Všichni na mě hleděli chvíli zaraženě, ale pak na mě Dean chrstl vodu, dík Deane, osprchovat se dokážu i sama.

,, Hele nejsem démon, a i kdybych byla, rozhodně bych s váma neklábosila ale rovnou zabila.'' Usmála jsem se na ně jak měsíček na hnoji a čekala, než všichni odložili zbraně.

,, Harley, jak jsi...'' ,, Ale kuš Sammíku, nikoho teď nezajímá jak jsem ožila a radši mě pojď obejmout ty jeden obře.''

Utnula jsem bratra a rozpřáhla ruce tak moc, že jsem flákla nechca Deanovi, a pořádně ho objala. Po deseti minutách objímání jsem svého mladšího brášku a otočila se na toho staršího dutohlavce.

,, Hlavně se mi tu nerozbul páprdo.''

,, To říká ta pravá ty cytlivko.''

Takhle jsme se uráželi asi dvacet vteřin, než nás přerušil Samuel.

,, Tak už se obejměte vy dva idioti.'' Podíval se na nás přísně Sam, teda, vypadalo by to přísně kdyby neměl ten pobavený výraz v očích.

Mrskla jsem pohled k Deanovi a aniž by na to byl připravený, skočila jsem na něj a zavěsila se na něj jak klíště, nohy jsem si oběsila kolem jeho pasu a hlavu položila na jeho rameno.

,, Bože ani nevíte jak moc jsem ráda že vás vidím.'' ,, My tebe taky.'' Položil mě opatrně na zem a já jsem se rozhlédla kolem, jde vidět že se nic nezměnilo, teda až na kluky, Samovi porostly vlasy a vlastně povyrostl on celý, Deanovi přibyly na tváři vrásky, ale jen nepatrné, a cass, je to anděl, ten stárnout nemůže.

,, Je tu máma?'' Zeptala jsem se potom co jsem si všechny důkladně prohlédla. ,, V pokoji.'' Sam mi řekl kudy a já se vydala na cestu plnou spletitých chodeb, ach jak mi toto chybělo.

Když jsem byla konečně u dveřích máminého pokoje, přemýšlela jsem jak ji pozdravím. Vlítnu do pokoje a řeknu ,, Čau mami jsem zpět?" ne ještě by dostala infarkt, tak jsem prostě zaklepala a čekala než otevře, jenže se dlouhou chvíli nic nedělo, tak jsem si otevřela sama a vešla dovnitř.

Bylo tam uklizeno, postel ustlaná, knihy seřazené podle velikosti, bylo tam vše, jenže máma nikde, a najednou jsem uslyšela kroky směřující ke mě, a když už byla osoba hodně blízko, tak zvuk utichl.

Pomalu jsem se otočila a spatřila zamrzlou mámu s mokrými vlasy a pootevřenými ústy.

,,Čau mami, jak je?" Plácla jsem první větu co mě napadla a hned potom co jsem to řekla mě přivítala má dobrá kamarádka voda.

Vyprskla jsem vodu co se mi dostala do pusy a malilinko naštvaně vydechla.

,, Ale ne teď vážně, to všem tady musím vysvětlovat že nejsem nějakej zkurvenej černookej démon nebo co? máme oslavovat že jsem zpět a ne mě kropit..."

Ale to už mě máma drtila v objetí tak silném, že jsem možná slyšela někde křupnout jedno žebro. ,, M..mami, to bolí."

Okamžitě mě pustila a starostlivě si mě prohlédla. ,, Promiň, já jen...jsi zpátky, jak je to možné?" Položila mi máma otázku, kterou si kladu celou tu dobu co jsem vylezla ven.

,, To nevím, a ani to teď řešit nechci, teď se chci jen osprchovat, najíst a zalézt do postele." ,, Dobře, tvoje oblečení kluci zabezpečili kouzlem díky Roweně, tak nějak asi tušili že se vrátíš."

Kyvla jsem hlavou jako náznak na souhlas a vydala se tedy zase těmi chodbami do mého milovaného pokoje.

Po několika minutovém hledání jsem konečně našla můj milovaný pokoj, otevřela jsem je a udělala krok dovnitř, ale něco tam bylo jinak.

Byl tam jakýsi kluk, špinavé blond vlasy, modré oči, tipovala bych na osmnáct, a já se ho tak nehorázně lekla, že jsem ho omylem odstrčila na stěnu, bezva, schopnosti zase fakčí.

Jenže jsem se nemohla radovat věčně, protože ten kluk mě...přišpendlil na stěnu? co to sakra? ,, Kdo jsi a co děláš v mém pokoji?"

Ptal se mě a díval se na mě, teď už, zlatýma očima.

,, Tak moment, jak v tvým pokoji? tohle je můj pokoj, já tu byla dřív!" Asi jsme museli být hluční, protože se v pokoji objevili Dean, který hned zakročil.

,, Jacku pusť ji, není nepřítel." Když to tomu klukovi, teda Jackovi, Dean vše vysvětlil, konečně mě pustil a já se svalila na zem tak tvrdě, až to zadunělo.

,,Au" Zaúpěla jsem a klekla si na čtyři. ,, V pohodě." Jen jsem přikývla a nechala Deana  ať mi pomůže, teprve když jsem stála opět na nohách, jsem mohla vyslýchat.

,, Kdo, to, k, četru, je? Snad ne další tátovo děcko." Dean už otevíral pusu k odpovědi, ale bohužel ho předběhla máma.

