Pohled Tonyho

Zaraženě jsem seděl na posteli a prsty si tahal za vlasy. Cítil jsem se pod psa. Uběhl již měsíc od útěku Elisabeth a já se cítil každý den hůř a hůř. Myšlenky se mi vířili hlavou sem a tam a já se nedokázal absolutně na nic soustředit. Nešli mi mise ani nic jiněho. Naštvaně jsem se zvedl a vyšel ze svého pokoje.

Dost jsem se zarazil, když v obýváku stála v úhledném kostýmku Pepper a povídala si s Natashou.

"Oh.. Ahoj Tony."

Falešně se usmála a já se zašklebil. Bylo to tak odpuzující. Ne jako úsměv Elisabeth. V duchu jsem si dal facku a též se falešně usmál.

"Pokud nemáš rozumný důvod tak laskavě vypadni. Tady nemáš co dělat."

Zavrčel jsem a prošel do kuchyně k baru kde jsem si nalil skleničku.

Jak dlouho jsem nejedl? Už to budou asi tři dny. Možná. Čistou vodu jsem měl jen v ledu, které jsem si dával do skleniček s alkoholem. Nach. Vítejte v životě Anthonyho Starka! Depresivnější to už být nemůže!

"Ale notak Tony. Moc jsi se nezměnil."

Rychle jsem se otočil a pohlédl do bouřlivě šedých očí zimního vojáka.

"Co ty tu kurva děláš?"

Sice jsem ho už zabít nechtěl ale přátelství jsem k němu opravdu necítil.

"Našel jsem, co jsem hledal, tak jsem se vrátil za Stevem, ale ten je zrovna na misi."

Usmál se a mě vše došlo. Hledal své dvojče. Jeho vraždící dvoje byla Elisabeth. On našel Elisabeth!

"Kde je?! Prosím řekni, že je v pořádku! J-ja. Nechtěl jsem ji vyděsit. Ona za to nemůže. Stejně jako jsi za to nemohl ty. Vím byla to chyba, ale kurva řekni mi kde je!"

Byl jsem absolutně zoufalí. Udělalo se mi opravdu špatně. Měsíc jsem se ztrácel v myšlenkách ale ani jednou mě nenapadla myšlenka, že bych ji nenáviděl. To nikdy. Myšlenky na ní byli zcela opačné nenávisti.

"V klidu bručoune. Tady není. Zůstala doma. Až bude ona sama chtít tak se ukáže."

Usmál se a já se zazubil.

"Lžeš."

Zamračil se a já se vítězně usmál.

"Poznám to."

Rychle jsem odhodil skleničku na pult a proběhl do obýváku. Ať jsem se díval zběsile či ne ona tam nebyla. Ignoroval jsem pohledy ostatních a obzvlášť Pepper a utíkal do jejího pokoje. Vyrazil jsem dveře s zcela ztuhl při pohledu k onu. Stála tam celičká ve své kráse a mě se zatajil dech. Něco na ní bylo však jinak.

Byli to snad její oči? Její pohled nebo ostré rysy? Zhubla? Nabrala svaly?

Snažil jsem se na ni najít každičkou věc co by byla trochu jinačí než před měsícem. Přestal jsem však když jsem si uvědomil, že ona dělá to samé. Její postoj byl jiný. Měla zatnuté svaly a šlo vidět, že byla připravena k boji. Bránit se.

"Omlouvám se."

Zašeptal jsem s udělal krok vpřed. Ztuhl jsem, ale když ona udělala krok dozadu.

"Přijela jsem jen kvůli Buckymu. Zítra opět odjíždím."

Zašeptala a já měl pocit jako by mi opět vyrvala srdce z hrudi.

"Nemůžeš zase odjet. Víš, jak jsem byl z toho v prdeli?? Z tebe. Měl bych tě nenávidět ale přitom tě-."

Zarazil jsem se a její oči se změnili na skelné. Doříct to by bylo velké rozhodnutí.

"Sbohem."

Zašeptala a prošla kolem mě do obývacího pokoje. Rychle jsem prošel za ní a sledoval, jak se horlivě přivítala s Natashou a Wishnem. U nich měla uvolněný výraz ve tváři. Šťastný. Pohledem na mě se ji však změnil na bolestný plný strachu.

Stál jsem takhle jako debil s pohledem na ní minimálně pět minut. Cítil jsem, jak mě Pepper propalovala pohledem. Vysral jsem se na vše a rozešel se k Elisabeth. Přivinul jsem si ji do náruče a nechal slzy na mé tváři téct, jak chtěli. Pocit, který jsem u ní cítil bych neuvěřitelný. Málem mi srdce vynechalo úder, když obvinula své ruce kolem mého pasu a přitiskla se mi k hrudi.

"Mrzí mě to."

Zašeptala tak abych to slyšel jen já a si jí ještě více přitáhl k sobě.

"Nemusí. Nemůžeš za to."

