21. srpen 1977
Příčná ulice

Děravým kotlem prošla se zaťatými zuby; s pokušením hluboce sklonit hlavu ji zvedla ještě o něco výš.

Doprovod strýce rázně odmítla, protože tak trochu doufala, že se jí podaří projít kouzelnickou ulicí bez toho, aby ji všichni čarodějové v okolí poznali, což by se vedle extravagantní postavy strýčka Andrewa bezpochyby stalo.

Zaklepala hůlkou na cihlu v zadní části hospody a prošla dírou ve stěně do centra rušné ulice: vypadala podobně jako když tu byla naposledy, což ji nepřekvapilo – kouzelníkům změny trvaly velice dlouho, protože běžně žili déle než mudlové, jejichž svět se dynamicky měnil během desetiletí.

Při bližším průzkumu ale uviděla nové krámky, které tu před čtyřiceti lety nebyly a z drobných obchůdků se staly velké řetězce, dvojnásobně velké.

Podívala se na seznam pomůcek, co si potřebovala sehnat:

Jednoduchá poznámka o famfrpálu v ní zahrála na dávno skrytou strunu: ani si napamatovala, kdy naposledy létala na koštěti!

Tu myšlenku násilně potlačila a raději se vydala kupředu.

Po půl hodině strávené v obchodu Matildy Malkinové / Hábity pro každou příležitost, kde poslouchala upovídanou třicetiletou čarodějku s ostrými špendlíky, které píchala přesně tam, kde být neměly, se trochu uvolnila.

Od konce války s Grindelwaldem uplynulo třicet dva let – i ve světě dlouhověkých kouzelníků to přece jen byl nezanedbatelný čas.

Zároveň s úlevou to v ní probouzelo něco nepříjemného, zvláště, když si uvědomila – zatímco sledovala Matildu Malkinovou, jak házela rudými kudrlinami –, že ve skutečnosti je mnohem starší než ona, jakkoli předstírala, že je jí sedmnáct, jak se cítila.

Přece jen se narodila v roce 1928, téměř před padesáti lety!

V Krucáncích a kaňourech její nejistotu znovu uklidnilo známé prostředí; až na to, že obchod rozšířili do druhého patra, se nic nezměnilo: police přetékající knihami stále vydávaly pach suchého pergamenu, který se mísil s vlhkým inkoustem.

Nahromadila si do komínku knihy u pokladny, které potřebovala pro další rok v Bradavicích a potom už ze zvyku zabloudila do oddělení pokročilých kouzel a kleteb, aby mohla dokončit bílá místa ve výzkumu svého strýce Andrewa ohledně lykantropie.

Zrovna tam narazila na mladíka držícího v rukou otevřenou knihu, po které chtěla sáhnout; soustředěně se do díval, až se mu mezi obočím vytvořila jemná vráska.

Je hezký, pomyslela si Raven překvapeně. Takovým milým, nevinným způsobem jako Jim McKinnon.

Cukla sebou při pomyšlení na bývalého kamaráda; nejspíš vydala nějaký zvuk, protože chlapec zvedl hlavu a podíval se na ni medovýma očima v lehce zjizvené tváři. "Ach, promiň," zamumlal omluvným hlasem. "Stojím ti v cestě?" 

Raven rychle sáhla po knize v regálu a lehce přikývla. "Vlastně ano," odpověděla a protáhla se kolem něj, aby ji nepřistihl, že se na něj dívala; popotáhla si popruh kožené brašny na rameni a sklonila se k regálu s dědičnými kletbami.

Remus Lupin si ji zamyšleně prohlédl: vypadala ve stejném věku jako on, snad sedmnáctiletá, ale přesto v jejím vzhledu bylo něco archaického, jako by z jiného času; možná to bylo světlými vlasy staženými do viktoriánského drdolu na temeni hlavy, nebo těmi bílými šaty – byly dlouhé až ke kotníkům, stažené v úzkém pase.

Zvedla hlavu, až se jí světlo ze stropního okna přelilo přes krásnou, souměrnou tvář; stoupla si na špičky a natáhla ruku v krátké rukavičce ke knize v nejvyšší polici.

Remus příliš neváhal a knihu Vlkodlaci – příšery, či oběti? jí podal.

Zadívala se mu do očí a jemně se usmála; prsty si urovnala si jemný závoj, který měla přehozený přes ramena a po starém způsobu, který Remus viděl v mudlovských filmech ze třicátých let, se uklonila.