,, Deane, o čem to Harley mluví, jaké další děcko?" Nejdřív mi nedocházelo proč se na to ptá, ale pak mi to došlo.

,, Ou, vy jste jí to neřekli co?" Dean se na mě provinile tvářil a já si frustrovaně povzdechla. ,, Tupci, opravdoví tupci toto."

Zasyčela jsem a začala rychle vysvětlovat. ,,TátaměldalšídítěsjednousestroujmenujeseAdamajeteďvklecijakoMichaelovaschránka."

Hluboce jsem se nadechla a vydechla kvůli nedostatku kyslíku, jak jsem to odříkávala na jeden nádech jak Eminem.

Máma stála, s kamenou tváří a jakoby bez života, pak se jen otočila a odešla, ji vyřeším později teď jen chci vědět kdo je ten Jack.

Potom co mi Dean vysvětlil kdo je Jack a co všechno se stalo, měla jsem zase několik otázek v mé hlavě, ale jenom dvě byly velmi důležité.

,, Jak dlouho." Dean vypadal na to že mi to říct nechce, tak se otočil na Sama který se taky přidal do vysvětlování.

,, Skoro dva roky." Ok, sice jsem to nečekala, ale dá se s tím žít. ,, A charlie."

,,Potom co jsi umřela, tu zůstala do pohřbu a pak ještě týden, potom odjela Chuck ví kam. Nenapsala, nezavolala, jakoby se po ní slehla zem, tvůj odchod ji zasáhl víc než jsme si mysleli." Tak s tímhle se smířit nedokážu, co když se jí něco stalo, nebo hůř.

,, A Cass ji nemohl najít?" ,, Zkoušel to, ale jak jsem řekl, jakoby se po ní slehla zem."

Tak a dost, tohle mi nebude dělat, vzala jsem Deanův  mobil, vzala ten svůj a zadla jsem si tam její číslo. ,, Co to děláš?" ,, Nikdo, opakuji nikdo mě nebude děsit k smrti když jsem vstala z mrtvých, a to platí i pro Charlie."

Uložila jsem si číslo do mobilu a okamžitě jsem jí zavolala. ,, Ano?" Slyšela jsem ji, bylo to jakoby zmilel všechen stres z mých beder, ale místo štěstí ho vystřídal vztek.

,, CHARLIE, OKAMŽITĚ, ALE OKAMŽITĚ PŘIJEDEŠ DO BUNKRU, NEBO SE S TEBOU ROZEJDU ROZUMÍŠ TY ZRZAVÁ HLAVO!?"

Chvíli bylo slyšet jenom dýchání, pak to zavěsila. ,, Aaaa, čeho si tím chtěla dosáhnout?" Zeptal se mě Sam s nadzvednutým obočím. ,, No, zavolala jsem jí jen ze dvou důvodů, abych jí vynadala, a taky abys ji mohl najít."

Sice to trvalo několik hodin, ale našel ji, ještě mi nadiktoval kde přesně bydlí a mohla jsem se k ní teleportovat.

Bydlela v paneláku, měla malý byt nic moc, jeden malý obývák spojený s kuchyní, středně velká ložnice, a dveře do koupelky se záchodem. Zrovna když jsem odcházela z ložnice jsem uslyšela cvaknout zámek a hlasy, dva hlasy.

,, Někdy si to musíme zopakovat, ale stejně bylo nejlepší jak mu dal ránu přímo..." To už si mě Charlie i ta druhá holka všimly. ,, Do prdele."

Vydechla Charlie větu kterou jsem nevnímala a zkoumala ji, nezměnila se, jen jí porostly vlasy, byla nádherná jako kdysi, její oči, rty, byla to ona, a stála přede mnou s nevěřícným pohledem.

,, Charlie kdo to je?" Teprve až teď jsem si prohlédla tu druhou osobu, byla vysková  ale ne zas tak moc, byla asi o pět centimetrů vyšší než Charlie, černé vlasy měla až po pas, oči šedé jako bouřkové mraky, a na můj vkus až moc napatlaná make-upem.

,, Někdo kdo by tu ani neměl být, Jenno mohla by jsi jít? pak ti to vysvětlím."

Jenna jen kývla na souhlas a odešla, a když jsme zůstaly samy v bytě, nikdo nic neřekl, jen jsme se na sebe dívaly.

,, Ehm, vypadáš skvěle." Proč říkám takový voloviny? to netuším ale jedno vím jistě, Charlie se nasrala, a to hodně.

,, Vypadáš skvěle, VYPADÁŠ SKVĚLE! byla jsi mrtvá, truchlila jsem pro tebe, a ty si tady příjdeš, po dvou letech a řekneš mi jenom vypadáš skvěle." Neříkala jsem nic, nechala jsem ji ať to ze sebe vykřičí a až pak jsem promluvila.

,, Hele Charlie, omlouvám se že jsem ti zkazila rande, jen jsem tě chtěla vidět, říct ti že tě miluju a ujistit se že jsi v bezpečí, pochopím jestli mě teď vyhodíš jen jsem tě chtěla znovu vidět."

Notnou chvíli nic neříkala, jen se na mě dívala, ale pak udělala něco co jsem nečekala, zase. Čekala jsem že mě vyhodí, zmlátí nebo na mě začne křičet, ale nečekala jsem že ke mě příjde a políbí mě, ta holka mě stále překvapuje.