Irys

Přešlapovala jsem nervózně před vraty své komnaty a čekala.

No ták.. kde jsi? Ty přeci musíš přijít! zoufala jsem si, ale maličká jiskřička naděje ve mně stále nepřestávala plát. Nechtěla jsem si přiznat, že by to s ním nic neudělalo, že by nad tím mávl rukou! On a nechat věci jen tak být..? Muselo mu to nějakým způsobem přece pohnout žlučí..

Co jsem se naučila z Midgardských románů, sok vždy zabere. Proto jsem i věřila, že ho můj "lstivý" plán konečně donutí, zaklepat mě na dveře.

Ale za tu věčnost jsem nezaslechla nic, co by jen připomínalo kroky, mířící k nim. Ne já se nevzdám! Sedla jsem si na kulatou stoličku a se založenýma rukama dál upřeně sledovala vrata.

Někdo zaklepal!

"Už jdu!" vyrazila jsem otevřít, ale ještě předtím se zkontrolovala v podlouhlém zrcadle, jestli mám všechno na správném místě.

Zlaté šaty darované od Frigg mi seděly, dokonalá tvář, neboli make-up, seděla, stříbrné otevřené střevíce, perfektní.. pouze účes, který by udržel mé nepoddajné vlasy nebyl doposud objeven, tudíž jsem neposedné kštici nechala její svobodu.

"Už běžím," třikrát jsem klapla podpatkem o podlahu, abych nabyla dojmu, že přicházím z daleka, mám vše v malíčku a nesedím tu u vchodu jako nějaká odevzdaná zoufalka.

Naposledy jsem se nadechla, napřímila a s hřejivým úsměvem otevřela levé křídlo. Byla jsem si naprosto jistá, že je to on...

"Buď pozdravena, Bohyně Irys! Odin se táže, kdy hodláte dorazit? Oslava bez vás začíná ztrácet na významu, každý v sále na vás již čeká, má paní." Rádce Bjord nebyl ani ten poslední, koho bych čekala.

"Já.." rozdýchala jsem neuvěřitelně bolestné zklamání.

"Už jdu.. jen jsem se potřebovala připravit a něco zařídit.. už jsem.. Připravena," motala jsem se ve svých vlastních kruzích, nekonečných výmluv.

Bjord možná prohlédl, ale nedal na sobě nic znát. Zažil toho ve svém nesmrtelném životě tolik, že už věděl jak má na co reagovat a co naopak, naprosto s klidnou duší, vypustit ze svého moudrého vědomí.

"Vyřídím, Odin bude spokojen," uklonil se mi a pomalu odcházel.

"Nebude třeba, půjdu rovnou s vámi," potlačila jsem smutek, došla k Bjordovi a zavěsila se za jeho pravou paži. Přátelsky ke mě kývl a doprovodil mě do haly vítězství.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Skutečně, obyvatelé Ásgardu nepopiratelně dychtili po mém příchodu. Jakmile jsem totiž vstoupila do místnosti, všichni začali tleskat a jásat jako tomu bylo i ve Valhalle.

Sešla jsem s bohem moudrosti dlouhé rudé poschodí a přitom rozdávala úsměvy na všechny strany, zcela šťastna, jelikož jsem měla někoho, koho se mohu přidržovat, abych schody nesletěla po zadní části mého těla.

"Omluvte mne," pustil mě ze sevření Bjord, když jsme již stáli na rovné a, chvála všem bohům, bezpečné zemi a s několika přehnanými úklony se se mnou rozloučil. Ztratila jsem ho v davu bohů, asi měl něco mnohem důležitějšího na práci než se bavit s ostatními.

"Naše bohyně míru..."

"A věrnosti!"

"Ať jen rozkvétá!"

"Vítej mezi námi bohyně Irys!"

Gratulace se na mě jen sypaly. Přesto mi zrak kmital po areálu a marně hledal toho, který mi zlomil srdce snad už po sté.

Odin seděl na slavnostním trůně s Friggou na jeho klíně a hodovali spolu jak čerstvě zamilovaní milenci.

I vy jste dnes proti mně? zahleděla jsem se nešťastně jejich směrem.

Nepřišel.. Měla jsem to tušit. No, snad se tu ukáže aspoň ten Fandra...

"Hledáš někoho?" optal se pan nalezený hned vedle mě. Jeho přítomnost byla tak náhlá, že bych v ten moment dala ruku do midgardského ohně, že se tu jenom tak zhmotnil.

