Když mi zběsilý Tony zmizel z dohledu, zmateně jsem zůstala na místě. Chvíli jsem zpracovávala, že se celý můj sen stal podivnou skutečností. V jednu ráno všichni Avengers dělali něco, co nedávalo valný smysl, přesto to tak bylo.

Snad abych přišla věci na kloub, nebo abych minimálně zjistila, co se Tonymu stalo, že je rázem tak hravý, jsem vyrazila po jeho stopách. A že jich bylo. Rozbitá skleněná mísa, vysypané lentilky, naštvaný Fury hledící do nyní už prázdné chodby a nakonec poletující peří z polštáře. Že to byl polštář, jsem věděla hned, protože s ním sám vandal točil ve vzduchu. Na jednu ráno tu bylo docela živo.

Tonyho chování mě děsilo, na jednu stranu to byl on, na stranu druhou tohle bylo za hranicí jeho klasického absurdního chování. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. A pak jsem na odpověď šlápla. Papírový komínek potištěný dinosaury s ohořelým koncem. Proužek bělavého kouře mi unikl zpod podrážky a do nosu mě trefil odporný zápach měsíc starých fuseklí. Zelená droga. Opět.

„Kate? Kate! Kate? Kate!" hrál si s hlasem a měnil obličej po přejetí ruky. Z veselého na zlý. Neschopná slova jsem na něj zírala. Snažila jsem se hledět trochu zle, protože pokud mě život se Stevem něco naučil, byla to právě nedůvěra ke všem omamným látkám. Minulý podzim na to dokonce rozjel takovou osobní kampaň, kdy mě donutil jít na pár dokumentů o lidských troskách, které právě padly za oběť drogám. 

Aniž by Tony čekal, co mu na to řeknu, vyrazil rychlým tempem dál do chodby. Nezbylo mi, než ho následovat, mohl by udělat pěknou ostudu. Vešel do místnosti, které měla pároken ve zdech a prosklený strop. Vydechla jsem úžasem, viděla jsem hvězdy. Běžně tady byla hlídka, ale dnes se všechny kovové stoly odsunuly stranou a na středu stály dvě pohovky. Jedna s červenými dlouhými chlupy a druhá černá a kožená. 

Ta červená mě uchvátila, tak jsem si do ní rovnou sedla. Byla ale tak měkká, že jsem zajelo hluboko do polstrování, až jsem se lekla, že mě celou spolkne. Tak tu potřebuju domů. 

„Dáš si?" zeptal se mě laškovně Tony a podal mi rovný kus potištěného papíru. Pochybovačně jsem si ho prohlédla.

„Ne, díky. Procházím odvykačkou a měsíce už papírky nejím," odmítla jsem, ale jemu to vůbec vtipné nepřišlo a radši si sedl na protější sedačku. Trochu se netrefil a dosedl na opěrku na ruku, což mu naopak připadalo k popukání. Složil hlavu do dlaní a smál se, až slzel. Snažil se to dusit, ale asi dělal něco špatně, protože vydával zvuky doslova ohlušující. Sem tam do přidušeného smíchu chrochtl, což ho úplně dorazilo.

„Bože, pojď prosím tě na pokoj, než tě někdo uvidí," povzdechla jsem si a vstala, že ho zvednu. Jenže v ten moment Tony vyskočil, chytil mě za tváře a provedl něco jako dýchání z úst do úst. Krátké, ale málem jsem se zadusila. Zalapala jsem po dechu, taky dost z šoku, že mě vlastně políbil vlastní otec. Svým divným neromantickým způsobem.

„Panebože, Tony!" vyčetla jsem mu, ale můj hlas zněl jinak. Hrozně srandovně. Vysoký pisklavý, jako zpívající čipmank. Ten blázen do mě vdechl kouř z jeho sušeného chrastí!

„Tony," povzdechla jsem si hláskem jak chlap visící za svou žížalku hlavou dolů. Trochu jsem se uchechtla - co bych to byla za člověka, kdyby mi tohle nepřišlo vtipné. Postupně jsem se ale rozesmála naplno a s velkým zklamáním zjišťovala, že se mi postupně vrací můj normální hlas. Divné, chtěla jsem víc. Chtěla jsem pryč od divných snů, které se stávají skutečností a zelených lidí, co všechno ničí. Od vážných pohledů a polonahých Stevů v mé posteli. I když to poslední...

Cítila jsem, jak se z mého těla zvedá tíže, o které jsem dosud nevěděla. Mé paže byly lehké jako pírko, nedokázala jsem pořádně myslet, jako bych se dostala do mléčného oparu. Všechno se zdálo být veselejší. Začala to působit. Tony to nějak poznal a podal mi svůj doutnající hřích. Potáhla jsem si a okamžitě se ztěžka rozkašlala, na což Tony reagoval tak, že mě plácl do nohy a  rozesmál se. 

„Poslouchej," plácl mě do kolene a úhledně složil ručky i nožky jako holky v prvních řadách na školních fotkách.

„Poslouchám!" podpořila jsem jeho přípravu na proslov. Hlas mi znovu vyskočil do nebeských výšin. 

„Tento produkt je vysoce účinný. Smícháno bylo několik druhů grog," začal a škytnul, „s kumulovaným plynem. Jedná se o velmi silný typ..."

