*Thor*

Na Álfheimu bylo dost teplo. Ne sice nijak vražedně, ale po dvaceti minutách nervózního poposedávání ze mě už teklo. Navíc jsem seděl na tvrdé dřevěné lavici poseté ostrými třískami, které se mi neustále snažily dostat pod brnění. Nechal jsem si zavolat velmi mocného muže, který o sobě tvrdí, že má protilátku na každý jed a lék na každou nemoc. Ovšem nechával mě čekat. Nezbylo mi tedy než rozhlížet se po březovém hájku a odhánět dotěrné světélkující chmýří. Nervózně jsem u toho podupával nohou, každá minuta navíc mi přišla příliš nebezpečná. Potřeboval jsem se vrátit rychle a zachránit Kate. 

„Thor syn Odina, král Asgardu," ozval se po mé pravici přívětivý hlas.

Vyskočil jsem na nohy a pokývl jsem hlavou na pozdrav. „Mistře." 

Mé gesto rychle zopakoval a posadil se na lavici, ze které jsem tak vyletěl.  „Co tě přivádí?" zeptal se pomalu a ve svém úsměvu odhalil nebezpečně se tvářící špičáky. Vrásky se mu zavlnily, když svaly v obličeji zase povolil. Byl už velmi starý a bílé dlouhé vlasy zapletené do copu mu odkrývaly zašpičatělé uši. Midgardská napodobenina elfů ve filmech je poměrně přesná.

„Potřebuji protilátku na jed Gullveigského štíra. A potřebuji ji rychle." Má slova vyletěla rychlostí blesku, dávno jsem zapomněl na zdvořilosti a složité způsoby álfheimské konverzace. Upřel jsem na něj pohled a doufal, že jeho pověst nelže.

„To je ovšem velmi drahá záležitost," začal obvyklé smlouvání, ale Kate neměla ani vteřinu navíc.

„Řekni cenu, mistře, zde je vzácná každá vteřina!" zahřměl jsem, ale jeho přísný pohled mě usadil zpátky na lavici. Nebyl to někdo, kdo by si nechal líbit zvyšování hlasu a já neměl čas riskovat jeho odmítnutí. 

Zamyslel se a já skoro slyšel, jak tikají hodiny. Napjatě jsem natáhl krk a křečovitě povytáhl obočí. Měl jsem chuť povykovat, aby sebou hodil, ale nemělo by to smysl.

„Chci vidět tu dívku," řekl nakonec a skousl si spodní ret, takže mu špičáky trčely ven a působily poněkud děsivě.

„Jak víš, že je to dívka?" Podezřívavě jsem na něj přimhouřil oči, protože jsem si byl jist, že jsem se o tomhle nezmínil. 

„Mám své zdroje. Nezapomínej, jsem přeci obchodník," pronesl tajemně a usmál se. Čekal na odpověď.

Nevěřil jsem jeho úmyslům, jeho na první pohled nevinná žádost musela skrývat nějaký háček. Cena za takovou službu se spíše blížila polovině království než návštěvě neznámého smrtelníka.

„Dobrá, ale vyrážíme ihned," rozhodl jsem.

Potěšeně spráskl ruce a vyrazil do své chýše pro mé zboží. Vrátil se během chvíle v ruce svíral zub. Zub delší než mé dlaň.

*Tony*

„Polož ji opatrně!" vykřikl jsem, když se led u nohou mé jediné dcery lehce naštípl o okraj postele. Vyrazil jsem k ní, že pomůžu, ale to už ji Steve postavil pevně na zem. 

„Připadá ti, že se málo snažím?" zabručel naštvaně Steve a rukami v bok se ke mně otočil. První tři moje rady, jak ji správně nést, bral ještě v klidu, ale tahle patnáctá už asi byla moc. 

„Neměli bychom s ní mlátit do země nebo něco, aby led opadal?" zeptal se Clint a zamyšleně se škrábal v čerstvém strništi. 

S Rogersem jsme na vteřinu zapomněli na naši malou hádku a současně na něj vrhli zhrozené pohledy. To nás Clint neslyšel, jak se štěkáme, jak ji co nejopatrněji položit?!

