Bylo mu smutno. Cítil, jak se v něm v jednom okamžiku hromadilo zoufalství, frustrace a touha se sbalit a utéct z ordinace ve chvíli, kdy jeho pacient zmínil "zkorumpované" zdravotnictví, využívající nečistou chemii a lži ke zmanipulování naivních nemocných. Vždyť přeci léky proti kašli, kapky do nosu a předražené přístroje na léčbu dialýzy a nebezpečné, radioaktivní MRI skenery způsobují lidem právě ty potíže a ochoření, se kterými se přišli v prvé řadě léčit.

Ah, ano, a co teprve ty nebezpečné vakcíny! Vždyť právě jimi se do těl nic netušících lidí vpravují mikročipy, skrze něž je vláda může sledovat na každém kroku a získávat o nich citlivé informace. Namjun jej měl taky. Dokonce už jím může platit palcem levé nohy a pravým loktem. Taky měl ve skřínce v šatně mobilní telefon. Ten ho sledoval už od roku 2018, kdy si ho pořizoval.

"Takže jsem použil bazalku. Ta mi pomohla s nespavostí a při migrénách. Nemluvě o tom, že mi po jejím používání zmizelo akné a hodně se mi ulevilo při senné rýmě. Tu mám každým rokem, víte? Vždycky, když začne jaro," rozumoval zachovalý pětačtyřicátník, usazený na lehátku, na které si předtím položil několik kousků "zetzetek". Co kdyby se nakazil nějakým bacilem, který sem zavlékl pacient před ním?

Internista se zatím skláněl nad kouskem papíru, předstíraje, že si zapisuje příznaky nemoci. Namísto toho ovšem hrot propisky tvořil na tenkém papíru nesmyslné čmáranice a v duchu se podivoval. Bazalka. Jak jen je možné, že za posledních třicet let lékařská komora nepřišla na tento zázračný všelék? 

"Manželka nedávno navíc přišla na to, že když nebudeme esenciální oleje jen inhalovat, ale do těla dostávat v jídle, účinky se tím zvýší," pokračoval nadšeně. "A o ceně nemá ani smysl se zmiňovat, léky jsou oproti olejům nepoměrně-"

"Tady vás přeruším," zdvihl ruku lékař, odkládaje na stůl popsaný cár papíru. Psací potřebu si ovšem ponechal, kmital s ní mezi prsty, tu a tam secvakl nebo poklepal o bradu. "Esenciální oleje jsou skutečně přírodního původu."

Pacient se pyšně usmál, nadšeně kývaje hlavou. Už zbývalo jen dětinsky pohupovat nohama a nadskakovat na místě k dosažení dokonalého efektu zblblého kupujícího, jemuž prodávající slibuje zázrak, natahuje k němu jednu ruku a dušuje se, že daný produkt mu div nedopřeje nesmrtelnost a život bez nemocí. V druhé ruce, té, kterou skrývá za zády, se mu ale jen plní peněženka každým dolarem, dokud nezmizí i poslední cent. 

"Což je tak všechno, co můžu říct v jejich prospěch. Na trhu jsou nejprodávanější esenciální oleje od dvou firem. Finančně velice zaopatřených firem, které se nebojí kolem svých výrobků dělat pořádné haló," propaloval muže pohledem, hlas vyrovnaný, bez známek rostoucího znechucení, hromadícího se uvnitř.
"Nikdy se ovšem nevedly žádné přesvědčivé studie ohledně olejů, které by měly na lidské zdraví takový prospěšný účinek, jaký jim je komerčně připisován. Většina těchto studií mluví spíše v jejich neprospěch a mohli bychom se hned teď zvednout a jít za dvěma pacientkami, které tyto produkty užívaly. Ty alergické reakce z toho, jak si jejich tělo postupně vytvořilo na podobné věci alergii, jsou opravdu podívaná, to vám tedy řeknu. Nebýt té vůně dezinfekce, nevydržel byste tam kvůli mokvajícím puchýřům ani pět minut," zakřenil se, dlaní se plácl do stehna a prostým odstrčením se na židli dovezl k pracovní desce. Modrý inkoust vyplňoval řádky neobvykle rychle a zaražený muž, sklíčený představami o mokvajících ránách, seděl podivně mlčky. 

