Otráveně, možná trochu frustrovaně a naštvaně jsem zabořila hlavu do svého polštáře. Mé milované čtyřdenní prázdniny se blížili ke konci a já už s tím nemohla absolutně nic dělat.

Když jsem se konečně odvážila vstát z postele, čekalo mě nemilé překvapení, moje brýle do virtuální reality byly rozbité, takže jsem přišla o zábavu na celé odpoledne.

„Jak jsi se vyspala?" ozvalo se mi v hlavě a já poznala svou nejlepší kamarádku Polith ze Singhaphuru.

„Celkem dobře, musím si to užívat, když zítra zase začne škola," povzdechla jsem si. Polith se usmála.

„Přijeť do Sighaphuru, tady nic takového není!"

„Kéž bych mohla, Polith," zamračila jsem se, „já tady musím kysnout s Avocadou a svou šílenlou rodinkou."

„Nechtěla bych," zasmála se a já ji v té chvilce měla chuť zmlátit.

„Musím se jít učit dějiny, jinak to se mnou zkončí špatně, promiň."

„V pohodě, zavolej mi večer!"

„Čau," rozloučila jsem se s ní a neubránila jsem se ksichtění, když jsem předemnou objevila tlustá učebnice.

Máma s tátou mi často nadávají, že jsem nevděčná. Měla jsem to štěstí a má rodina přežila výbuch sopky Vesuv a dostala se sem, do Dumbrigonu. A nejen že tady mám nárok na klidný život, já se tady mohu i vzdělávat! To oni se báli dalšího rána... provrátila jsem oči a vykašla jsem se na učení.

Místo toho jsem si zapla chytrou stěnu a začala hrát Chooseit, zrovna jeden zábavný díl. Ale jelikož platí jednoduchý zákon schválnosti, tak jsem si zrovna vybrala čas obecného hlášení, čas který jsem nenáviděla.

Na obrazovce jsem spatřila oblíbenou představitelku země, Elenu Babišovou a zaposlouchala se do jejich monotóních slov.

„Nový školský systém je už jen několik krůčků od schválení. Nově si budou moci děti vybrat sport, jenž se stane jejich každodenní zábavou. Více informací najdete ve svých hodinkách."

Vyjeveně jsem se na chytrou tabuli dívala neubránila jsem se mračení. Tohle se mi ani náhodou nelíbilo, potřebovala jsem okamžitě zjistit více. Rychle jsem zapla své hodinky a snažila se proklikat až ke státním novinkám.

Povedlo se. Snažila jsem se očima rychle přelétnout řádky, abych zjistila alespoň něco o tomto ďábelském projektu.

Nový program, sportu zdar.

Nový program, jenž bude spuštěn za pár dní donutí spoustu dětí ke zdravému sportování. V úterý 17.4 budou všechny děti podrobeny testování, které ukáže, jaký sport je pro ně nejvhodnější. Děti budou poté tento sport každodenně navštěvovat. Projekt je čistě dobrovolný, pokud se však nezúčastníte, mohlo by to znamenat vaše vyloučení z města.

Při čtění posledních řádků jsem se jen uchechtla a nevěřícně zavrtěla hlavou. Přišlo mi vtipné, jak je projekt "dobrovolný". 

Samozřejmě, že nikdo nechtěl vyloučit z města, nebyli blbí! Venku panovala všeobecná hrůza, hladomor a všejaké nemoci. Kdo chtěl být pěkně v pořádku, musel zůstat ve městě, ušetřen všech takovýchto hrůz.

Taková města existovala ve světě tři, Sechtleost, Singhaphuru a Dumbrigon, kde žiju já. Rodiče měli štěstí, že byli mezi tou hrstkou lidí, kteří se sem dostali.

Tenkrát mi ještě nedocházelo, jak velké štěstí jste měli. Promiňte.