„Ne? Tak ne, to byl jenom návrh," uhladil to rychle a couvl za hradbu našich přátel. A Furyho. Nebyl jsem si jistý, jestli mám dost odvahy nazvat ho přítelem. Byl to známý. Dobrý starý známý. Děsivý přítel, který vás vlastně nemá moc rád, vy ho moc nemusíte, ale vlastně spolu dobře vycházíte? Ještě jsem se nerozhodl.

„Co teď?" chtěl vědět Fury a se založenými pažemi se otočil na Sif, Thorovu známou. Všiml jsem si, že kousek opodál stojí i Jane a provrtává ji pohledem.

„Teď její tělo polijte tímto." Natáhla ke Stevovi ruku s kovovou lahvičkou, kterou do teď měla za pasem. 

Rogers nádobu otevřel a přičichl. „To je alkohol," řekl nechápavě a vyměnil si se mnou rychlý pohled.

„Ano, jeden z nejlepších na Asgardu. Teď ji polijte," pokynula nám a rukou mávla k bloku ledu a Kate. 

Steve to trochu váhavě udělal, vylil ji celý obsah přímo na hlavu, takže se alkohol rozlil vesměs všude. Zavládlo ticho a všechny pohledy se upřely na cizačku před námi. Čekali jsme, co se bude dít dál, ale asi nikdo nečekal, že Sif vytasí svůj krátký meč a sekne jím Kate do břicha. 

Ozvalo se pár poděšených výkřiků a hned několik rukou ji od stojící Kate odtrhlo. A pak nečekaně vzplála. Myslím Kate. Jako veliká lidská pochodeň, plamínky byly ovšem jedovatě zelené a příjemně... vlahé? Jak může být oheň vlahý? 

Když jsem přiblížil ruku, jeden z plamínků mi olízl prsty. A bylo to opravdu jako letní osvěžující větřík. „Jak je možné, že nepálí?" vyjekl jsem a rychle si odkašlal, abych už nemluvil poděšenou fistulí. Prohlédl jsem si ruku a všiml si, že mi zmizely mé dva oblíbené chlupy na hřbetu ruky. Bylo to srdcervoucí, měl jsem je už od puberty.

„To je oheň očisty, používá se, když se chcete zbavit vlasů nebo chlupů, často je to nutnost," poučila nás laskavě Sif a strhla tak na sebe pohledy všech přítomných.

„Tak to je trhák!" vykřikl jsem a do ohně strčil předloktí, ze kterého se mi chlupy ihned odpařily.

„Jak je to možné?" chtěl vědět fascinovaný Clinton a zblízka oheň zkoumal. Dlouho jsem váhal, ale neodolal jsem a lehce do něj strčil. Čekal jsem, že se lekne a odskočí, ale jelikož byl napnutý a v předklonu, zakopl a čelem vrazil přímo do hořící Kate. 

Místností se opět rozezněly výkřiky, tentokrát smísené se smíchem. Když se ale vyjeveně otočil, vybuchli smíchem snad úplně všichni. Tak hlasitý řehot Clinta nejspíš utvrdil v tom, že je něco špatně, takže vytáhl telefon a začal se prohlížet.

 Ve vlasech se mu leskl dokonalý půlkruh symetrické pleši a obočí se scvrklo na pár náhodných chloupků těsně nad řasami, které mimochodem taky viditelně prořídly. Nemohl jsem se přestat smát, i když na mě vyčítavě hleděl a v očích se mu hromadila zlost. 

„Za jak dlouho to zase doroste?" chtěl vědět Rogers a jako jediný měl trochu obavy. 

„Za čtvrt století," řekla nevzrušeně Sif a všechno v místnosti náhled utichlo. Pohledy všech utkvěly na mé šokované tváři. 

„Promiň," pípl jsem náhle smrtelně vážný. 

