,, Co že chcete abych udělala?" Zeptala se nás Rowena asi po sté, když jsme jí to vysvětlovali...po sté.

,, Chceme, abys Harley zablokovala schopnosti. Harley se, změnila od té doby co začala lovit. Děláme si o ní starosti a nenapadl nás nikdo jiný, kdo jiný by nám s ní mohl pomoct než ty." Rowena se na nás jen dívala a já se začínal bát, že Sammyho plán krachne.

,, Jenže váš plán má dvě určitá rizika drahouškové, to první zní: Kdybych vám pomohla, znepřátelím si Harley a to vážně nechci, poslední kdo takhle učinil..no...nedopadlo to s ním dobře. A za druhé: Podle toho, co jsem od vás slyšela a od toho že vaší sestru znám a znám její minulost vím toto, Harley je vrah, a vrah potřebuje vraždit.

Normální vrazi by s tím mohli přestat jedině tak že by skončili ve vězení, ale Harley není jen tak někdo. Harley byla v Hydře, učili ji tam vraždit a to nemilosrdně, má to vyryté v paměti a toho se nedá zbavit.

 Zabíjení je něco jako její droga, Harley musí pořád zabíjet jinak z toho cvokne, a k tomu má schopnosti, které ji k tomu ještě pohánějí, takže pokud bych jí zablokovala schopnosti, pravděpodobně by jí přeskočilo, nebo by zemřela."

To jsem si neuvědomil, a asi jsem nebyl jediný, protože všichni na Rowenu zírali s pootevřenou pusou. ,, Dobré ráno."

Pohled Harley

,, Dobré ráno." Pozdravila jsem a až teď si všimla že tam stojí i Rowena. ,, Roweno! Ahoj, co tady děláš?" Zeptala jsem se jí když jsem ji objímala. ,, Ále, jen jsem se stavila na návštěvu, jak jsi se vyspala?"

,, Do růžova, děkuju za optání." Vlastně jsem nespala, hned jak jsem zavřela oči, okamžitě jsem viděla svou minulost, bylo to hodně děsivé a hlavně krvavé, a takhle to jde nějakou dobu, ale s tím se dá žít.

,, Chceš tu zůstat na snídani? můžu zatím něco ukuchtit než vyrazím." Aniž bych čekala na odpověď, teleportovala jsem nás do kuchyně, kde jsem začala něco vařit. ,, A ty, máš někam namířeno?" Zeptala se opatrně Charlie, která byla tak rozromilá když se strachovala, moment co?

,, Ona se bojí, proč?" Ptala jsem se pro sebe v duchu, ale pak jsem to nechala být a jen jí s úsměvem odpověděla. ,, Jedu do Venesuely ( Nevím jak se to píše takže sry jestli to mám blbě), je tam nějaký případ ohledně pěti vražd, tak proč to nevyřešit že?"

Když jsem jídlo dochystala, nechala jsem nás se přemístit zpět do předsíně, položila ke každému talíř s vejci a se slaninou, a poté se pustila do svojí porce. ,, Harley, třeba to nemusí být případ, třeba se jen prostě zabili, nemusí to být zrovna pro nás." Protočila jsem oči a ukázala na mamku vydličkou.

,, Kdyby to pro nás nebylo, tak by na místech činu nemusely být pořád okvětní lístky ve tvaru rozpůleného srdce a obětem by nechyběly srdce, takže to JE případ, a kdo říkal že je to pro NÁS, já neříkala že jedete se mnou."

Vzala jsem už prázdný talíř a šla směr kuchyň, a ostatní šli jak ocásci. ,, My ale musíme s tebou, potřebuješ krýt záda, co kdyby tě to něco uneslo a my bychom tě potom nenašli." Bože, Dean je takový...Dean.

,, Hele, za prvé mám schopnosti, a za druhé já nikoho k lovu nepotřebuju, ještě by se někomu něco stalo a pak bych měla výčitky, takže pojedu sama a to je moje poslední slovo."

Mrskla jsem talířem do dřezu tak moc, až jsem ho rozpůlila a odešla, cítíc pohledy ostatních na mých zádech.

