Po nějaké chvíli zastavili u jednoho menšího obchodu, který, naštěstí pro Jokera, nevypadal moc draze. "Tak, jsme tady. Doufám, že vám tento obchod vyhovuje."

"No, pokud neznáte žádný lepší..." řekla Harley a doufala, že ten slib s placením Joker dodrží.

Na to řidič stroze odpověděl: "Říkala jste, že chcete co nejrychleji do obchodu, a tenhle je nejblíž. A odvažuji si říct, že by mohl vyhovovat vašim potřebám."

Joker se mezitím začal mírně potit a možná by i trochu zbledl, kdyby to u něj ještě bylo možné, protože mu pomalu začalo docházet, že jeho poslední finance stačit nebudou.

Harley protočila oči. "Tak fajn." Rozhodla se vystouopit dveřmi na straně obchodu a bylo jí úplně jedno, že ji od nich dělil Joker. Protože to určitě bylo jednodušší než obejít auto. Určitě. Mnohem. Fakt.

Joker v tu chvíli myslel, že umře. - Tak blízko Harley nikdy předtím nebyl... A dost možná už ani nebude. Nakonec se Harley podařilo nějak vylézt z auta a bylo jí celkem jedno, že Joker z něj vypadl přímo na beton.

"No tak, na co čekáte?! Jde se nakupovat!" zvolala nadšeně a nezajímalo ji, že Jokerovi nedala ani půl sekundy na to, aby se zvedl. Vesele zatočila kabelkou a vešla do obchodu. Doufala, že její krása a dokonalost je donutí jít za ní - jinak nemá čím zaplatit. A čekat je přece pod její úroveň.

Joker se pomalu zvedl, oprášil si oblečení a pokusil se zamaskovat nově vzniklou odřeninu na levé tváři. Hned potom začal uvažovat, jestli by stihl zaskočit za Riddlerem půjčit si od něj další prachy a pak se ještě vrátit zpátky, než si Harley stihne nakoupit všechno potřebné. Batman byl přesvědčen, že všichni kolemjdoucí, kteří viděli tu scénu s Harleyininým vystupováním už prošli, a tak taky vystoupil. "No, tak co teď chceš jako dělat?" zeptal se. Prosím, ať nechce půjčit, ať nechce půjčit... opakoval si Batman v duchu. Ano, sice měl tolik peněz, že by si s nimi mohl napouštět bazén a pak do něj skákat jako ten kačer v dětské pohádce, a kdyby v něm peníze každý den měnil, stejně by mu vydrželi minimálně do smrti. Zvlášť pokud bude v tom netopýřím kostýmu pořád vyvádět takové nesmysly jako do teď. Ale nechtělo se mu přiznat, že zase zapomněl peněženku.

"Asi bys mi nepůjčil, že?" usmál se na něj výmluvně Joker. "Jako... Mohl bych zkusit zaskočit k Éďowi, který nebydlí daleko....kdybys zatím zabavil Harley. Ale pochybuju, že by mi ještě půjčil. A Oswalda se ani neodvážím zeptat."

"Tak to jsi v háji, protože já zase nemám peněženku." Řekl Batman a rozhlédl se. "Ale podívej, támhle ta stará paní vypadá, že si moc nedává pozor na kabelku." S nenápadností lvl: Everyman ukázal na stařenku, která se u dveří obchodu přehrabovala v taškách a něco hledala. "Ale jestli za to zas skončíš v Arkhamu, tak můj nápad to nebyl." Varoval ho a s rukama za zády a "nevinným" pohvizdováním si to vykročil do obchodu.

Joker se moc dlouho nerozmýšlel, protože patřil k tomu typu lidí, kteří jsou schopni udělat pro lásku cokoliv. Počkal, až se babička přesune z dosahu kamer rozmístěných okolo obchodu, zezadu se k ní přiblížil a vzal ji kamenem po hlavě. Naštěstí pro něj, nikdo nebyl v dohledu. Z tašky vytáhl sebejistě peněženku a "vypůjčil si" několik bankovek. Jelikož měl na sobě kožené rukavice, nezanechal žádné otisky prstů. Když si narval peníze do kapes, z veselým pohvizdováním vstoupil do obchodu.

To už se proti němu řítila Harley s košíkem plných naprostých zbytečností. "Kde jsi byl tak dlouho?! Potřebuju platit!" Batman se zatím opíral o mražák kousek od nich a chladil si hlavu mraženou pizzou. Doufal, že si tím zamrazí mozek a tak jej přestane bolet hlava z té blondýny. Kdyby to nebyla Jokerova životní láska, a kdyby neměla tak pěkný zadek, řekl by, že je to totální kráva.

