"Ach, Raven!" vyhrkla překvapeně Lily, když otevřela dveře.

Skoro ji nepoznala – světlé, skoro až stříbrné vlasy měla rozpuštěné na zádech a zcela překvapivě měla tmavé kalhoty, což na ni Lily viděla poprvé, bílé tílko a sametově zelené sako, co vypadalo jako mužské a bylo o dvě velikosti větší, ale přesto se jí dařilo vypadat elegantně.

Vzpamatoval se a mile se na ni usmála: "Promiň, nečekali jsme tě. Sirius říkal, že nepřijdeš," vysoukala ze sebe a otevřela dveře dokořán. "Všichni už tu jsou. Našla jsi to tu?"

Raven přikývla: dům Potterových, kde se podle očekávání konal večírek, poznala snadno – v jinak tiché vesnici na úpatí hor se v něm jako jediném svítilo a rozhodně byl nejvíce cítit magií.

"Hej!" zavolala Lily do prostoru obývacího pokoje, kde se tísnilo asi patnáct různě starých kouzelníků a čarodějek v mudlovském, nebo kouzelnickém oblečení a měřilo si nově příchozí s více či méně skrytým podezřením. "Tohle je Raven Peregrinová."

Hodně z nich ji znalo, ať už z Bradavic, jako Jim a Marlene McKinnonovi, Dorcas Loučková, Benjy Fenwick a Poberti, nebo z doslechu jako bratři Prewettovi.

Ale několik z nich bylo dost starých, aby si ji pamatovali ještě z dřívějška jako nevrle vyhlížející Edgar Bones, jehož sestra její případ kdysi dostala na vyšetřování a bystrozor Alastor Moody, který si ji vztekle měřil malými černými očky ve zjizvené tváři.

Lily ji všechny představila, ale když došla k Pošukovi, který mezi tím vším veselím kolem vypadal jako tlustá žába sedící na prameni, zaváhala pod jeho přísným pohledem.

James se zasmál a rozvážně poklepal Raven na rameni. "Moody je můj mentor u bystrozorů. Odpusť mu, že se chová tak zle, to je u něj normální. Ve všech, které nezná, vidí potencionální Smrtijedy."

Raven se křečovitě usmála, stejně jako Sirius, který se na druhé místnosti notně podnapile ušklíbl. "Jak ho to jen napadlo," prohodil a zhluboka se napil.

Po chvíli se společnost uvolnila, James znovu pustil z kouzelnického rádia nahlas hudbu a všichni se spolu znovu začali bavit a Raven přestali věnovat pozornost, takže měla čas se kolem sebe pořádně rozhlédnout a koutkem oka zahlédla Remuse, jak se opile kymácí s Dorcas pověšenou kolem krku v havajské košili a tančí do rytmu havajských bubnů.

Pobaveně se usmála a otočila se, aby si došla pro punč, když se před ni postavil Sirius a chladně ji propaloval pohledem. "Přišla jsi z nějakýho konkrétního důvodu? Neměl být dneska náhodou ples u Malfoyů?"

"Jsi podezřele dobře informovaný," odtušila Raven a vzala si nabízenou sklenku s ohnivou whisky; zhluboka se napila, až jí tekutina zaštípala v krku a několikrát naprázdno polkla; přikývla a znovu se napila, ale druhý doušek chutnal teple a sladce jako medovina. "Máš pravdu. Proto jsem tady."

Jeho výraz se uvolnil a trochu se ušklíbl, když ji pečlivě zkoumal tvář. "Pohádala ses s Regulusem," konstatoval klidně. "Co se stalo? Požádal tě o ruku? Řekl ti, že tě miluje?" Když nic neříkala, odmlčel se a po chvíli se vážně řekl: "Bylo to kvůli mě."

"Nefandi si tolik," odsekla popuzeně a dopila sklenici; pohledem přelétla místnost, ale Moody se klidně bavil s manželkou Edgara Bonese, drobnou blondýnkou a ji nevěnoval pozornost.

Sirius její pohled pochopil a chytil ji za ruku; dotáhl ji po schodišti do druhé patra a vtáhl ji do jednoho z pokojů. "Myslíš, že s tebou budu znova spát?" zamumlala Raven opile a trochu se zakymácela.

"Kolik jsi toho vypila?" zeptal se odevzdaně a položil ji na postel s nebelvírskými barvami.

