Loki

Tenhle den je stále lepší a lepší.. zoufal jsem si, při odchodu ze své komnaty.

Ale s tou scénou jsem to přehnal.

je to přece tvoje matka, hlupáku! Vyčítal jsem si při každém kroku.

Vlastně mi už nepřipadá divné, že se mě straní.. bojí se mě a teď chápu, že právem. Neumím ovládat svůj vztek. Hromadí se ve mě den za dnem.. Už si ani nejsem zcela jistý, zda je to jen z důvodu bezpráví, kterému jsem neustále vystavován .. Pak ale nastane čas, kdy svůj hněv musím vypustit ven a tu chvíli se neohlížím na to, kdo bude mou objetí. Chtěl bych tomu udělat přítrž a být bezstarostný jako dřív, tedy pokud jsem někdy takový vůbec byl, ale na to už mám příliš černé myšlenky, málokdy se z nich vyprostím. Možná, že si toho všiml i otec, a proto mě odmítl jako svého nástupce..

Došel jsem k vratům Valhally. Slíbil jsem matce, že tam na ní počkám a až bude připravená, předstoupíme před Ódina společně. Příliš se bála, sama čelit rozhořčení svého muže. Nedivím se jí. Vždyť porušila Všeotcovo nařízení, které se skoro pokaždé trestá smrtí, v lepším případě vyhoštěním.

Ódin je v takovýchto situacích velmi přísný a krutý. Pochybuji, že by přimouřil oči v případě Friggi, třebaže je jeho ženou a ásgardskou královnou.

Už proto jsem matku prosil, aby mi dítě dala a já ho mohl potajmu odnést zpět na Midgard. Takhle by se to nikdo nedozvěděl a ona by tak nemusela riskovat svůj život, jen kvůli malé nerozvážnosti. Na to mi ale nepřistoupila. Dítě je prý pořád slabé a cestu zpět vesmírem tak nemusí přežit. Moje znalosti o matce mi však říkaly, že se dítěte jednoduše nechtěla vzdát, že by snad znovu objevená mateřská láska?

Musel jsem vymyslet, jak matce pomoci. Ale veškeré mé nápady začínali u Ódina. Bylo jen samozřejmé, že se to musel dozvědět, co nejdříve a to přímo od Friggi. Kdyby mu to totiž zdělil někdo jiný, jeho reakce by byla o to horší.

Čekání bylo nekonečné.

V jednu chvíli jsem měl dokonce i podezření, že matka už nedorazí. Přesto jsem jí netrpělivě vyhlížel a pro sebe si připravoval plán jak tu nepříjemnou návštěvu u Ódina přežít.

"Nemůžeme to odložit ještě o den?" zašeptala pomalu neslyšně, když se konečně zpoza rohu objevila i s malou blonďatou příčinou jejího problému.

"Připravena, matko?" ignoroval jsem její prosbu.

Čím víc bychom čekali, tím horší by to pro ní pak bylo.

Nastavil jsem jí svou dlaň a tak nabídl i podporu. Tohle Thor nikdy nedokázal, v tom jsem byl pro matku vždy jedinečný a silný.

"Jsme připraveni," přijala mou dlaň a postavila se se mnou čelem ke zlatým vratům do Valhally, které se už z pozvolna otevíraly.

Ódin seděl na svém majestátním trůně a sledoval každý náš krok. Bylo jasné, že se právě snaží rozluštit důvod, naší nečekané audience.

Cítil jsem, že matka dobře vnímá jeho ostříží pohled a kvůli tomu neustále více zpomaluje v chůzi. Když jsme došli před trůn svírala mi už křečovitým způsobem ruku.

"Takže, co mi přinášíš má krásná ženo?" řekl na znamení toho, že nepřehlédl dítě, které Frigga svírala ve své pravé ruce. Mě si nevšímal, jak neobvyklé...

"Já ..." její oči zabloudily ke mě.

Pokynul jsem jí s úsměvem, aby se nebála a pokračovala.

"Dítě, Ódine, můj drahý muži," pustila mi ruku postavila malou, mě již představenou, Irys před sebe.

Neuniklo mi jak těma svýma kulatýma očkama dívka přímo hypnotizuje trůn. Připomínala mi tak trochu mě samotného, když jsem býval ještě malý chlapec a potají se sem každou noc vloupával, jen proto, abych ho mohl z blízka obdivovat.

"To vidím Friggo," usmál se na obě dvě.

Kdybych ho neznal, působil by na mě jako neškodný a milý aristokrat.. bohužel jsem ho ale znal moc dobře. Proto jsem věděl, že ho dobrá nálada přejde v následujících pár vteřinách.

