***Tony***

Od Lokiho návštěvy uběhl týden. Aspoň tady na Zemi, Thor nám neustále připomínal, že na Asgardu to byl pouze den či dva. Ovšem za den či dva se toho dalo napáchat hodně. Loki si s nimi jistě krutě hrál a nám nezbylo než hledět na monitor, jestli se náhodou někde neobjeví další portál. A kdyby se objevil, tak s tím stejně nic nezmůžeme. Určitě chápete, mou narůstající frustraci. 

Když Loki v záblesku světla zmizel, nastal chaos. Všichni cosi pokřikovali a snažili se povětšinou dostat k Jane. Neumíte si představit ten šok, když nám došlo, že se únos zvrtl. Že se do něj záhadným způsobem navrtali Kate a Steve. Zoey bohužel zmizela taky. Thor se z volného pádu vrátil bílý jako křída, ale když tam svou rodinu v pořádku našel, hlasitě se rozesmál úlevou a děkoval, že jsme to zvládli. 

„Jak jste to dokázali?" zeptal se nadšeně a pevně objal třesoucí se Jane.

„Neodešel s prázdnou," oznámila mu chladně Hillová, která se přes všechny hrůzy snažila vypadat profesionálně. Vichr z proražených oken jí sice bral slova z úst, ale Thor pochopil. 

„Cože, koho vzal?" vykřikl náhle silně znepokojen. Zaťal pěsti, ale objetí neuvolnil.

„Kapitána, Kate a Zoey," řekl vážně Fury, výjimečně očividně zneklidněn.

Všichni jsme se přesunuli do laboratoře za Brucem, abychom zjistili něco o těch portálech, a taky abychom nestáli v té vichřici v řídící místnosti. Údržba už sice látala díry ve sklech jakýmsi provizorním plastovým deklem, ale panoval tam chaos.

Bruce ovšem nemohl pomoct. Nikdo nemohl. Pokud se ani sám Thor nedokázal za dva roky dostat na Asgard, jakou šanci jsme měli my? Nulovou. Celá naše skupina z toho byla otřesená, nikdo pořádně nemluvil. Nikdo dokonce ani nenavrhoval řešení, jak bylo běžně zvykem. 

Thor nám krátce vysvětlil, že se tam opravdu dostat nemůžu a co všechno už zkusil. Tak nějak nám tím naznačil, že životy těch tří kdesi ve vesmírů jsou v rukách Lokiho a jich samých. 

Nemohl jsem tomu popravdě chvíli uvěřit. Zase mi ji někdo vzal a já na to akorát koukal. Zvrácená paralela. 

♦  ♦  ♦

Dva dny po zmizení už se všichni opět věnovali své každodenní činnosti. Někteří proto, že museli, jiní to volili jako útěk od reality. Jako třeba já. Ponořil jsem se s Bannerem do Katina školního projektu. Ti maníci na vysoké ji museli považovat za čarodějnici nebo něco, když jí zadali takový horor. To už rovnou mohla vyfasovat sestrojení stroje času. 

Projekt mi pomáhal nepropadat frustraci. Když řeším projekt, znamená to, že se musí vrátit.

První řešení, které nemělo moc velkou šanci fungovat, nás napadlo až o další dva dny později. Fury nám nabídl cvokaře, když jsme mu prozradili, co vyrábíme. Nakonec ho nabídl všem, kterých se celý únos byť vzdáleně týkal, ale odmítal jsem jít. Nikdo nešel. Nakonec, po intenzivní rozhovoru s Pepper, jsem ale ustoupil.

Když jsem pomalu kráčel ke kanceláři našeho psychologa, uvědomil jsem si, že jsem na jeho existenci nikdy nenarazil. A nebylo se čemu divit. Vedlo k němu totiž hotové bludiště úzkých uměle osvětlených chodeb bez oken a vlastně i dveří. Jediné čekaly na úplném konci cesty. Bylo na nich jemným hůlkovým písmem napsáno: Psycholog, Lara McRooter. Třikrát jsem zaklapal na její tenké dveře a povzdechl si. 

„Dále!" ozvalo se zevnitř. 

Nebylo cesty zpět. Vešel jsem.

„Dobrý den, vy musíte být Tony! Jsem doktorka Lara McRooter," představila se mile, ale jenom jsem na ni civěl. Měla krásné oči se zlatavým nádechem. Jako Kate.

„To je hodně R," poznamenal jsem zatrpkle a sedl si na polstrovanou pohovku.

