19. červenec 1943
Sídlo rodu Peregrinů

"Skvělá práce, Coraline!"

Raven se nenápadně ušklíbla do své porce jehněčího, aby matka její výraz nezpozorovala.

Čtvrtý ročník ukončila jako premiantka s pochvalou profesora Kratiknota, ale v porovnání s výsledky NKÚ své starší sestry její úspěch bledl, i když byl mnohonásobně větší.

Coraline se pyšně usmála a zapýřila se.

"Je úžasné, že je tak krásná a zároveň chytrá!" zapištěla Hollan Malfoyová a prohrábla jí tlustými prsty zlaté lokny; byla tak dojatá, až skoro slzela. "Jsem tak pyšná, že budeš mou snachou! Budete mít s Abraxasem úžasné děti."

"Raven!" vyštěkla madam Peregrinová, aby přerušila její nenápadný záchvat kašle, když se zadávila větší porcí fazolek.

"Omlouvám se," vyrazila ze sebe posměšně a odhrnula si vlasy z očí.

Na dnešní rodinný oběd se oblékla podle gusta své matky do empírových šatů krémové barvy a vlasy si stáhla do nadýchaného drdolu, ale nijak to nedokázala ocenit, měla oči jen pro výsledky své starší dcery. "Není mi dobře, smím odejít?"

Matka ji propustila mávnutím ruky a ona se bez dalšího slova zvedla od stolu; byla už skoro u dveří malé jídelny, když ji zastavila Hollan Malfoyová: "To ani nepogratuluješ své sestře za vynikající NKÚ?"

Raven se otočila a střetla se s modrým pohledem Coraline.

Několik vteřin se na sebe dívaly, což bylo nejvíce pozornosti za poslední rok, který si navzájem věnovaly; poté Raven pevně stiskla rty a zkroutila je do chladného úsměvu, ale její azurové oči planuly zlobou.

"Samozřejmě," pronesla lehce. "Gratuluji ti, sestřičko."

18. srpen 1943
Sídlo rodu Peregrinů

Do svých patnáctých narozenin se probudila malátně a pomalu.

Celou minulou noc se věnovala četbě několika velkých bichlí, které jí Christian uložil ke studiu přes prázdniny s tím, že má přes léto plány na cestování po Velké Británii se svým spolužákem Tomem Raddlem a nebude na ni mít čas.

Usnula s hlavou položenou uprostřed kapitoly o Uřknutí od jejího předka Vincenta Morgana, který byl znám tím, že svá kouzla zkoušel na mudlech, kteří zabloudili příliš blízko k jeho domu.

Vzbudilo ji až klepání Edgara na okno, když se nad ránem vracel z nočních toulek; pustila ho dovnitř a vklouzla do studené postele, ale Edgar přistál na jejím rameni a jemně ji kloval do ucha, aby ji probudil.

Raven se zaúpěním vstala a odvázala mu balíček z nohy, což ocenil dalším klovnutím, tentokrát do hřebetu ruky, až jí roztrhl kůži na kloubech; sykla bolestí a mávla po něm, ale to už seděl na vrcholu dubové skříně a mával křídly.

"Měl bys na mě být milejší," zahučela potichu a rozbalila balíček.

Její strýc Andrew se tohle léto vydal na výzkumné cesty někam do souostroví v okolí Haiti, aby studoval lidové umění voo doo.

Raven na něj naléhala, aby ji vzal sebou, ale matka to striktně odmítla s chabou výmluvou, že se musí účastnit večírků a plesů v letní sezóně.

Musela se tak spokojit s tím, že třídila jeho poznámky a poznatky do rozsáhlé studie, což by on sám nikdy neudělal; s jeho svolením se pustila i do jeho dalších, starších výzkumů, ze kterých jí příjemně mrazilo v zádech touhou si je také vyzkoušet, nebo se na nich přímo podílet.

Nemohla se dočkat, až se vrátí Christian a ukáže mu to.

2. listopad 1943
5. ročník v Bradavicích

"Dneska musím odejít dřív, mám už něco domluveného s Tomem," prohlásil bez jakéhokoliv varování.

Raven se zamračila: tohle byla jejich další lekce po třech týdnech a on ji chtěl ukončit skoro o polovinu času dříve? "Poslední dobou s ním trávíš až moc času," řekla ve snaze být lhostejná a nad věcí, ale přesto ve svém hlase jasně cítila frustraci.

"Letos děláme OVCE," namítl jednoduše, aniž by se na ni podíval. "Musíme se učit a mimo to..." zmlkl, až ho musela pobídnout. "Dost mě toho naučil a čím víc toho umím já, tím víc toho můžu naučit tebe, tak by sis neměla stěžovat."

"Nestěžuju si," odsekla Raven a založila si ruce na prsou. "Takže... všechno tohle tě naučil on?"

"To jsem neřekl," odvětil Christian tajuplně a lehce se usmál, až odhalil bílé, rovné zuby. "Seznámil jsem se s někým, kdo má mnohem širší rozhled než Tom, i když postrádá jeho mladickou eleganci, má zkušenosti, které musí Tom teprve získat."

To ji zaujalo; dost na to, aby bez přemýšlení vyhrkla: "Seznámíš mě s ním? Kdo je to? Je to někdo ze školy?"

