Sirius vydechl vzduch, který mimoděk zadržel v plicích, když se ve dveřích Křiklanova kabinetu zjevila nádherná dívka s odhalenými rameny a bohatými černými šaty jednoduchého střihu.

Stříbrné vlasy měla vyčesané do drdolu na temeni hlavy, ale to hlavní, co přitahovalo jeho pozornost, byla černá škraboška, která jí zakrývala tvář.

Nepochyboval o tom, kdo to je, stejně jako většina lidí tady, ale to, že byla jediná takto zamaskovaná, ji dodávalo tajemnost a probouzelo to v něm vzrušení; byl skoro na vrcholu totálního upadnutí do její omamné aury, když se k němu natočil James, který jemně svíral Lily za pas. "To je Regulus?"

Sirius se zamračil a donutil se od Raven odtrhnout pohled na tak dlouhou dobu, aby si všiml, že má James pravdu – vedle té vznešené bytosti, která mu připomněla pohádky o temných vílách, které mu vyprávěl jeho strýček Alphard opravdu stál jeho mladší bratr.

Vzrušení mu náhle zhořklo v ústech a pevně ho propaloval pohledem: už už se chystal vyrazit kupředu a vytrhnout mu Raven ze spárů, když se k němu přitiskla jeho dnešní partnerka, která vycítila nebezpečí a byla ochotná si jeho těžce vydobytou pozornost udržet i za cenu toho, že se bude muset ponížit: "Zatančíme si, Siriusku?"

Koutkem oka postřehl, jak se James lehce ušklíbl a mrkl na něj, jako by chtěl říct: No co jsme ti říkali, Tichošlápku?

V duchu zaskřípal zuby a vyčítal si, že Remuse neposlechl, když ho upozorňoval, že by měl jít sám, nebo s někým, s kým chce opravdu dnešní večer, potažmo noc, strávit.

Dafné se svou vysokou postavou a plným hrudníkem se zdála v tu chvíli, kdy se k němu přitočila a on na konci chodby zahlédl svého bratra se smějící se Raven, nanejvýš vhodná, ale nenapadlo ho, že by toho litoval tak brzo.

Opravdu jsem měl jít sám, prolétlo mu hlavou, když ho držela za paži i potom, co se mu Regulus s Raven ztratili v davu.

Raven se naklonila nad mísou s punčem, kde na hladině plavalo několik plátků pomeranče a lehce se usmála.

Přitočila se k Regulusovi a jemně se k němu natiskla. "Když jsem byla ve třetím ročníku, konal se ve Velké síni vánoční ples. Emily nalila do punče vylepšený unavující odvar a další den zůstali všichni v posteli, kromě Brumbála, ten se tím jen bavil."

Regulus se usmál a přejel jí rukou po boku; nevěděl co způsobilo tu změnu, že se z podrážděné a chladné Raven stala veselá dívka se zářícíma očima, ale její dobrá nálada ho bavila. "Moc ti to sluší," zašeptal jí do ucha.

Pousmála se, když mu nabídla ruku. "Chceš se pochlubit?"

Hudba byla klidná a tlumená, takže se v ní pohybovali jen pomalu a houpavě, ale přesto na sobě Raven cítila pohledy všech okolo a probudilo to v ní nespoutanou radost při vzpomínkách na všechny ty večírky, které ve svém minulém životě zažila.

Euforii jí jen prohloubil pohled na Siriuse, jak se nakláněl pod stříbrnou placatkou s alkoholem za ponurého pohledu jeho dnešní partnerky.

Její radostný stav trval přesně do chvíle, než profesor Křiklan zacinkal na vysokou sklenku a kouzlem zvýšeným hlasem lehce zakašlal, aby si sjednal pozornost pro zahájení večírku; Raven za jeho širokými zády zahlédla tvář Christiana Greengrasse, svého švagra a tehdejšího milence.

Zlostně se zamračila a odvrátila se, ale osud se jí znovu vysmál v podobě přiopilého Křiklana, který na ně přes celou místnost zavolal: "Slečno Peregrinová! Pane Blacku!"

Regulus si povzbudivě chytil za ruku a pomalu ji dosunul na druhou stranu místnosti, proplétajíc se mezi tácy s jednohubkami, které drželi nad hlavou domácí skřítci, tančícími páry a skupinkami diskutujících kouzelníků.

"Ach, tady – ŠKYT! jste!" zvolal Křiklan bouřlivě a chytil Raven za rameno; ucítila jeho dech zkyslý skřítčím vínem a mávl skleničkou ke svým společníkům, až jim skoro na vyleštěné boty vystříkl zlatavé víno. "Je to tak hrozně ŠKYT! nezdvořilé, ale rád bych vás ŠKYT! společně pozval do mého kabinetu na skromnou opulentní večeři ŠKYT! pro vybrané!"

