Pohled třetí osoby:

Mít hned v pondělí ráno dvouhodinovku lektvarů bylo pro téměř každého z Nebelvíru naprosto příšerné. Kupodivu Harry k té skupině nepatřil. Lektvary ho začaly dokonce bavit. Kdyby se ho někdo zeptal, kdy k tomu došlo, sám by vám nebyl schopný odpovědět. Možná ve stejnou dobu, co ho začal sám Snape přitahovat. Když trio dorazilo do učebny lektvarů, Harry byl jediný čilý a v dobré náladě. To samozřejmě neuniklo Severusovi, který už seděl na svém místě za katedrou a psal si nějaké poznámky.

Proč je tak šťastný, vždyť o mých hodinách téměř vždy usíná nebo pracuje rychlostí šneka. Co se dnes stalo, že je usměvavý a vypadá jako by chtěl běžet maraton? No uvidíme jak se bude tvářit až bude muset připravit Drmolivý dryák.

,, Na stole máte všechny potřebné přísady na dnešní lekvar. Dokáže mi někdo z těch přísad říct, jaký lektvar budete připravovat?"

,, Drmolivý dryák pane profesore."

K jeho překvapení to byl právě Harry, kdo mu odpověděl. Dokonce předběhl i Grangerovou, která už otevírala pusu a chtěla odpovědět.

,, Výborně pane Pottere. Deset bodů pro Nebelvír."

Tentokrát byl překvapený Harry a nejen on ale i všichni z Nebelvíru, kteří byli na hodině. Snape nikdy nepřidělil jejich koleji body, pouze je odebíral. Harry se podíval do těch obsidiánových očí, které zíraly přímo na něj. Chvíli drželi oční kontakt a pak Harry raději začal pracovat na lektvaru. Nevěděl jak je to možné ale vážně ho to bavilo a hlavně udělal vše naprosto bez chyby.

Když mu Harry přinesl lahvičku s hotovým lektvarem, podivil se. Ten kluk nikdy předtím neprokázal biť jen špetku zájmu natož nějaký talent na tenhle předmět. Co se sakra změnilo? Hodina skončila a Severus potřeboval vědět co se děje.

,, Pottere... mohl byste tu chvíli zůstat? Chci s vámi mluvit."

Harry věděl, že to přijde. Čekal to hned jakmile Snape zkontroloval jeho lektvar, který byl záhadně perfektní.

,, Potřebujete něco pane?"

,, Jak jste dokázal uvařit tento lektvar?"

,, Podle učebnice pane."

,, Mohl byste mi jí ukázat?"

Harry zaváhal a Severus si toho všiml. Nakonec ale přeci jen sáhl do své tašky a podal mu učebnici lektvarů. Jakmile jí Severus otevřel a přečetl si

Tato kniha je majetkem prince dvojí krve

Vykulil oči a střídavě těkal očima mezi Harrym a knihou. Potom se nečekaně usmál. Už mu to bylo jasné, samozřejmě, že jeho lektvar byl perfektní, když používal jeho bývalou učebnici.

,, Jaká to náhoda, že ze všech možných učebnic získáte zrovna tu, která patřila mě."

,, Vy...to vy jste princ dvojí krve?"

,, Ano."

Tušil to ale nebyl si jistý až do teď. Zhluboka se nadechl. Musel mu to říct, už to nemohl tajit.

,, Potřebuji vám něco říct pane profesore ale myslím, že to půjde líp, když se vypiju ten lektvar."

,, Proč byste to dělal? Pak budete říkat absolutní nesmysly."

,, To, že tě miluju není nesmysl."

Vyhrl najedou Harry a sám byl překvapený tím, že to skutečně řekl.

Učitel lektvarů nevěděl co dělat, nevěřil vlastním uším. On, že ho miluje? Pan vyvolený, který by mohl mít kohokoliv by chtěl? Chce jeho? Harry si jeho mlčení vyložil po svém.

,, Omlouvám se, překročil jsem mez... zapomeňte, že jsem něco řekl."

,, Počkej...myslel jsi to vážně?"

,, Ano, klidně použijte veritaserum."

,, To nebude nutné."

Udělal tři rychlé, dlouhé kroky k Nebelvírovi a políbil ho. Vůbec ne nejistě, naopak polibek byl plný vášně a naléhavosti. Tohle chtěl udělat už hodně dávno ikdyž mu chlapec tak moc připomínal Jamese, jeho matku Lily mu připomínal daleko víc. Postupem času začal vidět Harryho takového jaký opravdu byl a veškerá srovnání s jeho rodiči se rozplynula. Doufal, že tohle je teprve začátek. Začátek něčeho úžasného, něčeho díky čemu bude zase šťastný...

Přemýšlím, že až napíšu všechna témata, tak napíšu nějaké bonusové části. Navazující na některá témata například pokračování plesu nebo tajemné komnaty, byl by zájem?