Bylo mi nanic, nejenom z toho že jsem zabila lidi(a zase je oživila), ale taky kvůli tomu že jsem se cítila....jinak, jakoby oslabená. Od doby co mi nasadili ty pouta, která mi blokují mé schopnosti se cítím strašně slabá a taková bez života.

,, Máte tu návštěvu Winchesterová." Fury stál před mojí celou a díval se někam vedle sebe, ze všech sil jsem se tedy postavila a došla ke sklu. ,, Kluci? mami? co vy tady?" Uviděla jsem tři mě moc dobře známé palice, které jsem z celého srdce milovala.

,, Coby, přišli jsme se na tebe podívat." Mírně jsem se na všechny usmála a všechny si prohlédla, ignorující mizejícího Furyho a celá šťástná, ale někdo tam chyběl.

,, A kde je..." Než jsem do stačila doříct, z rohu vyšla Charlie v černých legínách, bílém tričku a bundě, byla tu, moje Charlie.

,, Ahoj." Chvilku tam stála a jen si mě prohlížela, asi si všimla že jsem trochu pobledlá, toho si asi všimli i ostatní, ale pak se mi zpříma podívala do očí.

,, Ahoj." Ze začátku měla kamenou masku, ale ta ji nevydržela dlouho a do široka se usmála. ,, Něco jsi slíbila pamatuješ? Řekla jsi že se vrátíš, a porušilas to."

Charlie nasadila obličej odkopnutého štěněte a k tomu ještě zklonila hlavu, bože proč mi to děláš?!

,, Já vím ale jsem nebezpečná, a je lepší když jsem tady než když jsem tam venku, teď to chápu." Opřela se o sklo a položila na ni dlaň, Charlie udělala to samé a hledíc mi láskyplně do očí.

,, Pro mě nejsi, a já tě odsud dostanu Harley, za každou cenu." Měla odhodlaný výraz a v očích jsem jí viděla že to myslí vážně, ale já jsem věděla že to nepůjde a tak jsem se lehce usmála a opřela si hlavu o sklo.

,, To je milé zlato ale jak jsem řekla, je lepší když jsem tady než..." V tom jsem začala nehorázně kašlat a tak jsem si dlaněmi zakryla ústa, a když to přestalo, na rukou jsem měla krev, svoji krev.

,, Co to sakra."

Vytřeštěně jsem sledovala svoje ruce a pak jsem svůj zrak namířila na moji rodinu, kteří byli v šoku víc než já.

Chtěla jsem jim říct že jsem v pořádku a že to nic nebylo, ale pak jsem začala znovu kašlat a znovu se objevila krev, ale tentokrát jsem už byla na zemi a už si ani nezakrývala pusu, jen jsem zavřela oči a trpěla dál.

Po chvilce jsem ucítila něčí dotek a cítila vzduch, ale ne ledajaký, nebyl vydýchaný, byl takový normální, a taky jsem slyšela hlasy, mnoho hlasů, ale nevnímala jsem je, jen jsem se nechala propadnout do temnoty.

Deanův pohled

,, Co s ní je? Co je s Harley?" Vyptával jsem se toho Bannera asi po hodině, kdy Harley odvezli pryč a my čekali na to až nám řeknou, co se stalo a jak je na tom.

Bylo to příšerný pohled, Harley sebou pořád házela a tekla ji z pusy krev, bylo téměř nemožné ji ze země dostat, ale podařilo se.

,, Harley je teď stabilizovaná, ale je tu jeden problém. Když ji SHIELD dal ty pouta aby zablokoval její moc, její životní funkce klesaly pomalu, proto si toho nikdo nevšiml.

Ale ikdyž jsem dal pouta pryč, nezlepšilo se to ale naopak ještě víc zhoršilo, a navíc její moc ji jak pomáhají, tak i zabíjí.

Má těch sér v těle hrozně moc a žádná látka na odstranění bohužel není, postupně slábne a nedokážeme to nijak zastavit ani nijak zpomalit. Harley možná přežije pět týdnů, možná míň, je mi to líto, ale nedokážeme ji nijak pomoct."

Stál jsem tam jak přimrzlý, moje srdce se téměř zastavilo a jakoby všechno přestalo normálně fungovat, hodil jsem pohled na Sama který mi pohled oplatil, pak jsem odešel do pokoje kde ležela a její hrudník se s námahou zvedal.

Pak jsem viděl jak se její víčka zachvěla a jak pomalu otevírá oči.

,, Hmm, co se stalo? Poslední co si pamatuju bylo to jak jsem v cele a pak krev a...potom tma." Nervozitou jsem si olízl rty a vzal ji jemně za ruku, Harley se na ni podívala a nadzvyhla jedno obočí vzhůru.

,, Co je? proč se všichni tváříte jakoby někdo umíral?" Projela všechny pohledem a vtu všichni začali pozorovat svoje boty jako kdyby to bylo něco úžasného a zajímavého, a pak to Harley došlo.