Jeho vyškytaná nabídka se nedala odmítnout, takže o čtvrt hodiny později společně seděli u dlouhého stolu nad jednoduchou, ale vskutku opulentní večeří v podobě vánočního krocana, který zabíral celý střed stolu.

Raven jídlo odmítla a místo toho si nechala nalít plnou sklenici vína, které pomalu upíjela, aby se otupila pod Christianovým zkoumavým pohledem.

Celý stůl byl zaplněn několika dalšími studenty včetně skoro opilého Siriuse a jeho nadšené partnerky, která živě diskutovala s bledým mužem sedícím po jejím levém boku, který se zdál být více než čím jiným zaujat její pulsující žilou na krku.

Vedle ní seděl James Potter a Lily, kteří se k sobě nenápadně tiskli: v nějakém bodu večera, který Raven nepostřehla, si začali říkat křestními jmény.

Studenti se skládali především z několika Zmijozelů, kteří se tvářili znuděně a to včetně Regulusových dvou sestřenic – křehké blondýnky Narcissy a její dospělé sestry Bellatrix, se kterou by se Raven ve čtyřicátých letech mohla docela dobře přátelit a navzájem se učit černé magii.

Její nutkání neustále si nechávat doplňovat sklenici s vínem byla ale spíše ovlivněna "dospělými kouzelníky", kteří byli prakticky jejími vrstevníky – Abraxas Malfoy, se kterým se kdysi její sestra rozvedla, sedící po boku svého syna Luciuse, již vystudovaného snoubence Narcissy, a její švagr Christian se svým synem Marcusem, Raveniným synovcem.

Po zdvořilém představení Raven vypila naráz celou sklenku, ale Křiklan byl spíše zaujat medailonky o dalších kouzenících, které Raven neznala – Johna Zeratuzy, odborníka na cizokrajné rostliny, který se aktuálně věnoval výzkumu v Austrálii s nějakým jiným odborníkem na tvory jižní polokoule, jenž sebou vzal svého dobrého přítele Huberta, upíra-vegetariána; slečny Obellové, hezké zrzce, která hrála na postu brankářky v týmu Puddlemeyských kanonýrů, kteří se měli jednou stát světovými šampiony famfrpálu a Kurtem Bradburym, nerudným kouzelníkem s pichlavýma očima a strohými odpověďmi.

Působil jako toulavý pes mezi lvy se svými obnošenými šaty, ale nezdálo se, že by ho to nějak trápilo; Raven vypila další sklenici a zvědavě si ho měřila tak dlouho, až se na ni obořil. "Co je? Na co tak zíráte, slečinko?"

"Na vás," odpověděla Raven prostě a nalila si další sklenici. "Co vlastně děláte?"

Diskuze kolem stolu se rázem o něco ztišila a všichni upřely pohledy na Bradburyho, který jako by zrudl její opovážlivostí; namířil na ni kostnatý prst a zasyčel: "Strašilo by vás to ve snech, kdybych vám to řekl, madam."

"Nejsem madam," odsekla Raven, v pohrouženém stavu a pod Christianovým pohledem zapomínajíc na zásady své aristokratické výchovy. "Jsem Raven Peregrinová."

Zdálo se, jako by na kouzelníky kolem mělo její jméno neblahý účinek – John Zeratuza se zakuckal kouskem krocana, až ho musela Lily trochu popleskat po zádech, profesor Křiklan ticho protnul náhlým ŠKYT a Abraxas s Christianem se na ni vyčkávavě podívali.

Bradbury se na ni zvědavě podíval. "Pracuju na Odboru záhad na Ministerstvu," řekl jednoduše.

Raven se napřímila a otevřela pusu, aby se na něco zeptala, ale to už ji profesor Křiklan hlasitě přerušil: "To neznáte slečnu Peregrinovou, pane Bradbury! To ona napsala tu stať o neživých, kterou jste si tak pochvaloval!"

"Opravdu?" protáhl Bradbury a podezřívavě se na ni zadíval.

"Je to hrozné odvětví," pospíšila si se svým názorem slečna Obellová. "Od jistého pracovníka Ministerstva jsem zaslechla, že je ve svých službách využívá i Vy-víte-kdo!"

"Vy-víte-kdo?" zeptala se Raven nechápavě.

Všichni se na ni překvapeně podívali, včetně Bellatrix, která dění u stolu doteď nevěnovala moc pozornosti. "Neslyšela jsi o něm?" zeptala se nechápavě s temným podtónem v hlase, který podezřele připomínal touhu a obdiv.

"Posledních čtyřicet let jsem si noviny moc nepročítala," odpověděla suše, aniž by si všímala zhrozených a nechápavých pohledů okolo.

"Je to ten nejmocnější černokněžník v dějinách," vysvětlila Bellatrix: tentokrát si Raven byla jistá, že v jejích trkových očích pod těžkými sošnými víčky uviděla toužebné zbožňování a co ji překvapilo víc – zahlédla něco podobného i v těch Regulusových.