"Promiň, já se jenom... Huh... Zapomněl venku," odpověděl Joker a pokusil se o úsměv. Potom vytáhl z kapsy několik bankovek, otočil se na Batmana a nenápadně na něj s prachama zamával. Díky, kámo, zase jsi mě vytáhl z průšvihu.

"Tak, jdeme." Harley popadla Jokera za sako a táhla jej k pokladně.

Když prodavačka začala s markováním jednotlivých kusů zboží vyskládaného na pokladním pásu, Joker si uvědomil, že si Harley skutečně koupila nezměrné množství kravin, které ani neuživí. Nevadí, nevadí... Peníze přece mám. A udělá jí to radost, ne? Každý muž chce přece vidět svoji lásku šťastnou.

Harley svoje nově nakoupené nesmysly spokojeně skládala do tašek. Chvíli přemýšlela, jak se u ní v košíku vlastně vzala My Little Ponny lampička a žvýkačky s tetovačkou superhrdiny, ale pak si řekla, že to určitě nějak využije a sbalila to s ostatním nákupem.Když prodavačka oznámila cenu, nadšení vystřídalo zděšení. Jestli tolik Joker nemá - a že bohatě zrovna nevypadá, tak je v háji, protože nemůže zaplatit ani desetinu z těch nesmyslů. Joker ale, k jejímu překvapení, vytáhl z kapes peníze, které sice původně nebyly jeho, ale na to už se historie obvykle neptá, a galantně je podal prodavačce. "Tady to je, mělo by to stačit."

Prodavačka se na něj podezíravě podívala, přepočítala peníze. A přikývla. Ještě mu vrátila nějaké drobné, takže by si mohl ještě koupit zmrzlinu.

Harley se s nejlehčí taškou přes rameno vydala zpět k autu. "A někdo musí vzít ten zbytek!" zavolala na ně.

Joker schoval drobáky a podíval se na Batmana. "Myslíš, že bys mi mohl pomoct s těma taškama? Já je sám asi všechny nevezmu. A ty jsi přece jenom o něco sylnější." (Ano, Batman je takový tvrďák, že není jenom silný, on je dokonce sylný. Chuck Norris se může jít bodnout.)

Batman už už chtěl zatnout  své drsné batsvaly a vrhnout se do toho. Pak si ale něco uvědomil. Nahnul se k Jokerovi a zašeptal: (Love me like you do :D) "To by mě mohlo prozradit. Zkus vzít co nejvíc, já beru odnesu zbytek."

Joker tedy pobral pět tašek, ušel pár kroků a myslel, že mu asi upadnou ruce. Ale rozhodl se vytrvat, protože chtěl Harley dokázat, že je pravý silný muž. Nakonec se mu nějak podařilo "doplazit" se k autu, kde už dávno netrpělivě čekala jeho milovaná. Batman šel kousek za ním a až přehnaně předstíral, že ty dvě tašky, které nese, jsou neuvěřitelně těžké. To, že je s funěním shrbený táhl pozemi, by se mu ještě dalo odpustit, ale řvát u toho: "Pomozte mi! Je to tak těžké! Utrhne mi to ruce!" už bylo vážně moc.

Harley, která už mezitím svou jedinou tašku uložila do kufru auta, se na ně vesele usmála a pocuchala jim vlasy. "No, že vám to trvalo! Tak pojďme, nakládáme!"

Joker se usmíval jako měsíček na hnoji, lépe řečeno jako někdo, kdo si dal pořádnou dávku LSD a teď před sebou vidí jednorožce seroucího duhu. Ty vlasy už si nikdy neumyju!!! A pak se hned pustil do nakládání tašek do auta. Řidič radši nic neříkal a dělal, že ta špína za jeho nehty je strašně zajímavá. Nakonec přece jenom promluvil: "Tak už to máte všechno naložené? Můžeme jet?"

"Ano, jedem!" Harley se pohodlně usadila, což znamená, že se na zadních sedačkách rozvalila tak, že je zabrala skoro všechny a Joker musel být přimáčklý na dveřích.

Řidič je tedy zavezl zpátky k Harleyinému růžovo modrému domu, kde zase bylo na Jokerovi a Batmanovi, aby vytahali tašky z auta. Když už měli všechno za sebou, Joker se podíval své lásce do očí a řekl: "Ach, Harley, myslíš, že bys mohla jít se mnou na večírek v převlecích, který pořádá Riddler tenhle pátek večer u sebe doma?" Nasadil výraz psa prosícího o sušenku.

