21. červen 1940
1. ročník v Bradavicích

U břehu se válela oliheň, lenivě převalovalujíc chapadly.

Raven si se spokojeným povzdechem smočila nohy v jezeře a nechala se vyhřívat od slunce, které dnes překvapivě silně pražilo.

Celý den byl unavený a ospalý, jak všichni studenti odpočívali po závěrečných zkouškách; Raveniny výsledky byly překvapivě lepší, než čekala, ale přesto ji to zklamalo a v hrudi cítila chladnou pěst, která ji svírala z vidiny rodičů, kteří si prohlíží její známky.

Dnes se konalo soubojnické klání, takže pobřeží jezera bylo naprosto liduprázdné, jak se všichni tísnili ve Velké síni, aby pozorovali představení soubojnického klubu. 

Představa Weeney, jak se vychloubá na pódiu ji zhořkla v ústech, ale přesto její pud sebezáchovy byl o něco vyšší než slepá hrdost příznačná pro Nebelvíry, kteří se dnešního klání účastnili snad všichni.

Pravé rameno ji stále bolelo od toho, jak ji jedna z jejích zmijozelských goril narazila na opuštěné brnění rytíře ve druhém patře, což ji utvrzovalo v tom, že bude lepší pro teď sklopit hlavu.

Koneckonců jedna porážka jde smazat lépe než dvě.

30. červen 1940
Nástupiště 9¾ v Londýně

Stála na nástupišti a špičkou boty lehce kopala do svého kufru, zatímco se opodál srdceryvně loučila Coraline s Hannah, ačkoliv byly domluvené, že se uvidí další týden na nějaké slavnosti, kam byla Coraline pozvaná a ji samozřejmě vezme sebou jako doprovod.

Raven si povzdechla a prolétla očima dav, jestli někde neuvidí jejich rodiče, ale když konečně spatřila vysokou postavu své matky, jak se k nim prodírá davem s chladně rozzuřeným výrazem v očích, zatoužila se vrátit zpátky do vlaku a nechat se na letní prázdniny odvést do Prasinek.

O DESET MINUT POZDĚJI

"– NESKUTEČNÉ ZAHAMBENÍ. VÍŠ VŮBEC, JAK JSME SE S TVÝM OTCEM CÍTILI, KDYŽ NÁM Z BRADAVIC PŘIŠEL DOPIS S TVÝMI KATASTROFÁLNÍMI VÝSLEDKY?!"

Raven ze zkušenosti věděla, že na takovéhle otázky není radno dávat odpověď, protože je matka jen využívá pro nadechnutí, tak dál stála v pozoru a klopila oči do perského koberce v přijímacím salonku v prvním patře.

"JSI BUDIŽKNIČEMU, NAPROSTO HLOUPÁ! PROČ NEMŮŽEŠ BÝT VÍCE JAKO TVOJE SESTRA? CORALINE MÁ VYZNAMENÁNÍ ŘEDITELE ŠKOLY ZA SKVĚLÉ VÝSLEDKY A TY?! TY! JSI K NIČEMU! Nemůžu uvěřit, že jsi moje dcera," dokončila znechuceně, což bylo ještě horší, než její křik a nadávky. "Zmiz mi z očí!"

6. červenec 1940
Sídlo rodu Peregrinů

Třítýdenní domácí vězení se pro nespolečenskou Raven bez přátel nijak od normálního trávení prázdnin nelišilo, protože se samozřejmě nevztahovalo na společenské akce, kde se musela usmívat a tvářit se jako součást dokonalé čistokrevné rodiny.

Jako završení jejího ponížení dostala domácího učitele, který se jí věnoval ve veškerém jejím volném čase, ale její postup se stále více zpomaloval, až ho skoro přiváděla k šílenství.

Raven ho jednou tajně poslouchala, jak podává hlášení jejím rodičům.

"– v tom to není. Myslím, že nepřilnula ke své hůlce: nemá dostatečně silnou povahu k ovládnutí bezové hůlky, s tím mají problém i mnohem intelektuálnější kouzelníci."

Matčinu odpověď neslyšela, ale živě před sebou viděla její chladný hadí obličej s přimhouřenýma očima: myslela si o Raven to samé, ale nesnesla, aby to někdo v její přítomnosti zdůrazňoval.

Od té doby k nim učitel nechodil.

18. srpen 1940
Příčná ulice

Raven se šťastným povzdechem olízla další kus malinové zmrzliny ze stánku pana Fortescua na Příčné ulici a rozhlédla se kolem: Coraline tady měla sraz s nějakými kamarádkami z Bradavic a Raven toho využila k návštěvě Londýna a obstarání si pomůcek pro druhý ročník.

