zemře a už nedostane příležitost. Měl by ji proto využít.

,, Viděl jsem vaše vzpomínky pane. Viděl jsem všechno a to mi otevřelo oči. Pomohlo mi to pochopit a přijmout jistá fakta."

,, O čem to mluvíš?"

Už se mu mluvilo lépe, lektvary zabraly, díky bohu.

Harry věděl, že nemá moc času. Slova v tuto chvíli už byla zbytečná. Proto udělal věc, kterou si nemyslel, že někdy skutečně udělá. Položil dlaň na Severusovu tvář a jemně ho políbil.

,, Pro případ, že se vidíme naposledy. Chci, abys na mě měl alespoň jednu dobrou vzpomínku."

Chlapec se zvedl a vyběhl směrem do Zapovězeného lesa. Kdyby se otočil viděl by překvapenou tvář profesora lektvarů a pár slz, které mu stékaly po tváři. Doufal, že Harry bude v pořádku. Kdyby tomu ale nakonec tak nebylo a chlapec by opravdu zemřel, ten polibek by pro něj už navždy zůstal tou nejšťastnější vzpomínkou. V hloubi duše ale tušil, že tomu tak nebude a vytvoří si společně daleko víc takových vzpomínek. On a to jeho samaritánské, problémové, statečné a milující lvíče...