Když jsem dojela na místo, cítila jsem se trochu blbě že jsem na ně byla hnusná, ale hned jsem to zapudila a soustředila se na případ. Poslední oběť prý byla unesena v parku, a když jsem přišla k jednomu z poldů, ani jsem nemusela ukazovat falešný odznak a už mi nadzvedl policejní pásku.

,, Váš parták nám o vás řekl. Už na vás čeká." Parťák? To bude stoprocentně Dean, a nebo Sam, bože co nerozumí na slově jdu sama? sedí si na uších nebo co? ,, Agentko Salliven, jsem moc ráda že jste došla."

Prohlásila šerifka, kterou jsem ignorovala a sledovala člověka vedle ní, jednu malou zrzatou krasavici, která se na mě usmívala jako sluníčko. ,, Agentko, myslela jsem že mám na tenhle případ být sama."

,, No tak mě k vám přeložili, stejně nemám co na práci." Propálila jsem jí rychlým pohledem typu O tomhle si potom promluvíme a dál se věnovala šerifce. ,, Mohla bych vidět tělo?" Šerifka jen přikývla a odhrnula deku.

,, Charlie co tady děláš, říkala jsem že to zvládnu." Vyjela jsem po ní hned jak jsme přijely do motelu a ubytovaly se. ,, Všichni o tebe mají strach, a tak mě sem Cass přenesl na přání tvých bratrů, tvé matky a Roweny, je to divné když tě zlá čarodějnice o něco prosí."

Obrátila jsem oči v sloup a začala si číst spisy obětí. ,, Všem obětem se prý rozpadlo srdce na popel, víš o něčem co tohle dělá?" Charlie jen zakroutila hlavou a sedla si naproti mě.

,, Hmm, tak začneme u manželky první oběti, Lesslie Dursley, uvidíme jestli z ní něco nevypáčíme." Vstala jsem, vzala si bundu a vydala se ke dveřím, ale ucítila jsem ruku na té své, jak se mě pokouší zastavit.

,, Harley, je ti něco?" Překvapeně jsem se podívala na naše ruce, ale pak jsem to zamaskovala nechápavým výrazem a nepouštěla se jí. ,,  Jsem v poho." Řekla jsem tu nejvíc ohranou věc a dívala se jí do těch dokonalých očí, které mi viděli až do duše.

,, Vím že jsi Roweně lhala, poznám to, tak to vyklop nebo si mě nepřej." Oh bože, ten její hlas, tvář, úsměv, všechno je na ní dokonalé, ona sama je dokonalá.  Ano přiznávám se, jsem do ní udělaná až po uši, a kdybychom neměli případ a nebyly bychom kamarádky, vezmu si ji hned teď.

,, Hele cukrouši, jsem v pohodě tak si o mě můžete přestat dělat starosti a mohly bychom jít konečně vyřešit ty vraždy? samo se to neudělá."  Řekla jsem a dívala se na ni, ale jakoby se zastavil čas, jakoby všechno kolem nás utichlo a zmizlo, jakoby nebylo nic než já a ona.

Nevím jak dlouho jsme tam stály, ale jako na zavolanou jsem se vzpamatovala jako první, což byla škoda  a ač nerada, pustila jsem Charliininu ruku, která byla tak příjemně teplá a vyšla ze dveří.

,, Paní Dursleyová, měla vaše manželka nějaké nepřátele? Třeba někdo z práce, starý známý." Lesslie zakroutila hlavou a z očí ji začaly téct slzy.

,, Všichni Emily milovali, byla hrozně na všechny milá a nikdy nikomu neublížila. Nevím kdo by jí chtěl.." Zakroutila opět hlavou a podívala se na krb, kde byly vystavené fotky.

,, S Emily jsme byly spolu deset let, ani nevíte jak mi bylo když jsem naší dceři musela vysvětlit že svou mámu nikdy neuvidí." Založila si obličej do dlaní a začala opět brečet, my jsme poděkovaly a radši odešly.
Když jsme prošly všechny rodiny obětí a prošetřily těla, mohly jsme začít hledat.

,, Uhh...já mám dost, jdu spát a doufám že ty půjdeš taky." ,, Hmm.." Odpověděla jsem Charlie aniž bych odtrhla zrak od knihy, pak jsem už jen slyšela jak si lehá do postele a šustění deky, pak jen poslouchám klidné a pravidelné oddechování malé zrzky, co si ukradla moje srdce.

