Růže:
Zrovna jsem vypalovala dům zrádců. Nesnáším je a budou tvrdě pykat. Jen co je chytím. Přiběhl ke mě jeden bojovník od nás a ohlásil příchod cizích a pro nás neznámých bojovníků. Dorazila jsem před naši základnu. A prohlížela jsem si je.,, neztratila ses?" to přehnal. Byl to jeden z nich. Vím bylo to unáhlený, ale chci si vybudovat respekt. A nováčci mi to furt bourají. Koukali na mě jak na..... Já nevím na co. Když zjistili kdo jsem koukali ještě hůř. Prohlédla jsem si je a zarazila se u jednoho muže. Měl tmavě modré až do tmavé fialové barvy krásně dlouhé vlasy a podobné oči. Vlastně se mi dost líbí. Co? Ne ne ne ne. To nesmím dopustit. Z myšlenek mě vytrhl stařík. Prý se něco děje v centrále úředníků. Rozběhla jsem se tam a už od místa, které je asi kilometr daleko od centrály jsem cítila kouř. Za nějakou dobu jsem se dostala před centrálu, kterou obklopoval oheň, kouř, křik a panika. Koutkem oka jsem zahlédla naše muže, ale i ty neznámé. Fialovlasý se postavil vedle mě i s jejich velitelem( zřejmě). Centrála ještě nebyla v ohni. Ten byl jen kolem ale brzy už bude. Zajímalo by mě jestli tam ještě někdo je tahle otázka mě napadla než jsem zahlédla ministra ( nejvyššího úředníka) v okně. Sledoval nás a když pohledem doputoval ke mně tak se zašklebil a zvedl louči. Až teď jsem si všimla vůně hořlaviny. To se dalo očekávat. Žene se za mocí. Hodila jsem zpátečku a rozeběhla se plnou parou a těsně před ohnivou hranicí jsem skočila. Dál jsem vnímala oheň, vítr, pohled ministra a ostatních. Už jsem se dostala skoro přes hranici.