Trochu se zachichotala a letmo pokrčila rameny. "Za to můžeš ty," zamumlala unaveně. "Ty a tvůj bratr." Trochu se nadzvedla na loktech a zpozorovala, jak ji zouvá sešlapané lodičky; se zasténáním si znovu lehla na záda a zamžourala do stropu.

"Jdeš za ním?" zeptal se klidně.

Natolik klidně, až mě to vydráždilo: více bych ocenila, kdyby na mě křičel, nebo byl naštvaný, ale on byl naprosto klidný, díval se před sebe a pomalu upíjel víno.

Cítila jsem, jak mnou projíždí střídavě vlna horka a ledu. "Co ode mě vlastně chceš, Regulusi?" vyjela jsem na něj vztekle. "Co my dva vlastně jsme, hm? Milenci? Dva neznámí lidé, co spolu občas spí? Čekáš, že se do tebe zamiluju, vezmeme se a budeme mít děti?"

Nevěděla jsem, kdy se na mě podíval, ani kdy jsem začala plakat, ale najednou mi po tvářích tekly slzy a rozmazávaly mi pohled; vzlykla jsem, ale on se na mě jen dál díval, místo aby se ke mě naklonil a začal mě utěšovat, jak jsem předpokládala a možná chtěla. "Podívej se na mě," řekl tiše.

Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do modrých očí. "Vidím tě."

Zavrtěl hlavou a pevně mi sevřel bradu. "Vidíš mého bratra..." Díval se mě zvláštním, cizím pohledem, chladným a odtažitým, ale přesto uvnitř žhnoucím.

"Co ode mě chceš, Regulusi?"

"Chci, abys mě viděla. Abys viděla mě," zamumlal a pustil skleničku, která se roztříštila o kamennou zem s tichým zacinkáním; hladově mě políbil a přitiskl mě na chladnou zeď, až se mi holá záda poškrábala o výčnělky kamene; vyhrnul mi sukni šatů a vzal si mě zoufale a žádostivě jako nikdy předtím.

Když skončil, několik minut jsme stáli v objetí a celý se třásl; postavil mě na nohy a bez dalšího slova nebo pohledu odešel.

"Jsem v pohodě," zamumlala, ale nevěděla, jestli to říká přízračnému Regulusovi, nebo jeho staršímu bratrovi, který se na ni nedůvěřivě díval v šeru Jamesova starého pokoje. "Jsem v pohodě," zopakovala hlasitěji a vstala na nohy. "Přišla jsem na večírek, tak si ho chci taky užít."

23. červenec 1979
Godrikův důl

"Au," sykla, když pootevřela oči; někde jako by zdálky zaslechla lidské hlasy, ale nemohla jim porozumět přes tu obrovskou bolest ve spáncích.

Převalila se na záda a na tváři ucítila cizí vlasy, až se lekla, trochu odskočila a instinktivně sáhla po hůlce, ale nemohla ji nahmatat a po chvíli se uklidnila, když v nich poznala spící Marlene McKinnonovou, která ležela těsně vedle ní v podobném opileckém opojení, ze kterého se Raven právě probudila.

Největším překvapením však bylo, že se nedaleko na břiše na podlaze válel Remus a v jeho pestré havajské košili byla navlečená Dorcas, která se k němu těsně tiskla.

"Už jsi vzhůru!" zvolala nadšeně Lily a hned ji pod nos přistrčila šálek s nechutně kouřící tekutinou, ve které Raven poznala lektvar proti nevolnosti; vděčně ho spolkla a vrátila Lily prázdný šálek.

"Co se sakra stalo?"

Lily se tiše zasmála. "Moc si toho nepamatuješ, že? Pěkně jste se opili a potom jste s Mar tančili na stole, dokud se k vám nepřipojil James a všichni jste se svalili na zem, jak pod váma praskl."

Zasténala a lehla si zpátky na pohovku. "Myslím, že zbytek nechci slyšet."

Pokrčila rameny. "Měla jsem dost práce s Jamesem, abych ho dotáhla do postele, takže jsem si vás moc nevšímala a Sirius zmizel dost rychle," odmlčela se a koutkem oka pohlédla na tiše chrápajícího Remuse.

Raven si všimla, že má kruhy pod očima a celkově vypadá dost unaveně, jako by se pořádně nevyspal alespoň několik měsíců; a pod okem se mu jasně rýsoval monokl.