13. červenec 1979
Londýn

Raven opatrně zvedla jeho ruku, kterou měla omotanou kolem těla a sklouzla z pohovky na které přespával.

Navlékla na sebe jeho košili ze včerejšího pohřbu a se zívnutím překročila několik krabiček se zbytky jídla z Hooverova rychlého občerstvení, které mělo mudlovskou pobočku přes ulici; znechuceně si přeměřila stůl plný pergamenů, kelímků od kávy a Denních věštců a otevřela okno do ulice dokořán.

Jen tak tak se vyhnula zřejmě dost naštvané sově puštíka, která s houkáním několikrát proletěla v pokoji a spustila na už tak plný stůl další ruličku pergamenu.

S posledním podrážděným houknutím vylétla ven a způsobila na rušné mudlovské ulici lehký šok; zvědavě přešla ke stolu a zvedla ruličku převázanou rudou stuhou.

"Marlene McKinnonová?"

"Víš, že není moc zdvořilé číst cizí poštu?" zamumlal rozspale Sirius a nadzvedl se z pohovky.

Raven se ušklíbla a pohodila ruličku zpátky na hromadu mezi ostatní odpadky. "Jako by mě tvoje avantýry zajímaly."

Sirius se tlumeně zasmál štěkavým smíchem. "Žálíš snad? Protože ty jsi technicky taky moje avantýra," prohodil pobaveně a sledoval její štíhlé nohy, jak se proplétají jeho bytem do malé kuchyně. "Kávu bych si dal moc rád."

"Neptala jsem se," odsekla a chvíli se v kuchyni nerozhodně rozhlížela.

"Chyběla jsi na domácí kouzla?"

Uraženě si odfrkla a postavila na kuchyňskou linku otlučený porcelánový hrníček s podezřelým sáčkem, který voněl jako čaj; hůlkou ho naplnila vodou a postupně ji ohřívala, aniž by dbala na Siriusův štěkavý smích, když ji pozoroval.

***

Nemohla říct, že ji nějak překvapilo, když Sirius se slovy "snídani udělám radši sám" vyšel z bytu na protější stranu ulice a o deset minut později se vrátil s dvěma balíčky z Hooverova rychlého občerstvení.

Kupodivu jejich toust se smaženým vejcem a slaninou byl moc dobrý, takže se Raven omezila jen na přezíravý pohled, než to všechno snědla. "Měl by sis tady uklidit," prohodila, když Sirius položil svůj prázdný box na hromadu dalších. "Možná bys ten večírek mohl uspořádat tady a pozvat Marlene."

Udiveně se na ni podíval a najednou se rozesmál; mezi smíchem ze sebe namáhavě dostal: "Ty opravdu žárlíš!"

Než Raven stačila uraženě odseknout, na vstupní dveře někdo pronikavě zaklepal.

Sirius rázem ztichl a Raven se postavila oblečená jen v jeho včerejší košili na nohy s hůlkou připravenou k pohotovosti. "Klid," zamumlal a vyhrabal se na nohy. "Smrtijedi neklepou... To bys ostatně mohla vědět."

Odfrkla si a sklonila hůlku k zemi, když kolem ní s úsměvem procházel; záměrně sáhl hned po klice, aniž by se podíval kukátkem, kdo to vlastně je a otevřel.

"Siriusi!" vypískl nadšeně dívčí hlas a Raven se ušklíbla. "Můžu dál? Jsem ráda, že jsem tě zastihla."

Nikdy ho neviděla tak bledého, ale to neznamenalo, že by mu to chtěla nějak ulehčit; počkala, až se na ni otočí a očima ji horečnatě naznačí, aby se schovala a pomalu se propletla obývacím pokojem do předsíně.

Nakoukla mu přes rameno a široce se usmála. "Lily! Ráda tě vidím! Jasně, že můžeš dál. Viď, Siriusi?"

Rozčileně ji propaloval pohledem, ale to už táhla zmatenou Lily v citrónově zeleném hábitu lékouzelníků dovnitř. "Eh, nejdu nevhod?"