Bez většího rozmýšlení jsem se rozhodla, že je čas na změnu. Skočila jsem na něj a začala ho lechtat. Kvičel jak malá holka a zmítal se v mém železném sevření.

„Stačí, stačí, stačí!" křičel a já z něj slezla. No spíše jsem sletěla na zem, ale nedbejme tolik na těch detailech.

„Všechno v pořádku?" ozval se najednou nějaký neznámý agent, co přišel pomoct nemohoucímu řvoucímu. Byl mladý a na agenta docela pěkný, světle hnědé vlasy mu stály v dokonalém účesu a plný ret mu zdobil stříbrný kroužek. Co je to sakra za týpka? Myslela jsem, že SHIELD zaměstnává samé profíky, tohle je jenom kluk. A asi dost narcis.

Zakývala jsem na něj prstem, aby přišel blíž, reagoval třemi rychlými kroky. Zkoumavě jsem si ho prohlédla a slastně natáhla z komínku. Najednou jsem ho popadla za škraně, přitáhla si ho blíž a vdechla mu do úst všechen kouř. Z nějakého důvodu se nebránil. Rozkašlal se a chtěl se toho zbavit, ale nešlo to. Dílo bylo dokonáno.

„Co to děláte?" vyčetl mi, ale už veverčím hláskem. Zděšeně si sednul, ale nebyl přesný a dopadl na opěrku. Bránil se, jak jen mohl, ale nakonec povolil a rozesmál se. Ty opěrky jsem nikdy nepochopila, zas tak vtipné to není.

„Proč to tady vůbec máš?" chtěla jsem vědět, proč Tony s sebou tahá takovéto věci na špiónskou loď.

„Protože je tady nuda," zasmál se a s rukami za hlavou si lehl. Napodobila jsem ho na protější pohovce. „Až tady někdy budeš trávit měsíce, pochopíš."

„Včera tady bylo docela živo," připomněla jsem mu akci s Hulkem.

„Joooo," vydechl omámeně a zavřel oči.

„Ví o tom Pepper?" zeptala jsem se, ale bylo mi to jedno. Co teď už? Pokud to nevěděla, tak se to dnes dozví, až o tom bude celá základna drbat.

„Jasně, odpadla před půl hodinou," zašeptal tiše.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Že by TA Pepper udělala něco takového?! Nesmysl.

„To jako vážně?" ujišťovala jsem se nevěřícně, ale odpovědi se mi nedostalo. „Tony?" zeptala jsem se a dloubla do něj prstem, ale dávno tvrdě spal. 

Sice už jsem trávu neměla dlouho, ale stejně si připadala jsem si nepříjemně. Měla bych se ovládat, jsem dospělá, mám přítele, byt a prvák na vysoké. Nikdy jsem se nebála závislosti, mám pevnou vůli, ale co když to jednou přeženu a...

„Kravina!" zachichotala jsem se s pohledem na skleněný strop.

„Prosím?" ozval se hrubý hlas ode dveří. Vzhlédla jsem. Byl to Fury, kapitán a velitel všech špiónských oddělení. Vágně jsem zasalutovala a zasmála se.

„Tohle tady děláte často? Já chci taky," vyšpulil Bucky dolní rtík. Hledal nějaký materiál, ale poslední jsem svírala mezi svými prsty a tušila jsem, že zbývá poslední vdechnutí, a Tony spal příliš tvrdě, než aby prozradil svou skrýš. 

Fury byl naštvaný hlavně na řezajícího se agenta na pohovce, kterého sepsul hned jak ho uviděl. A Bucky dychtivě koukal na dinosauří rolku v mých prstech. Hah, dinosauří rolka. Neodvážila jsem znovu rozesmát.

Natáhla jsem kouř hluboko do plic, až jsem vyplnila snad všechen vzduch v nich jenom nezdravým popílkem. Zbytek rolky mi okamžitě shořel mezi prsty. Pomalu jsem přešla ke skupince dvou mušketýrů ve dveřích a nehledě na Stevův rozmazaný obrys, který se tam náhle objevil, jsem chytila Buckyho za lícní kosti a vydechla všechen kouř. Jeho ústa se automaticky otevřela údivem a já se jeho rtů dotkla pouze letmo. Tak nějak bezvýznamně a nevinně, ovšem Steve to viděl jinak. Předtím stál vzadu ve dveřích, jakoby se ho dění vevnitř vůbec netýkalo. Teď se nenápadně vypařil. V ten moment mě to nijak netrápilo, přece jen smích zabíral většinu mého myšlení a já se nedokázala na nic pořádně soustředit.

Bucky se na mě vyjeveně podíval, jakoby si o to snad neřekl. Vydal ze sebe podivné zaskučení, také pisklavě a rozesmál se.

Mé nohy začaly těžknout, víčka mi padala a svět rychle mizel. Padla jsem na pohovku s hysterickým šepotem: „Utíkejte! Utíkejte!"

Usnula jsem.

Ráda bych upozornila všechny čtenáře, že drogy rozhodně nepodporuji, nic pro vás neudělají, jenom zbytečně riskujete problémy psychické i fyzické. I když jsou ostatní v pohodě, zrovna vy můžete mít predispozice k nepěkným věcem. 

Když už, tak si dejte občas nějaký drink, ale jiný svinstva nechte ležet. ♥