Jokerův roztomilý výraz Harley velice dojal a na chvíi ji napadlo, že by souhlasila, ale pak si uvědomila, že by to byla její totální zkáza. Takhle se ponížit... Ale pak ji napadlo, že mít slouhy by vlastně bylo celkem fajn. Věděla, že když bude souhlasit, Joker se nechá přemluvit ke všemu. A na večírek se může zamaskovat. "Dobře. Ale jen když mi takhle mile budeš pomáhat častěji, platí?"

"Samozřejmě, má krásko. Pomáhat ti je pro mě nesmírná čest!" zvolal Joker a vůbec si neuvědomoval, že se z něj vlastně dobrovolně stal otrok. "A můj kamarád Bat-eh... Bruce taky rád pomůže, že jo?" s nadějí se otočil na Batmana, protože si byl moc dobře vědom toho, že pokud bude muset takovéhle množství tašek tahat častěji, tak asi umře.

Batman, napůl schováný v sousedově živém plotě, kterým se nenápadně snažil prolézt a ukrýt se za něj, se marně snažil zamaskovat výraz ach-bože-proč-já. "Ehm, no, určitě, jestli budu mít čas. Ale v poslední době toho mám vážně hodně. To víš, práce, barák, žena, děti,zalévání kytek, krmení koček... To všechno zabere hrozně času. A ještě v noci musím pomáhat městu jako Bat-eh-r, chci říct barman. "

"To je škoda," posmutněl trochu Joker, "ale se mnou," otočil se zpátky na Harley, ,"můžeš počítat... Takže v kolik hodin tě mám v pátek vyzvednout? Riddlerova párty začíná o půl deváté večer, ale většina hostů stejně přijde až po deváté.... A co tvůj kostým? Za co se chystáš přestrojit?"

"Uhm..." nad tím Harley opravdu nepřemýšlela."možná za...No, to bude překvapení." řekla a slíbila si, že o nějaký nápad pak poprosí Ivy. " A přijet pro mě můžeš před devátou. Ale pěšky nejdu!"

"Ehm... Dobře, jak si přeješ, má krásko. Tak tedy v pátek před devátou," odpověděl trochu rozpačitě Joker. Pak kývl na Batmana a pomalu se vydal k autu.

Když zamávali Harley z okýnka na rozloučenou a řidič se s nimi rozjel směrem k Jokerovu domovu, klaun si povzdechl. ,,Jak pro ni asi tak můžu přijet? Zjevně si budu muset ukrást auto... Nějaký pěkný kabriolet, nebo tak něco. Možná jeep, ty jsou fajn," uvažoval nahlas.

"Doporučuju kabriolet. Určitě růžový." radil Batman. Tak nějak se mu nechtělo půjčovat Jokerovi svoje auto. Kdo ví, co budou chtít dělat potom. Nebo jestli Joker nebude zvracet z pití. Ne, jeho auta jsou na takové věci moc nóbl.

"Ne, růžový ne," zavrtěl hlavou Joker. "Kdyby to měl být dárek pro ni, tak klidně, ale já bych se měl blýsknout s něčím lepším.... Počkat... Auto jako dárek. To je nápad! Nemyslíš si, že je to nevhodné dát dívce na prvním rande jako dárek auto?" V tomhle ohledu si nebyl vůbec jistý, takže chtěl radu od nějakého proslulého play-boye, který je schopný střídat holky častěji než ponožky. Batman určitě mezi tyto play-boye patřil, jelikož jej jednou Joker viděl za tři dny pokaždé s jinou dívkou, ale stále ve stejných ponožkách.

"Hm, pokud na to máš, tak je to jedno." řekl Batman, i když si vlastně nebyl jistý, na co odpovídá. Náhodou se totiž podíval na své nohy a snažil se vzpomenout si, jestli tyhle ponožky má čtvrtý, pátý, nebo už šestý den. No, rozhodně by mu k nohám ještě přirůst neměli. Snad.

"Takže bude lepší ukrást jedno nebo dvě auta? A jestli jenom jedno... Tak růžové pro Harley nebo nějaké suprové pro mě?" V tu samou chvíli vytáhl svůj mobil, Nokiu 3310 -Ano, klidně by si mohl ukrást něco mnohem modernějšího, ale mu prostě tahle cihla, která přežila i potopu světa a která se dala v případě nouze použít i jako zbraň, protože tak nějak přirostla k srdci.- a začal uvažovat, koho poprosí o asistenci při krádeži auta.

