Tara:
Ach ta láska, pomýšlela jsem si. Je neuvěřitelně silná, ale díky ní je člověk jenom zranitelný....
Další úspěšně splněná mise, tak, jako vždy...
Ta dě**a je zrovna v bezvědomí, ve své cele. Použila jsme na ni sice skoro všechny nože a různé šroubky, ale stálo to za to. Ten křik a prošení co se z ní ozývalo, to byla pro mě jako rajská hudba. Je ale úplně zbytečné dopovat ji séry, protože by tu byla možnost, že získá schopnosti a nikdo z nás nechce. Naštěstí si s ní můžu "hrát" i jinými způsoby a jenom já a komu to povolím. Krásně zlepšená nálada hned takhle po ránu. A nejlepší je, že ti šašci v kostýmech nemají navíc ani ponětí, kdo jsem, co umím, pro koho pracuji a kde se schovávám.

Druhý den jsem měla trénovat nováčky. Což se dá většinou považovat za masovou vraždu, protože téměř všichni jsou tak slabí nebo naivní, že by dříve či později stejně umřeli vlastní, nebo protivníkovou rukou, tedy v tom lepším případě. V tom horším případě by nás zradili, zběhli k S.H.I.E.L.D.u a později vyzradili některé z naších dlouho utajovaných tajemství. Sice by byla zábava poslouchat jejich bolestivé stehy.  Zrovna včera jsem objevila u nás dvojitého agenta, který pracoval jak pro nás, tak i pro S.H.I.E.L.D. Byl to zrovna jeden z těch, kteří vypadali na velmi loajální,  až to bylo divné. Upřímně si myslím, že už to nerozchodí. „ Agentka číslo 66, nechť se neprodleně dostaví do kanceláře, opakuji, 66 do kanceláře !". Po takové té normální cestě do kanceláře a lekavých až ustrašených pohledů od ostatních (ano, fakt se mě téměř všichni bojí, občas si myslím i ředitel Hydry, ale pššššt....) „ 66 - tko, protože máš téměř 100 % úspěšnost všech misí, tak jsem se ti rozhodl přidělit jednu velmi důležitou misi spolu s Winter Soldierem. A to ukradnout jednu z nejsilnějších biologických zbraní, abychom ji mohli použít pro vývoj a výzkum nových zbraní a později i na útoky proti S.H.I.E.L.D.u . Je velká možnost, že se tam objeví Avengers a pokusí se vás zneškodnit. Buďte lepší a nenechte se chytit a hlavně  ani zabít. Byl bych velmi rád, kdyby se jim "náhodou" něco stalo nebo "náhodou" na zranění umřeli. Na civilní obyvatelstvo neberte ohledy!"

Spolu s Winter Soldierem jsme se tedy s naším týmem odebrali do jetu a objasnili plán. Nadělat co největší škod, zneškodnit Avengers a ukrást bombu. Přistáli jsme nedaleko města a po skupinách se mísili do davu. Avengers se se velmi "nenápadně" schovávali na ulicích a střechách. Jak si někdo může myslet, že je nenápadný, když se schovává v kabátě a slunečních brýlích a velmi "nenápadně" se kouká po okolí a přitom mluví? Je léto, přes 25 stupňů. Ty brýle by se ještě daly, ale ty kabáty? Wtf? Vždyť se přece každou chvíli musí  v těch kabátech uvařit, zvlášť ta Ruska?!  nejspíš si všimla naších "vypůjčených" a plně naložených popelářských vozů, které měly za úkol prorazit brány, případně cestou srazit pár obyvatel. My ostatní jsme se snažili dostat do laboratoře a ukrást jejich chemickou zbraň. To by tam samozřejmě  nesměla být ale ta čarodějka a náš "úžasný"  Kapitán Amerika alá stoletý panic. Celá tato akce se dá popsat jenom pár slovy. Celé se to totálně posr**o . Náš stoletý panic omráčil svého přítele z války, začali jsme hrát tzv. skořápka, náš parťák, který měl u sebe biologickou bombu se dobrovolně odpálil, mě omráčil "úžasný" pták tak, že mě fláknul zezadu do týla železnou tyčí při tom, když jsme bojovala s Kapitánem a nakonec čarodějka zavřela do kopule její magie Mika (ten , který se dobrovolně odpálil i s tou bombou...) a jelikož ho neudržela, tak odpálila část mrakodrapu vede ní, který se logicky zřítil na silnici a na část tržiště a zabil podle mých odhadů docela dost lidí. A to taky byla jediná dobrá zpráva na docela dlouhou dobu...

(665 slov)

Ahoj, vítám Vás u mé další kapitoly. Snad vás bavila, budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu a pro školou povinné hezké na neurčito nahlášené koronavirusové prázdniny!

Tara