Raven se nikdy nepřiměla cítit k Bellatrix něco jiného než odpor: nebylo těžké ji nenávidět, zvlášť, když se šíleně smála nad třesoucím se a vzlykajícím tělem asi čtyřicetileté mudlovské ženy v jednoduché noční košili.

Její manžel vedle ní ležel v bezvědomí, ale ona odolávala.

Bellatrix dobře věděla, jak natahovat utrpení tak dlouho, až vymačká svou oběť jako shnilý citrón: bylo skoro umění mučit člověka tak, aby neupadl do bezvědomí, nebo nezemřel vyčerpáním.

Raven se donutila odvrátit pohled od ženina bolestí zkřiveného obličeje a letmo se rozhlédla po pokoji, který odhadovala na obývací: neměla moc příležitostí se podívat do obyčejného mudlovského obydlí, ale se zklamáním zjistila, že se v základu moc neliší od klasických kouzelnických domů.

Přemítala, jakou výmluvu by musela použít, aby se protáhla kolem šílené Bellatrix po schodech do druhého patra a utéct před ženským křikem, když ve stínu pootevřené skříně zahlédla nezaměnitelný lesk lidských očí: v té skříni se schovávalo dítě.

Něco v Raven se sevřelo tak pevně, až se trochu zapotácela, ale Regulus ji včas podepřel a přitáhl si ji k sobě; rychle odvrátila pohled na druhou stranu a vymanila se z jeho objetí, aby ke skříni nepřitáhla pozornost.

"Raven! Nechceš se přidat?" zavolala na ni Bellatrix s šíleným úsměvem a konečně na okamžik sklonila hůlku; žena utichla a roztřeseně se začala plazit ke svému manželovi, který se právě probíral z bezvědomí.

Sama pro sebe přikývla a zvedla hůlku; oba postarší manželé k ní zvedli oči a sevřeli své ruce o něco pevněji; žena odvrátila pohled na muže a usmála se na něj s takovou láskou, až se v Raven zvedla prudká vlna odporu.

"Dokonči to," zašeptala ohromeně Bellatrix a olízla svou dlouhou hůlku: vzrušení z ní doslova sálalo jako z rozžhavených kamen. "Pohraj si s nimi."

Poslední, co žena viděla, byl zelený paprsek světla; Bellatrix zlostně zasyčela. "Řekla jsem, abys –"

"Skončila jsem to," odsekla Raven. "Jsou mrtví, tečka."

"Měli bychom vypadnout. Máme společnost," řekl Regulus jednoduše a poodhrnul slabé záclony u oken vedoucích na ulici: zcela zřetelně se tam rýsovaly přemisťující se postavy.

Bellatrix se mu podívala přes rameno, aniž by se od něj snažila držet dál – naopak se k jeho zády přitiskla ňadry tak, aby to Raven nemohla přehlédnout. "Ty jsi tak šikovný malý bratránek," zašveholila mu do ucha a konečně se od něj odtáhla.

Letmo se podívala na Raven, která ji chladně pozorovala a ušklíbla se. "Neslyšelas, princezno? Mizíme."

Aniž by na ně čekala, rozeběhla se zadním východem na zahradu, aniž by se cestou zastavila u dvou ztuhlých mrtvol; Raven protočila oči v sloup a vyběhla za ní s maskou nasazenou na obličeji s posledním pohledem na dítě ve skříni.

***

"Myslím, že byste sem neměli chodit," ozval se ponuře Pastorek a založil si ruce na prsou; aniž by se ohlédl, povzdechl si: "Moody má pravdu; skutečně byste se měli naučit respektovat to, co vám ostatní řeknou."

Sirius a James se postavili k jeho boku a podívali se na dvě mrtvá těla, bezvládně ležící na podlaze v obývacím pokoji; pozorně sledovali Kingsleyho Pastorka, jak se k nim sklání a opatrně je prohledává. "Mučili je, ale zemřeli smrtící kletbou," řekl rozvážně po pár minutách.

"Docházel jim čas?" navrhl zamračeně James.

Pastorek zavrtěl hlavou, zatímco se pořád díval na jejich uvolněné, skoro smířené tváře. "Ne, tohle bylo smilování."

Sirius si založil ruce na prsou a odfrkl si, aby ukázal, co si o jeho teorii myslí; pohledem zavadil o pootevřené dveře skříně: zamyšleně se zamračil; byl si téměř jistý, že když přišli do pokoje, byly zavřené.

Vytáhl hůlku a dal ostatním němý pokyn, aby mu hlídali záda, když se pomalu blížil ke skříni; s hůlkou v pohotovosti ji prudce otevřel, ale namísto Smrtijeda se na dně choulila malá dívenka s rudýma očima, co si k hrudi tiskla plyšového medvídka.

Sklonil hůlku a pomalu se k sehnul. "Neboj se," zašeptal tiše a lehce se na ni usmál. "Neublížíme ti. Já jsem Sirius. A ty?"

"Anne," špitla dívka a trochu se uvolnila; i když měla oči lesklé od pláče, byly velké a inteligentní zvláštní modré barvy, které mu nepříjemně připoměly Raven.

27. prosinec 1978
Godrikův důl

"Jak je na tom?" zeptal se Sirius, když kolem něj procházela Lily s unaveným výrazem ve tváři.

