Křečovitě jsem se držela jeho kovového ramene a tiskla víčka k sobě. Najednou mě pustil a já vykřikla. Jen jsem ale slyšela jeho uchechtnutí a pak otevřela oči. Stála jsem na balkonu Stark toweru a přede mnou se smál Stark. Koukala jsem na něj a snažila se pořádně nadechnout.

"Ty se vážně bojíš výšek?.."

Koukala jsem se na jeho masku, kterou stáhl a nadzvedl obočí.

"J-a.. Byl to jenom úkol."

"Úkol?"

Kývla jsem a on vystoupil z obleku.

"Hele pojď do vnitř a tam mi to řekneš.."

"To je dobrý."

"Klidně tě můžu nahlásit.."

Radši jsem rychle kývla a on se uchechtl.

Vešel do vnitř a já nejistým krokem také. Ocitla jsem se v naprostím luxusu.. Přešel k baru a nalil si zlatavou tekutinu.

"Um.. Chceš taky?"

Záporně jsem kývla hlavu a dál si prohlížela luxusní obývák.

"Kolik ti vlastně je?"

Kouknul se na mě a napil se ze skleničky.

"No.. Za dva týdny mi bude dvacet šest.."

"A co rodiče?"

"Nejsou to až moc osobní otázky?"

"Jsem jen zvědavej.. To se smí ne?"

Povzdechla jsem si a koukala dál na stěnu, kde vyseli kytary.

"Nic si nepamatuju.. A vůbec co vám do toho je? Klidně si mě nahlaste, já jdu."

rozešla jsem se krokem k výtahu, který dominoval naproti mně, ale když jsem chtěla zmáčknout tlačítko, které u výtahu bývá tak jsem se zarazila nad tím, že tam žádné není.

"Jen mě hodně překvapilo, že mladá holka co má necelích sto padesát cenťáků překonala můj systém, ale pak náhle zmizela."

"Tak to pozor! Mám sto padesát osm a dokončila bych to, kdyby mi někdo nepřelil moje latte na můj nový počítač!"

Se smíchem na mě koukal a já si naštvaně překřížila ruce na hrudi..

"A já nejsem malá!"

"Ale si.."

"Ne to jen vy jste vysoký!"

"Víš o tom, že vypadáš roztomile, když seš naštvaná?.."

"Roztomile?"

"Jo.."

"Kudy můžu odejít?"

"A to proč? Zaujala si mě.. A to se moc často nestává.."

Musela jsem se uchechtnout, protože tenhle rozhovor byl vážně k smíchu.

"Neznám vás a ani nějak nechci, tohle byl jenom kšeft a pokuď si myslíte, že vím, kdo mi ho dal tak se pletete, nikdy nedostávám víc informací než to co mám udělat a kolik mi za to daj."

Oky s tím že ho neznám a ani nechci, jsem lhala.. Kdo by neznal Antonyho Starka?

"Takže ty se tím živíš?"

"Jo.."

"Jak tě přezdívají?"

"To nevim.."

"Noták.. Každej dobrej Hacker má přezdívku.."

Okey zase lžu, říkají mi Grey shadow ale to mu fakt říkat nechci..

Pod tím jménem si může hodně zjistit..

"Jenom se chci podívat na to, jak to u tebe probíhá.."

"Nějak takhle.. Pošlou mi úkol a pak se to všechno smaže, já ho udělám, dostanu prachy a zase další.. Stačí?"

"Um.. Fajn.."

Až teďkon jsem si uvědomila, jak malá oproti němu jsem. Do háje s mojí výškou!

"Hele za chvíli je tu kápo, takže si sedni a klidně si nalí jestli chceš."

"A to nemůžu jít dom- ehm. Pryč?"

"A kde vlastně bydlíš?"

"To vám může být jedno!"

Podíval se na mě se zdvyženým obočím a já pořád stála u toho podělanýho výtahu, který nemá tlačítko!

Na jednou cinkl a já se otočila. Stál tam ten blonďák a já zrudla vzteky.

"Ehm.. Um ahoj.."

Usmál se a já byla na pokraji vybouchnutí.. Ahoj? Ahoj..!?

"Tebe jsem tak potřebovala! Díky tobě jsem teďkon tady a všechno se podělalo a jak říkám můžeš za to ty! Ty převrhavači latte!!"

Uvědomila jsem si, že výtah je otevřenej a tak jsem tama jen tak tak proběhla. Co? Zase žádný tlačítko?!

"Sakra dolu!"

"Jak si přejete madam."

