Dojeli jsme do menší utulné uličky a já s výdechem z rychlé jízdy vystoupila a vešla hned za Starkem do nádherné, klasické, staromódní ale krásné kavárny.
Usedli jsme si v proutěnych křesílkách a hned k nám přišel kluk s blonďatými vlasy a velkými modrými kukadly.

"Copak to bude?"

Usmál se ale spiše věnoval pozornost mě.

"Um.. Doporučíte mi něco?"

"Jasně dám vám tu nejlepší kávu co tu umíme. Dvakrát?"

S úsměvem jsem kývla a on se vytratil v dálce za barem.
Stark se na mě zamračil a já na něj  příjemně usmála. Cítila jsem se tu dobře.

"To tě musí balit každý, kterého potkáme?"

"Vadí ti to snad? To že je člověk milí hned neznamená, že někoho balí."

"Mělo by? Však se na něj podívej. Je tebou zcela okouzlený."
"Doufám, že ne a nemyslím si."

Zamračil se a já vytáhla z tašky můj blok. Dala jsem ho před Starka na straně, kde jsou moji rodiče a nervózně se ošila.

"Takhle vypadali. Doufám tedy."
"Si jim opravdu podobná."

Zamračeně s náznakem zaujetí se na mě podíval a poté svůj zrak opřel o přibližujícího se čišníka.

Dal přede mě vonící kávu a já jí nadzvedla abych se mohla napít. Pod ní byl však malí lísteček s telefoním cílem a mrkajícím smajlíkem. Stark zabručel a s protočenýma očima se na něj podíval. Vzala jsem lísteček a s ucechtnutím ho roztrhla tak aby to Stark viděl ale číšník ne.

"Proč jsi to udělala?"
"Nestojím o žádného ctitele. Jsem tu přeci s tebou."

Usmála jsem se a napila se kávy, která mi vytvořila užasný pocit svojí dokonalou chutí.

Stark se s uchechtnutím taky napil a pak se podíval na blok předemnou. Vzal ho do ruky a aniž bych stihla nějak zareagovat tak si začal prohlížet jeho obsah a vyděšeně se na mě koukl.

"To kreslíš proč?"
"To jsou moje sny a dej mi to."

Najel na stránku, kde jsem
nakreslila můj sen jak běžím lesem a za mnou se řiti neznámí dupot a těžký dech. Ztvárňovala ho dívka bězící lesem a za ní se plížící se stvůry. Měla jsem však chuť tam dřív za sebou nakreslit člověla než hloupé strašidla. Nějak mi to ale nešlo.

Pohotově jsem mu to vytrhla z ruky, protože jsem nechtěla aby dál listoval a trochu nejistě dala blok do tašky. Přeci jenom jsou tam děsivé obrázky, které jsou realitou mých snů a čím méně na mě myslím tím lépe.

"Co jsi dělala ty tři roky?"

Znažil se zahájit konverzaci a já se snažila zahnat mé splašené srdce, které běsnilo po jeho upřeném a bezchybném pohledu.

"V podstatě dřepěla u počítače."

"A ty sny máš jak dlouho?"

"Od doby co si pamatuji naposled."

"Aha, kde jsi se probudila?"

"Na střeše nějakého domu spíš skladu poblíš Německa, proč?"

"Zajedeme se tam podívat."

"Proč?"

"Pokuď si pamatuji tak tak byla základna Hydry. Možná by ti to vrátilo nějaké vzpomínky."

To slovo mi nahnalo zvláštní pocit a já se zamračila.

"Existuje slovo ehm H-Haill Hydra?"

Stark se na mě zmateně podíval a pak s vyděšeným pohledem polknul.

"Říká ti to snad něco?"

"Jako bych to už někdy slyšela. Co je to Hydra?"

"Skupina lidí co si tak říká, opak Shieldu. Bojujeme proti ní už dlouho, ale stále se někde objevují. Je to nekonečné hnaní za něčem."

"Usekneš-li Hydře jednu hlavu nahradí ji dvě další."

Zašeptala jsem a v hlavě jako by se mi otevřela vzpomínka.