„To je hodně agrese," vrátila mi to, ale mně to bylo jedno. Seděl jsem v depresivní malé bílé místnosti s jednou žlutou stěnou a několika květinami podél stěn. Žádná okna.

„Jaká je vaše oblíbená barva?" zeptala se, když si sáhla do mísy na stole pro duhový bonbón.

„Cože?" nechápal jsem. Proč se na to ptá, chce mě zmást?

„Jaká je..."

„Já jsem vás slyšel, jenom nemůžu uvěřit, že se na to ptáte!" vyjel jsem na ni a sám se zalekl tak hlasitého zvuku. Oba jsme strnuli. „Omlouvám se," řekl jsem po chvilce se smíchem. Vždycky jsem tak zakrýval paniku a strach. Teď tomu nebylo jinak.

„Chápu to," vřele se na mě usmála a pohodlně se usadila do své židle.

„Za běžných okolností, se umím představit i líp," omlouval jsem dál své chování a prohrábl si vlasy.

„To si umím představit," pousmála se. 

„Navíc si s cizími lidmi nerad povídám o těžkých věcech," přiznal jsem. Byl to můj stěžejní argument, když jsem Pepper vysvětloval, proč sem jít nehodlám. Sice to nevysvětlovalo mou divokou reakci, když se dotázala na oblíbenou barvu, ale...

„Byl byste raději, kdybych vám otázky dala formou anonymního dotazníku?" usmála se a zvědavě naklonila hlavu.

„To zas ne," přelétl jsem ji pohledem a snažil se sám sebe přesvědčit, že tohle vlastně není cizí člověk. Je od SHIELDu.

„Povězte mi o Kate," vybídla mě.

„Kate je..." začal jsem, ale hned jsem se zarazil. Co bych tak měl říct, abych ji dokonale vystihl? Kate je prostě talentovaná, chytrá a krásná. Prostě celá po mně. V duchu jsem se zasmál. Obdivuji ji a děsím se představy, že se jí na Asgardu něco stane. 

Dveře se hlasitě rozletěly a naše pohledy padly na zadýchanou Natashu. 

„Tony! Nový portál! Loki posílá zprávu!" křikla a hned zase odběhla, dveře nechala dokořán. Nečekal jsem a z místa vystřelil k řídicí místnosti.

Musím přiznat, že jsem už dlouho neběžel tak rychle. Trochu mě z toho louplo v kyčlích, ale nová zpráva znamenala, že jsou v pořádku. Aspoň jsem v to doufal. 

V řídící místnosti už byla celá naše skromná super skupina a spousta agentů v pohotovosti - někteří měli tablety, jiní počítače a všichni řešili bílý špinavý iPhone ležící uprostřed stolu. Když jsem se přiřítil s otázkami, teprve mobil zapojovali k velké obrazovce. Podle toho, co mi sdělili ostatní, na něm bylo jenom pár fotek a video. 

Když se jim to konečně povedlo, a že jim to trvalo, na obrazovce se zjevila rozesmátá tvář Kate. Všichni si oddechli. Vypadala totiž jako na nějakém podivné výletě za historií, než že by ji mučili. 

Další fotografie už nebyly tak optimistické. Na několika byl vyfocený zamračený Loki s žezlem v ruce. 

„Jak můžete vidět, po mé pravici sedí náš velectěný bůh krutovládce, jeho trůn je z pravého zlata, odhadem váží tak tři a půl tuny a při jeho tvorbě zemřelo na tisíce pozemských smrtelníků," komentovala Kate a její hlas kolísal tak, jako by vyprávěla legrační historku. Vtipkování z jejich úst mi vhánělo slzy do očí. Kamerou chvilku zamířila i na svůj vysmátý obličej, tam jsem si teprve všiml, kolik zlosti se jí leskne v očích.

„Jako jeho pravice zde vystupuje známý Kapitán Amerika a nebezpečně vyhlížející Zoey Geners!" pronesla slavnostním hlasem a ukázala nám vystrašenou Zoey ve středu arény, která se doslova klepala strachy. Rogers z druhé strany Lokiho se zdál být myšlenkami mimo.

„Pošli mému bratrovi pouhé obrazy, otravná dívko," ozval se zpoza kamery Lokiho nabroušený hlas. Ten parchant. Všichni v místnosti nervózně přešlápli.

