Probrala jsem se a rychle oddechovala. Pořád se mi zdají zvláštní sny, ale já se je snažím ignorovat. Jsou to jen noční můry. Radši jsem se pomalu uklidnila.

Koukla jsem se na červeně svítící digitální hodiny a zamračila se.

Bylo velmi brzy ráno a mě se z mé vyhřáté postele vůbec nechtělo.

Nakonec jsem přeci jenom vstala a hrozně se lekla, když někdo zaklepal. Naštěstí to byla jen hospodiňka se snídaní. Absolutně jsem neměla pomyšlení na jídlo a tak jsem jí jen odbila.

Měla bych odjet z New Yokru.

Ale to se mi vůbec nechce. Miluju to tady a odjet by bylo hrozné řešení. Možná bych si tím ale zachránila krk.

V malinké koupelně jsem si opláchla obličej a podívala se na svůj odraz.

Vlnité blonďaté vlasy jsem měla všude a pod míma velkýma modrýma očima jsem měla nepatrné kruhy, které zvýrazňovali můj nedostatek spánku.

Raději jsem si opláchla obličej a ověřeně došla k posteli.

Převlíkla jsem se a vše si sklidila do batohu, který jsem si dala na záda. Potřebuju si sehnat nový počítač. Bez něho se nehnu.

Peněz mám docela hodně, díky mé práci a tak mi nechybí. V tom problém nebyl. Byl spíš v tom aby mě nechytili kamery. Stoprocentně mě Jarvis hledal.

Vyšla jsem ven a odhlásila se, usmála jsem se na starší paní na recepci a vyšla ven. Zoufale jsem si povzdechla a pak se vydala směr Centrum New Yorku.

Zrovna jsem byla poblíž Stark Toweru, protože se mi ho nechtělo obcházet a s hlavou schovanou v kapuci a sklopeným pohledem jsem došla k bazaru. Vešla jsem a rozhlížela se po různých počítačích. Zaujal mě však jen trochu menší s dobrou cenou. Přešla jsem k němu a koukla se na výkonnost. Nebyla zrovna špatná a tak jsem si ho vzala a přešla k pokladně. Za ní stál obtloustlý chlapík s koblihou v ruce.

Podala jsem mu kartu a on se na mě zašklebil.

Už s novým počítačem jsem vyšla ven a šla co nejdál od Stark Toweru. Upřímně nevím, co budu dělat. Zesilovač mám a chtěla bych tohle mít za sebou. Otočila jsem se tedy a zašla do příjemné kavárny, kde to nádherně vonělo.

Byla hned na proti Stark Toweru.

Objednal jsem si latte a koukla se na vysokého blonďáka, který vešel do dveří. Koukl se na mě a já se zpět otočila a vzala si ke stolu své lattle. Sedla jsem si a vyndala počítač. Nepatrně jsem napojila zesilovač a ten začal stahovat signál. Za pár minut jsem naprogramovala počítač a nervózně jsem se nadechla.

Cítila jsem na sobě pohled a tak se otočila. U stolu naproti mě seděl ten blonďák a upřeně mě pozoroval. Já se ho snažila ignorovat a zahájila útok na program jménem J.A.R.V.I.S.. Bránil se a já už věděla, že o nás pan Stark už dávno ví. Měla jsem pár vteřin na to, abych se dostala do systému.

Poskočila jsem, když už jsem tam byla a stačilo zmáčknout jenom jedno zatracené tlačítko. Náhle kolem mě někdo silně dá, se říci proletěl a já vidělá jak se mé latte překlápí a rozlívá se na počítač. Vykřikla jsem a zmáčkla to podělané tlačítko.

Bylo ale pozdě.

Chytla jsem se za hlavu a vyděšeně se koukla na překvapeného blonďáka. Měl modré sportovní tričko s dlouhým rukávem a jen se na mě díval.

"J-já hrozně se omlouvám- nechtěl jsem a-a"

"Proboha já vás zabiju! Vy neurvalče! Přísahám bohu, že jestli se tohle podělá tak to je na vás!"

Tohle je naprosto v prdeli! Jakmile jsem se totiž probourala do jeho systému tak se automaticky otevřel i ten můj! Teďkon má i moje soubory! Všechno! Kurva!

Naprosto v koncích jsem se chytla za hlavu a pořád koukala na politý počítač a jeho černou obrazovku.

To není možný! Já ho vážně zabiju!

Nádech-výdech, nádech-výdech,

nádech-výdech..

Počítač s lattem jsem tam nechala, vzala batoh a vyběhla ven. Musím se okamžitě dostat pryč. Jedna z kamer se na mě zaměřila a zaostřila. Vykulila jsem oči a rozeběhla se co nejdál od Stark Toweru.

Někdo mě však chytl za paži a usmál se na mě. Ten podělaný blonďák!

"Přijmula byste jako omluvu pozvání na večeři?"

Vykulila jsem oči a párkrát zamrkala.

"Když tak jsem Steven, Steve Rogers.."

Usmál se a já na sucho polkla.

Setřásla jsem jeho ruku a rozeběhla se pryč. Byla jsem pomalu i u Empire state building a pořád běžela dál.

Leknutím jsem poskočila, když přede mnou přistálo kovové brnění a já na to koukala jak papoušek bez peří.

"Zdravím.. Něco jste si zapomněla."

Poklepal si za hruď a já věděla, že myslí jeho reaktor. Jeho plány na něj, které jsem měla dostat.

"Hele. Dneska jsem neměl zrovna super den. Holka mi dala kopačky a můj server zbourala-"

Kouknul se na mě a pak na mě ukázal.

"Čekal bych pořádného Hackera ale holku co vypadá na tři a dvacet? Sakra co tohle má bejt?"

Rozpřáhl ruce a svěsil ramena.

"No nic teď půjdeš se mnou a pořádně mi to vysvětlíš. Jinak si tě vezme jedno očko a nebude to příjemný.."

Koukala jsem na něj jak z Venuše a stála nehybně jako socha.

Přešel ke mně a chytl mě kolem pasu. Naprosto jsem se nemohla pohnout a furt s vykulenýma očima koukala před sebe.

Sakra vážně tohle je Tony Stark?! On se mnou mluvil Tony Stark!

Pomalu jsem si ale začala uvědomovat situaci a chtěla se vyškubnout, už však bylo pozdě a já letěla ve vzduchu. Do očí se mi nahrnuli slzy a já se nemohla ani pohnout.

Mám naprostý, panický strach z výšek a právě tu letím s Iron manem po New Yorku!

Je tu další díl a já mám jednu otázku.

Chtěli byste kratší nebo delší kapitoly?

Pro mě je totiž kratší něco jako teťkon a delší jako kdyby, jste tomuhle přidali půlku.. :'D

Zatím Ahoj!

Den vydání.. Středa 2.11. 2016