"S Tomem se přece znáš," opáčil s krutým úsměvem.

"Christiane! Myslím toho tvého učitele," řekla Raven dychtivě a naklonila se k němu. "Chci se toho naučit co nejvíc a dobře víš, že v Bradavicích toho nedosáhnu! Být tady je jen ztráta času, chci se učit od někoho, kdo zná magii a všechny její odstíny, kdo by mě naučil ovládat síly, o kterých se starcům jako je Brumbál ani nesnilo a ty víš, že mi to nemůžeš dát."

"Raven..." vzdychl s náznakem netrpělivosti.

"Po tomhle roce," prohlásila Raven neobvykle tvrdě a přerušila ho tak, což si málokdy jindy dovolila, "až ukončíš školu a já NKÚ... Seznámíš mě s ním."

22. prosinec 1943
Sídlo rodu Peregrinů

Raven vztekle zatnula ruce v pěst a odvrátila tvář, přes kterou ji její matka vtiskla políček; cítila, jak se jí do místa na tváři hrne krev a pevně zatnula zuby před proudem nadávek, který bude následovat.

"Je to idiot a já si ho nevezmu," zopakovala Raven dost hlasitě na to, aby ji všichni u stolu slyšeli, ale všichni kromě rudé madam Peregrinové předstírali, že se scéna před nimi vůbec neodehrává.

Tenhle rozhovor vedly čím dál víc častěji, jak se blížila její plnoletost a s tím i svatba Coraline a Abraxase.

Většinou zmínky o svém snoubenci Thomasovi Selwynovi mladším, který se díky rodinným konexím Peregrinů dostal na teplé místo na Ministerstvu kouzel, lhostejně přecházela s tím, že má teď na práci důležitější věci, než se zajímat o Thomase, se kterým se musela stýkat jen na oficiálních akcích.

Sotva však Hollan Malfoyová navrhla dvojitou svatbu, vztekle se ozvala se svým vlastním názorem na to, co si o celé svatbě, potažmo Thomasi Selwynovi mladším a jeho rodině myslí.

Minulé prázdniny měla několikrát spor se svou matkou, když se na plese u Nottových příliš měla k Christianovi, což "vytvářelo neblahý pohled na váš vzájemný vztah a vliv na tvého snoubence" – podle její úzkoprsé matky bylo naprosto nepřijatelné pro dívku jejího postavení stýkat se s mladými muži.

S Coraline matka jednala vždy jako s porcelánovou panenkou, ale pro Raven měla vždy jen přímá a jasná slova: "Co spolu máte?"

Tentokrát se Raven zarazila; skoro odpověděla, že ji Christian potají vyučuje, jak ovládnout černou magii, ale včas se zarazila – to nebyla odpověď, kterou by její matka dokázala překousnout.

"Je čistokrevný, dobrého postavení a mravů," odpověděla mechanicky. "Je to dobrá partie pro veřejný styk, nesouhlasíš snad?"

Matka její etiku nedokázala ocenit, místo toho ji pevně sevřela předloktí a zasyčela jí do tváře: "Thomas Selwyn se zasnoubil s pannou čistokrevného původu a z dobré rodiny. A to také o svatební noci do novomanželské postele dostane, rozumíš?!"

Jednají se mnou jako s dobytkem, pomyslela si Raven zlostně a zaskřípala zuby.

Její matka naopak rty pevně sevřela, až jí skoro zbělaly a přimhouřila oči. "PROČ NEMŮŽEŠ BÝT JAKO TVOJE SESTRA?!"

Raven cítila, jak se v ní probouzí vlna magie – horká koule v zadní části hlavy, která pulsovala v rytmu jejího splašeného srdce. Ani si neuvědomila, že se rázně postavila, až se prostřený stůl zatřásl.

Všechny pohledy se na ni upřely – její matka, Abraxas a bledá Coraline, Hollan Malfoyová se sklenkou punče v rukou, její švagr s odulým břichem, strýc Andrew se smutným, roztěkaným pohledem, bledá Beatrice a její snoubenec Thomas Selwyn mladší se svými rodiči.

"JÁ NEJSEM CORALINE!" zaječela Raven do ticha a sklenku se šampanským, kterou držela v ruce, prudce mrštila o podlahu, až explodovala v záblesku střepů. "JÁ NEJSEM ONA, CHÁPEŠ?"

Vnímala hlasitý výkřik Hollan Malfoyové jako by zdálky, ale neotáčela se za ní, jen dál jako v transu vyběhla hlavními dveřmi do chladné noci s tváří své sestry před očima.

Brodila se sněhem stále kupředu, ale vztek v ní ji rozehříval.

Zastavila se až na mýtině, kde stál strom srdce – byl černý jako onyx, vypadal jako spálený, ale stále rostl více do šířky, než výšky; jeho větve se rozbíhaly do menších trsů, až vypadaly jako tisíce rukou s nataženými prsty.

Zrychleně dýchala a v rukou držela hůlku, kterou si svítila.

Náhle ji jako blesk zaslepila obrovská vlna vzteku a nenávisti, která z ní vytryskla v jednom jediném zeleném záblesku světla.