Muž s delšími vlasy, pronikavími oči a železnou rukou se nademnou skláněl a já si nechala pomoct vstát. V odraze od skla jsem viděla dívku v uniformě pro vojáka jako měl muž vedle mě. Šokovaně jsem zjistila, že to jsem já. Šla jsem po silnici k autu a otevřela jeho dveře. Pár ranamy jsem zabila muže, který byl uvnitř a muž s železnou rukou udusil ženu, která seděla na sedadle spolujezce. Došla jsem ke kufru a vzala z něho kufřík, který jsem podala muži. Usmali jsme se na sebe a automaticky jako roboti se rozjeli na motorce pryč.

Vytřeštila jsem oči a pohlédla na Starka, který mě starostlivě držel za ruku. Cítila slzy na mé tváři a snažila se vše dát dohromady. Nic jsem nechápala.

"Co se stalo?"
"J-ja vzpomínka. N-na něco jsem si vzpomněla."
"Na co Elisabeth?"
"J-ja někoho- zabila."

Téměř jsem to zašeptala a můj hlas se zlomil. Stark měl v očích pohled, který mě uvnitř zabíjel a já cítila jak mi pustil ruku.

"Kdo to byl?"
"J-já promiň nemůžu."

Zvedla jsem se s naprosto s psychiku v hajzlu jsem vyběhla a probíhala ulice jako bych je znala.

Zaběhla jsem do uličky a zakopla. Zpadla jsem a rukama se snažila doplazil ke zdi, kde jsem se opřela a schovala si hlavu k nohám a teď se naplno rozbrečela.

Kdo to byl? Kdo byl ten muž? Koho jsem zabila a proč? Proč se tohle sakra děje!?

"Proč!?"

Zajela jsem si rukama do vlasů a zakřičela, když se mi otevřela nová vzpomínka.

Měla jsem na sobě masku a oblečení téměř totožné s mužem jako v minulé vzpomínce s železnou rukou, který stál po mém boku. Zamířila jsem na muže s páskou přes oko a sledovala jak svůj výstřel. Koukla jsem se na muže po mé pravici a kývla na pokyn. Steve nás zachitil a mi jsme se rozeběhli po střechách domu. Zastavili jsme se na kraji a muž po mé pravici chytl svou železnou rukou Stevuv štít a poté ho ohromnou silou odhodil zpěd. Steve ho chytil s pohledem do země a mi zmizeli v tmavé ulici.

Vytřeštila jsem oči a zalapala po dechu při další vzpomínce.

Sledovala jsem boj muže s železnou rukou a Natashi. Namířil na ní zbraní ale steve k němu běžel a muž ho udeřil svou rukou do štítu. Rozeběhla jsem se k ženě a zapačala s ní boj. Střelila jsem jí do ramene a přihlížela na boj, který vedl muž se Stevem. Muži spadla maska a sledoval pohled Steva. Začali se sem sjíždět policie a Shield a my jsme se společně s mužem se železnou rukou vypařili.

****
Seděla jsem oklopena okolo různé techniky a jako automatikum jsem přejížděla po klávesách. Šifrovala jsem a zabezpečovala systém Hydry a zato se nabourávala do systému Shieldu.

"Agentko Black, výborná práce."

Stiskla jsem klávesnici a odpálila zakladnu Shieldu.

Všechno se doslova zhroutilo a já se odhodlala otevřet oči a podívat se směrem do uličky kde stál Stark a rychlím krokem se ke mě vydal. Klekl si ke mě a jemně mě objal. Vpadla jsem mu do náruče a zaplavila mě jeho osobitá vůně se pro mě stala drogou, která mě uklidňovala.

Podíval se mi do oči, když se trošku odtáhl a jeho pohled byl tak zvláštní, že jsem se v něm nevyznala.

"Pojedem na hotel a tam si odpočineš, ano?"

Trhaně jsem kývla a on mě vzal do náruče. Přitiskla jsem se k němu a cítila jak mě hladí po vlasech. Brzy jsme už seděli v autě a já jako bez duše koukala ven z okna.

"Tony?"

Podíval se na mě a nádherně se usmál.

"No?"
"Znáš někoho s železnou rukou?"

Jeho pohled se změnil na ledový a já polkla.