"Moc rád na univerzitu vrátím diplom, až mi dokážete na základně profesionální studie, že vám bazalkové a čajovníkové esenciální oleje pomohou se sennou rýmou lépe, než kapky do nosu za osm dolarů, částečně hrazených pojišťovnou, a omezení větrání v suchých větrných dnech. Pak přijďte za mnou a omlaťte mi ty poznatky klidně o hlavu," odtušil s úsměvem. Uspokojující zvuk trhnutí papíru zapříčinil pocit zadostiučinění a popotahujícímu muži byl do dlaně vložen předpis. A v levém dolním rohu číslo na výborného cvokaře o dvě ulice dál.

"Na shledanou."

Sotva klaply dveře, hmátl do hluboké kapsy bílého pláště. Styděl se za sebe, v duchu sám raději podpaloval ceněný diplom z univerzity, zarámovaný na stěně v obývacím pokoji. Přesto do vyhledavače začal vepisovat heslo, o němž myslel, že nikdy nevyužije. 

"Holt, nikdy neříkej nikdy," povzdychl si po stisknutí ikony enter.

*

"Ten z grepových jader prý pohlcuje zápachy nejlíp," mumlal patolog polohlasně, když s potutelným úšklebkem vyhazoval otevřenou lahvičku oleje - v němž byly zapíchané dřevěné špejle - do odpadkového koše. Na jedné z židlí u pracovního stolu seděl internista, za jeho zády nadále vypouštěl do vzduchu ještě druhý olejíček nesnesitelný levandulový puch. Na zklidnění nervů sice nepůsobil - tudíž etiketa na hnědém skleněném obalu prachsprostě lhala -, nasládlý zápach smrti ovšem nezaháněl vůbec špatně. I tak skončil v příštím okamžiku na stejném místě, jako jeho marný kolega.

"Kolik žabomyších válek už vedeš?" povytáhl tenké obočí, když se od mladšího lékaře nedočkal pražádné reakce. U toho se přesunul k nerezovému stolu, na němž ležel nebožtík, čekající na důkladné niterní ohledání. 

"Ztratil jsem přehled po dvou měsících od nástupu sem," odtušil Namjun, kulatou bradu položil na tvrdé opěradlo. "Většinu energie totiž vkládám do marné snahy dávat lidem léky, které skutečně pomáhají. Svádím je na scestí vědy, zdravého rozumu a ověřených faktů."

"I ty jeden hříšníku," uculil se patolog, temnota v místnosti podtrhovala alabastrově bledou kůži zdobenou četnými inkoustovými uměleckými díly. "Ničíš lidem sny a iluze, jsem na tebe hrdý."

"V tom případě bych měl Jankowskimu zničit iluzi toho, že tady má nad někým nebo něčím reálně kontrolu," plácl nadšeně do rozviklané konstrukce židle, v zádech rázem narovnaný jak pravítko, v hlubokých hnědých očích jiskry nezlomného odhodlání. Vmžiku stál na nohou, dřív než Christopherův skalpel stačil projít modrofialovými žilkami protkanou kůží mlčenlivého pacienta.
"Půjdu si to procvičit na dnešních studentících. Některým možná konečně dojde, že v nemocnici se jim víc vyplatí zaujmout role pacientů, nikoli lékařů."

Schody překonával v pomalém tempu, stejně neměl kam spěchat. Na chodbě už z dálky viděl, jak skupinka adeptů od jejich prvního společného dne značně prořídla. Teď se kolem sebe jen nervózně rozhlíželi, přešlapovali na místě a vyčkávali, jaký šílený případ jim pod nos na stříbrném podnosu naservíruje vedoucí lékař tentokrát.

Od Broskvičky internista získal spis a ihned se otočil na patě, podrážky pospíchajících studentů za jeho zády tu a tam pískly o dlaždičky, světlemodré uniformy hlasitě šustily a Namjun přede dveřmi pacienta otráveně zabručel. Obával se, že koncem semestru zůstane pouhá hrstka studentů, která se odváží pokračovat v kariéře mizerně placených lékařů v americkém zdravotnictví.

Muž na lůžku věnoval skupince nejasný, skoro až zasněný pohled, jednoho po druhém přelétl pohledem a poté se bez jediného slova otočil k oknu. Pozoroval tu a tam letící ptáky na obloze s několika bílými mráčky, vlnící se tenké větve stromů a třesoucí se lístky ve větru, naslouchal ruchu velkoměsta.