"Ale vůbec ne, jak si na tohle přišel?" Prohlédla jsem si jeho vyleštěné rohy.

Asi neměl čas pro mě přijít, když si při každé volné chvíli čistí celou tu svojí královskou zbroj a přežehluje nekonečný zelený plášť, primadona jedna.. nafoukla jsem se jako jedovatá žába a ukázala záda pobavenému Lokimu.

"Potom tedy může začít zábava," otočil si mě čelem opět k sobě jedním gestem ruky. On prostě nepozná naštvanou ženu a že jich v jeho případě bylo. Pokud tedy počítám ty, které urazil svojí nevhodnou upřímností.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Všichni tancovali a létali na přešťastném obláčku nespoutanosti. Ovšem bohyně, kvůli které se tato slavnost pořádala, seděla za stolem a znuděně usrkávala vína.

Po mé levici se nacházel Loki, rozjařené slunce, spokojené tam, kde je. Po levé straně mi dělali společnost Volstagg a Lady Sif, která Lokiho neustále sjížděla zlým pohledem. Oni se zkrátka nikdy nebudou mít v lásce.

"Neviděli jste Fandrála?" Přiletěl k nám nejprve Mjolnir, vteřinu poté i jeho majitel.

"To nevím, na začátku oslavy tu byl.. a pak odešel, mám dojem, že mu některé z jídel asi nesedlo.. což bylo vážně znát i na jeho dechu," otřásl se nad nepěknou vzpomínkou Volstagg.

"Nebo nesedl někomu on," zaklonila Lady Sif hlavu dozadu, aby měla dobrý výhled na mrazivě klidného Lokiho.

"Thore, určitě dorazí," pohlédl Loki spokojeně na boha hromů.

"Nevěříš mi snad, bratře?" Vysmíval se mu.

"Možná máš pravdu bratře, ale raději ho půjdu vyhledat," odloučil se Thor od svých přátel a i s kladivem opustil halu.

Tak trochu jsem tušila, že v tom Loki hraje hlavní roli a svým způsobem mě to těšilo.

Zadívala jsem se na něj s úšklebkem na tváři.

"Copak?" optal se mě s docela nevinným výrazem.

"Opravdu o tom nic nevíš, Loki?" usmála jsem se.

Jen se na mě zazubil a dál nad tím nepřemýšlel a já také ne, nyní jsem měla naprosto jasno.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Čas plynul a ve mě rostla neutuchající touha, něco podniknout. Zkoumala jsem Lokiho plášť, paže, ruce, klouby, prsty, snažíc se vymyslet, jak ho přiměji ke společnému tanci, poněvadž témata k rozhovoru docházela a mě už nebavilo se pořád ptát, zda se také těší na příchod jara, nebo jak daleko pokročil se svými čarovnými výzkumy v magické cimře, či jestli má dost vína a nechce dolít.

Chtělo to určité vyjádření.. něco jako.. já tady snad zvadnu, nechceš si zaskákat na taneční plošině?

Ale na to jsem příliš nesmělá.

Sakryš! Zmást svartálfského alfa při obchodu mi nečiní žádný problém, ale vyzvat Lokiho k obyčejnému tanci .. To je prostě nad moje síly.

Srazila jsem oči ke zlatému hojnému stolu.

"Tss.. Proklatě.." sykl Loki a sundal si helmu. Tím se mi naskytl neodolatelný pohled na jeho havraní vlasy.

Achjoo... srdce mě dvakrát udeřilo do hrudního koše.

Loki si mých zasněných očí ani nevšiml. Věnoval se svým zřejmě bolavým spánkům, tlačil si na ně z obou stran dlouhými prsty a zároveň se u toho nepopsatelně mračil, pokoušejíc si tak muka vytlačit ven z hlavy.

"Omluvně prosím," s těmito slovy se rozeběhl od stolu, zanechávajíc na něm svou milovanou helmu a utíkal směrem k otevřené terase, nejspíš na čerství vzduch.

I mě tak trochu opustil..

"Hmm zase jsi pohořela Irys, gratuluji ti.." šeptla jsem si pro sebe a maličko začala natahovat.

"Mohu vás požádat o tanec, Bohyně míru?" Postavil se najednou Volstagg a nastavil mi svou, masem promaštěnou, dlaň.

"No vyzyvatel se přeci nikdy neodmítá.. třebaže jde jen o tanec," uchechtla jsem se a částečně se mi vrátila dobrá nálada.

Lady Sif se dnes večer poprvé usmála.