"Nevěřím ti." Založila jsme si ruce na prsou a snažila se na Chris dívat normálně, i když teď vím, co je Amar zač. Možná, že se přede mnou choval jinak, protože se bál, co budu dělat, až to zjistím. Nebo taky ne. Možná si jen namlouvá, že jsme něco jako "přátelé" a místo toho jsem mu úplně u řiťi.

"Okay, možná jo. Možná ti věřím." Protočila jsem oči a pak roztáhla pusu do širokého úsměvu.

"No Tris, když jsme si to takhle hezky vyříkali." "... tomu se nedá říkat vyříkání nebo něco takovýho, prostě jsi mi zdrbla Amara.." přerušila jsem jí, ale ona si toho moc nevšímala, jelikož hned jak jsem skončila, bez přestání pak mlela znovu. ".. dneska je pááárty a hádej kdo jde?" Nadzvedala obočí v rytmu písničky Wannabe a já neubránila smíchu.

"Kdo jde?" Zeptala jsem se sice trochu nesmyslně, ale nevadí.

"No tak znáš to, já, Marlene, Lynn a ty.." Zaskřípala zubama až mi z toho přeběhla husí kůže po rukou.

"Super a v kolik?"

"Přijdu v půl osmý, to budeš mít deset minut ze školy a zbyde ti dvacet minut na sprchu... potom spolu vybereme šaty." Chris to celý zorganizovala a ani jsem nestihla mrknout. Rychle jsem kývla a vrátila se k Amarovi, který už měl pěkný kus práce za sebou. Já sem v tu chvíli byla ráda, že mi pomohl, protože čím dřív to budu mít hotový, tím dřív budu moc jít domů a tím víc budu mít času připravování se na párty.

Když jsem přišla, Amar se na nic neptal a já jeho taky ne, což bylo vlastně dobře. Nesnášela jsem, když byli lidi tak vlezlí, že si chtěli číst i vaši konverzaci na facebooku, jen aby se ujistili, že je tam náhodou nepomlouváte To si samozřejmě mohl Amar myslet, když mě Chris odtáhla v tu chvíli, kdy jsem s ním mluvila a věnovala mu několik ošklivých pohledů.

***

O pár hodiny později, teda přesněji kolem třetí hodiny bylo všechno hotový a to jen díky Amarovi, který mi usnadnil práci a zkrátil tak "pracovní dobu" o víc jak polovinu.

"Hele tak díky za pomoc." Usmála jsem se, přičemž jsem trochu nakrčila nos, takže to vypadalo docela směšně, ale on se kupodivu nesmál.

"Není za co, rád jsem pomohl. Hele a tak mě napadlo, jestli by jsi nezašla na kafe, když jsme to stihli tak brzo?" Usmál se a jeho oči se rozšířili.

"No, ráda bych šla, ale dneska jsem už pozvaná na holčičí mejdan.. takže, promiň." Zkousla jsem si ret, protože jsem mu lhala rovnou třikrát. Zaprvé, nešla bych s ním nika, po tom co i Chris řekla, i když by z něj mohl být dobrý kamarád, za druhé, mám čas ještě dvě a půl hodiny a za třetí nejdu na holčičí mejdan, ale na párty. Bála jsem se mu říct, že jde o párty, protože by se potom mohla stát jedna z těch trapných věcí jako, že by chtě jít taky a já bych nevěděla, kde to je, nebo kdo to vůbec pořádá, o to se přeci stará Chris.

"Dobře chápu." Trochu se usmál, ale myslím, že na něm bylo vidět trochu zklamání.

"Ale neber si to tak, že s tebou nechci jít, jen se mi to dneska prostě nehodí." Snažila jsem se, aby si to nevyčítal osobně a aby mi to neměl za zlé, ale jak to tak vypadá, možná jsem se o to měla pokusit.

"Takže, jindy by jsi šla?" Zkousla jsem si ret. Tohle jsem nechtěla, nikam s ním jít nechci.

"Jasně." Řekla jsem přidušeně a za běhu z budovy jsem mu ještě stihla říct potichu "hoj".

Já: Oh bože Chris, neuvěříš co se právě stalo >.<

Chris: Co?

Já: Amar mě pozval na kafe - rande!

Chris: A ty jsi řekla ne. Amen.

Já: No vlastně né tak docela..

Chris: Tris?!!

Já: Dalo by se říct, že jsem zpanikařila

Já: Můžeš přijít, Amar mi s tím pomohl, takže jdu dřív domů

Chris: Za dvacet minut jsem u tebe

Fajn, nebyla tak dlouhá, ale komu by se chtělo ve 30°psát