"Jmenuje se Irys, je to dívka z Midgardu.." spolkla poslední slovo a zadívala se před sebe, nikoliv na Všeotce.

"Midgard?" zopakoval Ódin jako, kdyby si to místo nemohl vybavit.

"Midgard?!" rozpomenul se, ale úlevu mu to nepřineslo.

"Jak si mohla Friggo? znáš přeci královský zákon.. a ty jsi ho porušila!" hlas mu burácel po celé Valhalle. Chudák matka, nejdřív na ni řvu já a pak i tenhle necitlivý mizera.

"Já omlouvám se ale.."

"Ticho ženo, tohle už ničím neomluvíš!" přerušil jí a z očí mu sršely blesky.

"Tím si nejsem zcela jistý, otče," důrazně jsem upozornil i na svou přítomnost v hale.

"Harrrrggg," ukázal na mě vztekle prstem, aby mě jednoduše umlčel. To bylo vážně jediné na co se zmohl? Na krále devíti světů dost neprofesionální.. svraštil jsem nechápavě čelo.

"Jako král Ásgardu jsem nucen se řídit zákony našeho světa, a jeden z nich přikazuje, že nikdo, dokonce ani Valkýry, nesmí na Ásgard a už vůbec ne do vznešené Valhally," vstal a rozhodil rukama "přinést smrtelného člověka, pokud si to nezaslouží jako jeden z nejlepších a nejstatečnějších bojovníků v celém Midgardu! Jedině takové bytosti smíme přijmout a dát jim naši ásgardskou moc i nesmrtelnost, aby se stali bohy stejnými jako jsme my!" s vyčerpáním se posadil zpět na trůn.

"Vím.." rozplakala se Frigga.

To už bylo příliš..

"Když dovolíš otče," riskl jsem to znovu, ale tentokrát s větší sílou v hlase.

"I já znám ty zákony. A matka žádný neporušila!" řekl jsem sebejistě, ale uvnitř jsem umíral strachem.

"Jak mi tohle vysvětlíš Loki, můj synu!" konečně se o mě začal zajímat.

"Zákony se nesmí porušit, to je svatá pravda, otče. Ale dají se obejít!" Teď už na mě visel i překvapený pohled matky.

"Midgarďan žije, aby nám bohům sloužil a jako zdatný válečník i pro nás bojoval na své vlastní zemi. Pak když je zraněný, vysloužilý a nebo zkrátka už není na Midgardu potřeba, dostane se sem a získá ásgardskou nesmrtelnost a tak dále.."

"To už jsem říkal, nevím kam tím směřuješ, Loki" mrzout byl už celý neklidný asi se nemohl dočkat, až potrestá svojí milovanou ženu.

"Zkrátka, i tady Irys to bude tak mít, jen obráceně!" Ódin vstal, aby něco znovu pronesl, ale umlčel jsem ho svým pokračováním.

"Nejprve dostane ásgardskou moc i nesmrtelnost a pak pro nás jako zdatná bohyně bude bojovat nejen na Midgardu, ale i tady v Ásgardu.. bude matčinou učednicí a tvojí oddanou služebnicí. Žádný zákon tak nebude porušen," vystoupal jsem po zlatém schodišti až k němu.

"Otče, ty tím nic neztratíš! Pouze získáš! Vyvolení Midgarďané za tebe už dávno nebojují, jsou tu za odměnu jen kvůli odpočinku. A tvoji Ásgarďané? Samolibí tupci, kteří své bojové schopnosti využívají spíše k vychloubání se, než ke skutečné obraně tvé říše. "

Pochopitelně jsem naznačoval na Thorův případ.

Ódin se na mě zadíval snad poprvé jako na moudrého rádce.

"Dobrá tedy, přiveď ji ke mně" Ani na chvíli nezapochyboval o mých slovech.

Frigga vzala Irys do náruče a přistoupila, ještě trochu otřesená, k Všeotci.

"Já Ódin, vládce a ochránce všech devíti světů, tobě Irys, dcero Midgardu dávám moc našich předků, nesmrtelnost bohů Ásgardu a sílu valhallských bojovníků! Nes můj dar hrdě a moudře!"

Zlatá záře zmizela v očích malého dítěte.

"Teď už je jedna z nás, v budoucnu to ale musí prokázat svými činy, teprve pak jí budu moct pasovat na právoplatnou bohyni Ásgardu."

Ukončil svůj výstup veliký Ódin a vzápětí opustil halu.

Asi ho ani nenapadlo omluvit se dosud slzící královně, která nyní držela v rukou nového člena rodiny.

"Zvládneme to Loki?" optala se mě.

"Ona to zvládne," objal jsem je obě.

Konečně jsem si mohl oddychnout.

Dokonce i mé myšlenky se zdály světlejší...