Barton se pár vteřin držel , ale pak šel rozzuřeně po mně. Já to ovšem čekal, takže jsem bez váhání vyrazil do chodeb základny. Ani mě nenapadlo zastavit, abych se podíval, jestli novopečený mnich s pleškou běží vůbec za mnou, protože cosi sprostě pokřikoval a vyhrožoval mi nepěknými chirurgickými zákroky. 

*Thor*

Heimdall nás celou dobu sledoval, takže jakmile se elf vrátil se zubem, okamžitě nás přenesl do vzdušné základny SHIELDu na Midgardu. 

Elfí obchodník Vali mě ochotně následoval skrze Bifrost a poté i základnou. Agenti se po nás překvapeně otáčeli a něco rychle šeptali do svých drobných sluchátek.

„Nikdy jsem na Midgaru nebyl," poznamenal vzrušeně Vali a nadšeně se rozhlížel po fádních prostorách lodi. Oproti Alfheimu to bylo opravdu nevábné prostředí, ale neobtěžoval jsem se mu vysvětlovat, že i Země má své půvaby. Chtěl jsem ho co nejrychleji pryč. 

„Kde je Kate?" Chytil jsem jednoho kolemjdoucího agenta za paži a donutil ho zastavit. Chvilku se tvářil opravdu poplašeně, ale dokázal mi ukázat směr mé cesty.

Netrvalo dlouho a dorazil jsem před ošetřovnu, kde byli shromáždění všichni mí přátelé, včetně Jane a Sif. Kate už ležela na posteli, roztopená, místy ještě hořící očistným ohněm. Clinton, který stál zamračeně v koutě, zřejmě přistoupil příliš blízko k ohni, ale nestihl jsem se víc než uchechtnout. Všichni totiž čekali vysvětlení, proč mám s sebou starého elfa.

„Tohle je mistr Vali, álfheimský prvotřídní obchodník," představil jsem ho celé skupině, která ně něj trochu neochotně kývla. 

„Máte protilátku?" zeptal se Steve plný naděje a vzhlédl od své ruky, která dosud přejížděla po odhaleném zápěstí ležící dívky.

„Ano!" ujal se slova Vali, bohužel tím akorát všechny vyděsil. Jeho hlas a vlastně obecně hlas elfů není nic příjemného - je přeskakující, vysoký a ošklivě skřehotavý.

„Tak prosím, jistě jí nezbývá mnoho času," řekl pevně Fury, který jako jediný dokázal myslet i na něco jiného než na děsivého mimozemšťana v jeho těsné blízkosti. A měl pravdu, ruce Kate byly propletené černými žilkami od ramene až k prstům a uměl jsem si představit, že i zbytek jejího těla vypadá podobně. 

Vali došel váhavě k posteli a začal si Kate prohlížet. Chvíli jí střídavě sahal na paže a pak se ke mně otočil a pronesl: „Už je v Gullveigském ráji."

„Jaký ráj?" zeptal se Tony okatě neochotně, a když se na něj elf podíval, založil si automaticky ruce na prsou.

„Nikdy jste o něm neslyšeli? O Gullveigském ráji?" Ďábelsky se usmál a já si ani za boha nemohl vybavit, o čem se teď bude přednášet. Sotva jsem poznal toho štíra, podrobnosti o ráji jsem opravdu neznal. 

„Jakmile jed prostoupí celým tělem, strhne vaši mysl do nádherných zahrad. Jejich strážce vám ukáže dokonalý život, nabídne krásné tělo. Slíbí vám věčný spokojený život." Odmlčel se a pohledem utkvěl na špinavé tváři spící Kate. „Můj protilék zbaví tělo jedu, ale její mysl už je lapena."

„Takže záleží, jestli se Kate rozhodne vrátit?" ujišťovala se Natasha zachmuřeně. 

„Ano i ne," zachrčel tajemně elf a rozkašlal se.

„Mluv jasně, Vali," pobídl jsem ho a sám očekával háček, který nám stále zatajoval. 

„Ať se rozhodne zůstat v ráji nebo žít, čeká ji stejný osud. Strážkyně se promění do své pravé podoby."

„A co potom?" hlesl Tony. 

„A potom ji zabije."