"Někoho ano."
"Dělal ten člověk zlé věci?"
"Zabil mi matku."

Srdce mi vynechalo úder a já se chytla stěni, kterou jsem silou skoro rozdrtila.

"A-a co tvůj táta?"
"Toho zabila nějaká dívka co pracovala s Barnesem, to je ten co mi zabil matku. Ti dva byly jako jedno tělo a mysl, ta dívka zmizela a on jí šel hledat."
"Jak dlouho to je?"
"Asi tak tři roky, proč?"

Celá jsem se roztřásla jako bych právě unikla smrti a hlavou se mi linuli jména.

"Jmenuje se ten muž James?"
"Jo, jak to víš?"
"Něco jsem o něm slyšela."
"Jsi v pořádku Elisabeth?"
"Budeš mě nenávidět víc jak jeho."
"Proč bych měl?"

Po tvářích mi tekly nekontrovatelně slzy a celá jsem se klepala strachy. Nemůžu mu to tajit.

"T-to já j-jsem ta-"

Zastavila jsem se a Tony se na mě koukl zvláštním pohledem. Uvědomila jsem si, že k němu něco cítím a to mě ničilo.

"D-dí-vk-a"

Jeho pohled se nedal vyčíst a já vnímala jak se kouká před sebe, volant svírá takovou silou a nabírá na rychlosti.
Jeli jsme neskutečně rychle a já se vmáčkla do sedadla a na plno se rozbrečela. Po jeho tvářích stekla slza, ale on jí ignoroval.

"Tony zpomal, prosím."

Ještě víc zrychlil a já už ve vteřině viděla svoji smrt, za námi jsem slyčela policejní výstrahu a houkačku. Tony ve vteřině zastavil a já sebou škubla na přední desku a cítila na čele teplou tekutinu.

Rychle jsem otevřela dveře a utíkala po ulici k hotelu. Za běhu jsem vytáhla mobil a zavolala jedinému člověku, který by mě mohl snad pochopit aneb zachránit.

"Steve prosím přijeď k hotelu. Stalo se něco strašného potřebuju tě, j-ja se bojím, bojím se ho."

"Elis!? Co se stalo? Jsi v pořádku? Kde jsi?"

"Za chvíli budu u hotelu prosím buď tam hned jak můžeš."

Brečela jsem a dostala se do davu lidí před hotelem. Vyběhla jsem nahoru a vzala si všechny věci. Byla jsem u toho co se pokusil udělat Jemesovi, bojím se toho, že se bude chtít pomstít. Nejspíš mám Tonyho až moc ráda a to je celé špatně. Moc mi to k tomu nepřidává.

Vyběhla jsem z hotelu a běžela ven. Moje vlasy jsem měla všude a moje vytřeštěné ubrečené oči děsili každého. Někdo mě silně chytl do náručí a já poznala Steva. Zachumlala jsem se mu do náruče a viděla jak přijíždí Stark a jde ke mě s nečitelným pohledem.

Vzala jsem Steva za ruku a běžela k jeho motorce. Dobrovolně běžím ke stroji smrti, nejspíš to bude tím, že smrti utíkám.

Na hlavu jsem si přirazila helmu a chytla se Steva Tony byl už skoro u nás a já zakřičela na Steva aby jel. Vyjeli jsme a já si opřela hlavu o jeho záda. Po dlouhých minutách zastavil u rodinného domku a já slezla z motorky. Musela jsem vypadat strašně nacpaný batoh věcmi a čelo celé od krve.

Steve se na mě ustrašeně koukl a prstem mi přejel po čele, kde mi tekla krev od nárazu na desku.

"Co se stalo?"
"J-ja."
"Víš co? Řekneš mi to uvnitřn aspoň poznáš Luka."

Trhaně jsem kývla a on mě za rameno vedl dovnitř.
Přivítala nás žena s úsměvem a zastavila se na mě s usměvavým pohledem.

"To je dobré Reness, můžeš jít."

Žena kývla a odešla. Došli jsme do obýváku a Steve mě posadil na sedačku. Nějaký kluk starší než já, sešel po schodech a kouknul se na Steva.

