Tara:

Zalezla jsem do temné uličky a pět se rozplynula ve stínech. Myslím, že cestování skrz ně je mnohem pohodlnější než MHD nebo autem. Ze stínů jsem vystoupila u naší další základny. Vešla do spletitých chodeb a automaticky šla k řediteli. Ptáte se asi, jak je možné, že znám tyto chodby? To je jednoduché. Vyrůstala jsem tady, dokud jsem nebyla převelena pryč. Ach ty zlaté časy. Zaklepala jsem mu na dveře a ihned vstoupila. Všichni si už zvykli na to, že si chodím kam a kdy chi a když ne, tak je to jejich problém. Za stolem seděl momentální ředitel hydry Steiner. „Zdravím vás pane. Chci vám oznámit, že základna číslo 4 lehla popelem, naštěstí se žádný z útočníků nedostal k tajným souborům a výzkumu." Po "příjemném" rozhovoru s ředitelem a pouštění žilou séry jsem se konečně dostala do svého nového pokoje a pomalu se nechala unášet do světa snů, v mém případě do světa můr a moje poslední myšlenka byla „ Konečně jsem doma."

After one week....
Radek je pryč a já mám jít na svoji další misi. To je zbavit se nenápadně ministra obrany, aby jsme ho mohli naším člověkem. Celý tenhle týden jsem ho sledovala a musím říct, že je to opravdu zvíře. Tolik žen, které byly v jeho ložnici neměl ani sám "velký" Anthony Edward Stark za celý měsíc. Možné že vím, čím to je. Takže si myslím, že to bude velmi snadný úkol, vzhledem k tomu, jaký mám obličej a tělo. Oblékla jsem si úplnou černou sukni a bílou halenku, která mi krásně obepla hrudník. K tomu kočičí linky, jemné stíny a temné rudá rtěnka. Vyšla jsem do jeho kanceláře, kde jsem sním měla schůzku jako novinářka. Přišla jsem před jeho kancelář, zaklepala a jako slušná žena vstoupila po vyzvání. „ Dobrý den pane ministře." pozdravila jsem ho. „ Zdravím slečno Pettenowá." pozdravil mě na zpátek mým falešným příjmením a že jich mám opravdu hodně. „ Jsem tu ohledně toho rozhovoru, který bych s vámi ráda udělala. Můžeme tedy začít?" „ Ale jistě. Nechcete se spíše přesunout do mých soukromých prostor pro větší soukromí?" ukázal svůj bílý chrup a bez mé jakékoliv odpovědi chytl za předloktí a táhnul směrem pryč z kanceláře. Bez možnosti si prohlédnout pokoj se mi hladové přilepil na rty a dál si myslím, že si to dokážete představit. Po vydechnutí mě požádal o nalití jeho alkoholu do skleničky. Při nalévání byl nejlepší čas pro vhození jedové kapsle. Naštěstí si toho vůbec nevšiml a vypil. Oblékla jsem se a šla nadmíru spokojená na základnu. Jed sice začne působit až zítra, ale myslím, že mu nikdo ihned nevypumpuje žaludek. Navíc tento jed je známý tím, že ihned účinkuje. Ale když jej trošičku vylepšíte, tak violá, účinkuje až 24 hodin po podání. Vrátila jsem se zpět na základnu, ke jsem zakončila svůj náročný den vyskočením na moji trubku a vzhůru nohama ušla obalená svými černými křídly.

Tuto kapitolu schválně vydávám na skoro Nový rok, takže Vám přeji hodně štěstí do nového roku a děkuji za přečtení.