Všichni si začali povídat a na mě se otočil Scott.

"Tak Elisabeth jo? Máš nádherné jméno."

Nejspíš jsem musela být rudá jak rajče, ale šlechetně jsem to zamaskovala a usmála se.

Stoupla jsem si a vzala si do ruky pizzu, chtěla jsem jít do pokoje, protože tu na mě bylo až moc lidí, ale hned mě začali obklopovat otázky typu, kam jdu.

Naštěstí jsem proklouzla do pokoje a sedla si k počítači. Udělala jsem si pár objednávek a u toho snědla půlky pizzi.

Najednou se otevřely dveře a v nich stál s úsměvem Stark.

"Co se děje Starku?"

"Za prvý nic a za druhý jsem pro tebe jen Tony."

Usmál se a já obrátila oči v sloup.

"No a máš boží jméno."

"Bože co s tím máte Elisabeth, co na tom k sakru vidíte?"

"Ehm, to ne. Já myslím tvoji přezdívku."

Ještě víc se usmál a to už jsem se usmála i já.
Zavřel dveře a skočil do mojí postele jak cunami a rozvalil se tam jak vorvaň.

"Já jsem si na tu postel ani nesedla a už si tam rochníš ty."

"No co? Je to tu boží. Možná protože jsem jí vybíral já."

Zamručel do polštáře a já se víc nadechla, jako vážně? Právě se mi rochní v MOJÍ posteli Anthony Stark?

Ehm, fajn.

Otočila jsem se zpátky k počítači a projížděla si různé moje e-maili.
Už podruhé se otevřeli dveře a v nich jsem zahlédla Natashu.

"Co se tu tak valíte?"

Řekla se smíchem a přistála na černém sedícím pytli, kterého jsem si ani nevšimla.

"Já ne, já pracuju."

"Tak to, to máš lehký. Od postele to není moc daleko, tak se jen vyvalit ven a pak zase do ní."

Se smíchem jsem pozorovala Starka a pomalu si stoupla.

"Jeden krok."

Udělala jsem krok k posteli a Nat to vše s úsměvem pozorovala.

"Druhý krok."

To už i Stark zvedl pohled z MÉHO polštáře a kouknul se na mě.

"Třetí krok."

Už stačil jenom jeden a já se smíchem koukala na jeho zamračený pohled.

"Čtvrtý krok!"

Usmála jsem se a skočila do postele. Trochu jsem tak nějak nedomyslela že se tam rozvaluje Stark a jaksi jsem tak nějak skočila na něj a on leknutím spadl z postele, hned před Nat.

Dostala jsem záchvat smíchu stejně tak i Nat a různě se válela na posteli.

"To bylo zlé."

Zamumlal do bílého chlupatého koberce a já se zamračila.
Kde se tady ty věci berou?

Koukala jsem jak se neohrabaně zvedl a zamračil se na mou menší osobu, jak si hoví v posteli.

"Tak to nee.."

Skočil na postel vedle mě a začal mě lechtat na břiše, pískala jsem a smála se jako o život.

"P-prosím d-dosst!."

Vykloktala jsem mezi smíchem a on se na mě zašklebil.

"Už žádný shazování z postele?"

"F-fajn, j-jo!"

Přestal a já jsme zrychleně dýchala a pak na něj vyplázla jazyk.

On se zamračil, ale než mě znovu chytil tak jsem zabrala nohou a on zase ležel na zemi.

"Jako fakt?"

Zamručel, ale bylo v tom poznat zadržovaný smích, který se pak i dostal ven a oba jsme se tam smáli.

Koukla jsem se na Nat a ta v ruce držela mobil a mířila na nás.

"Pozdravujte."

Se smíchem jsem vyplázla jazyk a zkoulila oči k sobě. Nat se začala smát a namířila na Starka, ten jen něco zamručel a Nat vesele odhopkala pryč.

Stark ke mně zvedl pohled a pak se usmál.

"No, myslím, že asi půjdu, nebylo by super zameškat schůzi, kde oxiduje Fury takže asi zatím a dobrou noc, krásko."

Usmál se a než jsem stačila něco říct tak odešel. Chvíli jsem se jen koukala na zavřené dveře a pak s blbým úsměvem se zachumlala do peřin a hned po chvilce usnula.

Probudil mě zvláštní sen a tak jsem jen ve čtvrt na čtyři koukala do stropu, ale usnout mi prostě nešlo. Vztala jsem a koukla se do zrcadla. Málem jsem vypískla.

Vlasy do všech stran, zničený výraz a unavené oči. Možná jsem jen podvědomě nechtěla usnout, než že bych byla plná energie. Ty sny mě prostě děsí.

Jednou to je jak sedím na podlaze a bílé zdi okolo mě se stahují a vždy když už si myslím, že je konec, že mě zabijí, tak se probudím. Nebo jak utíkám nekonečnou chodbou a za mnou slyší zběsilí dech a dupot. Tenhle typ nočních mur mám pořád a je hrozný se každý ráno budit s pocitem že se bojíte usnout.

Trochů jsem se upravila a prošla do obýváku. Nikdo tu nebyl, kdo by taky, že jo? Sedla jsem si na sedačku a porozhlídla se. Matné světlo, které tu bylo, to tu minimálně osvětlovalo a mě dělalo problém zaostřit. Zahlédla jsem klavír a hned si k němu s úsměvem sedla.

Často jsem hrála nebo si jen tak zpívala. Celkem mě to baví a ani nevím, kde jsem se naučila hrát na klavír nebo třeba kytaru. Zřejmě to má něco společný s životem, který si nepamatuji. Jednou jsem se prostě probudila a měla u sebe počítač, no a tak to vzniklo. Jednou v menším baru jsem jen tak z legrace začala zpívat a hrát na kytaru, kterou jsem si půjčila od nějakého kluka, no a bylo to.

Chvíli jsem jen tak zkoušela různé tóny a pak si zahrála písničku od Rihanny jménem Stay.

All along it was a fever
A cold sweat hot-headed believer

I threw my hands in the air I said show me something

He said, if you dare come a little closer

Round and around and around and around we go

Oh now tell me now tell me now tell me now you know

Not really sure how to feel about it
Something in the way you move

Makes me feel like I can't live without you

It takes me all the way
I want you to stay

It's not much of a life you're living
It's not just something you take, it's given

Round and around and around and around we go

Oh now tell me now tell me now tell me now you know

Not really sure how to feel about it
Something in the way you move

Makes me feel like I can't live without you

It takes me all the way
I want you to stay..

U konce jsem se trochu víc zarazila. Buď mám halucinace, nebo pravě něco spadlo a udělalo to ránu.

Když jsem se však otočila, nikdo tu nebyl.

Tak a je tu po mega dlouhé době další díl za ty neuvěřitelně krásné komentáře ^^ moc děkuju lidi za 1.k přečtění, pro mě je to naprosto mega ^^