Vdechl jsem její vůni a položil si hlavu na její rameno. Museli jsme vypadat hezky. Pomyslel jsem si a po měsíci a upřímně usmál.

Tohle bude opravdu na dlouho.

Pohled Elisabeth

S úsměvem jsem sledovala, jak se všichni kolem mě baví.

Steve s Buckym měli svět jen pro sebe a ostatní bedlivě poslouchali každé mé slovo.

Tony na proti mně mi vždy věnoval úsměv a já vždy celá zrudla nervozitou.

"Takže máš za sebou vojenský výcvik?"

Zeptala se Natasha a já se pousmála.

"Mám toho za sebou hodně. Výcvik agenta, vojáka, technika, doktora, fyzika. Celkově celý ten měsíc jsem si na vše s Buckyho pomocí vzpomínala. Cítím se teď jako jiný člověk. Někdy je to trochu děsivé. Objevili se mi reflexi, které jsem nikdy neměla. Jeden klučina z baru mě chtěl obejmout kolem ramen a já jako stroj přetočila přes sebe na záda. Řeknu vám na skleničku mě pak nepozval."

Všichni se rozesmáli s já s nimi. Cítila jsem se dobře. Trochu mě žralo chování Tonyho. Byl milí, přítulný a veselý. Čekala jsem absolutní opak. Hradba, kterou jsem si měsíc budovala, se opět pomalu sypala jak domeček z karet.

"Máš opravdu dobře vyrýsované tělo. Asi jsi hodně makala, že?"

Zazubil se Peter a já pokrčila rameny.

"Trochu možná."

Zasmála jsem se, ale přestala ve chvíli, kdy se tu jak mlha objevil Nick Fury.

"Slečno Black. Zdravím. Na to, jak jste v Londýně fungovala perfektně se divím, že jsem se vrátila. A samozřejmě i pan Barnes."

Ledově si nás přejel pohledem a já se zazubila.

"To víš Fury. Moc mi to tu chyběla. Mají tu lepší pizzu."

"Vtipné. Můžete jít prosím se mnou?"

Protočila jsem oči a vstala. Došla jsem s ním do jakési kanceláře a sedla si do křesla. On začal pochodovat po místnosti a mě to začalo trochu dost rozčilovat.

"V západním Německu se objevila jistá skupinka jakých si teroristu. A víte, koho si žádají? Jistou Graymist."

Polkla jsem a nervozitou zbělala.

"A já moc dobře víc, že to jste vy. Vaše jméno je spjaté s Hydrou dlouhou dobu. I když nedobrovolně. Chtějí vás. Je jen na vás, jestli požádáte tým o pomoc, ale přesně za dvacet minut budete připravena v hangáru na odlet. Vítejte Graymist, nový člene Avenger."

Zpražil mě pohlede a odešel.

Jako přikovaná jsem sledovala místo kde ještě před chvílí stál a asi po dvou minách jsem byla schopná vstát.

Jediný, koho si vezmu bude Bucky. S nikým jiným nejsem takhle sehraná. Rychle jsem se rozešla zpět do obýváku a nejistě Buckymu naznačila ať jde za mnou. Stoupla jsem si stranou aby nás Avengers neslyšeli a polkla.

"V Německu se objevila skupina teroristu. Žádají si mě. Graymist. Potřebuju tě jako jistotu. Za patnáct minut v hangáru."

Vysypala jsem a rychle utekla do svého pokoje. Oblékla jsem si svou vlastní uniformu, kterou jsem měla z dob kdy jsem byla pod hydrou.

Budu ji muset aktualizovat. Pomyslela jsem si a utíkala do hangáru. Zarazila jsem se, když u letounu byla Natasha, Tony, Steve Peter a Bucky.

"Sekne ti to dáme pak upgread. Teď letíme. Jsi někde žádaná. Jo a žádné protesty zlato. Sis myslela, že jsme tě neslyšeli? Hah, letíme."

Rejpl si Tony a já překvapeně zamrkala. Bez jakýchkoliv řečí jsem raději nastoupila a v duchu se modlila abych přežila.

Přeci jen, ta zapomenutá čína u mě v pokoji se potřebuje zkonzumovat.

Proboha jen ať ji nenajde Thor!

---Prosím přečíst---

Zdravíčko lidi. Moc se omlouvám, že poslední dobou vůbec nové kapitoly nevychází. Bylo toho teď hodně. Mám teď zdravotní potíže, které si sebou nesou pobyty v nemocnicích a rehabilitačních centrech. Čas na psaní tudíž vůbec nemám. Chtěl jsem i moc poděkovat za vaše krásné komentáře. Ani nevíte jak moc mě těší, vědomí, že si tohle někdo čte, a dokonce ho to opravdu zajímá. Další kapitola bude nejspíše za díl. Nemám na to moc energii. Takže jinak děkuji a snad vás kapitola potěšila. 

-Váš Matys, <3