Povyskočila jsem tak o metr a rozdejchávala to. Co?

"Kdo si?"

"Jsem umělá inteligence vytvořena panem Starkem.. Zdravím, mé jméno je J.A.R.V.I.S."

Sakra jak jsem mohla zapomenout na Jarvise?

Výtah se otevřel a já vyběhla ven na ulici.

Přede mnou zastavilo černé auto se zatemnělými skly a já věděla, že je zle. Vystoupil nějaký muž s ženou.

Uf.. A já se lekla, že to jsou lidi od Shieldu. Počkat vždyť tohle je přeci Black Widow a Hawheye! Nejradši bych k nim přešla a řekla si o fotku, ale radši jsem se vydala pryč co nejdál od Stark Toweru. Bože vážně jsem měla tu čest setkat se s Iron manem a Kapitánem Amerikou?

Teďkon si uvědomuju, že nemám ani kam jít. Už se mi nechce pořád zastavovat na různých motelech na jednu noc.. Už mě to nebaví..

Ale co..

Někde přespím a pak se uvidí..

Naproti mě šla policie a ten jeden strážník na mě zvláštně koukal. Nakonec si přede mně, stoupl a vytáhl odznak.

"Slečna Black?"

"Um.. Ano.."

Snažila jsem se v duchu uklidnit, ale moc mi to nešlo. Očividně.

"Nejmenovaný zdroj vás udal jako porušování osobních práv neboli narušení soukromí."

Vytáhl pouta a já na to koukala jak vykolejená slepice.

Sakra je tolik věci co jsem udělala, ale všechno to byly jen kšefty!

Doprkna!

Dal mi ruce za záda a strčil mě k policejnímu autu, které stálo hned před Stark towerem. Jaké štěstí.

Už mě pomalu tlačili do auta, ale někdo k tomu strážníkovy přeběhl a něco spolu řešili. Po chvíli se ten člověk otočil a já se málem zakuckala na vlastní slně když jsem zjistila, že to je proslavený Hawkeye.

Sakra co?!

S mručivýma poznámkama mě ten další pustil a já si mnula zápěstí.

"Proč ta dnešní mládež takhle blbne? No? Povíš mi k tomu něco? No jak tak koukám tak asi ne."

Povzdechl si a já na to pořád koukala jako psychouš právě propuštěnej z léčebny.

"Policie by s tebou nic neudělala.. Teďkon s náma pojedeš na základnu, tam si s tebou promluví Fury."

S nima? To sem jako ještě někdo přijede? To ani náhodou!

Koukla jsem se kolem sebe a sprintem se rozeběhla pryč.

Někdo mě ale silně chytil za paži a já se nakvašeně koukla na Hawkeye. Co po mě pořád chtěj??

Usmál se, ale pak se zamračil.

"Nemá cenu utíkat.. Moc dobře víš co je zač Shield a co já. Tak nechej toho protestu."

S celek naštvaným obličejem mě táhnul k černému autu a já se vzpouzela, jak mi to jen moje síla stačila.

Bože tohle je na hlavu!

Strčil mě do auta a já se rozhodla mlčet. Prostě budu mlčet. Nic jsem neudělala, tak proč se hájit?

Prostě budu mlčet.

Vystoupili jsme z auta na opuštěném letišti podle mého odhadu někde za N.Y, protože jsme jeli v celku jenom chvíli a já se už vzdala se vzpourou. Z letadla někdo vystoupil a já vytřeštila oči, když mi docvaklo kdo to je. Ant man neboli Scott Lang.

V hlavě jsem si říkala, abych sebou nesekla, ale moc mi to nepomáhalo.

Hawkeye mě strčil do 'letadla' a já naštvaně zamručela.

Když jsem však pohlédla kolik lidí je v tomhle letadle, tiše jsem si sedla na zem a projížděla je pohledem.

Fajn jakej normální člověk uvidí za pouhou hodinu několik super hrdinů? Už to mám. Já!

Tak si to projedeme.. Sedí tu..

Hulk neboli Bruce Benner, kterého mám asi ze vše těhle podivínu nejradši. Dvojčata Maximoff,

Spider man, ten s těma křídlama, bůh Thor a jeho bratříček,

Black panter nevím jméno no a to je asi vše.

Ze všech nejvíc se mužů podělat asi z Ant mana, protože.. No uznejte, kdo by z něho nemohl?

Sakra jenom já se mužů dostat do takovýhle kraviny. I když ti co naproti mě seděj, jsou v pohodě ale i tak hodlám mlčet jako hrob.

No jo no, to bude ale jízda..