"No, pokud tě chytí, tak pro tebe bude lepší, když ukradneš jen jedno." Batman se podíval z okýnka a poprvé v životě byl rád, že už se s Jokerem bude muset rozloučit, protože se blížili k jeho domu.

"Jo, jedno bude stačit," přikývl Joker, když vysedal před starým panelákem, kde bydlel v podkrovním bytě s nefungujícím topením. Rozloučil se s Batmanem, a pak začal výstup nahoru po schodech. Přitom ještě stačil napsat SMSku Harveymu Dentovi, pro některé známé jako Two-face. Zpráva vypadala asi nějak takhle: ,Cau kamo. Mas cas? Ja. Ty. Zmrzlina.' Joker totiž nebyl tak úplně blbý, jak se mohlo zdát, takže nikdy nepsala nic o vraždě/krádeži/vloupačce, ale měl se svýma kámošema domluvená hesla. Jenže občas se stávalo, že někdo úplně zapomněl, že se jedná o heslo.

Odpověď mu přišla okamžitě. Ale samozřejmě ne taková, jakou si přál. 'Sorry, kamo, od vcerejska jsem vegan. Ale můžeme jit na pomerance, je to ok?'

Joker si hlasitě povzdechl a začal uvažovat, proč se vůbec s takovým neschopným imbecilem baví. "Jako kdybych mu to tisíckrát nevysvětloval," zavrčel otráveně a na chvíli uvažoval, jestli by se na to neměl vykašlat a radši napsat někomu jinému. Nakonec si ale řekl, že to s Harveym jen tak nevzdá. ,Kamo, ZMRZLINA *stouch, stouch, mrk, mrk* Chapes?' Schoval mobil do kapsy a pokračoval ve vyšlapávání schodů. Zrovna, když se dostal před dveře do svého bytu, došla mu další zpráva.

'Stouch, stouch, mrk, mrk-stouch, chapu! Lednaky jsou i veganske! Za deset minut v obchode, ok?'

,HARVEY! Ja ale nechci jit do obchodu, ty hlavo skopova!!!!' Joker měl nejdřív chuť hodit svým telefonem proti zdi, naštěstí si ale v čas uvědomil, že vzhledem k tomu, že vlastní Nokiu 3310, by to asi nebyl nejšťastnější počin a díru ve stěně by asi před domácím nezamaskoval. Leda ji zalepit nějakým plakátem. Třeba s Justinem Bieberem a rovnou bych vyřešil i problém se zateplením domu.

Harvey odpověděl ani za necelou minutu'Agh! Tak ja ti ty lednaky prinesu domu. Uz sem na ceste.'

Bože, proč se s tímhle blbem vlastně bavím? Zjevně to bude proto, že Batman kvůli své večerní práci nemůže se mnou pořád žádné vloupačky. Jo tím to asi bude. Otevřel si dveře do bytu a sotva byl v předsíni, vytočil Harveyho číslo. Zvedni to, zvedni to...

Harvey to po několika zazvoněních zvedl. "Co furt je? Už jsem skoro v obchodě! Ty jsi nějaký náročný, ježišmarjá!"

"Harvey! Sakra poslouchej mě chvíli. Pamatuješ si na naše tajná hesla?" Na druhé straně bylo notnou chvíli naprosté ticho.

Two-face se na chvíli zasekl - dokonce i v chůzi a málem i v dýchání. Když to jeho systém zpracoval, zatřepal hlavou a pak se praštil do čela. "A-háá! Už vím. Takže, co, kde kdy?"

,,Dneska, v deset večer, u starého vchodu do metra, tři bloky od tvojeho baráku.... Copak je fakt tak těžké zapamatovat si, co znamená kód ZMRZLINA?!" poslední slovo do telefonu vyloženě zařval.

Harvey se zděšeným výrazem bože-budou-mi-krvácet-uši odtáhl telefon a s rozpačitým úsměvem mávnul na nějakou blondýnu s čivavou, která se na něj divně dívala, protože řev ZMRZLINA byl slyšet přes půl ulice - zvlášť proto, že Harvey měl už tak telefon nastavený dost hlasitě. "No jo, no jo, furt. Budu tam. Ale tu zmrzlinu taky vezmu, když už pro ni teda jdu." Ještě se otočil za blondýnou, aby zkontroloval, že v té minisukni má tak dobrý zadek, jak očekával. Wow, má ještě lepší...

"Když myslíš, ale nenos jahodovou, ta je fakt hnusná," zamumlal ještě Joker do telefonu, a pak hovor ukončil.