"Takže," vydechl internista, ležérně se zády opíral o stěnu místnosti, pacientovi složky vražené do podpaží a skrze obroučky brýlí propaloval nervózní studenty přísným pohledem. "Co o pacientovi víme? Jaké jsou příznaky a možné příčiny jeho současného stavu? Pokud se úspěšně dohrabete k výsledku, existuje vhodná léčba, kterou byste zvolili?" 
Vypálil rychlou angličtinou, sám nervózní natolik, že nepatrný náznak korejského přízvuku prosákl do delších slovíček. Uvědomoval si, v jaké fázi studia mladí muži a ženy jsou. Čím lépe si povedou na praxi, tím větší šance na rychlé uchycení v nemocnici jejich snů mají. Nikdo si nemohl dovolit další krok vedle. A přesto věděl, že tímto případem jim Jankowski - který měl přidělení tohoto pacienta na triku - hodil pod nohy zatraceně velký kus klacku. Ne-li rovnou celý padlý strom.

"Pacient více jak rok trpí nadměrnou únavou-"

"Dle spisu u něj byla pozorována letargie. Pacient odmítá komunikovat, mohla by to být rozvíjející se deprese."

"Jenomže psychické problémy nedoprovází svalové křeče. Četl sis vůbec tu zprávu?"

"Ale doktor Rodriguez se přece zmiňoval o náladovosti, to naprosto jasně ukazuje na psychické problémy, které se v případě pana Davise perfektně shodují s druhým stupněm deprese."

"Ještě chvíli takhle střílejte od boku a náš pacient bude brzy trpět nezvratným příznakem mrtvosti. A tu pak můžete konzultovat s doktorem Cerullim," zasáhl nekompromisně internista, skořicové obočí nespokojeně stažené, mrštil složkami o noční stolek. Palcem a ukazovákem krátce promnul zkrabatělou pokožku na čele.
"Přestaňte od sebe příznaky oddělovat a řešit je jednotlivě. Když k vám přijde někdo, koho bolí břicho a hlava, nedáte mu morfin a nevypláchnete žaludek, protože víte, že po něm můžete hodit lahev čisté vody pro rehydrataci, jelikož má střevní chřipku.

Musíte se podívat na případ komplexně, spojit symptomy a vyvodit, že krom kombinace křečí ve svalech, únavy a letargie, uvidíte, že se pacientu například lámou nehty a nápadně řídnou vlasy na více místech, čímž se vytváří lysiny. A kdopak nebyl líný a otočil si stránku v lékařské zprávě? Životospráva pana Davise postrádala vyváženou stravu. Ochuzenou o co, Daredevile?"

Brýlatý mladík rychle popadl desku, otočil list a vykulil oči. Baculaté tváře okamžitě zrudly studem a ponížením.
"Mléko, maso a další živočišné produkty. A taky o lepek."

"Veganství je životní styl. Někdy je doporučován, většinou je ale třeba znát vlastní hranice a vědět, že salátem svoje tělo neuživíte a musíte tu a tam vypomoci alespoň sójovými výrobky. Ti méně ortodoxní si dokonce troufnou na mléčné výrobky z alternativních surovin."

"Zvýšíme příjem hořčíku a vápníku, čímž se ze hry dostane alespoň únava a náladovost se svalovými křečemi," špitla droboučká dívka, stojící v chumlu adeptů kdesi vzadu. K její neskonalé úlevě, dostalo se jí od internisty krátkého přitakání.

"Tady v nemocnici vám ještě zbývá několik týdnů praxe," promlouval ke schlíplým existencím, při odchodu z pokoje se pacient zvesela usmíval a nadšeně zdvihl palec, když mu byla přislíbena čokoládová tyčinka ze zaměstnanecké jídelny, propašovaná za dokonale uvěřitelný herecký výkon.

***

Měl dost, den se chýlil ke zdárnému konci a s ním i lékařova směna, již se rozhodl zakončit dva dny prošlým jogurtem v lednici, zastrčené mezi skromným kredencem a pracovní linkou v zaměstnanecké kuchyňce. Ta byla v tuto hodinu prakticky vylidněná.

Posledního pacienta s náběhem na nádor jícnu poslal s klidným svědomím domů a do kapsy mu strčil recept na antibiotika, jelikož tak nateklé mandle pokryté bílým povlakem neviděl u dospělého snad od dob studií.
V jeho vlastní kapse se zatím otevírala kudla, když se dozvěděl, že při třiceti stupňových teplotách ochlazovala dům klimatizace. Stažená na rovných šestnáct stupňů celsia. Nejspíše nemělo smysl vtloukat lidem do hlavy škodlivost nadužívání věrného pomocníka, každý tyto rady evidentně okázale ignoroval a až poté lomcoval rukama, nadával na přístroje, přestože vina padala pouze na hlavy nemocných.