"No, vlastně –"

"Ne, samozřejmě, že ne!" přerušila ho Raven rychle a zářivě se na ni usmála, aniž by si všímala Siriusova vražedného pohledu, který na ni vrhal.

Lily mezi nimi nervózně přelétávala pohledem, než si odkašlala a definitivně se otočila k Siriusovi. "Nezdržím se dlouho," řekla skoro omluvně, "pospíchám totiž ke svatému Mungovi..."

"Pracuješ tam?" zeptala se rychle Raven a opřela se o kuchyňskou linku, která oddělovala kuchyň od obývací části a odhalila tak více nahé nohy.

"Vlastně si tam dělám lektvaristický kurz a občas tam vypomáhám, poslední dobou tam mají hodně práce."

Koutkem oka viděla Siriuse, jak se na ni zamračil a sjel pohledem na její levou ruku, jestli košile pečlivě zakrývá její Znamení zla. "To je super," prohodila nadšeně. "Ten kurz myslím," dodala po jejím zděšeném výrazu.

Lily přikývla. "A co vlastně děláš ty?"

Raven se nenechala zaskočit a jen neurčitě trhla rameny. "Teď mám prázdniny, včera měla moje matka pohřeb, tak asi dám do pořádku rodinné sídlo a budu se věnovat výzkumu se svým strýcem."

"Och, to je mi líto... No ale," otočila se na Siriuse, "vlastně jsem ti jen chtěla předat vzkaz." Přelétla pohledem k Raven, která ji vyčkávavě pozorovala; Sirius se zamračil a mávl hůlkou v nějakém kouzle, které znemožňovalo, aby je slyšela.

Po chvilce se Lily na Raven omluvně podívala a mávla na rozloučenou. "Víš, příští pátek pořádáme v Godrikově dole večírek a..."

"V žádném případě," vyhrkl Sirius.

"Přijdu ráda," souhlasila Raven a laškovně na podrážděného Siriuse mrkla; jen co za zmatenou Lily zapadly dveře, zuřivě se k ní otočil, ale než stačil něco říct, postavila se na špičky a hladově ho políbila.

Několik vteřin odolával s prudce zatnutými svaly, ale jen co pootevřela rty a přitiskla své tělo k jeho, roztál a omotal si její nohy kolem boků; rozpustile se zasmála, když ji kousl do krku a společně sklouzli do ještě teplé postele.

***

"Ví můj bratr, kde právě jsi?"

"To, že spolu spíme ještě neznamená, že musí vědět, kde jsem a co právě dělám. Stejně jako ty, když už o tom mluvíme," zamumlala unaveně.

"A Voldemort? Měl bych tu čekat návštěvu?"

Raven cukla levou rukou a podrážděně se na něj podívala. "Nevyslovuj jeho jméno v mé přítomnosti."

Sirius se ušklíbl. "A jak bych mu měl říkat?" zeptal se posměšně. "Můj pán stejně jako ty a můj pošahanej bratr s těma pitomcema s vymytými mozky?"

Odtáhla se a přitiskla si deku na nahá ňadra. "Čekáš, že ti budu slibovat nevídané bohatství a moc, když se k němu přidáš?" odvětila chladně. "Že tě budu přemlouvat? To si o mě sakra myslíš?"

Aniž by čekala na odpověď, odfrkla si a nahá vstala z postele; oblékla si šaty, kterým se i přes jednoduchý střih dařilo vypadat kouzelnicky a upravila si vlasy do vysokého culíku, který si omotala černou sametovou stužkou na mašli.

Když se k němu províravě otočila, už byla mávnutím hůlky nalíčená a vypadala přesně jako jedna z těch čarodějnických slečen, které po nocích tančí v bohatých róbách na plesech a ve dnech ve se ve stínech prohánějí po Příčné s ohrnutým nosem.

V tu chvíli Siriusovi bolestně připomínala jeho matku. "Mnohem víc ses mi líbila nahá," odtušil opovržlivě a tvrdě ji pozoroval, když se vztekle otočila a vyběhla z bytu s hlasitým prásknutím dveří.