"Super že tě poznávám Elisabeth."
"J-jak-"
"Umím číst myšlenky."

Sedl si naproti mě a kouknul se na Steva.

"Měla bys mu to říct, půjdu do pokoje a kdyžtak jsem Luke."

Luke se na mě pousmál a já s trhaným kývnutím přsměrovala svůj pohled na Steva.

"Znáš Jamese, že?"
"Bucky? Zmizel po konfliktu s Tonym, šel hledat nějakou dívku."
"Vzpoměla jsem si nanějaké úrivky co jsem dělala před tím a hlavně s kým pro koho a na koho."
"Co tím chceš říct?"
"To já jsem ta dívka. Viděla respektivě  jsem si jak jsem střelila Furyho a viděla jsem jak jsem zabila Tonyho otce."

Moje oči už neměli co vybrečet a tak jsem jen tupě zírala do zdi a cela
se třásla.
Steve se na mě jen koukal bez jakékoliv emoce a pak párkroát zamrkal.

"Takže ty jsi byla u Hydry?"
"Nevím Steve, viděla jsem jen jak jsem bojovala proti vám celkově s Jamesem."
"Musíš si vzpomenout."
"Stalo se to když T-"

Povzdechla jsem si a koukla na něj.

"Stalo se to když Tony řekl Hydra, předtím jsem nevěděla, že něco takového je."
"Kde ses probudila?"
"Poblíš Německa na střeše nějakého skladu."
"A co si měla na sobě?"

Trochu jsem se zamyslela a pak zabodla pohled do prázdna.

"Oblek, stejný co měl James."
"Bucky tě šel hledat, říkal něco o tom, že jsi u sebe měla asi notebook, který jsem ti tehdy omylem polil."
"Bucky?"
"Tak mu říkají přátelé."
"A teď už není pod Hydrou?"
"Už ne, před rokem odešel. Nebo se spíš od ní dostal."
"J-já bojím se ho Steve."
"Tony to musí jen vztřebat."
"Nenávidí mě."

Rozbrečel jsem se na plno a zhroutila se do Stevovi náruče. Lukas si tiše sedl naproti nám a já se na něj koukla s bolestním výrazem ve tváři.

Pochopil že mě ničí to, že mám Tonyho nejspíše víc než jen ráda. Tohle si ale nepřipustím. Ne, to ne. Nemohu...

Rozezněl se zde telefon a Steve ho pomalu vzal.

"Ano?"

"Rogersi! Co to má doprdele znamenat?! Dej mi Elizabeth. Hned Rogersi."

"Myslím, že není schopná s tebou mluvit. Zaráží mě, že ty jsi tak akční."

"Jen potřebuju vědět, že je v pořádku."

"Jsem tu s ní.. Je.."

Tonyho hlas byl tak jiný.. Starostlivý ale zároveň plný besti.

"Zítra odlétáme."

"Potřebuje čas je toho na ní moc."

"Chápu na mě taky. Neříkej jí, že jsem ti volal, prosím."

"Dobře. Jak chceš."

Neovládla jsem se a začala vzlykat a brečet.

"Elisabeth.."

Špitl Steve a až oak si uvědomil, že pořád hovoří s Tonym..

Tony to típl a já se rozbrečela naplno.

"Musím letět na základnu, prosím."

"Nechceš si spíše odpočinout?"

Lukas se pousmál a já záporně zakroutila hlavou.

"Chci odjet.."

Steve chápavě přikývl a stoupl si.

"Tak jedeme."

Vzal mi batoh a já se usmála na Luka.

"Ty to zvládneš."

Usmál se a já ho objala.

"Děkuju za trpělivost."

Usmála jsem se a on také. Došla jsem k motorce a sedla si za Steva. Ten vyjel a já si o jeho záda opřela hlavu. Bylo mi mizerně. Nechápala jsem chování Starka. Má mě nenávidět.

Po delší době jsme zastavili a on se na mě pousmmál. Byli jsme na letišti a já mu byla vděčná, že mě odvezl.

"Dávej na sebe pozor Elisabeth."