„Jistě můj pane," opáčila jízlivě. Sykl jsem, takhle ho pokoušet. To není chytré. To má taky po mně. „Ovšem mohla bych Thora seznámit s naší zábavou, pochybuji, že někdy viděl tyto hry, tak aby to mohl ocenit," navrhl a pohlédla na něj, jestli svolí. Znělo to sice ironicky, ale zároveň to nebylo úplně mimo mísu. 

Nic nenamítal, tak otočila kameru na sebe. „Teďkom jsme gladiátoři," švihla laškovně obočím a usmála se. „Každý z nás bude bojovat s nějakou obludkou předpokládám."

„Pane bože," vydechla Pepper, která zrovna přiběhla a sevřela mi paži.

Najednou se z videa ozvalo hlasité praskání, které mělo uvést hlasité otevírání brány. Všichni tam i tady ztichli a čekali, co se bude dít. Zoey se na videu ani nepohnula. Měl jsem o ni vážné obavy, je to přece jenom holka!

Z díry ve stěně vystoupil bílý tygr velký jako kůň a plíživě se začal točit kolem Zoey. Vzpomněl jsem si, že to musí být ten liger, kterého Loki nedávno ukradl. Kate s Rogersem na ni křičeli, ale ona odevzdaně stála. V naši místnosti se to rozšumělo, každý sdílel se svým sousedem obavy, které sžíraly nás všechny.

A pak kočka skočila na její záda, tak rychle, že jsem to skoro ani neviděl, leknutím jsem sebou trhl. Ozval se výkřik a já už ztrácel přehled, odkud se to vlastně ozývá.

Myslel jsem, že právě sledujeme smrt nevinné holky, která k nám přišla hledat pomoc. Ovšem jakoby to bylo samozřejmé, Zoey se otočila a během momentu zvíře zabila. Krev jí odkapávala z drápů. Když se otočila do kamery, všechny překvapil její vzhled. Sice nám to Kate popisovala, ale nikdo nezůstal v klidu. Dokonce ani Fury. Nebyla to totiž pěkná verze kočičí holky jako ze seriálu, působila popravdě dost zrůdně.

Druhý na řadě byl Rogers, začátek stejný, jen tentokrát byla rána hlasitější a výsledek mnohem více zarážející. Steve spadl do jezírka pod zemí, které mohlo mít tak dvacet na dvacet metrů. Okolo vody rostla hustá džungle, která svými kořeny tvořila smrtící klec. Byla tam anakonda nebo cosi takového. Musel jsem uznat, že si Loki dokázal vybrat.

Steve bojoval, ale jako by to byl špatný vtip, neměl jedinou šanci. V jeden moment se mu plášť na zádech obmotal kolem krku a to hadovi stačilo. Když ho had stáhl pod hladinu, všichni přítomní ztuhli. Agenti přestali pracovat, všichni sledovali, co se stane. Všiml jsem si, že Natasha vedle nás brečela, černé linky se jí roztékaly po obličeji. Se Stevem strávila hodně času, pracovali spolu na hromadě akcí. Byli přátelé.

Kate ve videu se začal zmítat v poutech, nejdřív ho prosila, a když to bylo bez účinku, začala mu nadávat. V hlavě jsem si připravil taky jednu pikantní řeč.

Kate se vší silou pokoušela osvobodit. Z pusy jí při tom proudilo neskutečné množství nadávek, zajíkala se námahou. Kamera na ní sice nemířila přímo, ale viděli jsme dost. 

„Z nich se nik..." začal posměšně Loki, ale Kate překvapila nás všechny. Její pouta se rozletěla tak silně, že některé kusy sletěly dolů do arény. Sama je následovala jen o vteřinu později, tryskem vyrazila do středu bojiště a střemhlav se vrhla do vody. Na moment jsem zpanikařil, protože jsem zapomněl, že vlastně lítá, takže jsem myslel, že padá...

Po chvíli se vynořila a byla sama. Steve už byl pod vodou hrozně dlouho. Nadechla se a znovu se ponořila. Hladina se za ní vyhladila jako zrcadlo a v místnosti u nás zavládlo hrobové ticho. Čekali jsme. Mohlo to dopadnout jakkoli a my jsme s tím nemohli nic dělat.

Pepper unikl ztrápený povzdech, ale od obrazovky se odtrhnout nemohla. Ani jsem nedýchal. Dokonce i Loki mlčel a Zoey se tiše vydýchávala ze své kočičí podoby. 

Hladina zůstávala klidná.

Myslím, že po dnešku k tomu cvokaři půjdou všichni.