Lehce se pousmála a prohrábla si zacuchané vlasy. "Bude v pořádku. Na dítě je obdivuhodně silná. Zvládne to."

Sirius uvolněně přikývl a poklepal nohou o podlahu. "Co s ní bude teď? Půjde do sirotčince?"

"Já nevím, Siriusi," povzdechla si a promnula si sval na krku. "Dneska se koná porada, nejspíš se to tam bude také řešit. Nejlepší by bylo, kdyby si ji k sobě vzal někdo z Řádu, aby byla v bezpečí, kdyby se Smrtijedi rozhodli zahladit stopy."

"Anne byla ve skříni. Kdyby ji uviděli, zabili by ji."

"Prý ji jedna dívka viděla, ale nic neudělala," pokrčila rameny a několikrát zamrkala, aby rozehnala únavu.

Poslední měsíc byl dost hektický, se všemi svými povinnostmi v Řádu a lékouzelnickým kurzem, který prodělávala u svatého Munga, byla přímo obklopena černou magií a smrtí a pomalu se to na ni začínalo podepisovat.

6. březen 1979
7. ročník v Bradavicích

Raven si dýchla na zkřehlé prsty a přimhouřila oči, aby skrze mlžný opar viděla na modrobronzové fleky na zataženém nebi, jak poletují sem a tam, ale díky kouzlem zvýšenému hlasu kapitána havraspárského družstva Woodse slyšela dokonale.

Obecně se mělo za to, že ty ctižádostivé Moudrý klobouk posílá do Zmijozelu, takže když se takový student objevil někde jinde, všichni ho brali jako nepříjemnou a otravnou kuriozitu, proto Raven trávila většinu času v knihovně, nebo s Regulusem, ale Woods se rozhodl své ambice naplno projevit ve famfrpálu.

Ne že by nemohl být na co pyšný – brankář to byl opravdu dobrý, ale více než co jiného vynikal v křičení na ostatní: jako kapitán byl nenáviděný, ale ideální.

Raven sice odmítala účast na trénincích Zmijozelu, kam ji Regulus pokaždé zval, ale na svou kolej se chodila dívat často, což byl kromě uniformy jediný ústupek, který vůči Havraspáru udělala.

Vždycky si dala záležet, byl ji Woods viděl přicházet, všimla si totiž, že potom bývá ještě více nabroušený a vůči svým spoluhráčům agresivnější, což zcela potřebovali, protože se současným chytačem měli jedinou naději na dobré umístění v žebříčku.

I když Nebelvír přišel o svého skvělého chytače Jamese Pottera, Zmijozel byl jako vždy připravený chytit se famfrpálového poháru a bránit ho všemi dostupnými prostředky.

"ROBERTSI, TY HROMADO DRAČÍHO TRUSU, NEPOLETUJ SI TAM JAKO VÍLA A KOUKEJ CHYTIT TU ZATRACENOU ZLATONKU! NEJSEM CHYTAČ, ANI OSTŘÍŽ, ALE VIDÍM JI AŽ ODTUD!"

Mraky se protrhly a jasně ukázaly zelené hřiště s šesti obručemi na stranách; Zlatonka se leskla u paty jedné z nich, ale jakmile k ní Roberts těžkopádně otočil koště, mrskla sebou a rázem byla pryč; Raven se pobaveně zazubila.

"SIMONSOVÁ! NAHRAJ VEEDEROVI, NEJSI NA HŘIŠTI SAMA, TAK SAKRA SPOLUPRACUJ!" Jeho pohled se obrátil na tribunu, která byla prázdná, až na jednu osamělou postavu sedící na čestném místě, odkud měla dobrý výhled.

Nezáleželo na tom, kdy trénink uspořádal, jestli pršelo, sněžilo, nebo bylo podmračeno, byla prakticky na každém tréninku a seděla tam se mnou obvyklou vážnou pobaveností, se kterou jeho hrozný tým pozorovala a vytáčela ho s tím k nepříčetnosti.

Rozčileně otočil koště a přilétl k ní, ale Raven jako by si toho ani nevšimla a dál klidně okusovala vdolek, který si byla vyzvednout v kuchyni.

"PEREGRINOVÁ, KOUKEJ ODSUD VYPADNOUT!"

Teprve když na ni zařval ze vzdálenosti tří metrů, klidně se k němu otočila a provokativně si pořádně ukousla vdolku, zatímco se na něj mile usmívala. "Tréninky jsou veřejně přístupné, Woodsi. Vlastně si myslím, že bys měl vybírat vstupné, protože tak hrozný tým by snad i vyžebral pár mincí na lepší košťata a trochu talentu."

Zahrabal v kapse, aby vytáhl hůlku a proklel ji, ale ona klidně pokračovala: "To ode mne bylo neslušné. Není to tak strašné... Woodsi," oslovila ho najednou, "opravdu si myslíš, že s takovým chytačem máš šanci alespoň na druhé místo? Je slepý jako krtinožka."

Odfrkl si a přestal hledat hůlku. "Havraspár je plný intelektuálů. Snáz najdeš lidi, co ti vyvěští budoucnost z vaječných žloutků než někoho, kdo se alespoň udrží na koštěti a bude konkurovat Blackovi na tom jeho Stříbrném šípu."

Raven pokrčila rameny a tajuplně se usmála. "O někom bych věděla."