,, Bože co to se mnou děláš Charlie." Povzdechla jsem si pro sebe a hledala dál. Po Pěti hodinách hledání jsem i tak nic nenašla a spát se mi nechtělo, tak jsem jen  napsala Deanovi rychlou zprávu.

Me: jsem v pohodě.

Odeslala jsem zprávu a položila mobil zpátky na stůl, potom jsem si šla lehnout do postele kde jsem se jen chtěla dívat na strop, ale bohužel si moje oči řekly ne a tak jsem usla do spánku s nočnímy můrami.

,, Harley, Harley vzbuď se." Rychle jsem se probudila, celá zpocená a taky hodně ubrečená. Charlie se třásla zimou a dívala se na mě starostlivě a...vyděšeně. Až po chvíli jsem si uvědomila proč je jí zima, to protože je tu všude led, všechno bylo pokryté ledem kvůli mě a kvůli mým pitomým snům.

,, Já, hrozně se omlouvám Charlie." Nechala jsem led zmizet a omluvně se na ni podívala, aspoň že neumrzla. ,, Co se stalo. Když jsem se probudila křičela si a pak to tu všude začalo mrznou a...kdo je Pietro?" Povzdechal jsem si a poklepala na místo vedle mě.

,, Měla si pravdu, ohledně toho rána. Nespala jsem, protože mě už týden pronásledují noční můry, zdají se mi sny o Hydře, o SHIELDu, o Avengers, ale včera se mi zdál sen, který byl tak moc živý." Charlie mě poslouchala, upírala na mě ten svůj pohled a já jakobych oněměla, ale přesto jsem mluvila dál.

,, V tom snu jste tam byli vy, Dean, Sammy, máma, Cass, a ty, vy jste byli mrtví mou rukou, proto jsem nechtěla aby někdo se mnou jel. Bála jsem se že vám ublížím nebo hůř. V SHIELDu jsem si myslela že umím svoje schopnosti ovládat, teď si to nemyslím."

Nechtělo se mi brečet, ale přesto mi jedna jediná slza ukápla. ,, A dnes, dnes se mi ukázal Pietro, můj mrtvý přítel, a křičel na mě že jsem zrůda, pak ho někdo zastřelil. A měl pravdu, jsem zrůda co se neumí ovládat."

Chvíli jsme tam byly v tichu, než Charlie udělala něco co jsem nečekala, vzala mou tvář do dlaní a podívala se mi, dnes už po několikáté, do očí.

,, Teď mě pozorně poslouchej, ty.nejsi.zrůda. Možná si to ti šašci v kostýmech myslí, ale pro mě jsi něco dokonalého, a já nedovolím aby ses zhroutila z nějakého snu, a pokud po tobě někdo půjde, může si být jistý že se s ním mazat nebudu."

Byly jsme u sebe hodně, ale hodně blízko, dělily nás od sebe jen centimetry, než jsem tu mezeru mezi námi nepřelomila a necítila její horké rty na mých. Chvíli byla překvapená, ale poté co se oklepala spolupracovala, a myslím že se i ušklíbla.

Charlie si na mě sedla obkročmo a obmotala mi ruce kolem krku, já se s ní vyšvihla nahoru a přidržovala si ji tak, že jsem si ji chytla za ten perfektní zadek. Musely jsme se od sebe oddálit kvůli ubývajícímu kyslíku, ale byly jsme u sebe tak blízko, až jsme se opíraly čely.

,, Mohly bychom pokračovat někde v pohodlnější pozici, co myslíš?" Charlie moc dobře věděla co myslím, tak jen s úsměvem přikývla a přisála se na mé rty, zatímco já jsem putovala k posteli, kde jsem Charlie opatrně položila bez toho, aniž bychom se přestaly líbat.

Chtěla jsem si ještě chvíli pohrát, tak jsem se přesunula z jejích rtů na krk, kde jsem jí udělala znamínko na krku na znamení, že je moje a že se jí nevzdám, pak jsem jí vyrhnula triko a odhodila ho někam za nás a pokračovala. Charlie slastně vzdychala a prohýbala se nad tím jak už to nemohla vydržet, to ale nevěděla co ji čeká, to jsme nevěděly ani jedna z nás.