Hned jak se tam objevil Čtyřkův táta, všechny nás vyhnal. Byla jsem ráda, že jsem si nevysvlékla šaty, ale zase mi vrtalo hlavou, co to s tím Čtyřkou bylo, když viděl svého otce.

Cestou domů, jsme museli nechat Chrisino auto, před Čtyřkovým domem, protože jsme obě pili a stejně tak všichni tam, takže nás neměl kdo odvézt. Asi po kilometru mě začaly bolet nohy a tak jsem si sundala boty a šla po silnici bosa.

Chris nebyla tak 'odvážná' a řekla, že nechce riskovat to, že hned jak si sundá boty, tak omdlím. Snažila jsem se chodit po prostřední čáře, která rozdělovala levou a pravou stranu silnice. Nevím proč, ale ta čára se po chvilce začala vlnit a já tam skákala jako kamzík, z jedné strany na duhou, jen abych se na té čáře udržela.

Chris se radši držela chodníku, protože jí prý nebylo dobře tak, kdyby se potřebovala vyzvracet, šlo by to hned na trávník a nikdo by si nemusel ušpinit kola. Smála jsem se přes celou ulici a protože jsme potkali nanejvýš dva lidi, můj smích se rozléhal přes celou ulici.

Chvilku jsem si začínala myslet, že slyším auto, ale to mě po chvilce přešlo, protože to přerušily mnohem lepší zvuky. Pár papoušků mi blahopřálo k dnešnímu úspěchu ve škole a jeden slon mi dokonce nabídl, abych se na něm svezla, ale já jako pravá dáma, jsem samozřejmě odmítla.

Z nebe padala duha, ale když jsem se jí pokusila chytit do ruky, bohužel se mi roztekla a já ji tak nemohla ochutnat.

Nejdřív jsem slyšela klakson a pak mě něco srazilo do velké pohodlné hmoty. Usmívala jsem se, protože mi to připadalo, jako bych se válela v cukrové vatě. Chtělo jsem si kousek ukousnout, ale když jsem se na to otočila, uviděla jsem hýbající se pusu. 

"Shhh, nic neříkej, jen si jedno kousnu." Dala jsem prst přes tu pusu a chtěla si ukousnout. Když se ale moje pusa střetla s tou vatou, vůbec to nebylo měkké a sladké, jak se od každé cukrové vaty předpokládá, vlastně se to nedalo ani ukousnout, mohla jsem to jenom žužlat a stejně to nemělo žádnou chuť.

"Tris?" Otočila jsem se a tak si lehla na záda. Nade mnou se nakláněla Christina, která vypadala nějak jinak, ale já nemohla přijít na to, co je na ní jinak. Uši. Oči. Pusa. Rypák. Jo to bude ono, Chris má přeci hnědé oči a ty její jsou teď jasně růžové! A pak je tu ještě ta věc s rypákem, ale musím uznat, že jí sluší víc. Usmála jsem se na ní a snažila se zamaskovat záchvat smíchu, abych jí nějak neurazila. Třeba o tom rypáku sama neví a já bych jí zkazila to překvapení.

"Nooooóóóooo?" Nejspíš jsem to neměla protahovat, protože když jsem to dořekla, hodně dlouze jsem zívla, takže to znělo dost špatně a vlastně to celý slovo splývalo. Mohla bych to nějak pojmenovat, ale co by se hodilo jako sloučenina slov zívnutí a slovo? No asi tomu budu říkat slívnutí, ale to zní, jako bych si chtěla objednat bubbleology a řekla, že chci slívnutí mangové a liči příchutě. 

Chytila mě za ruce a snažila se mě vytáhnout na nohy, ale já jsem pořád chtěla zůstat zachumlaná v té měkké vatě, bohužel ta vata byla asi proti, protože jak se ukázalo, její cukrové ručičky mě odstrkovaly dál a dál až jsem se úplně postavila. 

Trochu se mi zamotala hlava a taky jsme si nemohla zvyknout na to nepohodlí, ale po chvilce se stejně projevilo, že se na svých nohách neudržím, takže jsem znovu spadla do té měkké vaty. Stejně bych jí nejradši snědla, ale kdyby Chris viděla, že jí jim, určitě by chtěla taky a všechno by to tím svým rypákem rozryla a to přeci nesmím dopustit. 

Chvilku jsem se nesla v té vatě a popravdě jsem byla hodně unavená a tak jsem zavřela oči. Nejspíš jsme procházeli pod cukrovými lampami, protože jsem i skrz víčka mohla pozorovat to světlo co se každých pár okamžiků míhalo. 

Najednou se mnou něco hodilo do něčeho měkkého. Chtěla jsem vstát a jít si pro tu vatu, protože jsem tajně doufala, že už tu nebude Christina a tak mi ji nebude moc nikdo sníst, ale ani otevřít oči se mi nepodařilo, natož se pohnout. Pod náporem smějících se smajlíků, kteří tancovali pod mými víčky jsem stejně usnula a vsadím se, že Chris mi tu vatu snědla, nebo se na to alespoň chystá.

