Probudila jsem se ve skleněné "krychli", připoutaná řetězy a na mé tělo byly natočeny kamery. Ten, kdo tohle udělal, nebo ho to napadlo bude ještě jednou prosit,  aby se dala změnit minulost a nikdy ho toto nenapadlo. Při otočení hlavy doleva jsem si všimla, že ve stejné "krabici" sedí i Winter Solider, s tím rozdílem, že on byl ještě mimo sebe. Asi dostal dvojitou dávku než já, jinak  si totiž jeho stav nedokážu vysvětlit. Začala jsem se nehorázně nudit a co jiného v této situaci dělat něž vzpomínat?

Flashback:

Dívka s bílými vlasy seděla před zrcadlem a soustředěně se do něj dívala. Po chvíli urputného soustředění a maximální koncentrace se jí konečně povedlo změnit její barvu vlasů z bílé na onyxově černé s modrými odlesky. Uvnitř sebe skákala pomalu až ke stropu, který nebyl zrovna nízko, ale navenek přes svou ledovou masku nedala znát žádné nadšení. Už dlouho nedala najevo žádnou svoji emoci. Možná kvůli drsnému tréningu, častému zabíjení lidí, nebo kvůli častým experimentům dělaném na jejím těle, možná i duši. Dokonalý vraždící stroj, monstrum. Sice by někdo řekl, že že toto děvče je tak nevinné, že by nezabilo ani mouchu, ale opak byl pravdou. Stále ale chtěli, aby vypadala takto nevinně. Proto žádné fyzické tresty, po kterých zůstávaly jizvy.  Toto děvče bylo dokonalým vraždícím strojem. Řekli jste jí, aby zabila ženu, tak ji zabila. Řekli jste jí, aby umučila malé dítě, tak umučila. Nikdy se proti rozkazům nevzepřela, protože to dělala ráda. Proto také měla na rukou krev stovek lidí. Nejhorší na tom ale bylo, že neměla z toho žádné  výčitky svědomí, žádnou vinu v sebe sama. S jejími návyky, ledovou maskou a chováním se jí proto začalo přezdívat 666- ka, Ďáblova dcera, Satanovo dítě, nebo i dera pekel. S těmito přezdívkami byla spokojená, ba i na ně právoplatně hrdá. Její číslo jako agentky bylo však o jednu cifru menší. 66. Její číslo. Toto číslo bylo vytetovaní ale až po čísle II. Druhý experiment, avšak zároveň jediný, který přežil. Jednička umřela ale teprve nedávno při jedné akci. Škoda. Byl to dobrý voják. Ale ne lepší, než dvojka. Do té se dává vždy nejvíce síly, aby se vyzkoušelo, kolik toho tělo zvládne. Přežila. Měla nejsilnější organismus ze všech. Byli šťastní, že nechtěla pryč, do S.H.I.E.L.D.u...

Po poměrně dlouhé době se  konečně někdo ukázal. I když to taky nebyla žádná výhra, hlavně pro mě. Byl to to tiž psychiatr. Šel rovnou k Winter Soldierovi (od teď pokud to nevadí, tak budu psát jen W. S. Díky za pochopení :) ) a okamžitě se začal ptát na otázky, na jejichž odpovědi si taky docela počkal a ihned zapsal do svého notýsku. Najednou vypadl proud. Rozsvítily se červená poplašná světla a náš psychiatr vytáhl rudou knihu a začal ji W. S. předčítat. Poté si rychle sbalil všechny věci a rychle vyběhl z místnosti. Já i W. S. jsme se dostali z pout a já převlečená za nějakou náhodnou agentku , chudák holka, se vydala najít za psychiatra, na rozdíl od W. S., který pro mě odběhl neznámo kam...

505 slov
Tara