"Neměl jsi už být na cestě domů?" povytáhl světlé obočí oftalmolog, po pihatém nose sklouzly obroučky brýlí níž, dávaje tak prostor uhrančivým očím vyniknout v plné síle.

"Doma by mi polovinu večeře sežral Tesco," pozvedl kelímek se sladkou odměnou internista, pohled směřoval z okna, kamsi do prázdna, mysl po náročných pracovních hodinách vymetená a čistá jako slovo boží. Minimálně na několik hodin. 

"Abys toho nelitoval," káral jej bratrským tónem Kibum, vyhazuje do koše bůhvíkolikátý kelímek se zaschlými stopy kávy na dně. "Na sesterně se netrhly telefony, všichni jsou tam jak na jehlách. Hlavní doktoři už teď nestíhají. Jestli ještě přijede nějaká hromadka..." uvažoval nahlas oftalmolog, doktorský plášť už dávno nahradil pohodlným civilním oblečením, v němž se chystal prchnout z nemocnice, neslyšen a nespatřen kolegy. Noční směny u něj nehrozily, každý den začínal i končil v téměř identický čas a někteří lékaři nešetřili zlými, závistivými kukuči. Konec jejich otrocké šichty na ně mával z velké, neznámé dálky. A oba prostředníky přitom udržoval podle zdvižené vzhůru.

"S mým štěstím se teď vydám k šatnám a při cestě zpátky na plac jim možná budu moci dát i uplakané sbohem," ušklíbl se. Poté ztuhl. I Kibum ztuhl. Popravdě, ztuhli všichni. A všechno. Ona totiž i ta ručička hodin vypadala, že se zastaví a rozpadne, když zazněl naléhavý hlas sestřičky v rozhlase:

"Všechny ošetřující lékaře prosím, dostavte se na příjem. Všichni ošetřující lékaři na příjem, děkuji."

"Nenávidím tě."

"Ať ti to uteče," vyhrkl, načež zmizel z místnosti - a pravděpodobně i z nemocnice - rychlostí vystřelené kulky. Namjun zatím stejnou rychlostí chvátal po schodech dolů, kde na něj už čekali ranění. Někteří se drželi za hlavy, z nichž stříkala krev, další byli v bezvědomí převážení rovnou na sál, další postávali v hale, netuše, kudy jít.

"Mladý otec s tou holčičkou," mávl internista rázně, otřesený muž se otočil po hlubokém hlasu. Vyděšená dívenka v náručí třeštila modrá očka, cucala si palec a blonďaté vlásky měla zrudlé krví. 

V životě lékaře jsou jistě mnohé okamžiky, kdy by nejraději zahodil stetoskop, plášť a ještě za jízdy vyskočil z nekonečného kolotoče stresu, dřiny a lidské tuposti. O mnoho více chvil však patřilo hluboké oddanosti, kdy byl pocit z dobře odvedené práce k nezaplacení.
Avšak bolestné bylo pozorovat děti, které se střetly s krutostí a nevyzpytatelností světa přespříliš brzy a ztratily tak obrovitý střípek nevinnosti, který jim už nikdo nevrátí.

"Tati," kuňkla maličká, nechápavými studánkami visela na otci, jenž byl ve tváři bledý jako stěna, čelist držel sevřenou a Namjun přestal počítat, kolikráte se otočil za sebe. Směrem, kterým bylo před okamžikem odvezeno několik pacientů. Skončil u čísla dvanáct.
"Kde je maminka?"

***

Po další delší odmlce vám zde ponechávám pokračování povídky s útržky zážitků Namjuna v roli lékaře. 

I když je většina mých dní víceméně zasvěcena buď práci, nebo prokrastinaci, v mezičase se snažím i psát nejen další části Golden Touch, nýbrž i rozepisovat veliké množství příběhů, jež jsou sice stále ve fázi příprav, ale každá z nich má pevnou kostru. Dříve či později se dočkáte tedy nových zápletek, postav a žánrů, do nichž se za oponou hrdinně pouštím! 

Děkuji vám všem za podporu a především zlatou trpělivost. Obojího si hluboce vážím ^^