"Ty jdeš letos do Bradavic?" zeptal se opatrně a trochu si odkašlal. "Já jsem –" začal jemně, ale přerušil ho Siriusův řízný hlas.

"Hej, Náměsíčníku!"

Remus měl o dívce své podezření, které se záhy potvrdilo, když k němu přišel Sirius s Petrem v těsném závěsu; tomu stačil mu jediný pohled na tu dívku, aby se ze zájmu stal chladný odpor, když ji neomylně zařadil do čistokrevné vrstvy.

Chytil Remuse za ruku a nešetrně ho táhl ven; zatímco syčel něco o čisté krvi a tupých bláznech, Remus se naposledy ohlédl, ale dívka už byla pryč.

***

"Je to nejnovější model, naprosto aerodynamický," omílal James Potter pořád dokola jako ve snách, zatímco upíral toužebný pohled do vitríny, kde na měkké poddušce ležel pečlivě nasvícený model Nimbus 1000.

Remus si povzdechl a začal mu prohrabávat neupravené černé vlasy; James se na něj nechápavě otočil a přerušil svou litanii o koštěti. "Co to děláš?"

"Hledám vypínač," odtušil suše Remus. 

Sirius se štěkavě zasmál a odvrátil pohled od dívky v letních modrých šatech, která právě procházela kolem nich, aby se zadíval na Jamesův výraz, když si všiml té dívky z Krucánků a kaňourů, jak s brašnou přes rameno pluje středem Příčné ulice. "Hele, támhle je ta holka z knihkupectví!"

"Vypadá jako princezna," ozval se Petr tichým hláskem a nábožně na ni upíral pohled, jak kráčela ulicí s hlavou zvednutou vzhůru.

Sirius se na něj ostře podíval. "Šetři si sliny, Červíčku," napomenul ho táhlým, pohrdavým hlasem, "takováhle holka by si o tebe neotřela ani špinavý boty," zavrčel vztekle a nasupeně ji pozoroval. 

James se neochotně odvrátil od koštěte a zadíval se na ni taky: byla krásná, to musel uznat, avšak jinak než dívka jeho snů, Lily Evansová, nebelvírská prefektka – ta byla jako květina, křehká, ale přesto silná, usměvavá a jasná jako slunce.

Tahle dívka více mu připomínala temného anděla: její krása byla zabarvená něčím hlubokým a jedovatým jako otrávené jablko.

Sledovali ji, jak přechází přes ulici a s hlavou zvednutou nahoru sešla z Příčné do postranní ulice a zmizela ve stínech – "Obrtlá," odfrkl si Sirius a odvrátil se. "Říkal jsem, že je to určitě nějaká zmijozelská mrcha."

James se za ní zamyšleně díval. "Myslíš? Nikdy jsem ji v Bradavicích neviděl."

"Možná přestupuje z Krásnohůlek, nebo ji vyloučili z Kruvalu, protože někoho zabila," řekl Sirius jízlivě a ušklíbl se. "Teď si jde nakoupit nějaké jedy, aby v tom mohla v Bradavicích pokračovat."

James se na svého přítele s mnohoslibným úsměvem otočil; Sirius zavětřil jako pes a také se napřímil.

Remusovi stačil jediný pohled, aby káravě zavrtěl hlavou. "Tohle není dobrý nápad, kluci."

***

Raven upřené pohledy chlapců, kteří ji sledovali od krámku s famfrpálovými potřebami, nevnímala, protože vytěsnila všechno v okolí z hlavy a vnitřně se obrnila před návštěvou Obrtlé ulice.

Takže si ani nevšimla, jak ji čtveřice chlapců opratrně pronásledovala a v jednom výklenku naprosto beze stopy zmizela.

Jestli Raven na Příčné nikdo nevěnoval zvláštní pozornost, na Obrtlé se zcela jistě najdou lidé, kteří ji neradi uvidí; nějakým zvláštním způsobem se jí zdálo, že kouzelníci pochybné existence a jistá individua měli mnohem delší paměť než ctihodní občané.

Možná proto, že to potřebovali k přežití.

Nevšímala si ani toho, jak v sešeřelé ulici její šaty zářily, ani jak ve světle loučí na ulici mžikaly podivné stíny bez těla, které ji sledovaly až ke krámku Borgina & Burkese, kde se zastavily, zatímco Raven vystoupala po schodech dovnitř s krysou v závěsu.

"Říkal jsem to," přisadil si Sirius podrážděně, jak sledoval Petra, který ve své zvířecí podobě cupitá za dívkou dovnitř obchodu.