Když mě Ryan vyhodil na začátku ulice, měla jsem to ke Chris jen pár domů. Když jsem vystupovala z auta Ryan vypadal celkem nervózně a trochu vykolejeně. Když jsem zabouchla dveře, rozjel se tak rychle, že po něm zůstaly otisky pneumatik na asfaltu. 

Když jsem došla ke Christinýmu baráku, vypadalo to, že jsou její rodiče pryč, jelikož obě jejich auta nebyla před domem, ani nestála, jako obvykle, u silnice. Zazvonil jsem na zvonek, jelikož jsem předpokládala, že budou mít zamčeno, protože když jsem byly jednou ve škole, Chris mi řekla, že se bojí, že je někdo vykrade a jí znásilní a nebudou její rodiče doma. 

Nečekala jsem venku ani minutu, když mě rychle vtáhla do dveří a zamkla za mnou. Když mě vtáhla dovnitř, snažila jsme se zorientovat, jelikož její mamka zase přestavovala chodbu a tak jsem nevěděla, kde co má a čeho se mám chytit. 

Ztratila jsem rovnováhu a upadla přesně na roh botníku. Za Chrisiny pomoci jsem se posadila a snažila se co nejvíc přitisknout tvář k lebce. Chris někam odběhla a když se vrátila, nesla pytlík ledu. Díky bohu za to.

"Na, dej si to na to místo." Poradila mi Chris a já jí věnovala pohled, že mi není osm. Opravdu příjemně to chladilo. Došli jsme k ní do pokoje, i když jsme mohly zůstat v obýváku, když tu nikdo není. 

Když jsme došli od jejího pokoje, nemohla jsem uvěřit tomu, jaký je tam nepořádek. Sedla jsem si na postel - teda vlastně jen její volnou část a snažila se svojí volnou rukou odsunout ten nepořádek na zem, abych tam měla dostatek prostoru.

"Takže Chris, proč... proč tu máš takhle?" Zeptala jsem se jí, mezitím, co se odsunula k jejímu počítači, který měla na stole. Nejspíš to byl stůl. Asi určitě, ale přes ten její bordel jsem to prostě jen odhadla. 

"Tohle. Jo tohle." Odněkud ze stolu vytáhla brýle a nasadila si je. Ona jako nosí brýle, od kdy? "No zjistila jsem, že už vím, co budu v budoucnu dělat." Pozvedla jsem obočí a aniž by se na mě otočila, věděla, že má pokračovat. "No, poslední dobou se zabývám hodně počítačema. Fakt hodně a zjistila jsem, že mi to docela i jde."

"Takže?" Zeptala jsem se prostě na rovinu a ona konečně přestala klapat prstami po klávesnici a zaměřila sovu pozornost na mě s tím, že se otočila. Nadzvedla si brýle a trochu si promnula oči. Vypadalo to, jako by pár dní nespala, protože se jí pod očima začaly tvořit tmavé kruhy. To by Chris kterou znám nikdy nedovolila a klidně by kvůli tomu prospala celý den, jen aby se jí vrátila její krása.

"Řeknu to na rovinu." Pomalu, ale zhluboka se nadechla a pak nejspíš byla připravená pokračovat. "Nabourala jsem se do systému Hlavy." Pak sklopila oči, aby neviděla můj výraz.

Ještě před chvilkou mě trápilo to, že za den možná dva budu mít na tváři obrovskou modřinu, jako bych se prala u Neohrožených, ale moje plná pozornost se teď přenesla ke Chrisiným slovům. Ona se nabourala do Hlavy. No to mě poser. 

"Kdy se to stalo?" Zeptala jsem se trochu nervózně jelikož její odpověď dá vše dohromady. 

"Chvilku předtím, než jsi přišla. Možná hodina." Měla jsem pravdu. Všechno to dává smysl.

"Ví o tom." Chris se na mě vyděšeně podívala. "Ale neví, kdo to udělal." Proto volali Ryana a on byl tak nervózní. Ještě nikdo se do Hlavy nenaboural. Vím to jistě, protože kdyby ano, otec by o tom věděl, i když si nejsem jistá, jestli by mi to řekl. 

"Panebože."

"Přesně tak Chris. Panebože.... budeme potřebovat pomoc." Odemkla jsem svůj mobil a vytočila Čtyřkovo číslo. Až tak zoufalá jsem v tu chvíli byla. 

Dobře, poslední kapitola tento týden!!!!

Chtěly jste kapitolu ještě dnes, tak tady je! :), ale zítra už vážně nic nebude a ano, je krátká snad prominete :) tak se zatím mějte a 3. 8. bude nová kapitola! :)