***

Probudila mě neskutečná bolest hlavy, ani nevím jak jsem se sem dostala. Poznala jsem svoji peřinu a to jsem ani nemusela otevřít oči. Takže jsem u mě v pokoji, to je docela dobrý. V uhle chvíli mě bolelo i myšlení a jak jsem se sakra měla zvednout a jít si pro prášek. 

Se zavřenýma očima jsem si sáhla na noční stolek, v domnění, že by na něm mohly být sluneční brýle, které si tam často odkládám, to jsem se ale zmýlila, dneska tam nebyly. Otevřela jsem oči a první okamžik mi připadalo, jako by se na mě vrhly zdravotnice a vpíchli mi miliardu malých jehliček do očí. 

Snažila jsem se to rozmrkat, ale nutně jsem si potřebovala dojít do koupelny pro prášek. Odhrnula jsem ze sebe peřinu a hned toho zase zalitovala, protože mě ovál větříček, který sem profukoval oknem, které bylo vedle nočního stolku. 

Opatrně jsem dala jednu nohu z postele, ale protože jsem takový prcek, skoro s ní nedosáhnu na zem a tak tam rychle musím přidat i druhou a špičkami hledat podlahu.

 Když jsem došlápla, udělala jsem dva rychlé kroky, které skončily pádem na zemi. O něco jsem zakopla a jelikož to zaskučelo, nejspíš to byl i někdo. Bohužel jsem znovu ztratila rovnováhu a spadla přes něj/ní. 

"Co tu sakra chceš?!" Potichu jsem na něj zakřičela (ano to dává smysl), abych nevzbudila rodiče a mnula si spánky, protože když jsem promluvila, ta bolest se ještě ztrojnásobila. 

"Chris mi řekla, ať tě tu pohlídám, když už jsem tě odnesl domů." Ten hlas bych poznala všude. 

"Čtyřko?" Zvláštně jsme se na něj podívala a pak jsem si uvědomila, že mě asi včera musel přinést on. "Co moji rodiče? Jak jim vysvětlím, že tady seš?!" Začala jsem trochu panikařit, ale on mě mezitím klidně chytl za ruce a naznačoval mi, jak mám dýchat. Když jsem se trochu zklidnila, zeptala jsem se ho ještě na pár nesrozumitelných otázek, kterým jsem nerozuměla ani já a pak nad tím jen mávla rukou.

"To je jedno, neodpovídej. Ty jsi spal na zemi?" Jen přikývl a já se trochu začervenala, protože vypadal docela rozkošně, samozřejmě na to, že ho nesnáším. On si toho zřejmě všiml, protože hned odvrátil pohled.

"Nediv se, tvůj koberec je měkkej jak moje peřina. Dneska je sobota, ne že by jsi měla alzheimra aby jsi to nevěděla, ale myslím, že máš kocovinu a jelikož tě včera málem srazilo auto, tak jsi asi trochu otřesená a nebo si kvůli těm drogám, co ti Zeke dal do pití, nepamatuješ vůbec nic a proto ti říkám, že je sobota." Otevřela jsem pusu a koukala na něj, jako by se právě zbláznil.

Moje první otázka byla: "Drogy? Kolik? Auto? Kde? Rodiče? Panebože!" To poslední slovo by jsem vykřikla, kdyby mi Čtyřka v tu chvíli ne přirazil ruce na pusu, aby mě tak umlčel.

 V tu chvíli jsem ztuhla. Jak se mě dotýkal a ty jeho oči. Nevěděla jsem co dělám, ale prostě jsem se k němu naklonila a začala ho líbat. Hned začal spolupracoval, ale když jsem si to uvědomila, odtrhla jsem se a s velkým ruměncem na tváři jsem se na něj nemohla ani podívat.On zřejmě udělal to samý, protože jsem si stačila všimnout, jak se celý červená. 

"Dáš si čas nebo kaffe?" Zvedla jsem se z koberce, pořád ještě docela nemotorně a zakončila tu trapnou chvíli ticha ještě trapnější větou.

Čauky lidi! ↓ Přečíst!! ↓

Dlouho nebyla nová kapitola a ty poslední byly dost krátké, ale znáte to, posledních 14 dní je ve škole dřina a já jsem ráda, že jsem si tak nějak opravila známky i když to obsahovalo nevěnovat se wattpadu ...

Teď jsou ale prázdniny a já mám skoro celý volno, takže jsem se rozhodla naplno věnovat Wattpadu a Youtube!

Na YT mě najedte tady, nedivte se, že tam mám jen 4 videa, ale neměla jsem přes rok čas se naučit v programu, ale dneska jsem udělala nový video a jsem s tím spokojená, takže pokud bude zájem, zítra by mělo být na YT! (odkaz na YT je na mém profilu) →  https://www.youtube.com/channel/UC4l3mDgc4Wg1lG3H_yWFCCg

!!!!Kapitoly by měly vycházet 3-4x do týdne a dlouhý min.!!! 

-> Vyjma jednoho týdne, kdy budu na táboře, to bude asi jen jedna kapitola ten týden..

Hope you like it!!