Útržek č.2 z Rickova zápisníku:

Bylo 13:26, když jsem došel na své pochůzce k městské knihovně. Měl jsem to nařízeno od Goose, ze kterého se asi za chvíli stane pěkný náfuka. Vyslal nás na procházku, abychom našli nějakou zpěvačku. Bez zpěvačky hudební skupina prostě být nemůže. Byli jsme v Čechách a proto bylo nutné najít někoho, kdo bude umět anglicky, jelikož ve skupině, kde se má zpívat anglicky, se nemůže zpívat česky.

Za ten den jsem oslovil už pěknou část žen a dívek, ale buď neuměly anglicky nebo nechtěly být zpěvačkou. Jedna dokonce začla provolávat, co jsem to za úchyla. Myslím si však, že tak pochodil i Andrew, který se teď zřejmě opaloval na koupališti. Goose radši zmiňovat nebudu. Pokud se neoňuchňává s Rachel Oliverovou, tak možná s někým jiným v nějakém lese - i když nám tvrdil, že jde na pochůzku k nejlepší restauraci ve městě.

Ještě bych měl asi zmínit, že jelikož nekouřím a nikdy kouřit neplánuju, tak jsem cucal místo cigarety párátko. Přehazoval jsem ho z jednoho koutku úst do druhého a kolemjdoucí po mě pokukovali, jestli jsem se nezbláznil.

...

Čekal jsem tu už docela dlouhou chvíli, když mě zaujala další z dívek asi v mém věku. Táhla s sebou tašky s nákupem, div je neupustila. Měla vlnité tmavě hnědé vlasy svázané do culíku, které mou pozornost upoutaly jako první. Pak jsem ji zaměřil celou. Normální černá sukně, dlouhá až na zem, bílé triko bez nápisu, modré oči, černé sandále a štíhlé tělo. Ta by byla unikátním modelem zpěvačky.

Když procházela kolem mě, jedna z tašek se roztrhla a všechen nákup letěl na zem. Pevněji jsem párátko chytl mezi zuby a došel k té slečně.

,,Dobrý den, nechcete pomoct?" zeptal jsem se jí zdvořile.

Pozvedla hlavu a lehce se pousmála. ,,To budu ráda. Dnes mám opravdu děravé ruce!" řekla a zasmála se.

Přišla mi sympatická na první pohled, nebyla sprostá a stále se smála. Hned bych ji za zpěvačku bral, ale ne tak zhurta.

Po pár minutách, které mi ovšel připadaly jako věčnost, byl nákup zpátky v jiné tašce, kterou jsem slečně půjčil.

,,Děkuji Vám moc. Sama bych tu byla nejméně hodinu. Co Vám dlužím?" zeptala se.

Co Vám dlužím? To byla ta otázka, kterou jsem potřeboval!

,,Opravdu mi nic dlužna nejste," zkusil jsem to jako gentleman.

Slečna se pousmála a řekla: ,,Ale jsem. Tak si řekněte!"

Byla to trapná konverzace, ale musel jsem se ji zeptat: ,,Mám jednu otázku, na kterou hledám s kamarády odpověď..."

,,Tak ven s tím!" povzbudila mě.

,,Asi možná vezmete nohy na ramena," upozornil jsem jí.

,,Tak už mluvte! Tohle většinou nedělám, mám klidnou hlavu narozdíl od někoho," řekla a v očích jí vzplály malé plamínky.

,,Ehm...no... Vezmu to stručně. Nechcete se stát zpěvačkou začínající skupiny Gold?"