,, Ou."

Podívala se přímo před sebe s výrazem, jakoby o tom přemýšlela, a po chvíli pokývala hlavou.

,, Dobře, takhle jsem si teda nepředstavovala svou smrt, ale beru." Vykulil jsem na ni oči a nevěděl co říct, zato ona se na mě jemně usmála a palcem mě pohladila po hřbetě ruky.

,, Nekoukej tak na mě, věděla jsem že nezvládnu takovou velkou moc, tak jsem se s tím už nějakou dobu smiřovala. Ale nevěděla jsem že to příjde tak brzy."

Tu poslední větu zašeptala skoro neslyšitelně, ale já byl vedle ní takže to šlo slyšet.

,, Hele máme ještě čas, můžeme na něco přijít. Cass to dá do kupy, nebo Crowley nebo ti pomůže Rowena, najdeme způsob jak tě z toho dostat."

,, Deane."

Stiskla mi trochu víc ruku a viděl jsem, jak ji jedna jediná slza ukápla. ,, Na tomhle světě jsem si toho prožila dost, je čas posunout se o dům dál. Jsem připravená zemřít Deane, a nechci aby jste se mě snažili dostat zpátky."

,, Harley.." ,, Slib mi to."

Měla prosebný výraz v očích, a věděl jsem že to je asi její poslední přání v jejím životě.

,,Slibuju." Děkovně se usmála a pohlédla někam za mě, a rukou naznačila ať ten dotičný hde k ní. ,, Same, pojď sem prosím."

Sam tedy přišel a postavil se na druhou stranu postele, Harley ho taky vzala za ruku a podívala se mu do očí.

,, Dej pozor na Deana ano? a taky mi slib že se mě nepokusíš dostat zpátky." Sam jen mlčky přikývl a podíval se na svoje boty, stále držící její ruku.
,, Charlie?" Podíval jsem se po malé zrzce které tekly slzy po tváři a vrtěla hlavou do stran.

,, Pojď sem Charlie, prosím." Pustil jsem její
ruku a sledoval ty dvě, ignorující co říkaly.

Po chvilce se do jejího pokoje dostali i Avengers, a měl jsem sto chutí na ně začít řvát aby vypadli, protože tohle je všechno jejich vina a nechtěl jsem je tu, ale Harley se krátce usmála a kývla aby tu zůstali.

Proč je tu chtěla? Vždyť pro ni nic neudělali, tak proč je tu chtěla nechat?

,, Nechci to nějak prodlužovat tak to řeknu narovinu. Odpouštím vám, a je mi líto co jsem vám způsobila za potíže. Odpouštím ti Wando, a je mi líto to s Pietrem."

Jmenovaná jen kývla hlavou a malilinko se pousmála. ,, Když mě teď omluvíte, nachvilku si...zdřímnu."

A s tím zavřela oči a nechala klesnou svou hlavu na polštář, už jsme se všichni chystali k odchodu a nechat Harley odpočinout, když začalo něco nehorázě nahlas pípat. Byl to ten stroj co měřil Harleyniny životní funkce, které teď byly na nule.

,, Harley?" Přiběhl k ní a jemně s ní zatřásl, nic. ,, HARLEY!" Zakřičel jsem na celou místnost, ale žádná odezva, po chvíli přiběhli doktoři a Banner.

,, Říkal jste že má ještě pět týdnů!" ,, Její magie proces zrychlila. Uděláme co budeme moct ale teď prosím odejděte."

Vysvětlil nám to polopaticky a už nás vyháněl ven, zase.

Po pěti minutách za námi přišel Banner, vstal jsem tak rychle že jsem málem spadl a už se ho chtěl ptát, ale Banner si jen čistil brýle a smutně na mě pohlédl, pak zakýval hlavou do stran, což znamenalo jen...

,,Ne." Vydechl jsem a obešel ve spěchu doktora a před dveřmi se zastavil. Harley ležela, ale její hrudník se nezvedal, přístroj neukazoval žádné životní funkce, byla mrtvá.

Pomalu jsem došel k její posteli a vzal ji za ruku, která byla už malinko studená, a prohlížel si její tvář.

,, Nenenene."  sklonil jsem hlavu a nechal jednu slzu stéct, po které se řinuly další a další. Slyšel jsem jak někdo přišel z druhé strany její postele a chytl ji taky za ruku, byl to Sam, kterému tekly slzy taky, podíval se na mě taky ale jen na chvilku, než se opět nepodíval na naši sestru bez života.

A tak Harley zemřela, ale jak je nám všem známo, Harley je Winchesterová, a ti nezůstanou mrtví nadlouho.

Tak a to by bylo vše, doufám že se vám kniha líbila a zatím čus...ne dělám si srandu, to jsme teprve skončili první část😊 Teď jdeme do Infinity War a do části, kde už je Jack, takže se máte na co těšit.