Objala jsem ho a s poděkování se ztratila v davu lidí mířící si koupit nejbližší let do New Yorku. Brzy jsem seděla v letadle opřená hlavou o okénko, dumlající nad tím jak moc v prdeli to bylo.

Hodně jsem přemýšlela a vím, že tohle nezvládnu. Musím odejít. Jak řekl Steve na letišni v N.Y stálo soukromé letadlo a to mě přepravilo na Helikér.

Usmála jsem se na Natashu, která ke mě přeběhla a objala mě.

"Proč jste tak zmizeli? Kam jste odešli a proč tu ten egoista není?"

Zasmála se a já pokrčila rameny.

"Jsem unavená půjdu si lehnout Nat, zatím."

Rychle jsem proklouzla a ani nepozdravila ostatní. Rychle jsem vběhla do šatníku, kde jsem začala sbírat věci do velké, černé krosny.

Do tašky přes rameno jsem si dala Notebook, můj blok a různé kravyny.

Vše zabalené jsem si schovala pod postel a vyšla ven. Pochybuji že se budu vracet. Ráno vyrazím.

"Lidi?"

Špitla jsem do obýváku, kde byly všichni. Usmáli se na mě a zpozornili.

"Dáte si se mnou fotku??"

Zářivě jsem se umála a všichni pokrčili rameny a stoupli si. Vytáhla jsem mobil a položila ho na poličku. Nastavila jsem časovač a zacouvala k té skupince.

Clint se Scettem mě vzal ze strany a vysadili do vzduchu ve chvíli kdy se kolem mě všichni seběhli a usmáli se. To vše se vyfotilo a já se s úsměvem koukla na úžasně povedenou fotku.

S úsměvem jsem vyšla a mířila si to na můstek. Došla jsem k Furyho kanceláři a s výdechem zaklepala.

Ozvalo se tiché dále a já vešla.

"Slečno Black."

Jeho chladné oko mě zamrazilo a já se nadechla.

"Je tu menší komplikace."

Sedla jsem si naproti jeho stolu a on vytvořil dokonale přetvařovaný výraz zájmu.

"Musím nutně hned ráno odjet. Pracovala bych na dálku."

Byla jsem nervózní a on to poznal.

"A jak mohu vědět že neodejdete? Přeci si nemohu nechat útéct tak dobrého technika."

Polkla jsem a nevěděla co dělat.

"Tohle vše je můj sen Fury. Pracovat u Shieldu a být jeho součástí. Bohužel pokud tu zůstanu stratíte mě. Začali se mi vracet vzpomínky a nejsou dobré. To já jsem ta dívka co byla po boku Jamese Barnese."

Nakrčil čelo a já věděla, že mám pokračovat.

"A i já zabila otce Starka.."

Sklopila jsem pohled a z očí se mi spustila slza.

"Nikdy vživotě bych nezabila člověka. Nevím co se mnou udělali a rozhodně se jím nědy pomstím. Teď však pracuju pod vami a jsem za to ráda, aspoň někde začínám Fury."

Přikývl a já si oddechla.

"Chápu vás. Upřímě věděl jsem to o vás už velice dlouho. Proto jste také tady. Jste výborná agentka a dnes již na naší straně. Zítra ráno vás bude čekat letoun. Hillová vás doprovodí od vašeho pokoje."

Vydechla jsem všechen vzduch a usmála se.

"Moc děkuju.."

Stoupla jsem si a chtěla odejít. Fury mě však zastavil.

"Budu si vás hlídat Agentko Black. A před Starkem vám zaručuji bezpečí, jste pod mou ochranou."

Opřel se do křesla a já otevřela pusu a zase zavřela jako leklá ryba.

"Děkuju, vážím si toho.."

S nejistým úsměvem jsem vyšla ven a váhavě se radovala.

_____________________

Tak máme tu další část. Zase po dlouhé době. Měl jsem ji už dlouho napsanou, ale připomněl mi ji dnešní komentář a hvězdičky. Xd
Takže poděkujte veru_folteen  ^,^

Trochu jsme se tím zvratem někam posunuli, ne?

Tak doufám, že se líbylo. Omlouvám se za případné chyby nebo překlepy. Moc jsem to nekontroloval..^,^''

XxMxX