Nikdo to nijak nezdůrazňoval, ale dnes měla Raven dvanácté narozeniny; přemýšlela nad tím, že by si pořídila nějaké zvíře, protože loňský rok matka kategoricky odmítla jakoukoli počínající diskuzi.

Dojedla zmrzlinu a vyhnula se partě nebelvírských chlapců, kteří se tlačili před vitrínou obchodu s famfrpálovými potřebami.

Náhle se zarazila na místě a propletla se davem kupředu. 

Na koštěti se naučila létat sama, když v přístěnku našla starší model Komety 1000 a zbožňovala to, ale jakékoli pokusy o získání nového koštěte matka i jindy tolerantnější otec rázně odbyli.

"Správná dáma se ve vzduchu neprohání," zaimitovala potichu Raven matčin hlas a přitiskla se na sklo: na sametové poddušce ležel nejnovější model koštěte Stříbrný šíp, který měl ve větvičkách zapleteny stříbrné pruty.

Strýc Andrew měl pro její zálibu pochopení, ale proti rozhodnutí její matky většinou nešel. "Máš talent, jako všechny ženy Peregrinů se ve vzduchu cítíš lépe, než na zemi, to je kvůli Melody Peregrinové. Taky ráda hrála famfrpál, mohla to dotáhnout až do reprezentace, ale tehdy to bylo ještě úzkoprsejší než teď."

Čistokrevná čarodějka nemohla klesnout na úroveň mudlorozené dívky a snížit se k tomu, aby se věnovala sportu, takže se Raven musela spokojit s létáním nad pozemky a chytání očarovaného míčku.

Zklamaně se od výlohy odvrátila a prošla ulicí do Kouzelného zvěřince; první, čeho si všimla, byl pach různých zvířat, který se mísil dohromady.

Opatrně se protáhla kolem terárií s cizokrajnými ještěrkami, které měnily barvu podle toho, jak moc se k nim přiblížila, dvouhlavými hady a pavouky velkými jako pomeranč, kterým se velkým obloukem vyhnula.

O sovu nijak nestála, protože neměla komu posílat poštu, i když ji zaujal puštík, který na ni hluboce houkal a díval se na ni překvapivě inteligentníma očima; lehce ho pohladila po peří na bříšku.

Ale potom se zarazila a pohlédla do zadní části obchodu, odkud ji pozorovalo jedno černé kulaté oko.

O PŮL HODINY POZDĚJI

"Merline, co je to?" vyhrkla nějaká dívka u Krucánků a kaňourů. 

Raven jen lehce pokrčila rameny, až se krkavec zahoupal a zaryl jí drápy do kůže, aby se udržel. "Pták," odtušila jednoduše a protáhla se kolem ní. 

Snažila se jít nenápadně, ale barva jeho peří v záři slunce vytvářela odlesky, které přitahovaly pohledy kouzelníků jdoucích kolem, takže každý věděl, že ta drobná dívka s krkavcem míří do Obrtlé ulice.

Teplota jako by se ochladila o několik stupňů, když vstoupila do stínů mezi budovami, ale ona se tím nenechala odstrašit a vyrazila kupředu směrem ke krčmě U Zlomené hůlky, kde se scházeli kouzelníci, kteří nechtěli mít na svých jednáních zákonnou společnost bystrozorů.

Jsi Peregrinová, řekla si v duchu pevně a vstoupila dovnitř. 

Otočilo se na ni několik pohledů zakalených ohnivou whisky a jinými alkoholy, které se zde podávaly, ale ona se statečně vyhýbala podivným skvrnám na podlaze a neomylně zamířila ke stolu u jediného okna uvnitř, které bylo zamaštěné nánosy prachu a kouře z tabákových dýmek a cigaret.

Krkavec přeskočil na stůl a zobákem několikrát zaťukal do dřeva; Raven ho zvědavě pozorovala a lehce ho pohladila po inkoustovém křídle.

Nemusela čekat příliš dlouho, její sestra dorazila nedlouho po ní s Abraxasem a Hannah v závěsu.

Posadili se k Raven a Malfoy jim u výčepního bez rozpaků objednal máslový ležák s hřebíčkem a mátou, jako by seděl ve vybrané kavárně na prosluněné Příčné, než v zapadlé hospodě páchnoucí černou magií.

"To je havran? Ty sis pořídila havrana?" zeptala se znechuceně Coraline a sledovala ho, jak ji jedním okem pozoruje.

Raven se usmála. "Jmenuje se Edgar."